Půlnoční gang přehled

14.02.2022

(SPOILER) Walliamsovy knížky považuju za dobře marketingově zpracované. Autor dobře zná trh i cílovou skupinu a ví, co se líbí, co se bude prodávat.Ovlivnění Roaldem Dahlem z jeho knížek doslova stříká – jak do „fyzického“ zpracování knih (spolupráce s jedním ilustrátorem – který je svým stylem také podobný Dahlovu dvornímu ilustrátorovi Blakeovi, úvodní představování postav knihy v úvodu), tak do obsahu příběhů (strašné, nepředstavitelné zlo x osamělý dětský hrdina, černý humor).
Přesto mi Dahl připadá takový přirozenější, u Walliamse často cítím, že se hodně snaží, vlichocuje se, tlačí na pilu – obzvlášť takové ty slzoždímačkové momenty (např. zde holčička s rakovinou), nebo v jiných knihách naopak tlačení do srandy přes prdění (jo, děti to milujou, ale pro vtipnost by to stačilo jednou).
Přijde mi to u Walliamse takové „tovární zpracování“ - vymyslí vlastně jednoduchý příběh a zasadí ho do stejného mustru, úplně jako podle nějakého receptu: 20 deka sirotků (nebo jinak opuštěných dětí), 3 plátky zlouna, půl litru dojetí, kilo a půl dobře propečeného napětí, dvě hrsti humoru (se špetkou toho hanbatého) a najemno nakrájené poučení. Plus 1 ks nejlepšího trafikanta ve městě,samozřejmě. A jo, ono to funguje a chutná to dětem, i dospělým ;-)
Dahl to není, ale úctyhodný pokračovatel vyprávění hořko-sladkých povídek pro děti ano. Mile mě (nejen u této knížky) překvapil, protože ho mám dřív ráda jako komika z Malé Velké Británie, a to je, přiznejme si, veeelký skok.
Půlnoční gang jsem s dětmi poslouchala jako audioknihu předčítanou Jiřím Lábusem a řekla bych, že patří k těm vyrovnanějším Walliamsovým knížkám – netlačí tolik na city ani na ha-ha momenty a nikdo tu neumře, takže mu naše holky odpustily Babičku drsňačku, která u nás šla do mrazáku :-(