borupet komentáře u knih
Další skvělá kniha od Aleny Mornštajnové. Poutavá, čtivá, nemohla jsem se odtrhnout. Určitě stojí za přečtení.
Neuvěřitelně silná kniha, těšila jsem se na chvíli, kdy ji zase budu číst a doslova jsem ji hltala. Určitě jsem si autorku zařadila mezi oblíbené.
Pěkná detektivka, čtivá, se zajímavou zápletkou. A navíc jako bonus z českého prostředí. Postavy, postupy vyšetřování, naše krásná příroda, vše bylo sladěné a hlavně uvěřitelné. Těším se na Klekánici.
Další skvělé pokračování, mně se moc líbilo a vůbec mi nepřipadalo slabší. Kim je zvláštní, ale kdo není? Prostředí výzkumného zařízení výborný nápad, celkově dobře vymyšlené, napínavé. Psychologické rozbory jednotlivých postav krásně dokreslují celý děj. S každým dalším dílem se odhalují střípky děsivé minulosti Kim, v tomto díle i nelehký život nenáviděné novinářky Tracy. Určitě budu v sérii pokračovat.
Realistický pohled na utrpení židovské rodiny během druhé světové války. Člověku se úplně svírá srdce, když Anne napíše do deníku výčet toho, co všechno židé nesmí... Co všechno museli vystát, přečkat, překonat, to si nikdo nedovede představit, proto by si každý měl deník přečíst a uvědomit si, že často lpíme na maličkostech nebo nesmyslných věcech. Že život je prostě opravdu jen jeden. Na svůj věk byla Anne vyspělá, měla úžasnou slovní zásobu a neuvěřitelné psychologické uvažování. Je to smutné čtení, když dopředu víte, jak to skončilo. Alespoň jeden sen se jí splnil, i když se toho nedožila. Opět jsem byla donucena přemýšlet o životě a uvědomit si, jak se máme dobře.
Nádherná kniha a tak jako u Heřmánkového údolí mi je líto, že už je konec. Silné, čtivé, strhující. Dokonalé.
Neotřelá detektivka s originální zápletkou v nevlídném ostravském prostředí. Nelu Rywikovou a její Děti hněvu jsem četla loni kvůli výzvě a jsem z ní nadšená. Na Dům číslo 6 jsem se vyloženě těšila a nezklamal. Ostravský dialekt je třešničkou na dortu. Za mě super, zase něco úplně jiného, čte se samo a já se moc těším na další knihu!
Poprvé jsem četla jako mladá a pak už ve zralém věku. Pocity byly úplně jiné. Kolikrát člověk čte, tolik různých emocí vypluje na povrch.
Četla jsem po Vodníkovi, ale tento příběh mu časově předchází. Dvojice vyšetřovatelů je sympatická, děj je napínavý od začátku až do konce, který mě šokoval. Tak nějak jsem doufala v příznivější ukončení. Knížka je napsaná skvěle, doufám že nás autorka nenechá dlouho čekat na další.
Dočteno před třemi dny a stále ještě se ve mně "perou" protichůdné pocity. Určitě klobouk dolů před nepředstavitelnou desetiletou prací s hledáním archiválií. Dějová linka Leny mě hodně bavila a tak do poloviny jsem knihu četla v pohodě. Ale pak přišla krize a pro mě dvě možnosti. Knihu buď odložit nebo dočíst alespoň Leninu linku. Zvolila jsem druhou možnost, ale historické dokumenty v druhé půlce knihy jsem jen přelétávala očima. Ne že by byly nezajímavé, ale bylo toho prostě moc a ne vše bylo úplně záživné. Nevěřím, že se ke knize vrátím....
Román o lásce a smrti. Četla jsem za doby studií a teď jsem se v rámci čtenářské výzvy začetla znovu. Všechno už bylo řečeno. Knihy od Remarqua by neměly chybět v žádné knihovně.
Napínavé, čtivé, zajímavá zápletka. Určitě budu pokračovat dalším dílem. Líbí se mi kratší kapitoly, dějových linek je více, ale přitom nejsou překombinované. Na konci je zase jako u prvního dílu všechno vyřešeno, vše zapadne do sebe a tak to mám ráda, nesnáším otevřené konce.
Moje první knížka od autora (a určitě ne poslední). Objevena v rámci čtenářské výzvy. Rozhodně to není oddychovka, nutí člověka hodně přemýšlet. Úžasná psychologická sonda do života mladých lidí žijících na konci šedesátých let v Tokiu, všudypřítomný smutek, deprese a smrt, nevázaný sex. Velmi citlivé detailní vykreslení prožívaných emocí.
"Mysli si, že je život krabice sušenek. V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že se těm nedobrejm nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek."
Strhující. Klaním se autorovi za jeho schopnost napsat něco tak úchvatného. Psychologie postav, atmosféra prostředí, odkrývání minulosti a do toho všeho jako bonbónek vstupy starého pána trpícího demencí. První dva díly trilogie jsou rozhodně jedny z nejlepších detektivek co jsem četla.
Jedna z neobyčených knih, která by měla být v každé dobré knihovně. Legenda. Knížka pro děti? V dětství jsem nepochopila dosah jejích myšlenek... Půvabné, nepřekonatelné dílo.
Skvělá kniha!!! Petru Soukupovou jsem objevila teprve nedávno a jsem za to moc ráda. Dokonalé vykreslení psychologie všech postav. Vůbec mi nevadí absence přímé řeči. Příběh je ve své podstatě smutný, ale byla radost ho číst!
Smutný emotivní příběh, beznaděj vystupňovaná až do konce. Jen si člověk říká, kolik je takových rodin, smutných dětství, nešťastných dětí kolem nás? Do rámce "dobré výchovy" se toho dá zahrnout hodně. Budu ještě dlouho vstřebávat bezvýchodnost napěchovanou do tak útlé knížky...
Moc hezký a silný strhující příběh obdivuhodné ženy, čtivý, pěkně napsaný. Určitě si od pro mě nové autorky ještě něco přečtu.