Dominik_13 komentáře u knih

A když už jsem si začal myslet, že fantasy přestává být pro mě, že další velkolepé vyprávění o cynických hrdinech a přemoudřelých čarodějích prostě nezvládnu, vrátil jsem se ke starému dobrému Tolkienovi a zas a znovu jsem byl fascinován. Těžko se popisuje čím. Číst Húrinovy děti je jako číst staré mýty, založené na tíživých sudbách, které nelze odvrátit, na činech bytostí, které nelze přemoct, na bláhové odvaze lidí, která často nevede nikam. Tolkienovy věty jsou klidné, přesné, zhuštěné, každé slovo je na svém místě, jazyk sám je naplněný tíhou. Abyste vše ocenili, nechce se po vás málo: postav je mnoho, vztahy mezi nimi jsou košaté. Věnujete-li však dílu patřičnou pozornost, dostane se vám zážitku, který je (bohužel) ve světě literatury dost vzácný.

6 03.03.2023

Bál jsem se, že Louis bude stále dokola přepisovat jednu knihu. A paradoxně první část tohoto útlého svazku (za hodinu jste s titulem hotovi), která svým tempem a charakterem připomíná autorovy předchozí knihy nejvíce, mě nadchla: snaha pochopit psychiku vlastní matky kombinovaná se zpětným hodnocením dětské naivity a zloby byla zas a znovu fascinující.
Jenže někde v půlce díla se stalo, že Louis přestal mít co vyprávět. Jakkoliv je jeho touha představit světu příběh své matky milá a pochopitelná, je nutné připustit, že její životní osud zkrátka nemá dostatek přitažlivosti. Jakmile se životní dráhy matky a Louise rozejdou, ztratí se z knihy okamžiky jejich vzájemných střetů, vytratí se napětí a tragika v míjení dvou lidí. Autor se tuto prázdnotu témat snaží nahradit životními moudry o třídním boji, jenže ty se - alespoň v mých očích - staly jen frázemi.
P. S. Vím, že tři hvězdy jsou zbytečně přísné. Nehodnotím knihu tolik ve vztahu k jiným knihám, ale v kontextu (výborné) autorovy tvorby.

6 18.05.2022

Loučení, úzkost z opuštění, dlouho skrytá tajemství vyplouvající na povrch... Povídky se čtou rychle, skončí dříve, než vás začnou nudit, řemeslně jsou na vysoké úrovni (autor má v oblibě nelineární vyprávění, díky čemuž jsou příběhy umně gradovány; škoda jen těch mnohdy kostrbatých dialogů), jen mi přišly jakési ploché. Pět dní po přečtení mi v hlavě zůstal jediný příběh a žádný pocit. Mělo by vás to odradit od čtení? Ne. Mělo by vás to nalákat? Těžko říct.

6 26.05.2021

Vynikající Havel, na kterém lze poznat, že si teprve osvojuje repertoár technik absurdního dramatu, který bude ve svých následných kusech (dle mého ještě úspěšněji) aplikovat. To však vůbec neznamená, že by Zahradní slavnost neobstála sama o sobě: zesměšňování byrokratické mašinerie je extrémně zábavné, smysluprázdné repliky brilantní a jednotlivé postavičky správně střelené.

6 21.01.2021

Pokud se necháte unést proudem autorových slov a nebude vás pohoršovat jejich cynismus, pesimismus, beznadějnost, snad i zahořklost, budete vyplivnuti po několika málo hodinách zdecimovaní a vyčerpaní a budete vědět, že takhle intenzivních zážitků, v nichž vám bude dovoleno zcela se ponořit do hlavy jiného člověka, příliš není.

6 16.01.2021

I kdyby "Largo dlouhých večerů" byla jediná obstojná báseň této sbírky, zasloužila by si pět hvězd. Jenže ona není.
P.S.: Přál bych si, aby si lidé, kteří vědí, že nemají rádi poezii, dovolili ji nehodnotit. Aby se ani nenutili do jejího čtení. Budou se trápit oni a budeme se pak trápit i my, milovníci poezie: nad světem, který nám nerozumí.

6 16.01.2021

Laťka nastavená prvním dílem možná nebyla zdolaná, zcela jistě se ale nebezpečně zakymácela. Prožívat příběh spolu s protagonistou je pořád stejně zábavné, netradiční systém magie je ještě o něco více okouzlující. Jen škoda, že autor nedokázal potlačit svou grafomanii v druhé části knihy, obzvláště u snové pasáže o erotickém zasvěcování jsem měl neodbytný pocit, že jde o autorovy neuskutečněné fantazie, jejichž znalost ničemu neslouží.

6 15.01.2021

Nejúžasnější ztvárnění klasického rozporu dvou (kdybych neměl takový odpor k jungiánskému slovníku, napsal bych "archetypálních") přístupů k životu: čistě rozumového a čistě emočního. Možná klišovitá premisa, ale to provedení! Ten jazyk! Jestli má spojení "krásná literatura" nějaký smysl, Hesse jej naplňuje nejlépe.

6 15.01.2021

Takhle to dopadá, když si jako zorný úhel na svět zvolíte sexualitu a roztáhnete ji do absolutních měřítek. Kdyby šlo o komorní příběh dvou bratří, byl bych spokojený. Ale tvářit se u toho jako mudrc poskytující celospolečenskou diagnózu vedenou prizmatem úzkého výseku lidského života... s tím na mě nechoďte.

6 14.01.2021

Váhal jsem, dlouho jsem váhal. Přečíst si to musíte. Vylíčení zrodu okouzlení a lásky je tak krásné, že se budete chtít do někoho zase bláznivě zamilovat. Nelineární vyprávění je osvěžující a zábavné. Zasazení do komunistického Polska je věrohodné a čtenářsky přitažlivé. Jenže všechno je tak očekávatelné! Autor příliš naznačuje, proto už v pětině knihy dokážete odhadnout celý příští vývoj a tak si jen v hlavě odškrtáváte zvraty či události, které přijdou. A protože přijdou tak a tehdy, jak jste očekávali, konec knihy (a vlastně celá její druhá polovina) krapet drhne. Škoda. Ale opakuji: přečíst si to musíte!

6 14.01.2021

Tady začala cesta, jež udělala z Ishigura Prousta dnešní doby. Propracovaná psychologická miniatura, na jejíž příběh možná zapomenete, ale ten pocit všudypřítomné svírající úzkosti ve vás už přetrvá.

6 14.01.2021

Závěrečný díl je o něco horší, než předešlé dva, ale i přes jakousi rozvláčnost příběhu si stále zachovává vysokou úroveň. Je fascinující, jak se zde prolnou všechny dosavadní zápletky, které pro mě vrcholí v kapitole o Snapeovi. Rozhovor s Brumbálem je dalším klenotem téhle knihy.
Bohužel konec je pro mě zklamáním. Čekal jsem něco... velkolepého. Nedočkal jsem se. A epilog mé znechucení ještě prohloubil.
Ale i přes některé další drobné výhrady dávám plné hodnocení.

6 11.02.2011

Není to horor, na jaký jsme dnes zvyklí z všemožných filmů, seriálů a knih. Podle měřítek mnoha lidí to snad ani horor není vůbec. Pokud se s tímto vědomím do knihy pustíte, předejdete zklamání, které lze číst v různých komentářích okolo.
Shirley je silná tam, kde obvykle: v psychologickém prokreslení postav, které se často děje skrze vynikající dialogy (opravdu mě fascinuje, jak jí stačí pár řádků, aby stvořila uvěřitelnou a nezaměnitelnou postavu), ve vytvoření tísnivé atmosféry.
První polovina knihy mi přišla lepší než ta závěrečná: poznávaní jednotlivých charakterů a samotného domu bylo zábavné. Ono gró románu, tedy popis vlivu domu na hlavní hrdinku, mi však přišlo příliš náhlé, slabě motivované a - bohužel - i dost nepůsobivě napsané.

5 21.07.2023

Ani Nikola Šuhaj, ani Anna proletářka, tohle je Olbracht, kterého byste měli znát. Krásné, čtivé, zábavné příběhy psané jazykem, který těší.

5 16.01.2021

Přál bych si, aby byl Čapek více znám jako autor románů než jako dramatik. Nemíním tím, že jeho dramata jsou špatná, ale zatímco ta jsou postavená na myšlenkách, takový Hordubal je především knihou psychologickou. Čapkovo moderní perspektivizované vyprávění nemá v českém dobovém kontextu obdoby, dostanete se díky němu přímo do Hordubalovy mysli a třebaže nejspíše nebudete s protagonistovými skutky souhlasit (o to přece vůbec nejde!), budete fascinovaně naslouchat jeho vnitřní řeči. Části druhá a třetí, jakkoliv se mohou zdát nesourodé, pak celé vyprávění posouvají do lehounce filozofující roviny a jsou napsány s pozoruhodnou lehkostí.

5 15.01.2021

Poprvé jsme se s Kunderou minuli. Nebylo to míjení úplné: autorova kombinace epizodických příběhů sevřená jednotící ideou opět bavila, mnohé pasáže způsobily intelektuální potěchu, styl díla byl zase krásně uhlazený a přesný. Ale Kundera tentokrát rezignoval na silné postavy a naneštěstí jej nezachránilo ani hlavní téma: bezvýznamnost se neukázala být tak produktivní jako kupříkladu nesmrtelnost.
P. S.: Doslov Sylvie Richterové je nesrozumitelné sebeukájení a vážně myšlená hyperbola olbřímích rozměrů.

5 15.01.2021

Jako malý jsem byl nadšený. Když jsem si knihu ale přečetl s odstupem několika let, její strohost mi vadila. Naštěstí Rowlingová s každým dalším dílem zrála a psala daleko lépe.

5 11.02.2011

Jedna z nejpůvabnějších sbírek poezie. S dětskou naivitou pohlíží na věci, které se staly samozřejmými, a ukazuje jejich výjimečnost. A na prostoru několika slov dokáže zachytit nevýslovnou tíhu života.

4 21.01.2021

Experimentální poezie, která nechce jen prozkoumávat hranice sebe samotné, ale touží něco sdělit o světě. A činí tak zábavně a nápaditě. Až se budete divit, jak vás dovede oslovit něco, co je "přitom taková blbost".

4 21.01.2021

Nesmíte zde hledat příběh a už vůbec ne poučení! Hledejte zde radost z pouhého vyprávění, které vedle sebe klade zásadní i nedůležité, krásné i ošklivé, zábavné i zničující: to vše při pokusu zachytit prchavou esenci vlastního životního prožitku.

4 21.01.2021