Dax komentáře u knih
Když odhlédnu od obsahu, který je krom autorova znechuceného náhledu na dnešní svět hlavně oslavou vychcaných pohrobků komunismu, jsem překvapen formou. Nečekal jsem, že někdo, kdo má za sebou tolik vydaných knih, píše tak špatně. Ploché postavy, triviální rozhovory... Tolik oslích můstků v knize jsem snad ještě nezažil. Do konce jsem to vlastně dotáhl hlavně proto, že mě zajímalo, co dalšího autor vykonstruuje, aby děj nebo postavy uvedl do kontextu právě popisované doby a příběh měl spád. Občas to byla velká legrace. Kniha mi hodně připomínala podobně objemný spis(ek) "Apokalypsa Evropy," kterou taky napsalo "spisovatelské" eso obtížené grafomanií, zřejmě pod dojmem nebetyčné velikosti jeho intelektu.
Dalšího Vondrušku si nechám v klidu ujít.
Hard&heavy sci-fi, říznuté psychologickým drama. Téměř nulová akce, ale precizně budovaná atmosféra a nebojím se říct monumentální popisnost jevů a pocitů. To vše je zároveň klad i zápor knihy, protože kniha je náročná na pozornost a současně téměř hypnotická, ale kouzlo a atmosféra knihy spočívá právě v tom. Pokud se člověk začte, Solaris ho pohltí a nepustí.
Mr. Gaiman stvořil další hezky potemnělý svět s hutnou atmosférou, od kterého jsem se nemohl odtrhnout. Jak už má zvykem, všechno to trochu pootočil a nastavil jiné úhly; hodní a milí mrtví, zlí živí a vzpomněl i na Lovecraftův Bájný Kadath, za což mu patří dík. Ačkoliv je příběh velmi temný, je napsaný velmi...laskavě. Mauglí meets Haunted house. Soundtrack tu: https://www.youtube.com/watch?v=iOi9gjoylas
Strohé vyprávění, ze kterého je cítit bahno, krev, chlór, rezignace, otupělost a kamarádství na život a na smrt. Im Westen nichts Neues!
Jazykově ořezané na kost...až to chřestí. Strohé vyprávění o pustém světě, kde "poslední dobro" je v malém chlapci ("Jestli on není slovo boží, tak Bůh nikdy nepromluvil...") a jeho otci, který se ho snaží ochránit i za cenu toho, že by se v očích svého syna měl stát tím špatným.
Velmi, a to nepřeháním, podrobné vědecké drama. Čtenář musí být připraven proplavat, ale zároveň se o něm dozví, mořem informací z lékařského prostředí. Ale tím, že tým lékařů bojujících s virem, tvoří různorodé, dobře popsané postavy, román neztrácí spád. Moje první Crichtonovka a nejspíš ne poslední.
Kolik povídek, tolik světů a každý dokonalý. Skvost, který by neměl chybět v žádné knihovně fanouška sci-fi, fantasy a hororu.
Kniha mi dala trochu zabrat. Myslím, že to není letní čtení. Přívětivá surrealistická báje odkazující na několik mýtických příběhů, odehrávající se v několika časoprostorových rovinách. Pan Murakami dává čtenáři velký prostor ve výkladu příběhu, takže je možné, že při opakovaném čtení (což si kniha určitě zaslouží) se objeví nové dimenze.
Určitě ji ale nebudu číst v letním žáru. Spíš v mlhavém podzimu brzkého šírání.
Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=MgApT3VHtZY
Propracovaný svět Arrakisu mě nepřestává dostávat, kdykoliv knihu otevřu a znovuobjevím. Zdánlivá složitost se rozplyne přesně v okamžiku, kdy se čtenář nechá vtáhnout do děje. I po padesáti letech perla sci-fi literatury.
A přešel zase déšť a podal mrtvým vodu skrze květiny
Odchod do bezdomoví jako ústřední bod meditační praxe.
I když jsem od knihy očekával něco jiného, totiž putování a bezdomovectví rinpočheho, následujícího příkladu Buddhy Šakjamuniho, dostalo se mi ujištění, že i mistr meditace se musí sklonit před okolnostmi a že i jemu trvá, než opět najde "pevný" bod své mysli.
A co si z knihy odnáším jako hlavní poučení? Že má smysl odcházet a že má smysl začínat... stále znovu a znovu...
Rudolf Krautschneider je krásný člověk. Píše srdcem. Cestopis chuti mořské soli. O lidech na oceánech, polárních stanicích, v přístavech a slumech.... Přiznám se, že při čtení téhle knihy, zvláště častí o plavbách v pasátových mořích mě trochu popadala toulavá. Rozhodně se těším na další knihy.
Zapeklitá věc, tahle kniha. Tóru je postava mi blízká, jeho odcizení a osamělost popsaná krásně a pak to najednou rozbijí banální tlachy, jejichž smysl jsem nepochopil. Některé, takřka snové pasáže měly takovou atmosféru, že noci jejich čtení budou ještě dlouho v mé paměti a stejně tak frustrace z nezáživných popisů činností, některých rozhovorů a cest vlaky a autobusy. Možná, že kniha má ještě jinou úroveň, kterou jsem já však neodhalil. Přesto na ni budu rád vzpomínat.
Pěkný výlet do estébáckých archivů, Bílých Karpat a "pohanské" minulosti.
Příběh vystavený na klasickém mytologickém putování labyrintem, při kterém hrdinka prochází časovými i prostorovými pásmy, povstává z popela a transformuje sebe a tím i labyrint. Vše v druidském hávu. Za mě pecka. Těším se na Les kostí.
Soundtrack zde: https://www.youtube.com/watch?v=br_Tsa97xLU
Jednoduchost zjemňuje smysly.
Vyniká krása obyčejného.
Dokonalost nehybnosti.
Ticho.
"Spokojenost s naším dnešním pohodlím nedává smysl, pokud je jasné, že náš současný směr je neudržitelný." Kniha ukazuje kolapsy, důvody kolapsů a možná východiska z nich. Ukazuje paradox lidské rasy vytvářet hodnoty na úkor světa, ačkoliv tyto hodnoty zanikají, když zaniká svět kolem nich. Líbilo se mi, že autor nekáže, jak bychom měli postupovat, jen ukazuje na možná budoucí řešení. Nepropadá pesimizmu, ale dokáže najít důkazy nebo směry k "opatrnému optimismu." Většina z nás trpí psychologií davu, kdy předpokládáme, že až se problémy dostaví, někdo odpovědný!!! bude mít řešení. Většina trpí amnézií krajiny, takže nevnímáme, jak se bezprostřední svět mění, přetváří a někdy bohužel mizí. Proto je dobré, že jsou lidé jako je Jared Diamond, kteří jsou na tyto změny citliví a hledají východiska. Knihu doporučuji VŠEM!
První kritika buržoazie a kapitalismu mého života. Dodnes nezapomenu na situaci, kdy měl Neználek zaplatit za jídlo a nevěděl, co po něm číšník chce.
Kniha není špatná, přináší spoustu informací, které můžou být užitečné člověku dosud nepolíbenému holistickým přístupem k životu, navíc interpretovaných jako vlastní zkušenost autora-lékaře.
Pro někoho zjevení, pro mě samozřejmost. Více takových lékařů, více takových knih, více nadšených čtenářů.