Blazule komentáře u knih
(SPOILER) Za mě neskutečně depresivní kniha. Chce se vám řvát,proč mají rodiče s Bárou problém a její sestra Katka vám leze na nervy tím,jak je pro ně naopak dokonalá. Zmítaly se mnou pocity nespravedlnosti a chvilku jsem upírala naději k otci,ale pak jsem se začala bát,jestli Báru pohlavně nezneužívá. Tato linie naštěstí byla jen naznačená a dále nebyla rozvedená,nicméně konec promluvil za vše. Přečteno za jedno dopoledne a dost negativně rezonuje.
Dočteno opět jedním dechem a už vyhlížím netrpělivě pokračování.
Poslouchala jsem jako audioknihu, čtenou paní Postlerovou. Silný příběh jedné ženy, který v konečné fázi zapůsobil vlastně pozitivně, aneb když člověk překoná všechny překážky, musí být jednou dobře. Takto kniha na mě zapůsobila.
Kniha se mnou neskutečně rezonovalamyšlenka paralelních vesmírů a co by bylo, kdybych se rozhodla jinak a závěr, že jen ten můj život je ten správný a mám ho žít. Výborné čtenínutí mě dále přemýšlet a hodnotit
Další ze skvělých knih autorky. Ačkoliv mne téma života na Aljašce absolutně nelákalo, přečetla jsem knihu jedním dechem stejně jako předešlou autorčinu knihu. Myslím, že si každý v knize najde to své - napjetí, lásku, věrný popis života na Aljašce a ke všemu nakonec dobrý konec.
No pane jo!!! Přečetla jsem na jeden zátah, až je mi to trochu líto. Nejdřív mi to nedocházelo, jakou roli hrál les a proč byly vztahy v rodině takové a konec? Neskutečné překvapení. Budu věřit, že odteď bude hlavní hrdince už jen dobře, i když se musí vyrovnat s následky svého rozhodnutí. A teď zase čekat na další knihu od paní Mornštajnové.
Těžké téma, ale přečteno za pár dní jedním dechem. Také bych čekala nějaký závěr, ideálně v pozitivním duchu.
Na knihu se názory různí,nicméně já situaci s hlavním hrdinou prožívala,jelikož jsem single matka a často mám úplně stejné myšlenky. Za mne i překvapivý konec,nicméně asi pozitivní. Já jsem přečetla opět jedním dechem,jako všechny knihy od Hartla.
Na začátku jsem si myslela, že se snad ani nezačtu, ale nakonec mě strašně bavilo, že kniha plyne absolutně stejně jako film.
Příběh mě úplně pohltil, přečteno během dvou dnů...tak nějak jsem doufala v ideální konec, který nemohl nastat...příběh “lásky” na pozadí jednoho velkého pekla...
(SPOILER) Musím říct,že jsem se ke knize dlouho odhodlávala,přečetla jsem všechno okolo i recenze a měla jsem fakt obavu,že se budu hodně bát. Závěr je,že sice přečteno na jeden zátah,ale strach se moc nekonal,nějak nevím,co si o tom myslet,rezonuje to se mnou,ale s myšlenkou paralelních světů jsem se setkala už jinde a podstatně lépe. Asi by mě zajímalo,kdo byl chlapeček v modré větrovce,kde byli jeho rodiče a kde je Kerčel a kdo a kde je pátý člen výpravy? Nějak věřím tomu,že drogy byly spíš následek než důsledek. Vlastně nevím. Každopádně Tribeč určitě nenavštívím, už jen ty dřevěné kříže mě děsí. Ale fakt,že moje mamka se sourozenci trávila v dětství čas ve Zlatých Moravcích a taťka je Slovák a nikdy pořádně o Tribeči neslyšeli,mě vrací do reality.
Kniha tak nějak plynula sama,jelikož jsem chvílemi viděla i svůj život,nebylo pro mě těžké ztotožnit se s Terezou a svým způsobem nenávidět Helenu. Jen ten konec je naštěstí u nás jiný. A stačilo mluvit pravdu a být ke všem upřímný. Všichni by to měli jednodušší.
Tak k tomu nemám slov. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jaký může být život v KLDR, o to víc mě výpovědi šokovaly. Kult osobnosti a bezbřehá důvěra ve stát. Uvědomuju si, jaké mám štěstí, že žiju tak, jak žiju.
Pro mě absolutně neznámé a nové téma…kniha mě nadchla, přečteno během několika dní…
Na počátku jsem dychtivě sáhla po druhém díle knihy, vůbec mi nešlo začíst se, ale období během druhé světové války a hlavně příběh Žeňky mě nadchl nakonec natolik, že jsem dočetla během pár dní a nedočkavě čekám na třetí díl.
Kniha se četla skvěle a mít víc času, tak je to ten typ knihy, kdy člověk otevře a nezavře, dokud nedočte. Líbilo se mi rozdělení na tři životní etapy a kontrast mezi nimi. Zároveň oceňuji, že Osvětim tam byla popsána, ale věnovala se jí spíše menší část knihy. Nevím proč doufala jsem v ideální konec, tam bych možná čekala od autorky víc. Jinak perfektní.
Moje první detektivka v životě...nefandím tomuto žánru, ale zvolila jsem nejčtenější knihu v rámci výzvy a tohoto tématu a musím říct, že navzdory mému postoji k tomuto žánru, mě kniha vtáhla do děje tak, že jsem nemohla přestat poslouchat...
Co k tomu dodat? Pro mě jednak exkurz do hlavy puberťáků, jak pohlíží na rodiče a zároveň příběh ženy/matky, která řeší svou rodinu na úkor sebe, až nakonec řekne DOST.
Vlastně jsem čekala spíš nějaký happyend, něco jako zamilovali se, vzali se a žili spolu až do smrti, odhalené tajemství mě doslova šokovalo, v nejmenším jsem to nečekala a musím říct, že jsem ráda, že autorka nitro hlavního hrdiny sice popisovala, ale nijak víc nepitvala a za to jsem jí byla vděčná. Nakonec mi hlavního hrdiny bylo vlastně líto a odpor k němu se postupně vytratil. Kniha se četla tak nějak sama, plynule.