DancerJaneBooks komentáře u knih

Když jsem byla ve školce, tak mi tuhle knížku vždycky četla maminka před spaním. Moc se mi líbila kapitola o Vašíkovi, tak mi ji četla pořád dokola. Nikdy jsme tu knížku nedočetly celou, ale když už jsem uměla číst, tak jsem si ji konečně celou přečetla a úplně mě okouzlila.

7 01.03.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Pro mě tahle knížka byla úplně úžasná. Protože já zbožňuju knížky o Hetty Featherové. Je to moje nejoblíbenější série ze všech knížek, které jsem doteď přečetla. Tenhle příběh jsem "hltala" od začátku až do konce. Hetty má neuvěřitelný charakter a už v takovém mladém věku si dokázala uvědomit, že to, jak s nimi zacházejí není vůbec lidské oproti téhle době, ve které si žijeme, dá se říct, všichni luxusně oproti 19. století. Ostatní nalezenci to, podle mě, brali jako samozřejmost, že je bijí kvůli každé prkotině. Ale Hetty si uvědomovala, že to tak není správné.
Hetty úplně zbožňuju a Jacqueline Wilson taky, takže jsem si tuhle knížku nemohla nechat ujít. Byla to úžasná knížka. Ač se může zdát jako obyčejná vánoční oddechovka, tak má v sobě hloubku. Protože tady jde úplně poznat, že Vánoce vážně nejsou o dárcích, ale o tom jak a s kým je prožijete. Hetty vypráví, jak jí je líto, že nemůže být se svou maminkou a to vás vážně chytá za srdce. V téhle době si vůbec neuvědomujeme, že nám rodiče můžou tak neuvěřitelně chybět, protože bereme jako samozřejmost, že je máme. Ale kdybyste tuhle knížku dali dítěti z dětského domova, tak by se v tomto příběhu vidělo a tahle kniha a ostatní o Hetty by byly jedny z jeho oblíbených věcí v jeho životě (podle mě), ale jenom u některých dětí, protože někteří by si to třeba neuvědomovali.
Moje oblíbená postava byla samozřejmě Hetty, ale moje další oblíbená postava byla slečna Smithová. Ta vlastně dala Hetty to celé Vánoční překvapení, takže jí patří ten velký dík. Potom byla moje oblíbená postava Clover, Rose a Beth. Beth ne až tak moc jako Clover a Rose, ale taky byla miloučká a litovala jsem jí, že má tu poruchu. Clover je moc hodná holka a, stejně jako Hetty, je jí škoda na služku. Už se moc těším, až si přečtu tu knížku o ní - Čtyřlístek pro štěstí. A to stejné u Rose. Rose byla skvělá postava a taky všechno pochopila už předčasně, ne jako její lakomá matka nebo chůvy, které to nepochopily ani po 40-50 letech svého života. A její táta byl taky fajn. A taky se moc těším na knížku o ní, která má vyjít v příštím roce.
Bottomlyová - o té i nerada mluvím (píšu), protože nenávidím její chování a nechápu, jak s tím může žít.
A ta vánoční příloha byla skvělá. Ty baňky určitě využiju a ty návody taky.
Prostě všechny knížky o Hetty, z 19. století od Jacqueline Wilsonové pro mě byly velkým čtenářským zážitkem a nedám na ně dopustit. Myslím si, že si je určitě ještě několikrát přečtu, protože jsou neskutečně krásné. Myslím, že i Čtyřlístek pro štěstí, Sladké časy a kniha o Rose Riversové budou stejně skvělé jako série o Hetty, i když, ta nasadila laťku hodně vysoko.

6 27.12.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle kniha mi doslova vyrazila dech. Pořád si neumím vysvětlit, jak tohle je někdo schopný napsat, takový úžasný příběh, ještě víc než úžasný. Tahle kniha je jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četla. Vypadá to, že se nezmůžu na víc, než na slova typu: bomba, pecka, wow! Prostě nemám slov, ale nějak začít musím.
Takže, do téhle knihy jsem šla jenom kvůli Čtenářské výzvě. Ale teď si říkám spíš DÍKY Čtenářské výzvě, protože kdyby nebyla, tak bych s největší pravděpodobností na tuhle božskou knihu nikdy nenarazila. Což by byla obrovská škoda. Nevěděla jsem vůbec co očekávat, dokonce jsem ani neuměla odhadnout, podle anotace, co to je za žánr, ale nedělala jsem si nějaké velké iluze, přestože anotace zněla dost dobře. Už od prvních stránek to vypadá strašně dobře, ale delší dobu se tam nic neděje, čemuž se ale vůbec nedivím, protože vysvětlit tenhle složitý děj, aby to pochopil člověk jako já, muselo pro autorku být opravdu hodně těžké. Každopádně, když už jsme se pomalu dostávali k zápletce, tak to začínalo mít grády. A pořád víc a víc. Sice jsem tuhle knížku četla celkem dost dlouho, ale dokázala jsem si to perfektně užít. To prolínaní minulosti a současnosti byl úžasný nápad, ale o mnohem víc mě bavily kapitoly z minulosti, jenže bez kapitol v současnosti by to nešlo :). No, ale to, co se dělo na posledních padesáti stránkách mi vážně vyrazilo dech. Byly i části, kdy jsem tu knížku prostě musela zaklapnout, srovnat si to celé v hlavě a potom ji zase otevřít. A ještě se mi nestalo, že bych u knihy brečela, jen jsem mívala slzy v očích, ale co se nestalo u téhle? Mužete hádat...
Ty postavy byly tak úžasné❤. Ale samozřejmě jenom některé. A hlavně, autorka vás od začátku dokáže dost dobře mystifikovat, že se na konci nestačíte všemu divit. Henry, na začátku v klidu chlápek, co přijde po letech za Dorothy, ale BUM! ona ho zabije a říkáte si: PROČ SAKRA? Ale potom vám to p o m a l i n k u začne všechno zapadat do sebe a dojde vám, že je Henry idiot (ještě něco horšího). Laurel, ta byla taky super a Gerry totéž. No, a teď k podstatnějším postavám. Dolly - super holka (na začátku), ale když bude chtít poslat ten dopis Vivien, tak mám chuť ji přerazit, ale ke konci ji mám ráda (hlavně jsem obrečela její smrt, přitom jsem si myslela, že to byla Vivien - no, je to složité..., ten, kdo četl, ví...). Jimmy, toho jsem měla strašně moc ráda a když jsem si myslela, že umřel, tak už jsem měla taky slzy na krajíčku. No, a Vivien... ta Vivien, která ze začátku vypadá, že nebude hrát moc velkou roli, ta Vivien, která odbyla Dolly kvůli Henrymu a tak to všechno začalo, ta Vivien, která jsem si myslela, že umřela... Tak přesně ta Vivien je tak úžasná! Moje nejoblíbenější postava z tohohle příběhu, a taky nejdůležitější postava z tohohle příběhu... A ten konec... úžasný!
Tuhle knížku prostě miluju a nedám na ni dopustit. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek!
Divím se, že se mi tohle nějak nešikovně podařilo sepsat, protože se mi z toho ještě teď třesou ruce a rychle bije srdce.
P.S.: Tahle kniha mě ovlivnila natolik, že jestli budu mít dceru, tak se bude pravděbodobně jmenovat Vivien a jestli budu mít další kočku nebo psa, tak se bude jmenovat Dolly. :D Jo, a ta paní na tom přebalu knihy mi strašně připomíná moji milovanou Lenu Meyer-Landrut❤

6 01.11.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak tohle bylo fakt boží!
Jak jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem si říkala, jestli mě to vůbec bude bavit atd... Ale potom se z toho vyklubal tak skvělý příběh! Nejvíc mě to začalo bavit od toho, jak skočili do Země příběhů. Vůbec nevím, čím mám začít.
Ze začátku to byla taková normální knížka. Prolog byl zajímavý a hezký, ale jelikož jsem nevěděla do čeho jdu, tak jsem ho tak moc neocenila. Mapa všech království a lokalit v Zemi příběhů se mi moc líbila. Paní učitelka Petersová na mě působila tak divně, nevím jak to mám popsat. První moment, co se v knížce objevila Alex, tak jsem myslela, že to bude taková ta typická šprtka. Jenže nebyla šprtka, jenom prostě byla chytrá. Náhodou je to super holka, já bych se s ní ráda bavila. Conner je už na první pohled sympaťák a celkem i komik. Jako sourozence jsem ty dva úplně zbožňovala! Nějak od začátku, jak se dostali k deníku muže, který taky hledal věci na Kouzlo splněných přání, jsem si myslela, že to mohl být jejich táta. A byl. Jejich táty mi bylo moc líto. Žabák mi byl už od začátku moc sympatický. Na to, že to je autorova prvotina, to je fakt pecka. Někdy mi ten příběh připomínal Bratz, protože v jednom díle to bylo na stejné téma jako v téhle knize, akorát, že tohle bylo víc do podrobností a o hodně lepší. Vždycky, jak jsem to četla, tak mi to připadalo jako z nějakého filmu. Dost se divím, že to není i film, protože jsem si to uměla perfektně představit jako ve filmu. Teď mám strašnou chuť si pustit ty jednotlivé pohádky, co tam byly zmíněné - Locika, Červená Karkulka, Sněhurka, Šípková Růženka, Popelka... Konec jsem si představovala tak, že najdou všechny věci na Kouzlo splněných přání, ale bylo to nakonec úplně jinak a jsem za to ráda, protože to nebylo tak předvídatelné a očekávané. Zlé královny mi bylo, upřímně, celkem líto. Chris Colfer musí mít vážně obrovskou fantazii, že ke každé pohádce dokázal vymyslet, co bylo dál. Tuhle knížku zařazuji do nejlepších knížek a Chrise Colfera do oblíbených autorů. Nutně potřebuju druhý díl! No, a teď se jdu dívat na pohádky :D

6 20.06.2018

Tuto knížku jsem si také půjčila v druhé třídě v knihovně. Musím říct, že je to moc hezká a i zábavná knížka. Ještě teď umím tu básničku :)

6 01.03.2018

Jak jsem byla malá, tak jsem tuhle knížku zbožňovala. Krásné ilustrace.

6 02.02.2018

(SPOILER) Hobit rozhodně má očekávání nepředčil. Určitě mě ale ani nezklamal. Četla jsem ho dost dlouho, ne vždycky jsem totiž na tento typ příběhu měla náladu. Jelikož mi ale už dlouho ležel v knihovně a chtěla jsem si Hobita přečíst jako první z Tolkienových knih, jsem ráda, že knihu mám přečtenou.
Asi nejsem více na svět trpaslíků, elfů, draků, skřetů, mluvících ptáků a vlků či zlobrů aj. než na kouzelnický svět Rowlingové (i když, to se ještě uvidí). Nicméně Tolkien, jako jeden z klíčových a nadčasových představitelů fantasy žánru, si zaslouží uznání za vytvoření jedinečné Středozemě. A rozhodně tyto dva autory nechci srovnávat - přece jenom jde o jinou dobu a úplně jiný příběh. Navíc si myslím, že Pán prstenů mě osloví o mnohem více než Hobit, který byl pouze takovým úvodem do Tolkienova propracovaného světa. A možná mě ještě bude mít možnost oslovit víc než Rowlingová. Ale to už předbíhám.
Jedná se o velmi dobře a do hloubky zpracovaný příběh připomínající pohádku určený spíše pro dětské čtenáře a taky o úvod k příběhům o Středozemi. Vzhledem k tomu, že jsem ji četla od léta, tak i mně se celá Bilbova cesta zdála poměrně dlouhá, i proto mě zakončení příběhu dojímalo více, než jsem předpokládala.
Ze začátku se to trošku táhlo, do příběhu jste tak nějak vhozeni stejně jako Bilbo do celého jeho dobrodružství. Postupně se zápletka komplikuje, setkáváme se s postavami, kteří trpaslíkům a hobitovi v cestě překáží, a linie se posouvá pořád dopředu. A vy mezitím pořád čekáte, kdy už se konečně dostaneme k Hoře, drakovi a pokladu a mezitím vám trpaslíci s hobitem pomalu přirůstají k srdci. Pro mě byla nejzajímavější asi poslední čtvrtina knihy - právě kvůli tomu, že už jsme se konečně dostali k tomu, na co jsme celou dobu čekali. Zároveň byla tahle část asi i nejakčnější, a tím pádem i nejzáživnější.
Bilbo se na začátku jeví nesměle, do žádné cesty se pouštět nechce a byl k ní vlastně přinucen. Trpaslíci o něj taky neměli zas takový zájem - podle toho, jak vypadal, jim připadalo, že jim nijak nebude schopen pomoct. Jediný, kdo v něj věřil, byl Gandalf. A měl pravdu - v Bilbovi opravdu bylo víc, než si on sám myslel. Jeho postavu jsem si z celé knihy oblíbila asi nejvíce. Byl takový bezelstný, vřelý a nechtěl nikomu ublížit. Až mi ho bylo někdy líto, protože trpaslíci ho vlastně svým způsobem chtěli využít ve svůj prospěch - co se týče pokladu, vše měl zařídit on. A stejně si zasloužil "pouze" stejný podíl jako oni, i když on udělal mnohem více těžké a odvážné práce. Oni absolvovali jen cestu, ze které je ještě mnohokrát i zachraňoval. Mohli jsme v průběhu příběhu vidět velkou změnu jeho osobnosti, kdy se z vystrašeného Bilba Pytlíka z nory stal rozumný, odvážný hobit s mnoha zkušenostmi. Což může znamenat, že autor měl za cíl vytvořit téma, kde hlavní hrdina, který je podceňován, dokáže velké věci a pozná sám sebe.
Konec byl melancholický - na jednu stranu jsem měla radost, že (kromě Thorina, Filiho a Kiliho a celkově války) dopadlo všechno dobře, ale na druhou stranu bylo smutné, že všechno končí a Bilbo se musí s trpaslíky rozloučit a celá cesta končí. Nějak jsem s ním v tu chvíli sdílela lehký stesk. Líbil se mi nápad toho, že si nakonec vlastně všichni pomohli (vlastně dobro proti zlu) - trpaslíci, elfové, lidé a orlové - proti skřetům a vrrkům. Vše se nakonec zalilo sluncem - většina vrrků i skřetů byli eliminováni a jejich svět byl hezčí. Taky byla zajímavá autorova hra s jazykem - např. Medděd, vrrci, Krák, ... Celkově autorův styl psaní a jeho jazykově bohaté popisy jsou moc pěkné.
Celkově to nebyl příběh, ze kterého by mi spadla brada, ale byl příjemným pohlazením po duši. Už se těším, až si přečtu Pána prstenů, který už z hlediska hloubky příběhu bude o něčem jiném a věřím, že mě osloví více. Jsem taky zvědavá na filmy o Hobitovi, ale nic si od nich neslibuju a neočekávám, že budou lepší než knižní předloha. Ale uvidíme :).

5 27.01.2024

(SPOILER) Od Andyho Weira jsem četla jako první knihu Artemis. Ta se mi líbila, nebylo to nic extra, ale byla to jedna z mých prvních sci-fi. Líbil se mi příběh i autorův styl psaní. Když jsem se dívala na recenze k Artemis, tak ji pochopitelně hodně lidí srovnávalo s Marťanem. Dali ji celkem nízké hodnocení. Takže právě o to víc jsem se těšila, až si přečtu Marťana a jsem za to ráda. Příběh je napínavý, i když místy jsem se zasekávala na popisu odborných částí, ale i přesto se mi příběh líbil. Byl velmi zajímavý a poučný. Od začátku příběhu jsem si vůbec neuměla představit, co se bude odehrávat na dalších 342 stranách, protože jsem vážně nevěděla, co bude Mark v té situaci, ve které se ocitl, dělat. To, co se na těch následujících stranách odehrávalo, by mě fakt nenapadlo. Mark je chytrý a má hodně dobré nápady. Od začátku mu nechybí jeho smysl pro humor (který jsem si hodně oblíbila), i přesto, co musí prožívat. Skoro vždycky, když nastala nějaká krizová situace, jsem si myslela, že už se s tím nedá nic dělat, ale Mark tu situaci vždycky dokázal zachránit a pořád mu nescházela dobrá nálada. Patří mu můj obdiv. Tím, že velkou část knihy jsem "strávila" pouze s Markem, tak se samozřejmě stal mou oblíbenou postavou. Ještě k tomu to vyprávěl on, což mi dodávalo pocit, jako kdybych to prožívala všechno s ním a taky jako kdybych o tom jeho deníku věděla jenom já, i když to už četlo tolik lidí. Taky se mi líbilo, když si vybral písničku ,,Stayin' Alive" od Bee Gees. Bylo to vzhledem k okolnostem tématické a vtipné a tu písničku mám ráda. Bylo několik situací, kdy jsem si fakt myslela, že už nemá šanci na záchranu. Třeba situace s vodíkem, nebo když praskl Hab, anebo když přišla prašná bouře. Bylo celkem absurdní, když se konalo poslední rozloučení s Markem, přestože on pořád žil a nikdo to nevěděl. To ve mně vyvolávalo takový pocit bezmoci. Ani mě nenapadlo, že by se to někdo dozvědět mohl. Naštěstí si toho všimla Mindy – to byl skvělý moment téhle knihy. Byla jsem ráda za pasáže, které se odehrávaly i na Zemi, to tomu všemu dodávalo i na reálnosti. Když zjistili, že Mark žije, tak vůbec netušili, jak dobře to měl vymyšlené, dokud se nespojili. Zaujaly mě také popisy toho, jak nad vším Mark přemýšlel. Pracovníci NASA mi napoprvé přišli takoví legrační, ale s postupem času už jsem si na to začala zvykat a bavilo mě sledovat jejich postupy v krizových situacích atd. Celkem mi ale vadilo, že v této knize vlastně nebyly téměř žádné mezilidské vztahy, ale jinak to ani nešlo, když byl Mark na Marsu úplně sám... Celou dobu jsem si myslela, že když Marka vysvobodí, tak bude velmi slavný. To se taky stalo, dokonce už předtím. Sice už nemůžu vědět, jak to bylo, když se vrátili na Zemi, ale už když jeho záchranu sledovaly miliony lidí, tak to bylo jasné. Nápad s Pathfinderem byl úžasný. Byla jsem ráda za to, že se s nimi Mark konečně mohl spojit. Pak se ale kvůli zkratu spojení přerušilo, ale i bez toho to zvládli a aspoň Mark věděl o tom, že se ví, že žije. Myslela jsem, že nebudu mít šanci v knize poznat posádku. To by mi bylo celkem líto, protože z Markova vyprávění vyznělo, že jsou fajn. Ale nakonec tam možnost poznat je byla a jsem za to ráda. Mezi moje oblíbené postavy z posádky patří asi Martinez a Lewisová. Mrzelo mě, když nevyšel projekt Iris, hodně jsem v to doufala. Když se tam objevil Rich Purnell, myslela jsem, že je to pěkný blbec, kterého Mark vůbec nezajímá. Ale opak byl pravdou. Vlastně ho svým nápadem zachránil a byla škoda, že se tam jeho jméno neobjevilo vícekrát, protože díky jeho nápadu se Mark dostal z Marsu pryč. Když se teda díky jeho nápadu začal řešit Tchaj-jang Šen, byla jsem strašně nervózní, aby to vyšlo. Bála jsem se, aby všechno nezkomplikovala prašná bouře, ale s tou si Mark poradil úžasně a bez problémů. Všechno nakonec dobře dopadlo i přes různé komplikace, ale posádka to dokázala a byl z toho šťastný a dojemný konec. Byl to opravdu dobře postavený příběh s kvalitně vymyšlenými postavami a propracovanými popisy všeho, co se dělo. Zase úplná pecka to pro mě nebyla a možná je i chyba v tom, že jsem měla nějaká očekávání... Kdybych to měla srovnat s Artemis, tak Marťan byl rozhodně lepší. Už se těším, až se podívám i na film.

5 01.11.2020

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Aaachhh. Tak to bude hodně těžké. Tenhle díl ve mně zanechal strašně moc emocí a pocitů a nevím, jestli to vůbec zvládnu všechno zpracovat, skloubit a sepsat dohromady, ale budu se snažit.
Tuhle knihu jsem četla strašně dlouho, protože jsem se víc věnovala tanci a jiným věcem, ale i tak jsem se to prostě bála dočíst, protože to je prostě konec celé téhle fantastické série. Tím, že jsem to četla takhle po částech a dlouho jsem třeba nečetla a potom jsem se naopak začetla hodně, tak jsem to moc neměla v hlavě uspořádané jako takový úplný "celek".. Ale samozřejmě si pamatuju, co jak šlo za sebou atd., ale ne tak, jako u předchozích dílů, kdy jsem to četla každý den. Na druhou stranu je tohle poslední díl a já jsem si byla moc dobře vědoma toho, že už to prostě všechno skončí a že už další díl není (pokud nepočítám Prokleté dítě, což je ,,jen" scénář a není zas moc dobře hodnocený), takže jsem to četla tak pomalu, protože jsem to prostě nechtěla, ale zároveň i chtěla dočíst. Hned ze začátku tam začala akce. Úplně na začátku si vlastně Harry přečte něco nového o Brumbálovi v novinách a je to pro všechny šok a Harry ani čtenáři neví, čemu mají věřit.. V tomto díle chyběla ta atmosféra hradu, Bradavic a toho celkového klidu, který panoval například o Vánocích atd.. Protože v tom momentě, kdy šel Harry do Bradavic hledat ten viteál a jak ho všichni začali vítat, tak mi to úplně připomnělo předchozí díly a staré časy z Harryho Pottera a bylo to úplně takové uklidnění. V tomhle mám úplně jasno, že mi tam tohle chybělo, protože ta jiná atmosféra tam šla jasně poznat, ale zase tam byla přidaná naopak jiná atmosféra, která v předchozích dílech nebyla. Potom mě hned ze začátku dojala scéna, kdy se loučil s Dursleyovými a hlavně Dudley. Celkem mě překvapil, protože bych od něj tohle nečekala. Tenhle díl drží bohužel největší rekord v úmrtí postav. Hned ze začátku - Hedviky mi bylo vážně strašně líto (tohle slovo tu pravděpodobně zazní ještě hodněkrát) a nechtěla jsem tomu věřit, protože jsem tohle vůbec nečekala. Pak hned Moody. Ten patřil do takových mých středně oblíbených postav, takže jsem ho taky litovala. Fred a George byli neuvěřitelně vtipní a je úžasné, jak si George dokázal dělat srandu z toho, že přišel o ucho. Hermiona vážně zvládla dokázat to, že Krátura byl pouze špatně ovlivněný jeho předchozími pány a když mu Ron, Hermiona a Harry řekli pravdu, tak přestoupil na jejich stranu. Od té doby jsem ho začala mít ráda, ale ne tak moc jako Dobbyho, protože tomu se žádný jiný domácí skřítek nevyrovná. Tahle kniha v sobě má nejen myšlenku dobro proti zlu, ale má tam i vloženou diskriminaci (mudlové × čistokrevní) a ta je samozřejmě přikládána na stranu zla. Taky mě hodně fascinovaly části, kde jsme se vraceli do námi známé minulosti, ale ta byla někým vyprávěna, jak to přesně bylo, což se mi fakt líbilo. Například když Voldemort šel zabít Harryho rodiče, Příběh tří bratří nebo Snapeovy myšlenky, k čemuž se vyjádřím ještě později.
Nejdůležitější faktor - postavy. Harry byl pořád stejný a i když se mi jeho chování místy nelíbilo, tak ho mám ráda. Vždyť on zabil Voldemorta, po něm je pojmenovaná celá série a on je nejhlavnější postava, ale ukázalo se, že bez Ronovy a Hermioniny pomoci si nevěděl rady. Ale prostě je to Chlapec, který zůstal naživu a pořád mě z toho mrazí, když tohle slyším, protože je to vlastně založené na tomhle a byla to úplně první kapitola z 1. dílu a mám ho fakt ráda, protože mi za těch 7 dílů přirostl k srdci. Ron je pořád takový trouba, jaký vždycky byl, ale je dobromyslný, celkem vtipný a hlavně jejich vztah s Hermionou je tak úsměvný, až je krásný. Hermionu jsem teda nechápala, jak se do něj mohla zamilovat, ale všichni tři patří mezi mé nejoblíbenější postavy. Provází nás už od 1. dílu až po ten poslední, takže se prostě nedá, abych je neměla ráda. Brumbál se tam v tomto díle taky překvapivě objevil a toho mám strašně moc ráda. Jak je upřímný a všechno to nakonec Harrymu vysvětlil tak, jak to skutečně bylo. Užasná postava. Když třeba jenom nechtěně kliknete na nějakou stránku nebo jenom na fotku, kde je tématika Harryho Pottera, tak je strašně moc pravděpodobné, že narazíte na spoilery. No a přesně tohle se mi stalo několikrát. První se Snapem, protože jsem klikla na nějaký pitomý článek, kde jsem okamžitě zjistila, že Snape byl celý život zamilovaný do Lily. Potom mi to docvaklo i se scénou ,,After all this time?" ,,Always" a bylo mi to jasné, ale ne úplně všechno.. ale byla jsem úplně vyřízená z toho, že jsem si to vyspoilerovala. Ale i tak, když jsem tu scénu přímo četla, tak jsem to strašně prožívala, Snapea mi bylo hrozně líto, protože už od 1. dílu patří do mých oblíbených postav, zasáhlo mě to, měla jsem na krajíčku a valila jsem oči stejně, jako když jsem poprvé poslouchala 8d. Prostě nejlepší a nejdojemnější scéna ze všech. Doufala jsem, že se k tomu Harry pak ještě vyjádří, což se nestalo, ale nejlepší bylo to, že po něm pojmenoval svého syna a řekl, že to byl nejspíš nejstatečnější člověk, kterého znal. Potom jsem si vyspoilerovala, že umře Dobby, Fred a Lupin.. ještě k tomu těsně před tím, kdy jsem tu scénu s Dobbym měla číst. Ale i tak mi to bylo hrozně líto, protože Dobby je úžasný, roztomilý a strašně hodný a statečný a všem jim zachránil život. Taky mnou otřáslo, že vlastně umřela Tonksová s Lupinem, kterým se před nedávnem narodil syn. Postava Griphooka mě první mile překvapila, když kvůli nim lhal, ale pak mě pěkně naštval, když si vzal ten meč. Jsem tak strašně ráda za ten konec.. Že už je nadobro konec s Voldemortem a smrtijedy a že už bude jen klid. Strašně mě znepokojil název poslední kapitoly ,,O devatenáct let později" a právem, protože to bylo tak šokující, ale zároveň strašně hezké a dojemné a úplně mě to dostalo. Pokračování je v mém článku s recenzí.

5 13.11.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
No, tak tohle byl zase úžasný příběh. Samozřejmě jsem po prvním dílu nemohla odolat a hned jsem se pustila do druhého. A tenhle díl byl opět skvělý. J. K. Rowlingová ten svět úplně skvostně vymyslela a vůbec nechápu, jak to dokázala. Atmosféra, která v knize panovala, byla taky opět úžasně strašidelná. Z filmu jsem si sice pamatovala nějaké spoilerové útržky, ale i tak jsem si to hodně užila. Mimochodem, po prvním dílu jsem si hned udělala testy na to, jaká jsem kolej a vyšel mi Nebelvír, takže už mám objednanou i nebelvírskou šálu❤ :D Jo, tuhle sérii začínám fakt milovat čím dal, tím víc. Už se taky moc těším, až se podívám na stejnojmenný film a právě teď, když to píšu, ho stahuju :D.
Stejně jako v předchozím dílu jde poznat, jak je každičká věta propracovaná. Nové postavy byly taky super, ale některé taky samozřejmě ne, právě naopak. Příběh měl opět spád, napětí a nic tomu nechybělo. V některých částech jsem musela odtrhnout oči od té knihy, uvědomit si, co se to tam právě stalo?! A až potom zase znovu začít číst. Je to vyprávěno z pohledu nějakého vypravěče, ale vůbec mi to tak nepřipadalo. Vždycky jsem se do těch postav, o kterých tam bylo vyprávěno, uměla vcítit, tak jako kdyby to vyprávěla z ich-formy. Vždycky jsem si říkala, že knihy vyprávěné z er-formy jsou pro mě špatné, ale tohle mé "motto" je už pro mě dáávno pase, protože jsem zjistila, že tohle na kvalitě knihy nic nezmění. No, a ty postavy.. ty byly taky zase úžasné. Harry byl odvážný, rozhodný, statečný, chytrý, hodný a v každé situaci si uměl poradit. Ale jedna (možná i nějaké další scény, ale tahle nejvíc) scéna mě s ním hodně zaskočila a naštvala. Jak jeli s Weasleyovýma koupit ty učebnice a Harry se před nima cítil tak trapně, že má o mnohem víc peněz, než oni, tak proč jim nepřispěl? Tohle jsem fakt nepochopila.. Ale jinak jsem ho měla jako vcelku ráda. Ron je sympaťák, sice je někdy trouba, ale mám ho ráda. A Hermiona je taky super. Je sice až přespříliš chytrá, ale když ji to baví :D... a navíc se chová jako fajn kamarádka. Bylo mi jí líto, když na ni taky padl ten útok, ale zase jsem věděla, že ji dokážou zachránit mandragorou, takže jsem o ni neměla až takový strach. Dursleyovi byly (nečekaně) pořád stejní a zase se chovali hnusně. Za to, Dobby, který se tam objevil už na začátku, potom uprostřed a nakonec až na konci, byl skvělý a roztomilý a bylo mi ho strašně líto. Ty jeho tresty byly fakt hrozné. A na závěrečnou scénu s ponožkou jsem se hodně těšila :). A taky jsem tušila, že skřítkovým vlastníkem by mohl být Malfoy, ale byla to jenom jedna z mých mnoha teorií. O Voldemortovi radši ani nemluvím. VELKÝ SPOILER - Napadlo mě, že by to mohl být Tom Raddle, ale stejně mě to zaskočilo, když jsem si to v knize přečetla. Protože se choval k Harrymu celkem hezky a ty jeho "vzpomínky" vypadaly strašně přesvědčivě... Každopádně ho Harry zase porazil a jsem za to samozřejmě fakt ráda. Brumbála mi bylo líto, když ho odvolali (respektive jenom Lucius Malfoy ho odvolal), ale předpokládala a doufala jsem, že se vrátí zpátky na své místo. Draco Malfoy a stejně tak jeho otec mi strašně lezli na nervy, ale když se Harry s Ronem proměnili v Crabbea a Goyla, tak mi připadal takový trochu hloupější, protože mluvil vlastně se svými "kamarády", nebo spíš poskoky.. a mluvil s nimi samorřejmě úplně jinak, než s Harrym a Ronem. No, a Lockhart mě fakt neskutečně štval. Od začátku do konce jsem mu nevěřila ani slovo a dobře mu tak, jak dopadl. Už v Krucáncích a Kaňourech mě dost dobře dokázal přesvědčit o své povaze. Hagrida mi bylo taky líto, když ho Kornelius Popletal odvedl do Azkabanu, ale tušila a doufala jsem, že se prokáže jeho nevina a vrátí se. Nebudu zapírat to, že jsem těm Raddleovým "vzpomínkám" taky věřila a obviňovala Hagrida. Ginny byla fajn a konec, ve kterém hrála velkou roli, mě zaskočil. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo takhle dopadnout. Snapea jsem taky nepřestala zbožňovat :). Ufňukaná Uršula je prostě Ufňukaná Uršula a nevím jak bych jí měla popsat. Každopádně z jedné strany mi jí bylo líto, z jedné strany mě štvala a z jedné strany se mi z ní chtělo smát. Filche asi nikdo nemá v oblibě, ale jeho paní Norrisové mi bylo líto a v tu chvíli jsem si vážně myslela, že je mrtvá. Colin Creevey byl celkem otravný, ale zase mi ho někdy bylo líto, když ho Harry jen tak odbyl a odpálkoval. Skoro bezhlavého Nicka mi bylo líto snad pořád, v každé části příběhu. Navíc ani nevím, jak to s ním bylo, jestli ho zachránili nebo ne. Ernie Macmillan - z toho mi fakt bylo blbě, jak Harryho neustále obviňoval a stál si za svým, ale naštěstní se mu potom omluvil. No, jak vidíte postav je tam spoustu, ale dobře se mi v nich orientuje.
Moc se těším na třetí díl a všechny další díly, na film, na který se asi dneska večer budu dívat a jak už jsem říkala, tohle je geniální. A ta znělka mi zní v hlavě, i když jsem se na ten film ještě ani nepodívala.

5 09.03.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Moje první slovo, jak jsem tuhle knížku dočetla: ,,Boží". A taky že to je boží! Tyhle knížky jsou prostě strašně vyjímečné a jedinečné. Ze začátku si myslíte buď, že je to blbost, nebo obyčejná knížka (podle povahy). Klasický David Walliams. Ale když to dočtete, tak jste prostě v sedmém nebi. Je to šílený příběh, ale tu šílenost strašně převyšuje ten smutný a dojemný pocit z toho, jak neuvěřitná tahle knížka je. Tenhle autor umí absolutně dobře dělat konce. Ať chcete nebo ne, tak ten konec je vždycky strašně dojemný. V téhle knížce je taky strašně hodně poučných frází: život je cenný, nic není nemožné, nic netrvá věčně, na první místo vždycky dát kamarády...
Knížky Davida Walliamse se taky strašně rychle čtou (to může dokazovat to, že jsem tuhle "bichličku" přečetla za den). No, a teď něco, co se týká postav - Tom je strašně hodný a ochotný kluk a už od začátku jsem si myslela a doufala jsem, že svůj sen daruje Sally. Toma první nechtěli přizvat do Půlnočního gangu, ale nakonec v něm byl. A oni pochopili, že je z nich skvělá parta a že jsou z nich skvělí kamarádi i po rozpadu gangu. U Thomase staršího (dříve zřízenec) jde poznat, jak absolutně nepodstatný a nedůležitý je vzhled a přesný opak byla ta hnusná a zlá vrchní sestra. Ta asi nikdy v životě neslyšela a neví co znamená slovo "láska" nebo "soucit". Ostatní členové party (Amber, Robin a George) mi byli moc sympatičtí. Amber byla taková ta místní vůdkyně, Robin dobrý vtipálek a hodný kluk a George byl taky hodný, ale tu záležitost s těmi balónky nemusel tak přehánět. No a z minulé knížky, co jsem četla - Ďábelská zubařka- tak se tam překvapivě objevil i Rádž :). Každopádně to je, hlavně na konci, moc hezký, smutný a dojemný příběh, Sally mám moc ráda a bylo od ní strašně moc hezké, jak Tomovi zavolala rodiče, aby mohl být, co nejvíce šťastný.

5 03.06.2018

(SPOILER) Vážně moc krásná knížka. Jejich pan učitel měl moc dobrý nápad s tím založením stránky, kde můžou napsat svoje trápení, i když mě vždycky štvalo, že se jim díval za zády, co tam napsali, i když to (podle něho) mělo být zcela přísně anonymní. Ale tahle maličkost určitě nesnížila moje hodnocení téhle knížky, protože námět na knížku byl moc dobrý nápad. Moc se mi líbilo, že tam Jacqueline Wilsonová zakomponovala příběh své dvanáctileté fanynky. Sice byl kratší než ostatní kapitoly, ale asi byl nejsilnější. Jak jsem tu kapitolu dočetla, tak jsem si řekla: ,,Co? To už je konec? Tak to bylo fakt smutné..." Hned po něm se mi strašně moc líbila kapitola o postižené holčičce Nataše. To byl moc krásný a dojemný příběh. Bylo super, že se skamarádila s Lízou (právě z té smutné kapitoly). Tahle knížka je svým způsobem taky poučná. Je poučná tím, že když se se svým problémem s někým podělíte, tak už není tak moc těžké ho vyřešit.

5 02.05.2018

Strašně hezká knížka o malém Honzíkovi, který se vydá k babičce a dědečkovi. Helena Zmatlíková má moc krásné ilustrace. Četli jsme ji ve škole a moc mě četba této knížky bavila.

5 01.03.2018

Četli jsme ji před pár lety ve škole a je to moc hezký a originální příběh.

5 02.02.2018

Tahle kniha se mi hodně líbila. Moc se mi do ní ze začátku upřímně nechtělo, ale potom jsem se do ní začetla. Sice není vyprávěná hlavní postavou, jak jsem zvyklá, ale i tak jsem se do její role vcítila. Už se těším, až budu číst další díly, protože vůbec zatím nevím, jak to dopadne.

5 21.01.2018

(SPOILER) Od této knihy jsem nic neočekávala. I přesto, že filmová adaptace je velmi oceňovaná, věděla jsem, že kniha tak dobře hodnocená není.
Hrabalův styl jsem znala, ale tohle bylo mé první dílo, které jsem od něj četla. Jeho pábení se mi líbilo, díky tomu se kniha četla rychle a příjemně - bylo to takové opravdové, nepřikrášlené, lidské - což dokazuje, že Hrabal nechtěl psát o věcech "tak, jak by měly být, ale tak, jak jsou."
Za celou dobu čtení jsem se ale nějak nedokázala ztotožnit s postavami a obecně s příběhem. Je to krátké dílo, ale přišlo mi to občas takové nemastné neslané. Ani emočně to na mě tolik nezapůsobilo. Pouze dvakrát za celou dobu čtení to ve mně trochu zacloumalo, a to bylo někde v 3/4 knihy a potom samozřejmě na konci. I když mi hlavní postava Miloše nijak zvlášť k srdci nepřirostla, stejně jsem si na něj tak nějak zvykla, tím, jak to celé vyprávěl. Na konci mi ho bylo vážně líto. A obecně celé té situace. Z jeho příběhu vyzařovala taková lidskost, křehkost.
Díky tomu, že autor pracoval i na železnici, tak zde použil hodně železničního slangu, kterému jsem často nerozuměla. O to se to četlo trochu hůř, ale to bylo snad jediné, co je na jazyku tohoto díla náročné. Tenhle fakt tomu ale dodával ještě větší opravdovost.
Je to moc hezký a dojemný příběh - Hrabalovsky podáné téma války, dospívání, lásky, odvahy, ze kterého vyzařuje obrovská autentičnost, lidskost, přirozenost, ... V tomto zpracování mě to ale bohužel nějak nenutilo číst dál a příběh mě nepohltil. Což mě mrzí. Ale i tak si Hrabalova díla velmi vážím a těším se, až si od něj přečtu i něco dalšího. A taky jsem samozřejmě zvědavá na filmové zpracování.

„Měli jste sedět doma, na prdeli...“

4 29.03.2024

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Jakožto fanynka Harryho Pottera si nechci nechat ujít žádnou knihu z kouzelnického světa. Tudíž mi nemohla uniknout ani tato série. První díl jsem četla přibližně před dvěma lety. Ten se mi zas tak moc nelíbil a hlavně jsem udělala tu chybu, že jsem se první nepodívala na film. Je to totiž scénář a neorientovalo se mi v tom úplně nejlépe. Teď jsem se ale z této chyby ponaučila a byla jsem mile překvapena. J. K. Rowlingová prostě umí psát, bylo to opět popsané jako unikátní a úžasný svět, testrálové, kůrolezové, roztomilí hrabáci, ministerstvo, Mlokův kufr... prostě skvělé. A to zpracování knihy se mi líbilo snad ještě víc než první díl. Celkově mi tento díl přišel i lépe napsaný než ten předchozí, ale možná se mi to jen zdá. Taky se mi strašně líbí, když tam jsou třeba nějací předci postav, které byly v Harrym Potterovi. Mezi filmem a knihou lze poznat občas malé nesrovnalosti, ale nejsou skoro vůbec patrné a hlavní zápletku to vůbec neovlivňuje. Bylo úplně úžasné, když se tam objevil Brumbál, protože je to jedna z mých nejoblíbenějších postav. Jde úplně poznat, jak se Rowlingová umí vžít do lidí, protože i ve scénáři dokázala skvěle popsat pocity postav. Brumbál je prostě taková ta all time favorite postava, je skvělý. Mlok je sympaťák a oblíbila jsem si ho. Na začátku byli s Jacobem super dvojka. Jacob je milý, také sympatický, vtipný a i když není kouzelník, prostě se mi do toho světa hodí. Queenie mi taky přišla milá a celkem jsem ji na začátku chápala, ale potom mě hrozně překvapilo, jak vstoupila do černého ohně, byla hrozně zmanipulovaná. Tina mi v mnoha chvílích sympatická nebyla, ale pak už mi přišla fajn. Credence s Nagini mi od začátku, co se tam objevili, přišli takoví nemastní neslaní, ale jsem ráda, že Nagini nevstoupila do černého ohně, ale u Credence je to přesně naopak. Každopádně, ten konec mě zaskočil. Grindelwalda jsem ráda neměla, už od začátku mi přišlo líto, jak jen tak zabil to malé dítě a taky mi bylo hrozně líto Irmy. Leta mi taky přišla taková, že nevím, co si o ní myslet, ale bylo mi ji v nějakých scénách fakt líto. Když se v knize objevily Bradavice, ta popisovaná výuka, McGonagallová a všechno, tak to bylo úplně úžasné, hned jsem si vzpomněla na Harryho Pottera. A když byla hodina s Brumbálem o bubacích, vzpomněla jsem si na podobnou scénu v HP, na hodinu o bubácích s Lupinem. No a dokonce tam byly i momenty s Nicolasem Flamelem, což bylo super. A konečně jsem se dozvěděla, co tedy Brumbál viděl v zrcadle z Erisedu... Zápletka byla a stále je dost zapletená, ale fakt se mi líbilo, jak to je vše propletené s HP. Ještě nikdo netušil, co se vše stane až po Grindelwaldovi. Bylo to fakt hrozné, když Queenie s Credencem šli do černého ohně... Jak na konci začal Grindelwald Credencovi říkat o rodinné legendě s fénixem, tak mě to hodně zmátlo. Konec byl fakt zvrat a jsem hodně zvědavá, co bude v dalším díle, protože nepochybuji o tom, že bude další díl.
Dávám 4,5*/5*.

4 02.06.2020

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Aaaa.. já fakt nevím, co k tomu mám napsat. Prostě by si tu sérii měl každý přečíst..podobné věci už jsem psala u předchozích dílů, takže už se asi rovnou vrhnu na děj.
Když jsem byla po každém díle tak vyjevená z toho, co se v té knize dělo, tak jsem samozřejmě na různých sociálních sítích hledala všechno možné, co se týče této série. A samozřejmě jsou všude spoilery, spoilery, spoilery.. ehm, i tady v tomhle komentáři budou. No, takže jsem se dozvěděla, že Brumbál umře, že Snape umře, souvislosti s Lily a tak dále.. ale vážně jsem nemyslela, že to bude takhle. Ono se to v Relikvii smrti změní, tomu věřím, ale cože?! Já ale nemam tušení, JAK se to může změnit!? Začalo to hned na začátku. Snape se ukázal v úplně jiném světle, ale já jsem si samozřejmě dávala naději, že se to musí během tohoto dílu nějak změnit, takže jsem na to nebrala až tak velký důraz. Pak jsem ze spoilerů tušila, že Snape je Princ dvojí krve, ale nic víc. Prostě jsem si myslela, nebo spíš doufala v to, že se to nějak potom vysvětlí na konci a že to všechno dělá na Brumbálův příkaz, i když to bylo pro mě celkem nepravděpodobné.. nechci teď ještě přecházet k tomu, co se stalo na konci, to si nechám až na konec. No, nevěděla jsem, co má Malfoy za lubem, ale nikdy jsem ho neměla ráda, takže ho teď nemám ráda ještě víc, ale ukázalo se, že zabít nedokáže. Navíc se teď ukázalo ještě víc, že na Harryho jenom žárlí a chce být "slavný", protože prohlásil: ,,Chcete mě připravit o moje zásluhy i o moji slávu!" Takže to bylo víc než jasné. Na začátku bylo taky skvělé, jak tam byl ministr z našeho světa a že tam byl náš svět zakomponovaný, naše vztahy s kouzelnickým světem a to tomu kouzelnickému světu hodně dodávalo na realitě. Tenhle díl se četl mnohem líp, než Fénixův řád, protože ten měl fakt malinké písmena. A špatné skloňováni mi hodně vadilo, ale za to autorka nemůže - např. Katie - ke Katii.. tohle se neskloňuje.. má to být ke Katie.. ale zase tam nebyly chyby jako v předchozím díle. No, Harry, Ron a Hermiona na mě působí pořád stejně a jsem ráda, že místo Cho zastoupila Ginny, protože tak se mi to líbilo víc, jelikož Cho jsem fakt nemusela. A Ron a Hermiona.. někdy mě štvali, ale to jejich laškování bylo fakt vtipné. Vzpomínky na Voldemorta byly děsivé, ale fakt husté. Jak autorka dokázala vymyslet i jeho minulost.. úžasné. Ještě jednou dodávám, že prostě Dobby je skvělý. Je tak věrný a trochu mě pobavilo, ale i dojalo, když řekl: ,,A jestli Dobby selže, sám se vrhne z nejvyšší věže, Harry Pottere!", takže Harryho musí mít fakt hodně rád. Jedna z nejlepších částí je taky to, když Harry konečně dostane Křiklanovu vzpomínku. Já jsem z toho byla tak hrozně nervózní, jako bych u toho byla. Ale bylo to i vtipnou formou. No a další hustá akční část byla ke konci, když šel Harry s Brumbálem pro ten viteál. To jsem taky celkem prožívala. No ale to, co se dělo potom?! Tomu jsem prostě vůbec nemohla uvěřit. Myslela jsem si, že mám asi špatný výtisk nebo co.. tohle se prostě nemohlo stát. Čekala jsem, že to bude úplně jinak.. Celou tu dobu jsem Snapeovi věřila stejně jako Brumbál, byla to moje oblíbená postava a on udělá tohle?! Pořád doufám, že v tom je nějaký mnoholičný lektvar anebo prostě něco.. cokoliv, jenom aby to nebylo takhle. Jsem ale celkem uklidněná tím, že se to snad v Relikvii smrti všechno změní. Ale bude to divné bez Brumbála... sice mě trošku v tomhle díle štval tím jeho podivným vyjadřováním, ale patřil do mých oblíbených postav..
Asi to nevydržím a pustím se hned do posledního - :(( - dílu, až se dodívám na film, ke kterému se naše aktuální bouřka celkem hodí. Myslím, že v něm zase bude něco pozměněné a zkrácené, protože to tak bylo vždycky. Jedinou naději mám u filmu Relikvie smrti, protože je rozdělený na dvě části, takže doufám, že je propracovaný. Ale už jenom jeden díl a je konec :(((( achjoo.. Nechci to dočíst!!! :((( Ale bez ohledu na věk by si tohle měl každý přečíst, protože to je mistrovské dílo a autorka to napsala tak, jako kdyby v Bradavicích žila taky.

4 19.08.2019

(SPOILER) Tak jsem si po jedné těžké knize chtěla dát nějakou oddechovku a sáhla jsem po téhle knížce od Jacqueline Wilson. Po pár knihách od jiných autorů jsem si zase přečetla něco od ní a bylo to vážně moc fajn. Tahle kniha je vlastně o problémech jedné deváťačky, stejně staré jako já, což mi přišlo super, protože jsem si ji se mnou mohla aspoň porovnat. Tahle kniha má poměrně málo stránek, takže jsem předpokládala, že to bude něco na oddech, prostě, že to nebude moc náročné jako předchozí kniha, kterou jsem četla. Hned jsem se do téhle knížky začetla, stránky mi doslova utíkaly pod rukama a byla to vážně super oddechovka. Číšila z toho úplně taková ta typická wilsonovská atmosféra (kdo nečetl žádnou její knihu, tak je mi líto, že nevíte, co je to za skvělou atmosféru :D) a bavilo mě to. Byly tam i vtipné momenty a vždycky se mi líbily na konci kapitoly (nebo začátku?) takové ty devět nej... něčeho.. to mě bavilo. Nejvíc jsem se viděla asi v devíti nejtrapnějších momentech. Názvy kapitol byly hodně originálně vymyšlené, to bylo taky skvělé. A taky jsem předpokládala, že tam bude i devět kapitol a bylo :). Je to super vymyšlené, že jeden ze symbolů téhle knížky je číslo devět, především protože Sally jde tento rok do devítky. Moc se mi taky líbilo, jak tam byly zmíněny hodněkrát slavné osobnosti.
Hlavní hrdinka Sally řeší občas podobné problémy jako já a někdy mi byla i podobná. Název knihy může trochu svádět k myšlenkám, že tahle kniha bude vlastně o trochu něčem jiném, ale vlastně až úplně na konci knihy můžeme říct, že název odpovídá tomu, co se tam děje. Je to vlastně napsáno před dvaceti lety, myslím, že je to jedna z nejstarších knih od Jacqueline, ale stejně jsem tam moc neviděla žádný rozdíl mezi dnešní a tehdejší dobou. Sally má podobný vkus jako já na známé osobnosti - John Lennon, Freddie Mercury, Kermit.. :). To se mi moc líbilo a mám to tam zaznačené. Samozřejmě tam byly občas i smutné momenty, ale jenom vlastně kvůli tomu, že hlavní hrdinka už v tomhle věku postrádala nějakého kluka a mermomocí nějakého chtěla, protože její kamarádky taky mají a prostě Vysněný Dan a všechno se to tak nešťastně semlelo dohromady, že Sally prostě tak strašně moc touží po nějakém klukovi, což bylo místy otravné, ale nevadilo mi to. Naďa mi připadala v pohodě, ale když se zbláznila do Liama, tak mě štvala. Hlavně tím, jak byla celkem hloupá, ale potom jí to naštěstí došlo. Jinak byla fajn. Magda byla taková celkem dost odvážná, ani jsem ji moc ráda neměla, ale ne že bych ji nějak nenáviděla.. prostě neutrál. Sallyin bratr Dalamánek mě na začátku šval, když byl tak upřednostňovaný, ale jinak byl taky celkem v klidu, ale jeho jméno se mi teda nelíbí :D. Hlavně mě štval Sallyin táta, protože se skoro pořád, hlavně na začátku, věnoval tomu Dalamánkovi a taky se smál jeho urážlivému "vtipu" mířeného na Sally. V tom momentu mi jí bylo fakt líto a jejího otce jsem nechápala. Anna byla hodně milá, na to, že to byla Sallyina macecha. Taky mě hodně udivilo, že tam jsou tak počeštěná ta jména, takže mě fakt zajímá, jaké byly v originále. Dan mi ze začátku připadal jako pohodový kluk. Až mi ho bylo líto, jak ho někdy Sally tak setřela nebo odbyla. Ale potom, jak jí začal psát ty dopisy a jak začal být takový vlezlý a vnucovat se jí a jak vždycky říkal, že spolu chodí, i když to nebyla pravda, pořád říkal: ,,A co mám udělat hrdinského, abych byl borec".. a něco v tom smyslu, tak mi začal pěkně lézt na nervy. Až mi začal připomínat jednoho blbce, který se mně připletl do cesty. Takže by bylo lepší, kdyby byli jenom kamarádi. Ale co se stane na konci knihy?!??! To, co jsem přesně nechtěla. Sice to tam nebylo úplně p ř e s n ě řečeno, ale asi jsme si z toho měli odvodit, že ano. No, tak ale nevadí no. Nic to nemění na tom, že se moc těším na další díly a chci vědět, jak to se Sally bude dál.

4 20.03.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle kniha byla zase jedna z těch od Jacqueline Wilson, na které jen tak nezapomenu. Když sáhnu po téhle mojí nejoblíbenějsí autorce, nikdy mě nezklame. Někdy jsou její knížky taková oddechovka a jiné jsou zase skvělé: smutné, veselé... všechny emoce zároveň a jsou nezapomenutelné, ale obě varianty si ode mě vždycky zatím zasloužily plný počet hvězdiček. Občas si musíte počkat na ten rozjezd, ale mně to moc nevadí. Zbylá půlka knihy to vždycky vynahradí a stejně mě ta předchozí půlka taky baví, protože je to o těch postavách, které mám vždycky moc ráda.
U téhle knihy jsem si ale říkala, že mi Katy moc není sympatická. Byla hodněkrát protivná na Elsie a Izzie, i když mě taky štvaly, ale i tak mi její povaha na začátku moc nesedla. Připadalo mi, že je trochu sebestředná a že trochu na ostatní žárlí. Jenže potom, jak se jí stal ten úraz, jsem s ní začala soucítit a zamilovala jsem si ji. Bylo mi jí fakt líto. Jak byla v nemocnici a měla ty hrozné nálady, tak mi jí vážně bylo líto a soucítila jsem s ní. Začala se chovat úplně dospěleji a čím dál tím víc se mi začínala podobat. Tohle si vůbec nezasloužila. Dělala sice občas blbosti a nebyla úplný svatoušek, ale od té doby, co se jí to stalo, se hodně změnila. A ještě k tomu jí umřela máma... fakt neměla štěstí. Uvědomila si, podle mě, co je v životě asi důležité. Taky má hodně ráda lidi. Ne jako obecně, ale vždycky je tak rozlišuje a taky má na ně podobný vkus a přístup jako já, až na to, že já nejsem tak výřečná :). Moc se mi líbilo, jak si to s někým vždycky vyřídila anebo řekla, co si o něm myslí přímo do očí... naopak taky někdy musela lhát a to taky uměla dobře. Izzie a její táta mi občas připadali dost takoví puritánští. Hodně věcí jim nedovolili a obecně byli takoví přesní. Phil byl hrozně roztomilý, Dorry a Jonnie taky. Elsie mě na začátku štvala, ale pak byla moc milá. No a Clover... ta byla fakt super. Někdy mě sice mátlo, že i hlavní hrdinka z Čtyřlístku pro štěstí se jmenovala Clover, ale moc mi to nevadilo. Nejen, že byla milá, ale s každým vycházela. Cecy mi na začátku připadala hodná, ale potom jsem ji už moc neměla ráda. Zato Helen, ta byla skvělá. Jak se tam objevila poprvé, tak jsem si říkala, že je taková divná, ale potom mi přišla strašně hodná, hlavně když zvlášť za Katy přijela. Ředitelka mě neskutečně štvala, pan učitel Myers byl super a slečna Lambertová ještě víc. Dokonce jsem si i zapsala některé knížky, které "doporučovala".
Čekala jsem nějaký až moc přitažený konec (asi, že se Katy postaví a zase začne chodit nebo něco takového), ale byl o mnohem lepší a dojímavější. Strašně moc bych kvůli tomu konci ocenila další díl, ale zase nevím, jestli by tam bylo o čem psát. No nic, jdu vstřebat tuhle úžasnou knihu a těším se na další od mojí nejoblíbenější spisovatelky Jacqueline Wilson.

4 24.02.2019