bgott komentáře u knih
Jedna hvězda za lákavý obal, druhá za web související s knihou. Cítila jsem se stále více zahlcena postavami, názvy, místy a dějovými linkami. V polovině jsem to tak nějak vnitřně vzdala a soustředila se hlavně na postavu Abarhila. Ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že jsem přečetla kompilát z Hry o trůny, Pána prstenů a většiny knih Karla Maye. Ale nevylučuji, že je to jen a jen moje chyba. Třeba se někdy k dalším dílům vrátím.
Po Dívce, která spadla z nebe byla tato kniha trošku zklamáním. Ale možná to bylo dáno i velkým časovým odstupem, se kterým jsem knihy četla. Kladně hodnotím vykreslení psychiky Marian, která má v necelých třiceti letech pocit, že " má odžito" a tak nějak neví, co si sama se sebou počít. V poslední třetině knihy mě už ale docela iritoval její idealismus a měla jsem pocit, že řekne cokoli komukoli, stačí požádat či naznačit. Takže asi tak 3,5 * (zaokrouhleno na 4* za hezkou obálku). Top od Simona Mawera zůstává pro mě Skleněný pokoj a Pád.
Ze začátku jsem měla trošku chaos v postavách, ale postupně se to nějak usadilo. Ocenila jsem, že netekly potoky krve a střílelo se vlastně taky minimálně a to ještě "jen" z luku. Suma sumárum - pěkné čtení a nevylučuji, že se vrhnu na další díly série.
Ke knize jsem přistupovala s jistou rezervou. I já jsem vnímala Z. Czendlika jako lehce "bulvárního kněze" :-)
Ale byla jsem mile překvapena a knížku jsem přečetla se zájmem. Oceňuji přímost vyjádření k "ožehavým" otázkám a problémům současné katolické církve. Za mě velmi pěkné a inspirativní čtení.
Marek Orko Vácha byl a je pro mě doslova zjevením ... jeho skloubení víry a vědy, etika v medicíně, jeho živé přednášky, knihy, fotografie... I Modlitbu argentinských nocí jsem přečetla jedním dechem, ale už teď vím, že se i k této knize budu vracet. Nutí mě přemýšlet a za to děkuji.
Což o to, čtení je to napínavé. Ale občas to trošku skřípe - pochybuji o tom, že by na uzavřeném psychiatrickém oddělení pustili "pacienty - vězně" společně do jedné místnosti. Chování Sagy mi někdy přišlo taky dost naivní na to, že to měla být špičková "drsná holka". Takže se zavřeným okem 4*.
Marbulínek byl moje oblíbená postava v dětství. Knížky mám spojené s časem stráveným u babičky. Původní vydání (bohužel už nevím, z jakého roku) jsem zdědila po své mamince, ale těžko říct, kde je jim dnes konec ... škoda.
Začátek mi přišel trošku rozvleklý, výprava pro zlaté jablko mě moc nebavila ... jo, chudák Ratatosk. Druhá polovina byla o dost lepší a zábavnější: setkání s Ježíšem, zpěv songu It´s a small world :-) , příběhy na téma "Proč zabít Thóra" i závěrečná bitva. Jen doufám, že z Leifa nebude ještě "mrtvější mrtvola", než doposud - je to moje oblíbená postava.
Souhlasím s komentářem kuwu. Podle komentářů jsem asi čekala víc, ale do druhého dílu se pustím ... je to oddech a přiznávám, že postavy mě během čtení začaly i bavit.
Některé z povídek vás "podšprajcují" jako anglický čaj, jiné jsou druhým až třetím výluhem. Celkově však slušná oddechovka.
Historické romány Františka Niedla se čtou tak nějak samy. Po úvodním seznámení v Rytířích z Vřesova se postavy vybarvují a zrají. Wolfram s jeho humorem mě vyloženě baví a i Beneš z Vřesova mu zdatně sekunduje. Za bonus považuji fakt, že poutavost příběhů Františka Niedla mě přiměje si některé historické informace dohledat ještě jinde - v tomto případě třeba historii johanitského řádu. Doufám, že tak jako Beneš měl z Vítkova hrádku na dohled rakouský Rohrbach, i my máme na dohled třetí díl Rytířů z Vřesova.
Opět velmi čtivě namixovaná historie a fikce. Plynule přecházím k druhému dílu...
V úvodu musím přiznat svůj počáteční rezervovaný přístup. Takové to "tak se ukaž, co v tobě je, když máš tolik skvělých hodnocení". Zhruba na 30. stránce jsem se několikrát omluvila a pak jen četla a četla. Příběh je napsaný velmi sugestivně a opravdu vás nenechá odpočinout až do (ne)úpného závěru.
Během čtení jsem se několikrát pozastavila nad protektivností "pětadvacítky" vůči Ilan. V některých momentech se opravdu chová jako typická třináctiletá holka :-)
Těším se na pokračování.
V šedých tónech je kniha strhující i zdrcující. Příběh o ceně lidského života, o lidské důstojnosti, cti, odvaze a touze žít. Příběh o tom, že historii nepíší jen "velké a silné" národy, že nic není černobílé.
Bohužel ani Sůl moře, ani tato kniha (mj. propojené postavou Joany) nejsou jen fiktivním příběhem. Tak nezbývá než splnit autorčino přání a i o této části historie mluvit a nezapomínat.
Nevšední setkání s Vimperkem, který byl místem mého dětství a mládí. Šumava krásná i zasmušilá, autorovy chvíle všední, výjimečné i jeho "obruče" - to všechno se mnou zůstává i po přečtení.
Velmi čtivá trilogie. František Niedl opět nezklamal a dokázal mě ke čtení doslova připoutat. Oceňuji exkurze do platnéřského řemesla, skloubení historických skutečností s fiktivním příběhem a milé bylo i setkání s postavou Hynka Tase z Boru ve druhém díle.
Milé a originální. Přečteno synovi před spaním a zahrnuto do Čtenářské výzvy :-)
Krásné vzpomínky na dobu, kdy děti mohly ráno dostat do vaku jídlo a matky je vypustily na celý den klást pasti, lovit a "ochutnávat svět". Stejně tak to byla v druhé půlce knihy velmi zajímavá exkurze do vzdělávacího systému. Nejsem staromilec, ale po přečtení knížky si říkám, že nám i našim dětem dnes spousta věcí přebývá a spousta jiných chybí. Kolik dětí dnes pozná "strakablouda" ? A o orebici ani nemluvím :-)
Na můj vkus trochu příliš idylické vyprávění o tom, jak si česká babička podmanila anglický venkov. Květnaté líčení některých situací mi evokovalo slohovou práci, která musí splnit předepsanou délku textu. Ale nakonec jsem to dočetla - nenadchne, neurazí...