bookemma komentáře u knih

Středověká literatura, kterou čtou dnešní čtenáři, a to ještě dobrovolně a v hojném počtu. Co je špatně?
Poprvé jsem se s Villonem seznámila na střední, recitovala jsem myslím tenkrát někde jeho "Já u pramene jsem a žízní hynu...ztracen v krajině, kde mám svou domovinu..." Jak mi ty verše tenkrát rezonovaly v duši! A po několika letech se stále nic nezměnilo, Villon je prostě zázrak mezi středověkou kurtoázní poezií, která opěvuje dokonalost absolutně nedokonalé dámy, a ještě ke všemu vdané a nedostupné. Jakoby.
Villon na tohle všechno kašle, jaká nedostupnost, jaké skrupule, život je o rozkoších, láska je rozkoš, i když umí potrápit, smrt je všudypřítomná a nic netrvá věčně. Tak je potřeba si života užívat, dokud člověk může. Když může, tak musí... :). A kdo tvrdí opak, tak je na hlavu...podle Villona. Jak přímočarý pohled na svět, jak správný a pokrokový, a přesně proto to pořád čteme, a ještě se nám to líbí, protože to jsou témata, která jsou pořád živá, nehledě na to, jestli lidé umírají ve 30 nebo 90.

3 10.11.2022

Filmy jsem jako menší milovala, a i teď, když mám náladu na něco pěkného a nenáročného (ale jen v uvozovkách), pustím si HP. Po knize jsem sahla poprve s uplne stejnym umyslem - neco lehciho ke cteni. Precetla jsem to asi za 3 vecery, tak jsem zvedava, jak dlouho mi tech 7 dilu vydrzi :)).

14 11.10.2022

Asi se budu řadit k minimu populace, ale já film neviděla.
A tak jsem tedy absolutně neměla očekávání, a to se vyplatilo. Moc se mi příběh líbil, Forresta mi bylo místy líto, a ty krevety...no jak jsem mu rozuměla...vstávat za svítání a celý den zasvětit práci venku...a mít požitek z toho, co dělám, jen a proto, že to dělám...

6 04.10.2022

(SPOILER) Na Houellebecqua musím mít náladu, a ta, upřímně, nepřichází často. Většinou mi trvá, než se začtu, jakmile k tomu ale dojde, musím číst a číst...bez oddychu, stejně naléhavě, jak naléhavě se něčeho drží, nebo naopak nedrží jeho postavy. Mapa území mi byla blízká uměleckým prostředím, fotografií, literaturou, šokovaně jsem sledovala obraz/karikaturu? autora samotného, a zbylá témata jako vždy dovedla k zamyšlení. Ale pardon, pardon, aby někdo popsal svou smrt, a to ještě takovou smrt...to nevím, co musí mít v hlavě.
Jako celek hodnotím ale kladně, byl to úplně jiný čtenářský zážitek než třeba zmiňované Elementární částice nebo Podvolení .

8 23.09.2022

Knihu jsem si pořídila asi rok a půl zpátky a pořád ne a ne najít odvahu na nejí přečtení, Taiwan, říkala jsem si, no a co... nicméně řízením osudu jsem se tam potom na rok ocitla, a po příletu byla první kniha, po které jsem sáhla, tahle. A najednou to člověk chápe.
Hned první povídka, a oblečení pod střechami, co schne už od dětských let všech nyní už doslělých lidí...okamžitá vzpomínka na moje boje s plesnivým oblečením.
Nebo muž s fasetovýma očima...a fascinace "ekoturismem" (tohle fakt vymyslí jen tam...). Všechny krásy poloostrova Hengchun, všechen hnus a anonymita Taipeie jakožto hlavního města pokroku, světové metropole, láska a problémy přes úžinu...
Odborné komentáře jsem četla jen občas, vlastní obrázek jsem měla, a mám, pro pochopení je třeba vědět, ale i když nevíte, čtenářský požitek to v určitých povídkách zas až tak moc nekazí.

2 31.07.2022

Vždycky, když se chci při čtení uklidnit a přenést se do krásného prostředí, sáhnu po jakémkoli díle Jamese Harriota, vůbec nezáleží na prostředí, cvak, a je to tam.
Takový klid a pohoda na mě z těch stránek dýchá, i když vím z rodiny, že zvěrolékařství, a to obzvlášť péče o velká zvířata, není žádný med. Ale styl psaní je mi tak sympatický, že se někdy přistihnu, že vůbec nedávám pozor na příběh, a jen si užívám krásnou Yorkshirskou krajinu tak, jak ji autor vykreslil, a tak, jak teď už pravděpodobně neexistuje.

4 26.06.2022

(SPOILER) Jako většina jsem asi nejprve viděla film, a to hned několikrát, a pokaždé jsem na konci plakala, i když jsem věděla, jak to skončí, protože každý lidský život končí smrtí...nehledě na to, jestli stárneme, či stejně jako ve Fitzeraldově fantaskní povídce, mládneme. Film ale kupodivu nemá s povídkou skoro nic společného.
Je velmi zvláštní zamyslet se nad tím, kolik zkušeností měl jako "novorozenec", ale nikdo je nebral v potaz, a to úplně stejně jako když už byl "stařec", a nikdo ho nebral vážně a nevěřil mu.
Však, co je věk?
Určuje naši osobnost opravdu jen to číslo?
Silný příběh s velikým přesahem, který nám říká, jak zajímavé lidské životy jsou...a jak lidé odsuzují vše, co se vymyká normálu...

10 26.06.2022

Precteno za jeden nostalgicky vecer...
Poeticke, smutne a nadherne.
"...slecny, ty mel mimochodem obcas taky moc rad"

10 31.03.2022

Dočetla jsem po strašně dlouhé době, kdy jsem knihu neustále prokládala jinými četbami, sahala po nových románech, čínských originálech jiných textů, francouzštině...i když mě velmi bavil příběh Rudého pobřeží a dějová linka během Kulturní revoluce, nemohla jsem se pořád nějak ztotožnit se současnou linií. Ale potom se kniha přehoupla do druhé poloviny, a tu jsem přečetla během tří dnů. Možná proto, že ty vjemy nepřicházejí jako aha efekt, ale vědomí a fyzika a etika si mě zatím tak postupně hledají. Věřte, nebo ne, začala jsem možná trochu víc chápat potom, co jsem si poslechla rozhovor s Janem Rakem, a potom další, a potom další...a k tomu pár debat o etických konceptech různých národů - kam míříme po smrti? Co formuje svět, ve kterém žijeme? Ovlivňujeme si sami realitu, ve které žijeme, a ovlivňuje ji jazyk, kterým mluvíme?
Fyzika mě sice vcelku úspěšně obcházela, zato čínské reálie jsou mi blízké, a protože teď žiju na Taiwanu, dokonce jsou i částečně žité, a to možná pomohlo. Trochu.
Nevím, jestli mám na další díly odvahu, jak čtenářskou, tak osobní, mám v sobě nějaký podivný pocit prázdnoty a marnosti, sci-fi, co se mi vrylo pod kůži, protože možná to zas až takové sci-fi není...

13 27.03.2022

Očekávání jsem neměla, od střední školy jsem se téhle knize vyhýbala jako čert kříži, ale když jsem před rokem zhltla Wuthering Heights najednou, řekla jsem si, že dám Jane šanci. Oprávněně. Vtipné, hezké a milé počtení :).

8 13.03.2022

Tohle ale byla amour...
Četla jsem v originále, vedle byla čínština, speciální edice Franco-Chinoises, v zemi tak podobné tomu mekongskému břehu, bez ročního období, dusivé horko a větráky, co rozrážejí vzduch slepený horkem a smradem ze starých pouličních stánků, mouchy co skoro plavou v tom těžkém ovzduší, nikdy nekončící tetelení se na silnicích, konce světa, bezútěšné obrazy krajiny bez duše...
A do toho pořád stejný motiv - sandálky, lehké šaty, černá limuzína, náruč, postel, a to vedro...až se dusíte.
Brilantní, brilantní, Marguerite...

Bylo mi patnáct a půl, a v téhle zemi nebylo žádné roční období, jenom jedno jediné, horko, monotónnost, byli jsme v nekonečném pásu rozpálené země, bez jara, bez znovuzrození..."

3 02.03.2022

"Jestli mít duši znamená být schopný milovat, schopný být věrný a vděčný, pak jsou na tom zvířata mnohem líp, než spousta lidí..."

Velice milé pohlazení po duši... A zajímavý vhled do veterinářské praxe ve 30. letech, to vše s notnou dávkou "anglickosti"... Asi bych tu krajinu někdy ráda navštívila.

13 10.09.2021

No, ani ve třítýdenní karanténě jsem se nedokázala donutit k tomu, abych to dočetla. Čtečka mi říká, že jsem dala přesně 50%, a to bylo asi už jen zoufalství, kdy jsem si potřebovala vyprázdnit hlavu. Je to nevšední zážitek, a jak říká klasik, nemusí být pozitivní, hlavně, že je intenzivní. Tak takhle intenzivně jsem se už dlouho nenasmála, místy to bylo tak trapné, až dobré. (P.S. po úvaze o tom, kdy kniha vyšla, kolik je Anastazii a do jakého období je kniha zasazená mi prostě nejde do hlavy, že za a) neměla počítač a za b) nevěděla vůbec nic o sexu). Awkward.

7 06.09.2021

"Když se jako turista ubytujete v čínském hotelu, je celkem pravděpodobné, že na konferenčním stolku najdete upozornění Zákaz kouření a hned vedle popelník. Tak o tom chci psát - o popelníku vedle nápisu Zákaz kouření."

Yu Hua a jeho obraz čínské společnosti jako obvykle dokonale čtivý a podmanivý, a po dočtení jen pocit bezmoci a naprostého hnusu.
Po smrti je lépe než za života, takováto filosofie se mi nelíbí, proč by měl být život pozemský jen útrpným čekáním na to dobré, co přijde až po smrti...? Čím víc snad člověk za života trpí, tím lepší bude jeho "posmrtný život?" Ať tak či tak, pro postavy tohoto magického románu to ne vždy platí, spíše by se dalo říct, že to pro ně neplatí bez výjimky.
Chudá vrstva čínské společnosti v dnešní době je zkrátka něco, o čem není žádoucí psát a co není žádoucí šířit do světa. Čína je mocná, umí si podmanit kus světa, koupit celé ostrovy a jiné postavit, podplatit vlády, postavit železnice v nejvyšších polohách světa i mosty nad rozbouřenými zálivy, opět co do světového nej pohybující se na špičce, z Bajkalu ročně dovézt miliony tun ledu až do Harbinu, postavit si vlastní ropovod a rozjet projekt celosvětového propojení Belt Road new-one...ale kdesi pod tím vším miliony a miliony lidí chcípá hlady.
That´s true story. A díky, Yu Hua, že to píše, a našim sinologickým star, že to umí tak dobře přeložit.

6 12.08.2021

Muj prvni vhled do moderni japonske literatury, a nutno rict, ze povedeny vhled. Pokud porovnam s novou cinskou literaturou, vidim tam tu paralelu v deziluzi mladeze i starsi generace, ktera ma vlastne vsechno, po cem dlouhe roky touzila, a za co bojovala, ale najednou uz nevi, jak s tim nalozit. Sceny z masakru v klubu mi prisly naprosto nechutne, a to knize ubira jednu hvezdu, ale rozhodne to nebyla posledni kniha, kterou jsem si od autora precetla.

3 18.07.2021

Aha! Tak takhle to tedy bylo se zemí! Dosti znepokojující príbeh, kdyz si človek uvedomí, ceho je to potomkem... :) Humor, ktery mé rozesmival od začatku do konce a zase jedno z nejdulezitejsich poselstvi - uzivejme si let prosto rem, at už jakymkoli. Nikdo nevi, jak dlouho jeste bude trvat.

6 11.07.2021

(SPOILER) Go South!

Jakože, chápu.
Pěkná vesnická holka se vydá do víru velkoměsta, protože doma ji nikdo nechápe, svede ji někdo, kdo nemá, i když všichni tvrdí, že ona svedla jeho, protože tak to prostě holky dělají, obzvlášť pěkný a prsatý, a tak radši vypadne, než aby si na ní ukazovali prstem.
Jde do anonymního města, kde jí nikdo nezná, dost daleko od své rodné vísky, všem čumilům spadnou brady a holka, protože je pěkná, ale ještě taky pěkně blbá, se do toho pustí po hlavě. Doslova.
Vyspí se s kde kým, protože, jo, ať chceme nebo ne, sex a peníze hýbou světem, ale prostě se protluče a jde dál. Ostatně, ani jí nic jinýho nezbývá. Stalo se, musí se odestát. A s každou zkušeností, i když blbou, je chytřejší a vlastně je to na tom líp, i když z hlediska rodnýho kraje už je dávno v devátým kruhu pekla.

Když už je teda dost dlouho mimo rodnou vísku, rozhodne se, že se za tou bandou zabedněnců zase přijede podívat. Jenže vlastně je to dost hrozný a romantický představy o návratu se rozhodně nekonaj. Jak tam žije, a co dělá, a tak mladá a pěkná sama ve velkým městě, to musí bezpochyby šlapat nebo se nechat vydržovat.
True story, a bohužel nejen v Číně v devadesátkách, ale třeba i v ČR ve 21. století.
U nás bych to ale spíše nazvala Go west, či East, záleží, odkud se zrovna hrabete.

6 24.06.2021

Ó lala... To tedy bylo počtení!

Pá rad, jak s touto knihou naložit:
Pohodlně se usadit, připravit si něco studeného. Zmrzlinu? No, raději ne :)
Nečíst ve vlaku plném lidí!
Nevytahovat na úřadě!
A nedávat přečíst maminkám drahých poloviček! :) (Polovina bídy, pokud neumí po anglicky)

Za takový překlad bych smekla všechny klobouky, kdybych nějaké měla!

11 24.06.2021

Pomeranč leží na stole
Tvé šaty na koberec sletěly
A ty ležíš v mé posteli
Chlad noci zůstal venku stát
Ať tvá přítomnost sladký dar nás podělí
Jsi teplo mého života


Je suis amoureuse :)

5 24.06.2021

Oh :)

Tak toto pohladilo po duši.

Shen Congwen se mi líbí právě proto, jak je jiný od všech ostatních autorů Májového hnutí, jak jemné a alegorické jsou jeho příběhy.
Někdy mi přišlo, že tak trošku diskriminuje Hany a jeho oslava menšin byla viditelná na první přečtení, ale konec konců, kdo by se divil. Tak krásné pojednání o životě a smrti, přírodě, lásce a čistotě pokažené "civilizací" si zaslouží pozornost i 10 hvězdiček z 10.

2 24.06.2021