Chesterton komentáře u knih

Příběh těžký jako olovo. Souvislosti tíživé. Atmosféra krajně dusivá až zničující. Realita smísená s románovou fikcí tak dovedně, že odkrývá i současné každodenní otázky a odpovědi.
Nebála bych se označení "temný román".
Před lety jsem poslouchala audio a dlouho mi zůstal zvláštní pocit tísně až nejistoty. Protože nedávám pocitům přednost před rozumem, chtěla jsem víc. Četbu a přemýšlení o tématu jsem propojila s návštěvou Žítkové. Chtěla jsem si odpovědět alespoň na některé otázky, které audio nastolilo - otázky víry a pověry.

Na straně 105 autorka zmiňuje u obyvatel Kopanic "nezlomný vztah k víře, aniž by však byli schopni respektovat její morální hodnoty". Konkrétně jde o katolickou víru a tuto větu považuji za klíč ke všem dramatickým až drastickým životním příběhům nejen z Bílých Karpat. Nezlomný vztah k víře bez respektu k pravdivé morálce a přirozeným zákonitostem se stává karikaturou Boha a křesťanských hodnot. Celé téma je obtížně uchopitelné, ale Kateřina odvedla poctivý kus práce.

Šířka tématu od čarodějnických procesů v 17 století, přes logickou náklonnost nacismu k magii a bohyním až po vědecký materialismus, kterému bylo trnem v oku kde co a církve nejvíc. Také trochu tragická, trochu nešťastná postava faráře Josefa Hofera. To vše lehce zastírá realitu, ale snaha o poctivost a pravdivost v přístupu je i přesto velká.

Hlavní téma příběhu, které pro mne vysvítá i z druhého přečtení, je obrovské nebezpečí v mísení léčitelství na podkladu zbožné modlitby, života zaměřeného na Boha a snahy pomoci trpícímu...... a na opačném pólu spektra magie, která pracuje s karikaturou Boha až nepozorovaně přejde na stranu Zla v jehož režii se člověk stává sám sobě bohem a nejvyšší autoritou. Z mého pohledu se mezi bohyněmi vyskytovalo mnoho těchto charakterových variant a podobné je to dodnes, byť oficiálně "poslední bohyně zemřela".....

Jakoby souběžnou linkou příběhu je nekonečná variace zla v jednotlivých lidských příbězích i společenských strukturách napříč dějinami. Možná mi malinko chybělo naznačení východiska a uznávám, že vše může být i matoucí. Snad chystaná kniha autorky s názvem Bílá Voda by mohla být jakýmsi volným dopovězením tématu víry a pověry po letech :o)

66 16.07.2019

[ekniha i audiokniha :o) ]
Karin Lednická se stává v mých očích velkou konkurentkou mojí milované Kateřiny Tučkové.
Její příběh obsahuje mnohé, co za mě z románu dělá skvost.

Reálné historické souvislosti s použitím věrného jazyka, místa i času.
Dokonalá znalost holčičího světa a duše a ani ten chlapský vůbec neuchopila špatně.
Znalost jakési "psychologie stáda" zvlášť z pohledu slezského venkova 19 století.
Dobře vystihla jak snadno lze ublížit dětské (ale i každé) duši, zejména když se nedostává času na popovídání.
Pěkně vyniká rodící se až obrovský rozdíl mezi venkovem a městem.
A až neskutečně přesná venkovská mentalita a hrdost upřímně věřících lidí - Barbora nedá vědět sestře o své tragédii, co kdyby to považovala za skrytou prosbu o pomoc . . .
Tolik je toho shodného co znám od rodičů a prarodičů z kraje kamení a brambor - Vysočiny Českomoravské!

Snad nejvíc mi o ucho i duši drnkala obrovsky smutná šance (nejen) této doby a kraje, pokřivit člověka špatně pochopenou katolickou (ale nejen tou) vírou či věroukou.
Dobře míněná slova o hříchu, pokud nejsou dovysvětlená v rozhovoru v rodině nebo špatně uchopená samotným představitelem Církve......
Snad mi malinko chyběla postava, co dokáže víru uchopit a reálně z ní žít protože nebýt takových, víra by seschla na úbytě což se nikdy nestane....

Zprvu mi přišel úhel pohledu příliš holčičí i emotivní, ale po nástupu dvojice Julka/Jurek přijdou nové pestré barvy i jemně nastíněné spodní tóny.
A co teprve Tomek s Fankou a nenápadná Monika?

A když se posuneme v čase, Jurek je pro mě svým:
"Jak by si mohli být lidé rovni, když si jsou od nepaměti nerovni? Svět přece stojí na tom, že je v něm pán i kmán, každý se svým úkolem i údělem. Kam se rozpohybuje svět, jehož vládci se pokoušejí udělat z pána kmána? Kam to až může dojít? Nenapadne snad někoho, že by se z někdejšího kmána mohl nanovo stát pán?" jednoznačně nadčasový i předznamenávající roky budoucí.

Až kolem česko-polské občanské války mi došlo, že tento kraj je s jinými nesrovnatelný nikoli jen kvůli ďuře, ale zejména tou prorostlostí s polskou mentalitou.

Je evidentní, že Karin si svého kraje váží a strávila už od dětství nekonečně času povídáním s moudrými lidmi typu Žofie a Moniky.

Každý jeden z nás, všezpovykaný dnešní člověk, kdyby se octnul na měsíc či rok v roce 1894 - 1921 v Karwiné, vrátil by se proměněný?
S jinou optikou i volebními preferencemi?
Se zpřeházeným žebříčkem hodnot?
Pokud by se vůbec vrátil....
Kdo ví.
Ale tohle čtení a přemýšlení nad ním, vážně stojí za to!
Top koment: milary :o)

64 25.08.2020

Celou historií (Karvinska-Česka-Evropy-světa) se v desítkách podob prolíná příběh o tom jak lacino lze potkat cetky nenávisti, co lze živit s minimem námahy. Příběh od věků prorostlý i jemným předivem odpouštějící lidskosti, která je bolestivá, hořká a těžká k neunesení, ale je to jediná šance na smysluplný život na jakýchkoli ruinách nebo spáleništi. Křehký odstín pravdivosti a statečnosti jež má cenu zlata, všechno ustojí a překoná ... ... ...

Stejně jako Moňas17 jsem už v prvém díle hledala postavu, která se zdravě opírá o svou víru, která "hory přenáší"

... ... ...až jsem si uvědomila, že víra je v pozadí, tak jak to má být. Není okatá, ale přesto určující. Záchytná síť rozhodování a klidné mysli. Třeba u Fanky. Nebo v životním elánu a přizpůsobivosti Julky, přesto, že právě ona se proti Bohu nejvíc bouří, což nejen v tomto regionu jistě nebylo vzácností.

Dokonalé téma do současných zpovykaných časů, momentálně zakalených covidem.
Do přemýšlení postav se jasně promítají rozhovory s pamětníky natolik, že lze v textu najít směr a smíření i v současném chaosu vzniklým stále stejně morálně bídnými nejvyššími patry politických struktur.
Citlivá empatie a zkušená lidskost s jakou Lednická nahlíží do nejjemnějších záhybů lidské touhy a chtění je často tolik osvobozující.
Vynesení zasuté válečné i jiné bolavé historie tohoto kraje je pro místní extrémně důležité, ale jak píše mirektrubak - přesah se dotýká nejvíc.
Díky.
10/10

56 19.06.2021

" Při vědomí mě udržuje představa jak nakládám čerstvé třezalkové květy do sklenic a zalévám je olejem."

Anna zcela jistě utekla z některé Palánovy knihy o samotářích.

Kolik takových "šumavských samotářek" žije mezi námi?
Aleš Palán by jistě vystřihl s bylinkářkou a vílou Annou exkluzivní rozhovor!
Žena, která se nechce nebo trochu neumí přizpůsobit se většinové společnosti? Přesto máte chvílemi chuť jí s léčivkami pomoct :o)
Čekala jsem trochu bylinkovou idylu, (mám tuto činnost hodně ráda) dostalo se mi hutné osamělosti a úniku. Nedělalo mi to úplně dobře.
Chvílemi jsem cítila jak mě Anna stahuje s sebou. Nemám k takovému nastavení příliš daleko, ale vnímám výraznou nutnost bránit se. Na rozdíl od hrdinky příběhu.
Bylo to bolavé, ale zvláštně poutavé. Ke dnu mi bylo o něco bližší. Do tmy je trochu jinak pohlcující. Styl psaní je neskutečně vtahující a hodně atmosféru zhmotňuje. Malinko mi autorka evokuje Dědinu.
Obálka nádherná, jak stvořená do letošní Výzvy.
Moc fajn zážitek. Zvláště v zimě, kdy bylinky spí.
4/4

55 26.01.2020

[audiokniha]
Měla jsem Anušku za maminu přes padesát let...měla naprosto identickou povahu. Anna jako přes kopírák. Naštěstí můj otec nebyl válečný invalida, a oba nemuseli řešit nikdy nekončící množství těhotenství, natož nutnost potratů (byl ovšem ze sedmi dětí....šest kluků, poslední byla Mařenka ;o)

ČERVENÁ KNIHOVNA?
Rozhodně ne!
Ta se z knihy stává až v závěru, kdy Anna smířlivě (v duchu mnoha současných Čechů, ducha mdlého) velebí komunistické časy i přesto, že ji sebraly hospodu, zabily manžela a odcizily děti v jeslích a školkách.
Přejít padesátá léta tímto mdle radostným vzpomínáním ???
Smísit vítání občánků s průvodem Božího Těla a jiné? To se paní autorce moc nepovedlo.
Ale to je asi jediná vada na kráse - jinak se čte (i ušima díky stylu Simony Postlerové, co čte stroze, ale sem se to moc hodí) naprosto skvěle.
Postava Anny nemá žádný vývoj? Trpí a rodí děti? Ozývá se tu z pár komentů.
Člověk jako jednotlivec vlastně neprodělal příliš vývoj nebo posun. Bohužel. Či bohudík? Základní vztahy rodinné, věrnost či nevěra, láska k dětem či jejich odmítání, se v základu člověka příliš nemění. Každý začínáme skoro od nuly, záleží na výchově a rodinných kořenech, kam sahají . . .
4/5

53 26.07.2022

"PŘED SVĚTLEM NELZE UNIKNOUT
Heloisa Abélardovi"

Po neskutečně dlouhé době knížka, co mě chytla, nepustila a vyplivla až s poslední stránkou!
Už v Zuzanině dechu mi sednul strohý, syrově chladný styl bez kudrlinek natož patosu. Ničím nepodbízivý - jak si všímá mirektrubak.
Jakuba Katalpa je v tom pro mě až protiváha Aleny Mornštajnové.

Postava Kláry Rissmannové je použitá k navléknutí až větvení přepestré vitráže osudů obyčejných Němců, kteří se stejně jako Češi stali obětí zrůdné politiky svého Vůdce.
Autorka propojila mnohé malé i větší postavy, co jsou donuceny poprat se po svém se spíše nenápadně rostoucím zlem a hlavně vytvořila trochu protiváhu k české sebestřednosti. Lesk a bída časů válečných, meziválečných a karikatur lidskosti.
Velká spokojenost.
7/7

50 21.06.2022

Příběh, který mi něčím hodně připomněl Hodiny z olova Radky Denemarkové, patří k těm těžším, na které je skoro nemožné napsat objektivnější komentář.
Mnoho vrstev, barev reality a zejména fikce, která situaci slušně komplikuje.
Příběh se čte celkem dobře, stran vůbec není mnoho, klidně by mi vyhovoval méně uspěchaný závěr a jistě doporučuji totéž, co cérka - prvně si přečíst doslov, případně dohledávat realitu v historických pramenech či rozhovorech s autorkou. Není to vůbec snadné na přemýšlení.
Zato lze v množství fantazie a závěrečných náhod slušně zabloudit, leccos špatně pochopit v odlišení od reality nebo ztratit chuť do čtení. Což dokládají i zdejší komentáře.

V jednom z rozhovorů Kateřina říká, že chce řeholnicím vydobýt více respektu. Přesto asi detailně nezkoumala myšlenky a ideály západního mnišství, ze kterých ženské řehole čerpají?
Natož křehkost vyváženosti mezi radikalitou a hloubkou moudrosti tradice tisíceleté, jako nenahraditelné hodnoty.

Celým textem se mezi řádky a pod povrchem prolíná osobní hledání autorky, kterak určitou radikalitu katolické církve a víru samotnou uchopit.
Trochu mě zamrzelo, nepochopení role ženy v církvi a řeholním společenství, ale vlastně jsem to čekala.
Celý hutný děj, z velké části postavený na realitě, místy klouže do feministických idejí co přidávají hořkou pachuť minimálně pro ženy, které jsou se svou roli v Církvi spokojené a nepřijdou si nesamostatné a přehlížené. Včetně vysokoškolsky vzdělaných, které si našly své pole působnosti a kněžky nevyžadují.

"Ostatně když si zvykli evangelíci a anglikáni, zvyknou si katolíci taky. Nejen na ženské kněze, ale i na biskupky." vkládá do úst jedné ze svých postav (Marty), která mi mimochodem dost seděla.
Myslím si, že situace hluboké krize totality, by neměla být výchozím bodem pro rozvoj katolické církve ve svobodné společnosti a právě tohle románové propojení mi nepřijde úplně fér, ale mravenčí práce na příběhu si rozhodně velice vážím!!!

Autorčino hledání je autentické a tím velmi cenné; její osobní vnímáni osvětluje důvody a pozice mnohých nepochopení. Nabízí prostor k poctivému a pravdivému dialogu. Ovšem jen zralému a poučenému jinak to celé ztrácí smysl.
Možná Jančaříkovo 'Ty jsi kněz navěky' může nepatrně nasvítit problematiku z textu i jinak?
6/3
P.S. Moje subjektivní pocity z knihy se hodně blíží komentářům Yorika a bdolezalka:
"Je to asi jako když vám jedničkář a pětkař přinese domů trojku, u pětkaře jásáte, ale u jedničkáře jste zklamaní."
Taky od Karol.cadex Zuzad nabo nahoře Ence za ** je mi hodně blízký. Rozporů zdá se při objektivním pohledu celkem dost.
Přesto si poslechnu i audioknihu časem, budu-li mít tu možnost :o)

50 29.05.2022

Současnost podložená a proložená minulou bolestnou hořkostí.
Skrz koruny stromů prosvítá nebe, voní podhoubí i recepty z Muchomůrky...

Dostal mě styl psaní, krátké kapitoly, ale sedí i obal a zvolené písmo. Setkání s houbařkou Sisi a Viktorií konečně přišlo. Byly jsme všechny tři ve správný čas na správném šumavském místě ❤️

Na jedné straně patologická rodina, která potřebovala odbornou pomoc...
Na protistraně houževnatá oběť, která se opakovaně a po svém dere zpět do života....

Srovnání s Do tmy výrazně pokulhává. Právě tím nasměrováním postav a vyústěním příběhů. Alespoň pro mě Anna ústí do uzavřenosti, asociálnosti, kritiky, do tmy s minimem světla.
Sisi se z bahna své patologické rodiny dere na světlo a do naděje pro mě přitažlivým způsobem.
Hodně mě nadchl jemně opatrný způsob jakým Sisi/Viktorie popisuje otcovu ubohost. Žádný naturalismus jen dusná tíže a zahlcenost ponížením.
Takhle si představuji příběhy, které mají šanci posunout i čtenáře směrem k naději.
A ano - kolik podivínů s podobně těžkým osudem žije kolem nás?

49 03.08.2020

Autorka zraje jako valtické víno. Poodkrývá realitu současnosti v nápravě rudých zásahů minulosti nejen do přírody.
Snahy o návrat mokřadů na jejich původní místo v ochraně přírody včetně péče ornitologů o ohrožené druhy nám ještě opepří vůní i chutí bylinek nebo zvuky bukače velkého.
Hned v první zcela filmové scéně přivádí na jeviště vaší fantazie nemocné rodiny a rozbité vztahy.
V závěru potom nakoukne ještě hlouběji pod povrch zraněné současnosti a její honby za pozlátky konzumu, což sama přiznává v jednom z rozhovorů, že už ji dlouho trápí. A jasně, že se dozvíme, kterak současná zloba, frustrace a vztek často má svoje kořeny v dětství. Jen musíte přijít na to, zda na vše shlíží chytré oko vrány nebo je možné dát si na zdraví pár kapek z oka vraního v lihu? Nebo radši babské ucho?
Poslední kniha do letošní ČV - nemohla jsem si vybrat lépe :o)
Plný počet odpočinkových hvězd s přesahem a jedna navrch ;o)
6/6

[audiokniha]
Po dočtení celé trilogie, jejíž poslední část Před povodní, mě na první dobrou nadchla úplně nejvíc, jsem se vrátila k Anně víle, báječně načtené Anitou Krausovou, která této hrdince vdechla daleko pestřejší duši než pouhý papír.

Mnozí jež chválí Tmu, nedokázali strávit Ke dnu a Povodeň. Asi, že empatie k hrdince bylinkářce zastínila jakoby náznaky "magického realismu" už v tomto prvém díle mnohovrstevné trilogie.
Obvykle tyto prvky v příbězích nevyhledávám ba nesnáším, avšak Anna Bolavá to se mnou fakt umí.

Soustředila jsem se trochu víc a jinak než poprvé ani ne tak na bylinky, (které dodávají poetiku a spojení se zemí) ale na myšlenkový monolog Anny na pomezí duševní nemoci či drogové zkušenosti, jež prozrazuje mnohé z toho, co v závěrečné části vygraduje.
Excelentní zážitek
7/10 :o)

46 22.06.2021

Až neskutečně hořká, plastická a do nejmenšího detailu vykreslená mozaika bídy, prázdnoty, ubohosti, utrpení, zla. . . .
Nejen díky sugestivnímu hlasu Vilmy Cibulkové, mírné a poddajné povaze Gerty (ve které postupně umírá lidství píše Aya81 výstižně), ale i mnoha vrstvám různých vypravěčů, se přede mnou otevřela naše minulost, kterou jsem každou chvíli toužila odhodit. Neslyšet, nevidět.
Autorce se povedlo navodit atmosféru zmaru a beznaděje. Autentické prožívání války, odsunu, bídy hmotné i duchovní a zejména následný jakoby plynulý přechod z hnědé do rudé!! Srpen 68 v podání Gerty mi trochu vysvětlil poddajnost poválečného národa.
Jak píše Malýmedvěd, je to kniha, která nastoluje mnoho otázek!!
Vyplatí se četbu či poslech vydržet. Otevře se před vámi trochu jiný úhel pohledu na naši současnou politickou reprezentaci. Diskuze nad knihou mohly zabránit vhození volebního lístku poté, co dostanu na ulici koblihu se slovy Ano, bude líp.
Nebude. Rozhodování pro pravdu, čest, mravnost a odvahu k ní bude stále nepohodlné. Násilí, lenost skutečnou pravdu hledat a manipulace s ní bude vždy v přesile. Příběh dnešního Velkého pátku o tom mnohé napovídá :))

Super komentář píše Heavy66. S jemným doplněním - nemám problém se stydět či omluvit za hrůzy pochodů smrti. I přesto, že nikdo z mé široké rodiny se aktivně nepodílel. Omluva a odpuštění mají kouzelnou moc :)

Přes veškeré brutality či nesympatie s postavami je kniha také velice lidská, jemná a citlivá ve vykreslení vztahů a souvislostí pod povrchem hrůz, které šokují a odpuzují.
Přesně jak píše kap66.
Závěrečný přesah do současnosti skrývá mnohá vysvětlení. Například rozdíl mezi Johannou a Gertou ve vztahu k "pokání smyje hříchy otců" a tím pádem k celému postoji životu. Nebo Barbory nesnadno překonávánou hořkost ze vztahu k matce.
Mnoho je v této knize skryto i mezi řádky ;)

46 30.03.2018

Příběh o tom, jak snadné je ztratit či vůbec nenalézt citlivost pro křehkost dětské duše. Někdo nestihl dozrát, někdo sám neměl pochopení a oporu v dětství, někdo trochu soupeří . . . .
Tak často necitlivost posíláme dál.
Chápu, že se autorce nepsala kniha snadno. Naše děti by měly mít možnost takové knihy číst a hlavně si o nich povídat s rodiči nebo alespoň s přáteli.
Příběh o tom, že všichni jsme na jedné lodi a měli bychom se naučit jak nezralým rodičům opravdu pomoci.
Tresty, odsouzení a hartusení zmůžou tak málo na obou stranách!!
Petra je hvězda.

45 27.01.2020

Nejen klasické vzdělání, ale i šlechtický původ autora se promítá do jeho díla. Já naštěstí vzala knihu shlížející na mne z knihovny do ruky už v mládí a zážitek z četby ve mně rezonuje dodnes.
Tuším, že už tehdy jsem vnímala rozhrnutí opony rukou křesťanského Boha i zvrácenost pohanského Říma. Fandila jsem dravé řece i všem křesťanským postavám příběhu. Dobře si pamatuji jak stránky dýchaly životem a kniha nešla odložit.
Naštěstí mi prvotní a ryzí principy zůstaly nablízku v životech mnohých bližších i vzdálenějších lidí procházejících tím mým. Jasně, že potkávám i to překryté smutnými nánosy.
Přesto jsem této knize i jejímu autorovi s fascinujícím životním příběhem vděčná. Za skoro dětské nastavení mého přístupu k životu. Za barvitost, se kterou byl jedním z těch, co mi pomohli odkrýt, že Bůh není pouhá či snad čirá utopie. V neposlední řadě i za zamilovanost do kvalitních knižních příběhů :o)

Velice realisticky a zároveň uměleckými prostředky vykreslené pocity a vnímání dívenky z toxické rodiny. Až děsivě jemná, křehká i mrazivá slova a metafory pro bolavé a těžko uchopitelné zlo. Její trnitá cesta ke zralosti.
Dusivá lež a přetvářka jako řešení...
Stejně jako marlowe a další jsem čekala špetku světla nebo naděje...
Jen se bojím, že realita je často přesně takto temně mrazivá, mlčení skoro nezdolné a možnosti pomoci obrovsky křehké...
Nechtěla jsem to číst!
A je dobré k tomu přečíst i realitu, bez toho, že bychom Mornštajnovou odsoudili: https://a2larm.cz/2019/03/leaving-neverland-ocima-toho-kdo-v-detstvi-prozil-sexualni-zneuziti/
Jen proto, abychom dokázali dětem naslouchat a měli odvahu je chránit !
A souzním i s výše uživatelkou czerwa - Houbařka je na toto téma vyšší kvalita!
5/4

44 23.08.2023

Michaela Klevisová se po výletech do Holandska a Norska vrací přes Beskydy do Sudet.
Její příběhy jsou na pomezí detektivního a psychologického románu, ale zápletka nikdy příliš nepokulhává. Její poklidný styl s plastickými konturami lidských povah mi hodně sedí stejně jako popisy prostředí.
V první části uvádí na scénu mnoho celkem nesympatických postav spolu s kontrastem města a malé vesnice, ale děj se rozjíždí a zamotává, nahlížíme různé motivy a pohledy na lidské osudy.....
Taktéž Bergmannova kolegyně Sylvie se vydařila stejně jako jejich pracovní partnerství.
Díky za příjemně přemýšlivé chvíle na jihu Čech. ☀️

44 06.09.2020

[audiokniha]
Jak píše HadleysHope - na mě to je velice přiměřeně 'hraběcí' potažmo aristokratické!

Nemám ponětí o tom zda bych v rodových kořenech našla byt' šlechtu nižší (babička z otcovy strany odmítala prý chodit v neděli do kostela pokud neměla nový klobouček - ovšem byla to matka šesti synů a jedné dcery - služebnictvo žádné :o)
Taktéž jeden ze švagrů mi neřekne jinak než 'paní kněžna sestoupila mezi prostý lid' . . .
Tož optikou uživatele HadleysHope mi Aristokratka sedla jako pr*el na hrnec!

Netoliko hloupá legrace, co jsem u ní dokonale usínala (audioknihy k tomu už pár let používám) a při poslechu u práce jsem měla občas namále, aby mi smíchy nezaskočilo.
Mám tento druh literatury zcela na chvostu svých zálib a v pozadí deníku samozřejmě čtu totéž, co napsala Aralka výše. Psaný text bych možná hodnotila podobně. Ovšem jsou dny, kdy přesně toto potřebujeme :o)
Těším se na další díly. Nehynoucí zásluhu na úspěchu má Veronika Khek Kubařová. Už kvůli interpretaci Helenčiných písní.
5/5

43 22.10.2022

Možná jsem k autorce nekritická, ale sedí mi její poklidný styl, vykreslení šumavské přírody a vtahující atmosféra. Bylo to fajn odpočinkové toulání lehce ponurou podzimní Šumavou s nakouknutím do příbytků dnešních i starých chalup . . . a zároveň motivace k přemýšlení o tom nakolik mají historické události ze Sudet dosah až do současnosti. Lehká jednohubka, ale velká spokojenost.
P.S. Pro tonysojka výše - rozvláčné a spletité ani náhodou!! :o)
5/5

43 19.09.2021

/audiokniha/
Koncentrovanou moudrostí a lidskostí se mi jeví tento příběh, který mě k sobě zpočátku nepustil úplně zadarmo.
Za mě není až tak o rasismu jako o zdravé morálce, zdravé rodině a vůbec velmi realistickém náhledu na život. A zejména nechybí jemný humor. Moc fajn.

"Ať je kdo chce, jak sem někdo jednou vkročí,
je to tvůj host, a nežádej si mě, jestli tě ještě nachytám,
že někoho kritizuješ, jako bys byla bůhvíjaká honóra!
Jste snad lepší lidi než Cunninghamovic, ale to neznamená, že se budeš nad nima takhle vytahovat —
když se neumíš chovat, abys mohla jíst u stolu, můžeš
si sednout tady a jíst v kuchyni!"

„Předně si pamatuj, Čipero," řekl, „že s nejrůznějšími
lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý
trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud
neuvážíš věc z jeho hlediska —"

„Existují prostředky, jak je udržet ve škole násilím, ale nutit násilím lidi, jako jsou Ewellové, do nového prostředí je pošetilost —"

"....prosím tě, udělej pro mě jedno:
hlavu nos vzhůru a pěstmi se neoháněj. Ať ti říká kdo
chce co chce, nenech se vyprovokovat. Zkus pro změnu
prát se hlavou... hlavu máš dobrou, i když se jí protiví
učení."

Obrovskou zásluhu má Klára Issová v audioknize. Barva hlasu a interpretace inklinuje lehce k americké líbivosti, ale proč ne :o)
5/4

43 10.08.2020

Moje třetí schůzka - tentokrát dovolenková spolu s manželem - s Veselými poutnicemi z Cesty domů a rázovitými figurkami, dokonale realistickými, velice živými, pestře barevnými až hlubokými postavami této knihy.
Jde o naprosto dokonale vybranou audioknihu pro hospicové hnutí protože slovy hlavní hrdinky příběhu.
MĚNÍ TEMNOTU V JASNÉ SVĚTLO

Znovu jsem s nadšením obdivovala, způsob, jakým autorka vystavěla děj v dopisech. Jak na lidské blízkosti a pospolitosti ukázala základní životní principy, kdy sounáležitost dokáže překonat i smrt. Téma je vážné, ale podané s jemností až něžnou úctou k lidské duši.

"Dřív lidé mívali duši a nevěděli o ni pouze z doslechu a konali podle ní. Je škoda, že jsme hlas svých duší ztratili."

43 13.07.2018

[audiokniha]
O téhle knize vím od střední školy, proč jsem se jí vyhýbala?
Taková nádhera!

Obraz českých meziválečných časů je dokonalý. Líčení výletu tatínka Vlasty z Bernartic (miluju je) na chorvatský ostrov Krk i další střípky jsou skoro dechberoucí z dnešního pohledu.
Holčina z jihu Čech se naučí spousty jazyků, nakonec i arabsky, přežije pobyt ve Vídni kvůli němčině a po medicíně skoro s prázdnýma rukama vyrazí založit nemocnici do Iráku?

Styl psaní je chvílemi zratkovitý, útržky myšlenek, často nedopovězené věty. Zprvu jsem poslouchala opakovaně, ale rychle mě strhnul dravý proud událostí . . .

Po návratu do Čech jsem se těšila na výchovu a osudy Drahomily Lydie Di Lotti (měla jsem v dětství kamarádku Drahomilu) a Ratbora . . .

Příběh jako celek je nabitý odvahou, statečností, ale hlavně nadějí za všech okolností. V temnotách roklí po nacismu nachází Vlasta záchranu ve vlastní činorodosti a lásce k lidem.
Fascinující příběh, který nezastírá ani negativní vlastnosti téhle silné osobnosti, jejíž zdravé kořeny vyrůstaly právě z domova jejích rodičů.
Skoro se ani nechce věřit, že Vlasta roku 1914 vystoupila z Církve, protože její úcta a láska k lidem a životu působí jakoby vyrůstala z hluboké víry.
Pestrý a hluboký zážitek z příběhu o naději. Autorka knihy i Jana Stryková v audiopodobě odvedly skvělou práci!
10/10

42 19.02.2023