Taneční hodiny pro starší a pokročilé
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5535/bmid_tanecni-hodiny-pro-starsi-a-pokroci-MMw-5535.jpg
4
298
29
Příběh novely je naprosto nepodstatný, stejně jako samotná pointa. Tento monolog víceméně sám se sebou vede zestárlý strýc Pepin, který se snaží vzpomínat na ztracené mládí, poučit a především zaujmout mladou slečnu Kamilu... Jinak je onen monolog slepenicí nejrůznějších momentů a situací z Pepinova života - stařec vypráví o Janu Husovi, svatém Václavu, svých nápadnicích a milenkách, básníku Bondym, ale uvažuje i nad tím, který druh piva je nejlepší nebo jestli se nežilo za Rakouska lépe. Důležitým zdrojem vypravěčovy "životní moudrosti" je snář Anny Novákové. Pepin zná zpaměti nepřeberné množství nejrůznějších snů, které se nějakým způsobem váží k milostnému životu dané osoby a vždy díky těmto znalostem dokáže některou dívku naprosto pobláznit nebo naopak, pokud se mu nelíbila, odehnat. Dalším důležitým mezníkem je pro staříka Pohlavní zdravověda páně Batisty, na kterou se také často odvolává.... celý text
Přidat komentář
Nejhrabalovější Hrabal, pábení par excellence. Pravda, k této knize jsem musel dorůst.
Pokud se někomu nelíbí tato Hrabalova kniha, těžko se mu bude líbit něco jiného od tohoto autora. Typické hrabalovské vyprávění.
Tomuto hrabalovskému hlubší smysl postrádajícímu myšlenkovému průjmu se říká pábení. To je jako když vás soused zmerčí na zahradě, osmělí se a přijde blíž, opře předloktí o plůtek a musí vám nutně povykládat, co za posledních 20, 30, 40 let zažil.
Jen pro trpělivého čtenáře-posluchače.
Svým způsobem obdivuhodné.
Nepříliš zajímavé, asi jsem knihu nepochopil. Místy vtipná, ale jinak zdlouhavá; mohla by být mnohem kratší. Konec částečně dojem napravil.
Klasika, moje oblíbená. Skvělý styl vyprávění, myšlenkové pochody i samotný Pepin. Doporučuju.
Nesmíte zde hledat příběh a už vůbec ne poučení! Hledejte zde radost z pouhého vyprávění, které vedle sebe klade zásadní i nedůležité, krásné i ošklivé, zábavné i zničující: to vše při pokusu zachytit prchavou esenci vlastního životního prožitku.
"dejchni na mě, je z tebe cejtit kořala a ona klečela a říkala, ale já jsem měla jenom rumovou pralinku a von ji dával facky" aneb všechno, co máte na Hrabalovi rádi, mně vždycky seděl a Taneční hodiny jsou jedna z jeho velmi raných prací (1964), vlastně experimentem, o kterém se mi zmínila češtinářka na střední, kniha napsaná v jedné větě "hovado jak Marie Terezie" a kecy o Ježíši a Máří Magdaléně mě při cestě do práce pobavily, ale zároveň mi kniha přišla spíš jako něco, co Hrabal napsal na sklonku kariéry, takové ohlížející se, vzpomínkové, pokud jde o celkový nádech
Strýc Pepin vypráví o všem možném a v jedné dlouhé větě na 90 stranách skáče z jednoho tématu k druhému.
Co toto bylo? Jedna věta dlouhá padesát stran, ve které se skáče od jedné věci k druhé, žádný příběh ani poučení. Znovu to číst rozhodně nebudu.
Mam rad Hrabalovu poetiku. Knihu- novelu jsem cetl uz po několikáté a bylo to příjemně čtení..
...aneb kterak jsou lidské příběhy nekonečné a osobité, tak jako byla věta, ze které je knížečka upletena.
Kondenzovaná porce pábení, která by se měla podávat jako jedno sousto. (Mně se to nepovedlo, musela jsem přerušovat a opětovně se zakusovat.)
Šílený sled ještě šílenějších historek, životních mouder a výkladu snů podle Anny Novákové. Druhá věta mi po tom všem zaskočila. V krku, v hlavě. V duši. Celá knížka proto vyzněla tak něžně a láskyplně, že si to snad radši dám ještě jednou.
A pak se k tomu vyjádřím znovu.
Počkejte, to bude hned...
...jen co dočtu větu...
Vubec se mi to nelibilo. Nevim, co mi tohle dilo melo dat.
Ostre sledovane vlaky byly fajn, ale tohle byla jednoznacne holomajzna!!
Z tohoto díla mám smíšené pocity. Zpočátku se to sakra blbě četlo, nebyla jsem schopná vůbec vnímat, ale nakonec to byl docela příjemný sled různých vyprávění, plynoucích bez přestávky. Představovala jsem si Jaromíra Hanzlíka, ja to vypravuje jako strýc Pepin z Postřižin a to mi docela pomohlo, abych text vnímala. Bavilo mě neustálé odkazování na jistý snář Anny Novákové, na spisek páně Batisty o pohlavní zdravovědě a taky odkazy na básníka Bondyho. Knihu si určitě nepřečtu znovu, protože to je skutečně čtenářský oříšek, ale špatné to nebylo.
Veškerá životní moudrost a zkušenost narvaná do neskutečného monologu, který smete vše co se mu staví na odpor. A nejvíce mně těší, když podobný výtrysk lidského ducha zaslechnu někde u piva v tom největším pajzlíku
Štítky knihy
novely Bohumil Hrabal, 1914–1997
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha Taneční hodiny pro starší a pokročilé je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 502x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 132x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Četla jsem už dříve za tři hvězdičky. Zůstanu na nich. Na knihy pana Hrabala jsem nedorostla.