bgott komentáře u knih

Zatím nejslabší díl série. Začalo mě to vlastně bavit až ve Windsoru.
Oblíbený Hal vlastně skoro nikde, Granuaille mi čím dál víc připomíná snaživou třídní šprtku, Oberon s Attikem to tentokrát uhráli na 3* Tak snad příště....

5 06.10.2022

Vrahem může být kdokoli, stát se může cokoli.
Výborný příběh, ve kterém hledání pravdy připomíná pověstný gordický uzel, který ovšem nelze rozetnout, ale pouze pečlivě rozplést. Po poměrně poklidném začátku nabírá příběh na obrátkách až k samotnému závěru, který mi přišel trošku hektický - snad jakoby měl autor jen omezený počet stran a na ty se snažil vměstnat veškeré své záměry a nápady. Ale tím nechci říct, že mi toto zvyšující se tempo nějak vadilo. Stejně tak mi nevadilo ani střídání časových rovin. Některé situace (dny) byly takto podány i z pohledu více postav, čímž se mozaika příběhu pěkně skládala.
A ano, Marcusova maminka je postava všech postav :-)

13 24.08.2022

Mám ráda tuhle sérii a ani právě přečtených 980 stránek na tom nic nemění. Jak píše Vevericka.eva - není to detektivka, je to příběh detektivů ... A to mě na tom baví. Prolínání řešených případů se soukromím obou hlavních postav. Příběh, který nenudí, má spád a neupadá do vyložených klišé.

13 15.08.2022

Ne ... tohle opravdu ne ...
Naprostý souhlas s RMarkéta "název je to, co prodává". Z mého pohledu je to naprostý a neuspořádaný pelmel ... některé kapitoly se víceméně týkají Kopanic, Žítkové a místního léčitelství (bohyní). Poměrně slušná je kapitola o kopanických výšivkách. Ještě jakousi souvislost můžeme najít v kapitolách o léčitelství a magii na Poloninách a v Polsku, ale tím to končí. Zbytek je psychovata, citace odjinud, sebepropagace ....
Kraj Kopanic a vůbec Bílých Karpat mám ráda, ale tady jsem se nedozvěděla vlastně nic nového.

5 07.08.2022

Dočteno ... a skoro by se mi chtělo napsat "ufff..."
Druhý díl jsem začala číst s dlouhým časovým odstupem od prvního a přiznávám, že mi velmi dlouho trvalo, než jsem tak nějak postavy pochytala zpět. I to možná přispělo k tomu, že prvních cca 300 stran se mi až nesnesitelně vleklo a místy mě vysloveně čtení nebavilo. Myslím, že jenom nepřijatelná představa nedočtené knihy mě dokázala přes toto přenést (a ano, jistě i to, že kniha opravdu není vysloveně špatná). Druhá půlka už byla lepší, konec jsem dočetla i poměrně svižně a zpětně viděno to zas nebylo tak zlé. Za mě je kniha opravdu výtečně zpracovaná a podaná z pohledu historicko-geografického. Co mi chybělo (nebo naopak možná přebývalo) je poměrně velké množství postav a s tím spojená jakási plochost jejich příběhů. Nic co by mě donutilo bažit po čtení, abych se dozvěděla, jak to dopadne; nikdo, kdo by mi nějak výrazně přirostl k srdci. Vůbec tím nemyslím absenci např. tragických osudů nebo dějových zvratů, ale přijde mi, že postavy tak nějak plynou v historických dějinách daného regionu bez větší vypravěčské přidané hodnoty. Takové trošku neživotné loutky, nosiči informací ....
A ještě jeden pocit ... kdykoli se objeví byť jen špetka naděje v osudu kohokoli, je to špetka naděje velmi mizivá .... ano, není to červená literatura, ale přece jen .... ale jak píšu ... je to jen pocit z právě dočteného...
A další díl? .... fakt nevím ....

15 05.08.2022

Výborná kniha, která mapuje osud korejské rodiny v Japonsku během 20. století. Myslím, že pro většinu "neasiatů" je to vcelku neznámý kus světových dějin, ale kniha se velmi dobře čte a tudíž to má i tuto historicko-dějinnou přídavnou hodnotu. Pokud odhlédneme od geografického zařazení, pak se i v tomto příběhu jako červená nit vine motiv předurčení jednotlivých postav z hlediska národnosti, původu, sociálního a pracovního zařazení a ukazuje se, jak je složité, až nemožné, se z dané "kategorie" vymanit.

11 27.06.2022

Řekla bych dobře řemeslně odvedená práce. U této knihy jsem si uvědomila, že Roberta Bryndzu čtu tak nějak ze setrvačnosti. Špatné to nebylo, to vůbec ne. Ale pro mě tomu chyběla ta jiskra, která mě dokáže ke knize připoutat. Tady jsem i na posledních 50 stránkách dokázala usnout....
Za "zlatý hřeb klišé" považuji poslední větu .... ta mě teda dost pobavila :-)

16 28.01.2022

Teambuilding a nádavkem v ryze ženském složení je "noční můra" sama o sobě, natož v australské deštivé a nevlídné buši....
Opět velmi solidní detektivka ze zajímavého prostředí, s dobře charakterizovanými postavami. Po přečtení Sucha jsem se trochu obávala, že druhý díl série bude slabší, ale naštěstí tomu tak není. I v této knize je napětí vystupňované během celého příběhu bez nějakých hluchých míst. Nebrání tomu ani střídání kapitol s oběma časovými linkami. Rozuzlení a motivy opět v závěru poměrně překvapující.

10 09.01.2022

Nebude to moc nadnesené, když napíšu, že tahle kniha byla pro mě překvapením. Opravdu velmi dobrý příběh, který rozehrávají velmi uvěřitelně charakterizované postavy v drsném prostředí australského venkova. Svižnosti neubírá ani prolínání dějové linky z minulosti s tou současnou. Vyřešení smrti Hadlerových je, nebo aspoň pro mě bylo, nečekané a nepředvídatelné. Rozuzlení 20 let starého případu smrti Ellie je možná trochu více nasnadě, ale i tak jsem neměla pocit, že čtu nějaké 100x dříve čtené klišé.

19 03.01.2022

Prokletí prvních 100 stran - příliš zdlouhavé, příliš nijaké na to, aby mě příběh dokázal vtáhnout. Postupně naštěstí děj nabírá na obrátkách, takže nakonec jsem knihu dočetla vcelku rychle a se zvědavostí, jak vše dopadne. Zpětně viděno mi možná v začátku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní a zasazení do doby 19. století - prostě taková Jane Austen. A protože nejde 3 a půl *, tak tedy 4.

4 29.12.2021

Čirá hrůza vměstnaná do necelých 200 stran malého formátu. A to nejen hrůza normalizačních lágrů, která je korunována libereckými Minkovicemi, ale pro mě i absurdita přesahující do dnešních dní.
"Mužem v pozadí otrocké práce vězňů byl před rokem 1989 Ludvík Karl, od 70. let ředitel národního podniku Preciosa, který po revoluci prosperující firmu zprivatizoval a dnes je jejím majitelem. Prezident Zeman ho v roce 2015 ocenil medailí Za zásluhy za stát v oblasti hospodářské."
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/pred-30-lety-byl-zrusen-kruty-lagr-minkovice-vezni-v-nem-vyrabeli-bizuterii-na
Preciosa - ručně dělané české šperky se 70letou tradicí ......

29 27.12.2021

I když je Alena Mornštajnová moje oblíbená autorka, tak tady mi asi 100 stran trvalo, než mě kniha chytla. Nevím přesně, co bylo důvodem - jestli to, že jsem knihu četla hned po Lustru pro papeže J. Tománka, který je velmi syrový a zasekne se pod kůži, nebo moje potíž oprostit se od pocitu, že čtu o době, kterou jsem zažila, ale "jaksi to nesedí". S přidáním dějové linky Magdy se příběh stal trochu plastičtější a čtivější, takže se dá říct, že jsem knihu se zájmem dočetla. Ale i tak ve mě nějak přetrvává pocit plochého vyprávění zabaleného do pokusu o (naštěstí) alternativní historii.

17 27.12.2021

Další díl série a poněkud rozpačitý dojem. Velkou měrou k tomu určitě přispívá prodleva od vydání posledního dílu, opravdu jsou to 4!! roky? Osobně nemám čas (chuť by byla) číst Naslouchače a Faju znovu, jen kvůli tomu, abych si oživila postavy a situace. Takže v průběhu čtení Nasterey jsem tápala, nevěděla, nevzpomněla si... A nelze než se připojit k předchozím komentářům, které ani samotný příběh nehodnotí příliš pozitivně. Jakéhosi posunu jsme se dočkali, ale za cenu většího zmatku a vnášení dalších neznámých. Prostě tomu nějak "spadl řemen", což je u série, která byla tak výborně rozjetá, velká škoda. Asi pochopím, že autorka má spoustu nápadů, kam příběh může směřovat, ale je nutné je použít všechny nebo skoro všechny? ;-) A povede to vůbec k cíli? A dočkáme se ho? A co na to Jan Tleskač?
P.S. Třeba nápad použít nadávku "do prasečí řitě" bych fakt oželela.

17 23.08.2021

Úděl a životní role generací žen na české vesnici v průběhu 20. století nedávala, zejména v první polovině století, moc příležitostí k vlastní realizaci mimo rodinu, domácnost a statek. Ženy byly zvyklé vydržet takřka vše a za každou cenu i proto, že se takto chovaly generace jejich prababiček, babiček a matek. V Podbrdských ženách sledujeme tento zarytý cyklus během čtyř generací žen, které si zjevně svou roli a postavení uvědomují, vnitřně proti ní revoltují, ale setrvávají v zajetých stereotypech. Jejich role jsou velmi pasivní, což asi odpovídá popisované době. Maximální revoltou jsou krátké vlasy, hezké šaty nebo "románek" s americkým vojákem. Kniha se nečte špatně, ale za mě jí chybí to "něco", co nás s hrdinkami ztotožní, vtáhne do děje. U tohoto příběhu jsem měla pocit, že postavy pouze splývají v příběhu, bez nějaké výraznější aktivity. Všechny hrdinky, až na poslední Johanu, které v dětství a v mládí měly náhled na svou bezútěšnou situaci, v dospělosti opět sklouzávají k témuž, za co odsuzovaly své rodiče. Johana se, i díky změně politického režimu, může snadněji vymanit, ale ani tam v závěru není jisté, zda a za jakou cenu. Kniha se mi líbila, ale nějak se nemohu zbavit pocitu, že jsem četla slabší nápodobu např. Mornštajnové. Jsem zvědavá na další knihy autorky.

12 17.08.2021

Pro mě jednoznačně příjemné překvapení. Děj poměrně ubíhal, byl napínavý až do samého konce. Bavily mě i autorovy vsunuté komentáře ke společnosti, morálce....

11 21.02.2021

Přečteno během soboty a soboto/nedělní noci... a ano....asi hodně rychle, ale nešlo se odtrhnout. Byl to neuvěřitelný zážitek - čtenářský i vizuální - a dál už bych jen kopírovala předešlé komentáře. Díky moc.

7 24.01.2021

Lucii Výbornou mám ráda ... poslouchám její rozhovory se zajímavými lidmi, které jsou vedeny inteligentně a s precizní přípravou; mám ráda i její Exterme interviews, které jsou nahlédnutím do světů podobných vášnivě adrenalinových šílenců. Kniha Mezi světy nás nechává nahlédnout do jednoho ze dvou světů Lucie Výborné. Je to svět hor, ledovců, mořských vln, větru, slunce, hvězdné oblohy, ale i myšlenek ve chvílích, kdy je člověk sám se sebou, maximálně s někým druhým na jednom laně. Kdo něco takového poznal, v jakékoliv podobě a formě, tak ví, že návraty do běžného "všedního" světa jsou někdy nesnadné, protože prožitky jsou nepřenositelné a obtížně sdělitelné. Proto moc děkuji Lucii, že mě touto knihou pozvala do svého světa i mezi své dva světy. A za mě tedy rozhodně není někdo, kdo umí "jen" dělat rozhovory, žonglovat a čůrat do PET lahve ;-)

12 09.01.2021

Vtipné, milé, inteligentní, trefné .... nevytrhla jsem ani stránku :-)

19 01.11.2020

Cesta za snem, kdy ze sebe obětujete tolik, že ztrácíte sama sebe. Chvíle jistoty jen s těmi, které jsou podrobeny stejné řeholi, jako vy. Nová rodina s pravidly, o kterých se nediskutuje. I přesto hledáte únik, hledáte sama sebe. Nacházíte druhou tvář svého snu a s tím i nejistotu, jestli toto je cíl, za kterým jdete. Jedinou jistotou tanečního světa je, že ve třiceti budete stará a nepoužitelná .... pokud budete živá....
Přečteno jedním dechem.
Dál už jen 100% souhlas s komentářem jizi.

16 28.06.2020

Celá série mě baví - Oberon, Atticus, galimatyáš božstev všehomíra a nakonec i ta Granuaile. Vzhledem k odstupu od předchozích dílů mi chvíli trvalo, než jsem se v pokračování děje chytla a asi mě tento díl nenadchnul tak, jako přechozí, ale četlo se to dobře a pobavilo. Navíc bezostyšně zařazuji do Knižní výzvy 2020, protože kdybych nebyla tím, čím jsem, tak bych chtěla být druidem, který má (měl) knihkupectví :-)

9 26.06.2020