Bubo19 komentáře u knih

Překvapilo mě, jak moc se mi kniha líbila. Sledujeme v ní životní osudy několika postav v různých časových obdobích. Mi se nejvíce líbila linka z 30. let. Autor píše tak poutavě, že jsem musela číst dál a dál.
A závěr... vše do sebe zapadne tak, jak by si asi každý přál. Minulý týden se mi staly dvě tak neuvěřitelné náhody, že jsem si říkala, tomu by v knize nikdo neuvěřil. Takže proč ne? Já jsem s celou knihou i jejím koncem spokojená.

84 30.09.2023

Nevím, jak to Alena Mornštajnová dělá, ale i u ne zrovna akčního námětu jako je vztah otce a dcery, jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Hned v první kapitole se objevilo rodinné tajemství a já jen napjatě čekala, kdy se dozvím pravdu. A v průběhu čtení jsem zjistila, že i kdyby tajemství zůstalo tajemstvím, chci se o životě hlavních hrdinů dozvědět co nejvíc. Čtení mě bavilo a klidně bych ještě pár stran přidala.

75 03.09.2020

Michaela Klevisová píše detektivky přesně podle mého gusta. Žádné drsné vraždy, pohodový detektiv bez závislostí nebo psychických problémů a počet stran tak akorát. I u tohoto dílu jsem byla napjatá prakticky od první stránky a záhad neustále přibývalo. Jako bych se přenesla do té malé zapomenuté vesničky a musela jsem číst dál a dál, ať už konečně vím, kdo je vrah a jaká jsou všechna ta tajemství z minulosti.
A jako milovník koček nemůžu opomenout jednu poznámku Josefa Bergmana, která mě pobavila:
"Jediná dekorace do domácnosti, která má smysl, je kočka."
No a pak nemám mít tohoto kriminalistu oblíbeného...

66 04.06.2021

George Orwell v knize neuvěřitelně přesně popsal vznik a průběh diktatury. Skvěle vystihl obrovskou sílu manipulace a ukázal, jak je to všechno snadné. Charaktery a jednání jednotlivých postav jsou trefné a nadčasové. Když shrnu pocity po přečtení knihy, tak je to stísněnost a zděšení. Kolikrát už se to stalo a kolikrát se to ještě bude opakovat.

65 04.01.2021

Knihu jsem se rozhodla číst teď, kdyby mě náhodou přepadaly chmury z nynější situace. A opravdu jsem se s každým odložením knihy, kterých ovšem nebylo mnoho, ráda vracela do dnešní doby. Ty roky plné strachu, nejistoty, beznaděje a zmařených snů bych vážně nechtěla zažít. Jsem ráda, že si můžu od tohoto depresivního příběhu na nějakou dobu oddechnout, ale na druhou stranu jsem zvědavá na příští osudy hlavních postav, a také na odhalení dalších opomíjených událostí z naší nedávné historie.

"Jenomže člověk musí hrát s těmi kartami, které dostane. Nemůže je složit na stůl a představovat si, o kolik líp by se mu hrálo, kdyby dostal nějaké lepší."

63 08.03.2021

Michaela Klevisová patří mezi mé nejoblíbenější autory a potvrdilo se to i v této knize. Její styl psaní mi prostě sedí a vůbec mi nevadí, že tentokrát nešlo o detektivku, knihu jsem hltala od prvních řádků. Nejdříve jsem měla strach, jestli příběh nebude moc ponurý, ale až na pár stránek, kdy hlavní hrdinka přijíždí za deště do zapomenuté vesnice, to tak vůbec nebylo, a já měla při čtení chuť do těchto míst vyrazit a projít se po okolních kopcích. Navíc jsem se zase dozvěděla zajímavé informace z naší historie o příchodu Slováků z Rumunska do našeho pohraničí po druhé světové válce. Jasných pět hvězdiček.

62 29.09.2022

Na tuto knihu jsem se díky chvále v mém okolí těšila, ale spoustu let jsem čtení odkládala, protože mě děsilo to množství stran. Nevím proč, ale čekala jsem příběh o poklidném životě lékaře ve starověkém Egyptě, který léčil i faraona. Místo toho jsem četla knihu, která je plná cestování, náboženských nepokojů, politikaření a válek. Místy je hodně drsná, ale najde se v ní i spousta zajímavých myšlenek. Sinuhet mě občas rozčiloval a chvílemi jsem s ním soucítila. A jeho otrok Kaptah? To je nadčasová postava.
Netvrdím, že knihu někdy přečtu podruhé, tak jako několik mých přátel, ale líbila se mi hodně.

"Lež může být příjemnější než pravda, je-li člověk sám a jeho první jaro to tam."
"O zítřku předem nikdo nic neví."
"Tvá slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších."
"Nevím, k jakému užitku je člověku dobrota, neboť jen hlupáci, kteří nedovedou nic jiného, jsou dobří."
"Nevěřím, že je na světě něco nebezpečnějšího a zkázonosnějšího než je žena, jež je dosti krásná a dosti chytrá a jež nemá srdce."
"Člověk nemůže žít, nepovažuje-li se za lepšího než druzí, a není tak ubohého člověka, aby se v něčem nepovažoval za lepšího než druzí."
"Život lidí je totiž upředen v mnohém jen z představ."

61 30.05.2021

Zlodějka knih je krásná a neobyčejná kniha. Už název je zvláštní, knihy asi nejsou prioritou zlodějů, a když se k tomu přidá, že hlavní hrdinka je sotva náctiletá dívka v Německu za druhé světové války a vůdce není zrovna její oblíbenec, a že vypravěčkou je Smrt, dostane příběh,no jak jen to říct, jinou barvu. Smrt má totiž barvy oblíbené. Přestože kniha popisuje hrozné období, vyprávění je takové kouzelné. A závěr, i když nás na něj vypravěčka připravovala, mě stejně dostal.
V knize je spousta zajímavých myšlenek, nejvíce mě zaujala ta o síle slova, ať už v kladném či záporném významu. Jasných pět hvězdiček. Doporučuji.

60 05.11.2021

Neuvěřitelně poutavě napsaná kniha o drsném kraji a drsné době. Přestože bydlím nedaleko, o některých historických událostech z této oblasti jsem nevěděla. Z knihy jsem měla často stísněný pocit, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla a už se těším na další díl.

56 30.05.2020

Ke knize jsem přistupovala trošku s obavami, ale byla jsem překvapená, jak se mi líbila, a jak se mi skvěle četla. Hvězdičku dolů dávám, protože mi nepřišlo reálné, že by se vyšetřovatelka vydávala klidně sama za hlavním podezřelým, aniž by to někomu vadilo. A taky proto, že mi na závěr chybělo detailněji popsat, jak k vraždě došlo, nemyslím samotnou vraždu, ale spíš co předcházelo, zda byla oběť s vrahem domluvená, nebo ne, a co proběhlo bezprostředně před vraždou. Asi už jsem ovlivněná detektivkami Agathy Christie, ale to vysvětlení jsem na konci postrádala.

55 03.05.2023

Načasování jsem si nemohla vybrat líp, sice nebydlím uprostřed lesů, ale sněhu napadlo přes víkend tolik, že jsem se aspoň co se počasí týče mohla do obyvatel Medvědína vcítit. Autor opět skvěle popsal jak prostředí tohoto malého městečka "na konci světa", kde hokej hraje prim, tak psychologii postav. Román je to temnější, než jsem od Fredrika Backmana zvyklá, ale jako vždy se četl skvěle a přemýšlet nad ním budu ještě dlouho. Těším se, že si brzy přečtu pokračování.

54 03.12.2023

Co k této knize napsat? Je to klasika, kterou musí každý fanoušek Agathy Christie a Hercula Poirota znát. Viděla jsem několik filmových zpracování a ráda jsem si přečetla i knihu. Agatha se prostě nepáře s dlouhými popisy, hned začne rozvíjet zápletku, přihodí vraždu a několik podezřelých, a čtenář knihu nemůže odložit, dokud ji nedočte. Jasných pět hvězdiček.

53 17.03.2023

Sci-fi není zrovna můj šálek kávy, ale tuto knihu jsem dostala jako dárek a hodila se mi do letošní výzvy, tak jsem se do ní pustila. Musím říct, že téma, jak přežít na Marsu, bylo opravdu zajímavé, hlavní hrdina byl vyloženě sympaťák, kterému nešlo nefandit, jeho optimismus a nadhled byl v dané situaci neuvěřitelný. Jen to velké množství pasáží, kde počítal, kolik musí získat brambor, vody, energie mě nudilo. Je mi jasné, že to pro jeho přežití bylo nezbytné, ale pro mě to bylo zbytečně zdlouhavé. A to mě ve škole fyzika, chemie a matematika bavila. Na posledních sto stránkách se ale vše pěkně rozběhlo, takže dávám čtyři hvězdičky.

51 26.11.2023

U knihy je napsáno bláznivá komedie, no bláznivý příběh to je, ale komedie zrovna moc ne. Je to laskavý příběh lidí, kteří se náhodou sejdou. Je to příběh o tom, že každý se snaží dělat vše, jak nejlépe umí, ale ne vždy se to podaří. Je to příběh o spoustě pochyb v našich každodenních životech. Je neuvěřitelné, kolik pravdivých myšlenek o životě v knize je. Chtěla jsem si psát citáty, ale zjistila jsem, že bych opsala půl knihy. Klobouk dolů...

51 12.11.2020

Tentokrát začnu od konce, dávám tři a půl hvězdičky, protože jsem se od knihy nemohla odtrhnout, ale... Zatímco první půlka se mi líbila hodně, vyšetřoval se v ní děsivý případ a nic moc dalšího se neřešilo. S druhou polovinou knihy tomu byl konec, v příběhu převládly osobní problémy Laury a vyšetřování najednou bylo málo jako šafránu. Mám prostě ráda detektivky, kde se řeší případ, a ne pohnuté životy hlavních postav. A pak mi nesedl úplný závěr, nechci nic prozrazovat, ale nechápu, že se s vyústěním případu všichni spokojili a uzavřeli to takto jako vyřešené...

49 08.06.2023

K této knize jsem se dostala náhodou. Chtěla jsem si půjčit od Valerie Perrin román Tři, když jsem ale minule přiběhla do knihovny na poslední chvíli, všimla jsem si vystavené knihy od stejné autorky. Knihu jsem si tedy půjčila, aniž bych tušila o čem je. Takže když jsem začala číst, překvapilo mě, že se příběh odehrává převážně na hřbitově. Po několika stránkách na mě padla lehká sklíčenost, ale pak se vše rozběhlo a mě začala kniha bavit. Příběh je to smutný, dojemný, objeví se tam i nějaká překvapení, hlavně však nutí k zamyšlení. Asi to nesedne každému, mi se ale kniha líbila. Mám jen dvě výtky. Vyprávění tetičky bych asi hodně zjednodušila, přišlo mi, že se ty podrobnosti k příběhu moc nehodí. A druhá výtka se týká překladu. Použití českých příjmení u čtyř postav bylo jako pěst na oko. Chápu, že ta jména měla určitý význam, ale myslím, že by to vyřešila poznámka pod čarou.

49 09.05.2023

Krásný vánoční příběh o tom, co je opravdu důležité, a že na změnu není nikdy pozdě. K této knize jsem se dostala teprve letos, ale myslím, že od teď bude součástí každých Vánoc.

"Třeba mně, strýčku, Vánoce nepřinesly ani žádné zlato a stříbro, ani penízek do kapsy, ale přece jsou to blažené a milé svátky, kdy si lidé pán nepán, bez rozdílu a ochotně, otvírají svá srdce. Je to smířlivá doba, je to nejkrásnější doba v roce, kdy spolu lidé nejvíce soucítí. A jsou zas vpravdě lidmi. Člověk zažívá zvláštní blaženost, jakou jindy nepocítí."

49 02.01.2021

Tento týden moc na čtení nejsem naladěná, ale sáhla jsem po Backmanovi jako po jistotě a tento autor mě opět nezklamal. Nevím, jak to dělá, jeho knihy se na první pohled tváří, jako vtipné, ale přitom je v nich spousta každodenních myšlenek většiny z nás a velká porce životní pravdy. Možná je to tím, že se autor nebojí zmínit věci, o kterých často přemýšlíme, jen je nemáme potřebu sdělovat nahlas. Příběh je ve své podstatě smutný, ale vše je líčeno s lehkostí a nadhledem, takže se kniha čte výborně a já ji můžu jen doporučit.

"Musíš pochopit, že když tam tak stojíš nahoře, v jednu vteřinu jsi skutečně připravena skočit. A když si v tu chvíli troufneš, tak skočíš. Ale když budeš čekat, nikdy na to nedojde."
"Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství."
"Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat."

48 24.09.2022

Tušila jsem, že to nebude pohodové čtení a knihu jsem si chtěla dávkovat, jenže paní Mornštajnová píše tak poutavě, že jsem ji nakonec přečetla během pár hodin. Jedna z možností, jak to mohlo dopadnout, kdyby byla revoluce v roce 1989 potlačena, proč ne? Doba plná omezení, příkazů, zákazů a udávání. Příběh je vylíčen na životě matky a dcery, které byly danou situací opravdu hodně zasaženy. Nejvíc mě však na vyprávění zasáhly promarněné šance na pochopení a špatná načasování. Pro mě to byl silný příběh.

48 21.11.2021

Skvěle napsaná kniha o Stezce Českem. Autor zde vtipně popisuje jednotlivé etapy, včetně zajímavostí, míst, která máme navštívit, i kterým se raději vyhnout. Nechybí praktické rady o povrchu, převýšení, kde se dá nakoupit, kde nabrat voda a kde přespat. Tyto kapitoly se střídají s vyprávěním lidí, kteří se na stezku vydali a to ať na celou, nebo část. Někteří z vypravěčů už toho prošli více, někteří vyrazili poprvé, někdo je po těžké nemoci, někdo na vozíčku, na Stezku vyráží i maminky s kočárky. Myslím, že tato kniha může namotivovat spoustu lidí, protože ukazuje, že nic není nemožné. Tak teď už jen obout pohory, nahodit batoh a můžeme vyrazit.

46 19.12.2023