bosorka@ komentáře u knih

Hanisova je mistryně popisu vnitřních situací svých literárních postav a hluboke, citlive výstavby děje. Příběh je pro mne sugestivní a čte se jedním dechem. Její hrdinové jsou tak živoucí a uvěřitelni, že má člověk při čtení obcas pocit, že se jedná o dokument. Ač jsem nic podobného ze situací kterym je vystavena hlavní postava knihy neprozila, velmi a snadno se s ní identifikuji a jeji mentalita je mi neskutečně blízká. Někdy je číst něčí knihu podobné jako vrátit se domů. Ještě bych ocenila absenci všeho cizokrajneho. Autorka všestranně používá výrazně české prvky. Jedna z mála knih, u které nenacházím co vytknout.

21 01.10.2022

Jedna z knih, která je při čtení strhující, člověk má v tu chvíli opravdu velké emoce. Ale vůbec nic moc mi z ní po dočtení nezůstane. Opakem jsou knihy, které se čtou poměrně obtížně, ale jsou schopné se trvale usídlit někde v prostoru mezi naší pamětí a snem, odkud rezonují.

15 26.02.2023

Po dvou měsících od docteni. Napínavý román. Vykreslení rodinné psychologie hlavni postavy mi hodně připomínalo Houbařku Viktorie Hanišove /ta tohle pro mne ale zvládla lépe/. Zajímavý je tu ten střet dvou fanatismů, církve a komunismu. Křesťané mají na svém kontě podstatně víc mrtvých. Jakékoli ambice udělat z kohokoli z jejich řad jednoznacneho mucednika jsou /vnimano v celem kontextu dějin/ hodně kontroverzní. Nelze se totiž s čistým svědomím přiklonit ani na jednu stranu. Kromě úředních zápisů a různých racionální dokladů a vědeckých popisů, je tu na druhé straně pokus o popis zazracneho působení p. Marie pomocné, která je přímo napojena na Evaristu, sama se fyzicky zjevuje potrebnym v podobě sestry Marie a výrazně pozitivně /nekdy skoro až na úrovni televizniho poradu Pošta pro tebe/ fyzicky zasahuje do osudu hlavních postav románu. Pokud věříme na mucednictvi a křesťanské zázraky je tato dějová linie možná nepremrstena. Pokud bychom příběh pojali jenom jako pohádku nebo mýtus, lze uvedené zázraky také pozitivne vstřebat. Jistě je mi zde líto, že /a jak/ jeptišky museli trpět, ale možná je ještě trochu lepší trpět pro dobrou věc a ne pro vlastní fanatismus. Další linii/ambici s ženami v církvi a snahou o zlepšení jejich postavení v této organizaci, vnímám asi tak, jako kdyby si nějaká žena hořce stěžovala, že ji nechtějí umožnit místo v úzkém vedení Cosa nostra. Líbí se mi naopak celý způsob léčby nemocné duše hlavní postavy prostřednictvím odkrýváni a prožívání cizích, podstatně horších nebo srovnatelných dramat, způsob popisu krajiny, architektury a některé paralely. Přestože mám velké výhrady k podstatě povahy zvoleneho tématu, jsem Bílou vodu četla téměř jedním dechem /mezi rozectenou bílou velrybou, kterou jsem doposud nedocetla/. Zajímavé je ještě srovnani s Zitkovskymi bohyněmi. Tam všechno uvedené co člověka přesahuje působí přirozeně, ale tady to celé při pohledu zpět trochu drhne.

12 29.09.2022

Celkový dojem chvílemi malinko ujíždí do laciného románu, ale dílo má i silná místa a je zajímavé. Zejména zachycením poměrně nezromantizovane podstaty přírody a pro jakousi inspiraci z ní, pro svou vlastní přirozenost a sílu osobnosti.

10 10.10.2023

Němec psát umí, ale tady se zbytečně odhaluje ad absurdum. Ve snaze o autenticitu a syrovost, zcela vynechává v popisu vztahu určitou podstatnou rovinu lidskosti. Uprimnost je nahrazena otevrenym sexuálním popisem. Zenam tu uplne chybí ženskost. /zranitelnost, moudrost a laskavost/. Mužům vytrvalost, klid a charakter. Celé mi to proto vyzniva jako nejaky souboj titánů. To nic nemění na tom, že je obohacujici si tuhle knihu přečíst. Provokuje, pitva a vyvolává dost asociací i emocí. A Němec není první kdo z vlastní knihy vychází ve vztahu k zenam jako bezcitny narcistni pitomec. Klidně mu může konkurovat třeba Martin Ryšavý v cestách na Sibiř. Přesto jsou obě knihy zajímavé a stojí za prostudování.

9 29.09.2022

V. Hanisovou čtu ráda. Sedí mi její mentalita a způsob vyprávění i to, jak píše o svých postavách. Je to vždy napínavé psychologické drama. Civilní a naturalisticky pohled na lidské vztahy. Chování hrdinů velkoryse ospravedlnuje jejich minulost.

8 07.01.2023

Tahle kniha mne dlouho míjela, protože mám zbytečně přehnanou averzi ke všemu populárními a hromadně omilanemu. Druhým důvodem odporu byla anotace- eroticka láska staršího intelektuala k malému chlapci. Nakonec mi byl impulsem k přečtení naduty vedoucí literárního semináře na jedné fakultě, který mne sarkastickky odsoudil za Svatou knihu vlkodlaka v mém seznamu četby a začal se intelektuálně rozplývat právě nad touto knihou T. Manna. Čekala jsem ponurou intelektualstinu s perverzními prvky kterou nejdyl v polovině opustím. Při čtení jsem nebyla nijak nadšená, ale zas docela zaujata dějem a popisem zvláštni vnitřní atmosféry tehdejších Benátek a na celém vztahu literata k chlapci jsem stale nic vysloveně odsouzeni hodného nenašla. Časem po přečtení mi postupně začalo docházet jak dobré dílo to je, ve smyslu zachycení podrobnosti i symboliky celého vztahu umělce a ideálu. Jak se zde podarilo vystihnout všechny momenty působení ideálu /nebo archetypu/ včetně hranice, kdy se objekt zaujetí stává pro umělce zhoubným a kdy je ještě možné tuto zhoubnost pozitivně kreativne obrátit. Take je tu možné vnímat a polemizovat proč /a pro koho/ je jaký ideál vlastne zhoubný. Tedy předmět zbavený lidskosti, přirozenosti. Připomíná to let do slunce, drogovou zavislost atd. Hodně toho doslovil i film, který celou nosnou myšlenku zvýrazňuje tím, že /jako film obvykle/ dej zjednodušuje. Dále lze v této souvislosti třeba uvažovat, že každý má nějakou slepou skvrnu a bůh mu buď milostiv, pokazde, když na ni natrefi. V každém případě mám dojem, že se tu skutečně jedná o kultovní i přelomove dílo.

6 03.10.2022

Výborná známá věc. Když jsem příběh dočetla jako malá, hodně mne to sebralo. Potom s odstupem kdysi znovu čteno také silné, ale jinak. Na dobrých dílech je neodolatelné, že s vámi rostou. Vztah hlavních hrdinů vnímám především jako obrovský střet a utrpení ideálů pod tíhou materiální podstaty světa. Jak blízké a vždy tak současné drama. A není problém nezralosti a netolerance jen na té jedné straně. Text je také nemilosrdnou ranou mužské a ženské mentalite a mistrovským odrazem jejich /našich/ hlubokých stínů.

5 13.10.2022

Četla jsem na základě českého filmu s J. Kačerem, který mne kdysi nadchl. Kniha je hodně jiná a jinak krásná. Turgenev je génius popisnosti venkovských okamžiků a citlivých tónů mezilidskosti. Krásná literatura.

5 30.09.2022

Četla jsem kdysi a nezapomenu na to, jak to mnou otřáslo. Z hlediska popisu psychické krutosti a naturalistickeho hnusu je to nejvystiznejsi popis tyrani, jaký jsem kdy četla. Dokonce bych autora místy skoro podezirala z nějaké poruchy. Něčím ten příběh pro mne už překračuje hranici toho, co je ještě nezbytné písemně sdělovat.

5 30.09.2022

Autor má ve svém způsobu psaní něco neodolatelného. Přestože pohrdam americkými hodnotami i způsobem života (nechci to apriori jen odsuzovat, ale jsem na ně i jejich řeč jednoduše nějak alergická) a nezajímá mě ani jejich kritika, prostě mě nebaví se touto "kulturou" vůbec zabývat a autor i vypravěč se staví trochu do podobné pozice (tedy v tom odsuzování bohatých amiku). Současně ale odkrývá v díle vždy hlubší motivace, které máme všichni společné a úspěšně je tím zařazuje mezi ostatní lidi. To co jeho ústřední postavy nakonec zničí, je v jeho podání tak zásadní, společné, univerzální a politováníhodné, že jeho knihy činí psychologickými romány první kategorie. Při čtení vždy cítím silný osobní rozpor, kdy už už knihu odkládám ( viz. výše a navíc s pocitem, že je mi místy podsouván bulvár maskovaný za světovou literaturu) a přece nakonec nedokážu necist dál. Tady je osoba vypravěče zcela v podobném duchu nebo v tomto smyslu až ikonická. Obrovské morální odsouzení lidí s kterými se přátelí, inteligentní povznesenost a pohrdání jejich životním stylem a povrchními hodnotami, s tím souběžně, je také omlouvá, obhajuje, lituje, odpouští jim. Trochu tedy schizofrenicka situace, ale autentická a částečně omluvitelna (je to američan), a rozhodně čtivá.

4 15.10.2023

Krásná kniha s výraznou katarzí. Síla obyčejných, uvěřitelných a nadčasových příběhů a geniálně vystavěných charakterů, napsaná krásným jazykem.

4 26.02.2023

Předně mám z textů zvláštní celkový dojem ženského psaní. Zvolená témata, zahrada, vztah ke spiritualite částečně zbavený obvykleho klišé, opírani se o jednoduche silne artefakty, podmaniva prostota skutečnosti. Vzacna absence sebestrednosti. A rostliny a byliny jako vyrazne ubezniky rozeznivajici situace, žitý cas. Výborná věc.

Hruška mne dokáže rozsekat. Je jako ta zmíněná zubarska vrtačka co ukáže na stred bolesti. Jeho pět slov nad sebou má obsah a kadenci pětiset stránkoveho románu ruského klasika. A clověk uz z toho cteni nevyjde stejny jak býval. Nejsem přítelem takovéhle civilnosti ani úspornost sdělení. Take je to popis starší doby než moji. Ale jemu to funguje nějak univerzálně. Snad je v tom i nějaký prvek samanismu.

4 30.09.2022

Líbí se jeho obrazy i psaní. Oboje moc.

3 20.12.2022

Čapek je génius a geniální psycholog. Těžko to popsat. Smrt v Benátkách dokonale vystihuje temnou stránku umění ve smyslu sebevražedné posedlosti uměleckým objektem jakožto archetypem /Bergmann Hodina vlka/. Čapek stejně mistrně popisuje úskalí umění jakožto falešné povrchní posedlosti umělce sám sebou a pouhým povrchním odleskem umeleckosti. Pro umělce je to velká výzva k opravdovosti a poctivosti, k odhození naivity k přijetí temných stran a nelibivosti. K řemeslu. K obyčejnosti. K lidskosti. K boji s démony. A taky k upřímnosti k sobě. K pokoře. Dokonalost je Fata morgana umění.

3 20.12.2022

Knihy dětství by zaslouzily mít zvláštní kategorii. Často se nad nimi člověk usmívá, co že je to za absurdní svety ve kterých vyrostl. Hrubinuv Spalíček, Troska, Foglar, Verne, Seton, van Gulik, Bradbury.. a i daleko daleko hůř, ve smyslu téměř brak. /a taky hrozně bala jsem se dlouho třeba Trnky, Malého prince a taky třeba rozhodne všech loutek./ Ale trochu tam je v tech knihách dětství vždy jeste takove tajuplné pouto s dneskem, které vůbec není racionální.

3 03.10.2022

Mám ráda pohádky a tahle je bezva napsaná. A taky mne baví jak moc nad tím chlapi zvrací. To se neomrzí.

3 30.09.2022

Oslovilo mne velice. Jedná se o strhující příběh ducha a materie. Jsem z oboru a tohle lze číst skutecne i jako jakousi bibli architekta. Z knihy je patrná opravdovost a láska k architektuře.

3 29.09.2022

Pro mne nejlepší autorův počin. Výborná, uveritelna, temně hluboká mytologie. Srdeční záležitost.

3 29.09.2022