Ctv komentáře u knih

Když jsem tuto knihu viděla na regále knihkupectví, tak mě neohromil název ani obálka, ale velikost. Je to opravdu tlouštík. Anotace zaujala, tak jsem si ji koupila a neudělala jsem chybu.
Vango je romantický, dobrodružný, poetický příběh. Autor po celou dobu postupně odkrývá jedno malé tajemství za druhým, jedno nečekané propojení za druhým. Tím vás neustále drží ve střehu. Nenudíte se, prostě čtete a čtete a stále vás to baví i když vám na začátku nebylo tak úplně jasné, jak lze udržet pozornost čtenáře v takovéto bichli. Ale právě pro to, jak krásně dokázal autor dávkovat poznání a informace v průběhu, je pak konec knihy zklamáním. Najednou frk frk frk, všechno vyjasněno a vyřešeno na pěti stránkách a je konec. Velká škoda, že si autor nedal více práce s propracováním závěru knihy.

6 03.04.2021

Po Raději zešílet v divočině, která se mi moc líbila, jsem i tuto knihu chtěla mít v knihovně. Přirovnala bych to k bonbonu z hořké čokolády se sladkou náplní. Nemám ráda hořkou čokoládu a přesto ji musím sníst, abych se dostala k sladké náplni.
Na začátku jsem to viděla na jednu hvězdičku. Úvod byl plytký, v jiné knize jsem zjistila, že mě osobní úvahy pana Palána neberou, takže se mi ani tento úvod nemohl líbit. Fotky na začátku knihy se mi nelíbily vůbec, připomínaly mi pokusy začátečníka z fotografického kurzu. Přitom pana Šibíka a jeho reportážní fotky velmi obdivuji. Ale rozmazané fotky květinek a černé fleky ze kterých vystupuje špička smrku byl snad omyl ve výběru. Naštěstí ale o kousek dál začaly fotky něco říkat. Portréty jsou opravdu moc hezké, zejména u bratrů Klišíků se mi líbily moc.
Jednotlivé texty jsou často spíš úvahami autora, ale jsou vždy navázané na jednotlivé samotáře a často jsou zajímavé, obohacující. To čtení se mi líbilo, i když o samotářích jako takových nic nového nepřineslo.

6 03.04.2021

Pro mě především možnost seznámit se s částí života slavné Agathy Christie. Anotace nám sděluje, že tato kniha je více životopisná, než vlastní životopis lady Christie. Pokud tomu tak je, tak jsem ráda, že jsem si právě tuto knihu vybrala jako svou první od této autorky. Během čtení jsem se s Celií sžila. Vyprávění jejího příběhu je tak sugestivní, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby Celia náhle zaklepala na dveře a vstoupila. A já bych jí řekla: "Holka, vidím jaké děláš chyby, nemůžu Ti radit, stejně bys mě neposlouchala. Ale udělám Ti čaj a vyslechnu Tě, protože to potřebuješ."

6 03.03.2021

I přes děsivý obsah tak krásně a čtivě psaná kniha, že mě to opravdu překvapilo. Přišlo mi, že i ty nejkrutější příběhy byly popisovány věcně a s určitým odstupem. To považuji za výjimečné vzhledem k tomu, že je autor sám prožil.
K obsahu toho není moc co psát. Člověk musí přemýšlet nad tím, jak neuvěřitelné štěstí Michael měl. Zřejmě nad ním stáli všichni andělé strážní osiřelí po smrti tisíců umučených lidí v jeho blízkosti. Flákali se kolem, neměli co dělat a pomohli tedy jemu. Jinak si jeho příběh nedokážu vysvětlit. Opravdu moc by mě zajímal další osud Dimitrijeva, Ireny a jejich syna.
Pokud vás toto téma zajímá a pokud si chcete potvrdit, že lidé opravdu dokážou být neuvěřitelně krutí a že Hitler byl proti Stalinovi jen břídil, tak byste toto dílo neměli minout.

6 03.03.2021

Naprosto skvělá kniha. Nejen velmi precizně a pečlivě zpracovaný životní příběh Karla Kryla, ale také kronika doby. Nic víc k tomu nemám. Je mi velmi líto, že tuto knihu nelze už nikde koupit.

6 03.01.2021

Kniha na mě čekala v knihovně hodně dlouho. Kdysi po vyjití jsem si ji koupila proto, že slibovala spoustu humoru, vtipu a zajímavé téma. Toho humoru a vtipu jsem tam zase tak moc nenašla, řekla bych že knížka je spíš zábavná než vtipná. Nesmějete se, ale občas se pousmějete.
Řada věcí se jistě s časem nezměnila, ale celkově bych řekla, že nevýhodou této knihy je její stáří. Vyšla v roce 2010 a já ji poprvé čtu o 10 let později. Některé věci tedy ztratily na aktuálnosti a pravdivosti. Bylo by možná zajímavé pár kapitol porovnat s dneškem. Ale čtení této knihy bylo něco jako cestování s deset let starým turistickým průvodcem. Spousta věcí je tam stále pravda, ale ten průvodce už vás prostě nebaví, protože mnoho tipů z něj už není aktuálních. To ale není vina autora, takže za to hvězdičky neubírám.

6 14.05.2020

Krásné téma - život a duše Františka Drtikola zpracované do románu. Kniha si nedává za ambice prezentovat se jako životopis, je to prostě román na motivy. Autor krásně pracuje se slovy, jeho fantazie a slovník musí být bezbřehé. Je to pro mě velmi inspirativní příběh slavného fotografa. Text je rozdělen do kapitol a ačkoliv je kniha poměrně tlustá, je tam velmi málo (téměř nic) věnováno posledním 30 letům jeho života a je škoda, že autor nerozpracoval skutečnost Drtikolova členství v KSČ. Mnohem méně stránek mohlo být věnováno různým duchovním prožitkům a popisům představ, které jsem zejména v VI kapitole už přeskakovala. Mohla by to být tak krásná a pětihvězdičková kniha - kdyby ji autor totálně nezabil absencí přímé řeči. Čtení to ztěžuje, žádný smysl a význam to nemá, staví to překážky do myšlenek čtenáře. Musíte přemýšlet, zda text někdo říká a kdo, nebo zda si to někdo jen myslí. Mně to hrubě kazí čtenářský zážitek a považuji takové dílo z hlediska zpracování textu za odfláknuté . Škoda.

6 03.02.2020

Přečtení prvních dvou stránek mě skutečně vyděsilo a musela jsem se podívat, jestli Rowan Coleman náhodou není pseudonym pro Rosamunde Pilcher nebo jestli kniha nebyla vydána v edici Harlequin. Sexy stavař zalitý potem, zralá žena s pocity panny před prvním polibkem, konverzace hodná pubertálních dětí. Naštěstí jsem ale knihu s vyděšeným výkřikem neodhodila a udělala jsem dobře. Po delší době beletristická kniha, která mě opravdu bavila a ani jednou jsem se do jejího otevření nemusela nutit.
Příběh ženy postižené Alzheimerovou nemocí je zajímavý. Vlastně celá kniha byla dost rozvláčná, jak někdy knihám vytýkám absenci příběhu tak tady vlastně také žádný velký nebyl. Od začátku člověk věděl kam to směřuje, celá knížka byla v podstatě o tom samém. A přesto to bylo napsané tak, že jsem se nenudila, měla neustále chuť číst dál, držela Claire palce aby to zvládla co nejlépe a členům její rodiny palce i pěsti, aby se z toho nezbláznili. Člověk si říká že je to strašný osud, zpravidla je vám líto toho nemocného když na něco takového přijde řeč, ale tady byli krásně vtaženi do děje všichni členové rodiny.
Na knize mi trošku skřípaly dvě věci. Příběh Caitlin byl dle mého už trošku moc na úrovni jednoduchých románků o lásce. Ale nic tragického, kvůli čemu bych knihu zavrhla. Druhá věc bylo to, že jsem od začátku tušila, kdo je Ryan a nebylo to pro mě překvapení.
Od autorky si určitě ještě něco půjčím.

6 17.01.2020

Po Bábovkách moje druhá Třeštíková.
Bylo zajímavé začít koncem, i když jsem se k tomu konci a začátku musela po chvíli vrátit a přečíst si ho znova, protože bez znalosti pozdějších událostí mi moc smysl nedával.
Četlo se mi to hezky, ten vztahový zapletenec byl rozmotávaný postupně a to mě udržovalo v napětí. Musím uznat, že paní Třeštíková tohle velmi dobře ovládá. Je to jako u mého starého francouzského buldočka, kterého není možné dostat ven do zimy aby se vyvenčil - lákám ho na piškot, on za ním jde a dostane ho až venku. Se čtením Osm to bylo podobné. Autorka vždycky naznačila něco, co se stane dál v knize a ten náznak byl tak dráždivý a já se tak potřebovala dozvědět, co onen náznak znamenal, že jsem prostě knížku nemohla odložit a musela číst dál - jako pes za piškotem jsem šla za pokračováním příběhu. Možná to bylo zbytečně dlouhé, takové natahované. Také jsem si z toho odnesla pocit, že polovina lidí jsou svým způsobem magoři.
Chtěla jsem dát čtyři hvězdičky, ale nedám, protože mě vytáčí, když kniha nemá konec nebo ho má tak blbý, že vlastně žádný nemá. A Osm je přesně ten případ. Takže za tři :-)

6 15.12.2018

Knihu jsem četla už před slušnou řádkou let. Jsem ráda, že jsem si ji kdysi koupila, když ještě byla k mání. Je to cestopis party bláznů (myšleno veskrze v dobrém), kteří postavili repliku historické lodi a jali se na ní obeplout svět. Bláznivý nápad, krásný. Krásně a čtivě napsané a hlavně jsem byla nadšená z ilustrací a fotek. Bavilo mě to číst a velice se mi líbilo, že cestopis nebyl psaný skrze růžové brýle (nebo růžovým perem, chcete-li), ale realisticky. Je jasné, že ne všichni vydrželi, že někteří odpadli, že na lodi prostě začne po čase panovat ponorka. Za mě stojí za přečtení a pokud na ni někde v antikvariátu narazíte, neváhejte.

6 25.10.2018

Knihu jsem četla a dost se mi líbila, i když to pro mne nebylo čtení "na jeden dech". Nyní se chystám na Žítkovské čarování od pana Jilíka a potom znova mrknu na Žítkovské bohyně ... jsem zvědavá, jak na tu knihu potom budu nahlížet.

6 28.12.2017

Příjemná a spíš psychologicky laděná detektivka.

Příběh je zasazen do krásnou přírodou obklopené kanadské vesničky Three Pines a obětí je stará dáma, kterou vůbec nikdo nemá důvod zabít. Tedy ... skutečně nemá?

Od začátku (respektive z anotace) je jasné, že důvod k vraždě nebude něco, co se stalo před týdnem, ale že motiv má v čase mnohem hlubší kořeny. Inspektor Gamache postupně, pomalu a za pomoci blízké přítelkyně oběti odkrývá vztahy mezi lidmi a možný motiv k vraždě. Inspektor je zajímavá postava, celý vyšetřovací tým (až na jednu osobu) mi byl sympatický.

Kniha se mi líbila, ale nedostavilo se nutkání praštit se vší prací a vrátit se ke čtení. Nebylo tam za mě žádné "wow", žádné nadšení. Vadila mi příšerně protivná Nicholsová, i když smyšlené kořeny v Československu by pro nás mohly být lákavé. Vadily mi tam zbytečné detailní popisy toho co kdo jedl.

Určitě budu pokračovat v dalších dílech série, třeba mě některý z nich osloví víc.

5 05.02.2024

Zajímavé počtení složené ze vzpomínek kriminalisty. Vzpomíná zejména na známé a mediálně dost popsané vraždy. Což je na jednu stranu fajn, protože víme o čem je řeč a je to z hlediska nakladatelství zajímavé téma. Na stranu druhou se ale tím pádem dozvídáme věci, které už víme a které je možné si přečíst i na Wikipedii (např. o Hojerovi). Jako bonus ale od pana Štočka dostáváme jeho osobní vzpomínky a střípky informací, které nám může dát jen on sám. Mě osobně hodně zaujaly jeho popisy uvažování kriminalistů - co podezřelému a svědkům říct, co neříct, proč, jaké to může mít souvislosti. Moc zajímavé.
Za zcela zbytečnou, až rušivou, považuji osobu novinářky a formát rozhovoru, protože otázky na mě působily prvoplánově, nezajímavě a řekla bych až amatérsky. Naštěstí byly jen na začátku a pak už pan Štoček "vyprávěl" sám.
Na konci knihy je obrazová příloha s fotografiemi z případů, které nebyly v knize ani popisovány. Její smysl nechápu. Bylo by naopak zajímavé vytvořit obrazovou dokumentaci ke každému samostatně popisovanému velkému případu.

5 21.12.2022

Mám dílo Patrika Hartla ráda. Nedávno jsem na tuto knihu četla dost negativní recenzi, ale mě opět nezklamal. Vím, že neotvírám Dostojevského a vím, co od Hartla mohu čekat. Já jsem se dočkala a byla jsem spokojená. Svižná kniha. Všechno hezky odsejpá, sem tam (především na začátku) se stane něco, co tak úplně nečekáte, díky čemuž se nenudíte a chcete se ke čtení brzy vrátit. Některé čtenáře, kteří si nežijí na tak vysoké noze, možná může iritovat to, jak luxusně si hrdina žije a rozhazuje miliony. To mi ale nevadilo. Beru to jako takovou pohádku pro dospělé. Životní realita je pro většinu lidí o dost jinde. Jediné, co mi dost lezlo na nervy, byla nevychovanost a spratkovství Sáry a Elly. Mít doma takové fracky, tak je asi zmlátím na jednu hromadu. To naštěstí s jejich věkem trochu vyšumělo. Nicméně kdyby se mi všechno v životě dařilo tak, jako jim, tak bych se nezlobila. Podle mého názoru další fajn Hartl a těším se na příští knihu.

5 28.11.2021

Pokračování knihy Ostrov. Zatímto v Ostrově autor popisuje osud celé rodiny Barrøy, tak Bílý oceán je už věnován pouze dceři Ingrid. Stále se čte stejně dobře jako Ostrov, tedy pokud vám autorův strohý styl vyhovuje.
Životní příběh Ingrid je fascinující, musíte číst abyste se dozvěděli co se stane dál. Jaký bude její život. I když už tušíte, že bude spíš ponurý, neradostný, suchý a nehostinný - stejně jako jejich ostrov. I ty malé střípky štěstí, co na začátku vypadaly tak nadějně, se nakonec přemění v osamělost a smutek. Ingrid prožívá válku a prostě ji musíte obdivovat za to, co dokáže zvládnout. Na ostrově se objevují lidé a zase mizí. Vztahy mezi lidmi jsou takové ... severské? Jiné slovo mě nenapadá, i když bych asi pořádně nedokázala vysvětlit co přesně to znamená.
Přečetla jsem to, fascinoval mě příběh, ale už té severské syrovosti na mě bylo moc. Možná jsem ji neměla číst hned po Ostrově, měla jsem si dát pauzu.

5 03.03.2021

Myslím, že mé pocity z knihy naprosto přesně popsala vandalka o kousek níže. Není k tomu co dodat.

5 03.03.2021

Hodně zajímavý příběh, nepřišlo mi tam nic neuvěřitelného, knížka mě hodně bavila. Petra Soukupová dokázala fakt hezky charakterizovat postavy a popsat jejich myšlenkové pochody.
Na knížce mi vadil styl psaní jako na korespondenčním lístku a především vynechávání sloves. Dost dlouho mi trvalo, než jsem to dokázala skousnout tak, aby mi to nekazilo čtení. Například: "Adéle znovu mizerně." "Navečer na víno s Erikou. Už dávno si není co říct. Erika ve škole, tohle štěstí já tátovi nedopřála, myslí si Bára a poslouchá kecy o úplně cizích lidech a cizích problémech .... .".

5 28.01.2021

Malá a útlá knížečka skrývající v sobě úžasný příběh. Přirovnala bych to k poupěti, které nestihne vykvést a zvadne. Příběh Josefa Marana by rozhodně stál za pořádné zpracování už vzhledem k tomu, že skutečných informací o domě a osudu jeho obyvatel zřejmě mnoho známo není a autor si většinu příběhu domyslel. Škoda, že to nedokázal nebo nechtěl zpracovat více a že měl potřebu tolik to prokládat svými myšlenkami a filosofováním. Styl psaní pana Formánka se mi líbí, mám ráda jeho knihy, ale tady už té jeho osobní rozháranosti bylo moc. Chtěla jsem číst více Maranův příběh, příběh domu.

5 10.11.2020

O životě a soukromí Santiniho toho, dle dostupných informací na netu, není moc známo. Autorka tedy vzala známé skutečnosti (jména a počet dětí, jména a počet manželek, předpokládaná touha Santiniho po šlechtickém titulu, stavby apod.) a zapracovala je do románu. Mě to zapracování přišlo trošku neohrabané, dialogy mezi postavami umělé. Rozhovory mezi Santinim a zadavateli jeho staveb se autorka snažila seznámit čtenáře se skutečnostmi souvisejícími právě se stavbami, proto možná občas působily spíš jako poučka, než jako reálný dialog.
Dle autorky zřejmě téměř všechny Santiniho myšlenky patřily buď architektuře nebo Bohu, či Satanovi v části jeho života. Toho Boha tam na mě bylo už moc, ale to je zřejmě můj problém. Nicméně můj celkový dojem z knihy je, že potencionálně velmi zajímavé téma bylo zpracováno velmi povrchně do knihy ve stylu románu pro ženy. Zasloužilo by si mnohem víc.

5 15.01.2020

Pro mě byla kniha velké zklamání. Nelíbí se mi, když se kniha uměle zvětšuje, aby mohla být dražší. Tolik zbytečně volného prostoru a stránek jsem už dlouho neviděla. Autorka (hrdinka) mi lezla na nervy, protože podle mě potřebuje spíš psychiatra, než včely. Typ ženy, která než rozkrojí citron do čaje, přemýšlí o tom čí ruce ho sklízely, jaký měl ten člověk a jeho matka a jeho babička život, kdy se vlastně poprvé začaly využívat citrony, proč a jaký má citron v čaji vlastně duchovní rozměr. Nepopírám, že nevčelař si tam najde řadu zajímavých informací, což je dobře a jsem ochotna odpustit autorce i pár chybných údajů. Rozhodně tuto knihu nevnímám jako příručku pro začínající včelaře. Na to je tam příliš málo odborných informací a vysvětlených souvislostí.

5 26.11.2019