digdag
komentáře u knih
Dámský gambit
Walter Tevis
Zpravidla si dávám pozor, abych nejprve přečetl předlohu a až po ní viděl její filmové zpracování. Rád si totiž představuji hlavní postavy, nejprve v hrubých konturách, později, jak je poznávám, se stále více detaily. U Dámského gambitu mě o tohle všechno okradl seriál, který mě k předloze ale dovedl. Byť jsem si proto k Beth i dalším postavám hned od začátku přiřazoval tváře herců, ve finále mi to nevadilo. U každé stránky jsem cítil podobné napětí, jako při sledování seriálu.
Svět v bouři
Kristýna Sněgoňová
Byť dávám hodnocení poměrně vysoko, dojmy zůstaly rozporuplné. Důvodem je zejména zakončení celého příběhu, které bylo (bohužel mi přijde, že to dělá stále více autorů) sprintem na 60 metrů. Celý příběh - celá trilogie - mě vtáhl do sebe, proto mi přijde škoda, že velké finále dostalo tak malý prostor.
Odpočet
Michael Atamanov
Upřímně ten wow efekt ze Sektoru osm se nedostavil. Ale stejně mě kniha chytla a nepustila - dva večery a čekám na další díl. A dostal jsem chuť si něco zahrát.
Evoluce
Peter F. Hamilton
Vypadá to, že jsme se dostali na úplný konec Kráčejícího po vodě i celého Společenství. Stejně jako předchozí dva díly i ten poslední bavil. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že - a to nejen u této série - autor u většiny knih volí velmi pozvolné tempo a závěr (myšleno poslední čtvrtina či pětina posledního dílu) je naopak sprintem na sto metrů, který atakuje olympijský rekord. Je to trošku škoda, protože celá série se blíží 2000 stran, ale finální rozuzlení je otázkou jen malého zlomku celkové délky...
Oheň a krev
George R. R. Martin
Jako jo, ale… Strašně jsem se u téhle knihy trápil. Bylo mi líto kroniku odložit, ale některé dny jsem nezvládl víc než dvacet třicet stran. Jako celek hodnotím vcelku vysoko, ale podruhé bych se do čtení asi nepustil.
Synchronicita
Aleš Pitzmos
Čtyři hvězdy za první dvě třetiny a za to, že jsem se dva večery v řadě bál jít potmě na záchod. Horory nečtu, bojím se u nich (ano, na tebe se dívám, TO, které už deset let ležíš na poličce a z něhož jsem nikdy nezdolal více než tři čtvrtiny stran. Horory patří do mrazáku!). Ani po téhle knize bych nesáhl, kdyby se děj neodehrával na Lipnici nad Sázavou a v jejím okolí, kam se už roky rád vracím. Pokud by se i poslední třetina knihy nesla v podobném duchu, jen tak bych se k tamním lomům asi znovu nevydal. Pointa příběhu mě lehce zklamala, proto o hvězdu méně, na druhou stranu se zas můžu jít v noci v klidu vyčůrat.
Pán hor
Kristýna Sněgoňová
Po Šprtech a Frajerech chytila Kristýna Sněgoňová druhý dech. Byť nafasovala horší část posádky, než si vylosoval současný guru tuzemské brakové scény, vykřesala z kombinace mechanika a teplého kuchaře maximum. U žížal jsem měl chvílemi nepříjemně v žaludku, Amanda se do toho tentokrát moc pěkně "zakousla". Těším se na příště, zejména na Lorda Mrdáka s paní profesorkou.
Leviatanova zhouba
James S. A. Corey
Poslední díl sice nijak neční nad předchozími osmi a celý příběh si by snad zasloužil nějaké grandióznější finále, ale i tak to bylo moc fajn moci se zase po čase vrátit do prostoru bran... Celkově vzato to bylo krásně prožitých několik let ve společnosti posádky Rocinante. Alex, Amos, Naomi i Jim (ten ale o trochu méně) mi budou chybět.
Pošťák
David Brin
Dávám pět hvězd. Ne proto, že by to byl vrchol postapo žánru nebo autorův cit pro slova čněl nad všemi ostatními spisovateli. Prostě mám pro tenhle příběh slabost. Film patří k mým nejoblíbenějším vůbec, i když vím, že to není žádný trhák. Prostě mě chytá za srdíčko. A podobně se povedlo i knize.
Planeta idiotů
Roman Bureš
To byl takovej úlet, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Dva večery a bylo po ní stejně jako po celém lidstvu. Jediné, co bych asi oželel, byl ten Epilog. Nějak by mi k celkovému vyznění knihy víc seděla ta "nedomyšlená" neukončenost.
Led pod kůží
Vilma Kadlečková
První díl mi přišel takový oťukávací (tajemná vůně hub přece jen nemusí být pro každého), aby oddělil čtenářské zrno od plev. Jsem rád, že jsem testem prošel a pustil se do další knihy. Byť se nedá říct, že by v ní akce střídala akci, měl jsem prakticky od začátku do konce nervy napnuté k prasknutí. Návštěvy Lucasovy minulosti dávaly aktuálnímu ději potřebný kontext, zároveň správně kořenily "utahanější" pasáže. Večerní čtení se tak snadno natahovalo do noci za stálého opakování "ještě jednu kapitolu".
Čas
Peter F. Hamilton
Kráčející po vodě by si zasloužil vlastní knihu. Bavil nejvíc, stejně jako v prvním díle.
Spasitel
Andy Weir
Úvod mě vrátil k Marťanovi. Upřímně jsem čekal další One man show v podobném duchu. Autorovi tenhle styl vyprávění evidentně sedí. Úplně jsem se netrefil. Celkově ale hodnotím velmi povedeně. Na konci jsem nedokázal přestat číst a mrzelo mě, že příběh směřuje k závěru.
Nesmrtelnost
Pao-šu (p)
Když se člověk moc netěší, je zklamaný jen malinko. Návrat do temného lesa byl fajn, ale kvalitou bohužel autor úrovně původního díla nedosáhl.
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Po třetím díle příjemné osvěžení a vzpruha série. Děj odsýpá, hláška střídá hlášku a bizár letí do nečekaných výšin. Snad se pětka ponese v podobném duchu.
Pomysli na Fléba
Iain M. Banks (p)
Jedním slovem - zklamání. Dvěma slovy - obrovské zklamání. Asi byla moje očekávání po nedávno přečtených sci-fi sériích až příliš vysoká, ale i kdyby nebyla, vyšel by výsledný pocit z knihy na stejno. Zkraje jsem měl pocit, že malý příběh na pozadí velkých událostí hýbajících galaktickým děním má obrovský potenciál. Bohužel, na první pohled zajímavý koncept shodila plytkost jednotlivých postav a nedotaženost řady scén. Když k tomu přičteme obrovské množství pravopisných chyb, které vydání provázejí, je celkový zážitek prachbídný.
Sny
Peter F. Hamilton
O dost slabší než předchozí čtyři knihy, na než nová série navazuje. Místy hodně rozvláčné, naopak nejvíc zaujaly části z “druhé strany”. Ty bych si uměl představit jako samostatnou knihu, mix fantasy a sci-fi. Snad se děj v dalším díle rozjede.
Revoluce
František Kotleta (p)
12? Tak to je pohoda. Občas prvoplánový humor a narážky na vládnoucí i nevládnoucí garnituru. Někdy více povedené, jindy slabší. Ale to už jsme u kotletovek zvyklí. Celkově příjemné čtení, dal bych si klidně přídavek.
Jo a ty debilní písničky nemůžu dostat z hlavy!
Malevil
Robert Merle
Po současných postapo knihách to byl velmi příjemný odpočinek. Podobnou "naivitu", s níž autor popisuje lidské chování (vřelost velké části přeživších), bychom v nich totiž jen těžko pohledali.