BeyondHorizon komentáře u knih

Konečně se Crewu podařilo trhnout další klasiku z oblasti mang. Už také bylo na čase.
Fullmetal Alchemist má své právoplatné místo mezi top anime sériemi a teď konečně nemám důvod proč dál oddalovat čtení mangy, u které to všechno začalo.
Začátek je trochu pomalejší a první svazek zahrnuje několik "epizodických" příběhů, které na sebe zdánlivě nenavazují a později v příběhu nebudou zrovna důležité. Vlastně je to ale tak trochu seznámení s hlavními postavami.
Trošku jsem se bála českého překladu, ale nakonec musím překladatelku pochválit, protože je to super a také se nebála nadávek. Některé se ale moc opakovaly a tak bych uvítala větší variaci, protože přece jen na ně čeština není zrovna chudá.

4 14.05.2018

Za mé hodnocení může hlavně konec, který mě dost zklamal. Začátek byl slibný, docela mě překvapilo, jak realisticky autorka vyprávěla. Popravdě se ale většinu knihy moc nedělo, protagonistka se motala v cyklu stejných činností. Čekala jsem, kdy příběh nabere nějaký zvrat. Na druhou stranu stalking není krátkodobá záležitost a na první pohled ani nejde rozpoznat, takže mi to tak nevadilo. Popis a pocity protagonistky ale autorka zvládla dobře, řekla bych. Zklamal mě ale konec, který byl velmi uspěchaný, zmatený a nereálný... Autorka zcela rozbila dojem reálnosti a na tom to všechno stálo.
Na ukrácení času dobré, ale určitě se k ní nikdy nevrátím.

4 05.05.2018

(SPOILER) !!!OBSAHUJE SPOILERY!!!
RANT (bude to hodně dlouhé a ne zcela konstruktivní, psáno v záchvatu vzteku)

Tak jo. Musím s lítostí oznámit, že tenhle díl mě velmi zklamal a otevřel mi oči. Hlavně ten konec, ta poslední hlavní bitva. Proboha.

Začnu tím, že na knihu jsem byla nahajpovaná na maximum. Začátek byl celkem slibný. Feyre v roli špióna mě zaujala a rozhodně jsem čekala, že infiltrace dvora potrvá déle než 1/4 knihy. Co mi přišlo dost absurdní je, jak v pohodě zneškodnila ne jednoho, ale rovnou dva Hybernovy poskoky se stovkami let výcviku a zkušeností a ještě vyvázla bez zranění.
Na druhou stranu to aspoň autorka neprotahovala, i když si myslím, že by se z toho dalo vymáčknout víc. Hlavně když další 2/4 knihy byly prakticky o ničem. Samozřejmě, byly velké přípravy na finální bitvu, tápání za Hybernem a zoufalé shánění spojenců, tohleto tamto. Mohlo to být i zajímavé, kdyby autorka nepopisovala naprosto zbytečné věci. Samozřejmě, že romance je důvod, proč tuhle sérii čtu (kdyby ne, tak na tohle ani nesáhnu), ale tohle má být finále a čekala jsem hodně akce, protože se schyluje k poslednímu boji. Intimních scén jsme si ve dvojce užili až až, tak bych čekala, že autorka tu trochu ubere páru a zaměří se na příběh.

V 2. díle se mi vztah Feyre a Rhysanda líbil hlavně proto, že to bylo o jeho budování, ale v tomhle díle už jsem jen koulela očima. Z Feyre se stala perfektní bytost, umí ovládat všechny "dary" s minimálním tréninkem a snadno zvítězí nad vílami a bytostmi se staletími zkušeností. A Rhysand? Ten jako by se jí složil k nohám a upřímně... Myslela jsem, že bude mít větší charakter. Je perfektní, což ho dělá povrchním a primitivním, takový Mary Sue (stejně jako Feyre).
Líbí se mi, že je jejich vztah má být založený na rovnosti, ale tady mi už přišlo, že rozhoduje hlavně Feyre a Rhys jen tak nějak stojí vedle ní. Chápu, že Sarah J. Maas chce mít silné hlavní hrdinky, ale tady je to opravdu přehnané. Navíc Rhys má přes 500 let zkušeností a Feyre sotva dospěla. Ještě bych měla dodat, že celá tato série se VELMI podobá druhé sérii této autorky. Jakmile začnete hledat podobnosti, nacházíte jich víc a víc.
Mimo jiné jsem doufala, že více místa v knize dostanou vedlejší postavy, ale snad se dočkáme v příští knize.

To všechno je ale to nejmenší co mi na knize vadilo. Poslední 1/4 knihy, samotná velká konečná bitva.. já nemám slov pro to, jaká hovadina to byla. A je mi líto, že to tak musím nazvat, ale to se opravdu nedá popsat jinak. Řekla bych, že to bylo předvídatelné, ale takový průser jsem fakt nečekala.

[Následuje zdlouhavý rant (spíš jeho zbytek), ve kterým už neřeknu mnoho nového.. spíše jen komentuji děj]

Když už to vypadá, že jde všechno do háje, "překvapivě" se objeví spojenci, aby odvrátili jasnou porážku. Na to si ale ani nemůžu stěžovat, protože bylo samozřejmé, že se to stane.
Když ale začíná jít znovu do tuhého, objeví se v tom nejpříhodnějším momentu DALŠÍ spojenci + miliony DALŠÍCH od nějaké královny, o které předtím byla jen mimochodem zmínka.. myslela jsem, že o ní třeba budeme mít menší arc. Jo a samozřejmě je nevedl nikdo jiný, než Feyrin otec, aby všem ukázal, jaký je hrdina. Já si myslela, že byl mrtvý, ale v této knize je zmrtvýchvstání hned několik. Obličej už mě bolí od všech těch facepalmů.
Mimochodem, je samozřejmostí, že na vyprávění celé životní story, když se konečně potkají staří dobří frendíci, zatímco všude kolem probíhá masakr nejvyššího stupně, je času vždy dost.

Pak začala série "nečekaných" a absurdních událostí, na které můj slovník už nestačí, počínaje "úctyhodnou" smrtí nejstaršího a nejzkušenějšího víláka, krále Hybernu. Toho si nepodá nikdo jiný než sestry Feyre. To bylo opravdu epické a nečekané. Jedna ho jakoby mimochodem probodne a druhá mu UTNE hlavu a to ani jedna předtím nedržely jakoukoliv zbraň. No, nestačím se divit. Jakmile se stanete vílou, tak jste neporazitelní?
Když se Amren chystá obětovat pro ostatní, objeví se zcela "nečekaně" její milenec, aby se mohli dojemně rozloučit. To je samozřejmostí, rozloučit se před smrtí je přece slušné, nezáleží na tom, že okolo je pekelný chaos. Prostě se dostaneš ke své lásce a rozloučíš se. Její vztah s Varianem mi přišel hodně nucený a takový prázdný.. nezajímal mě. Jako by každý musel mít partnera. A když všechny nepřátele rozmetá, tak JAKOBY umírá. Ale nenechte se nachytat.
Jo a mimochodem umírá i Rhys. Autorka se očividně snaží zneužít našich emocí a jak jinak toho dosáhnout, než tím, že sáhne na hlavního miláčka? HA, PRANK. Počkat, vy jste si vážně mysleli, že umře? A Amren taky? Tsk. To jste zapomněli na všemocnou sílu přátelství a lásky? Nemluvě o tom, že musíme dostat náš happy end.
A hele, Lucien už tu je taky. Celou knihu jsem doufala, že to pro mě zachrání, ale autorka ho poslala do prdele a všichni máme happy end. Yay.

Upřímně, tento smutný počin si ani nezaslouží tak dlouhý rant, ale potřebovala jsem to ze sebe vyblít. Doufám, že jsem se moc nedotkla fanoušků, přece jen jsem bývala jedna z nich, ale už mám opravdu dost.

25 24.04.2018

Po prvním díle? Obvykle čekám, že sequely jsou horší než první díl, ale S. J. Maas to má asi jinak. Za mě byl první díl slabší (pořád čtivý), ale beru to jako rozjezd a uvedení do světa a jeho postav. Také nás první díl měl emocionálně připnout k jistým postavám, protože celý tenhle díl je jeden velký převrat a všechno se najednou mění. Tamlin udělal otočku o 180° a konečně se ukazují jeho pravé barvy. To je ale hlavně protože Feyre prochází dalším vývojem osobnosti, už není slabá a bezmocná ve světě víl a Tamlina vidí v novém světle. Úžasná bichle, ve které se děje spoustu nových věcí, ale kniha je hlavně o romanci, spíš než o příběhu. Musím zmínit, že při erotických scénách, kterých NEBYLO MÁLO, se autorka opravdu nedržela zpátky a při některých částech jsem musela knihu zaklapnout a rozdýchávat to. A že to opravdu nebylo málokrát. Nedokážu se rozhodnout, jestli je to dobře nebo ne. Chtěla jsem si přečíst ROMANTICKOU fantasy, ne PORNOGRAFICKOU (kapitola 55 ( ͡° ͜ʖ ͡°).
Je ale fakt, že se tahle série hodně podobá autorčině první sérii, Skleněnému trůnu - Feyre se stane silnou nezávislou ženou jako Aelin, neskončí s prvním, ale až s druhým přítelem, který se nakonec ukáže jako ten pravý a v OBOU případech mají nezničitelné pouto druhů, které už je předurčené.. Jasně, je to romantika, ale jako by nemohli být spolu bez nějakého předurčení. Trochu mi to vadí. Oba, Rhysand i Rowan, jsou hrozně silní a plní charakteru, ale pak jako by ustoupili do stínu jejich partnerek po tom, co je jejich vztah oficiální. Oba páry se zprvu také nesnášeli, i když u Rhyse to bylo jednostranné. Taky jsou hrozně předvídatelné všechny shipy, ale to mi až tak nevadí. Celý okruh přátel hlavní hrdinky je nejmocnější na světě a samozřejmě mají všichni ten nejlepší a nejzdravější typ přátelství, třebaže to tak zprvu není. A je fajn, že i po 500 letech existence a letech neskutečného utrpení jak emocionálního, tak fyzického, se víly nejednou chovají jako teenageři.
Jak jste ale asi poznali, i přes tyto nedostatky mě kniha bavila natolik, že jsem jí dala 4*.
Takže doporučuji.

4 16.04.2018

Od této knihy jsem si slibovala hodně, protože 1. série autorky (Skleněný trůn) mě hodně bavila, alespoň tedy pozdější díly. No, bylo to slabší než jsem čekala.
Zaprvé jsem doufala, že Sarah si vybere nějaké jiné fantasy bytosti než víly, ale očividně je má na to až moc ráda.
Začátek byl pomalý, ale to mi nevadilo. Feyre mi ihned byla ze začátku sympatičtější než Aelin, už jen proto, že nebyla tak směšně a nelogicky silná. Od doby co se dostala do dvora se ale kniha začala táhnout. Nic moc se nedělo a upřímně, myslela jsem si, že Feyre se toho o světě, o kterém dosud nic nevěděla dozví mnohem víc a pořád jsem čekala, až se něco stane.

!SPOILERY!

Tamlina jsem si nedokázala oblíbit. Hlavně proto, že se dozvíme, že Feyre vlastně využil kvůli svému prokletí. I když se do ní přitom zamiloval. A taky to jak seděl a koukal, zatímco se pro něj Feyre ničila. A při první příležitosti jí ani nic neřekne a hned na ni skočí. Erotiky v této knize nebylo zrovna málo, což mě docela překvapilo. Myslela jsem, že S. J. Maas píše romance, ne porno.
Víc jsem fandila Lucienovi, který je jednou z mála logicky uvažujících postav v této knize. Je škoda, že ho autorka tak nemilosrdně odstrčila do pozadí.

Poslední 1/3 knihy to pro mě zachránila, protože se konečně něco dělo, ale byl to docela brutus. Za mě 3* pro roztahaný začátek děje, ale alespoň Sarah píše velmi čtivě, i když by nemusela často opakovat ty stejné fráze, které se určitě objevují i ve Skleněném trůnu.

3 14.04.2018

Slezské písně jsou velmi osobité a snadno poznatelné. Popisují pochmurný a těžký život tehdejších obyvatel, stejně tak jako útlak českého jazyka. Pokud budu upřímná, polovině básní jsem nerozuměla, nicméně toto z básní přímo křičí. Na mém neporozumění se z velké části podílí nářečí či zastaralé výrazy a hlavně fakt, že neznám Slezsko. Nikdy jsem tam nebyla. Myslím, že těmto básním mohou skutečně porozumět jen sami Slezané, protože byly psány hlavně pro ně.

5 29.03.2018

Více méně jde o souhrn a úvod do zkoumání vlastností davů a jejich chování. Většinu věcí už tak nějak všichni tuší, ale nemůžu říct, že by mi kniha nic nedala.
Jak už tu ale JamesF29 zmínil, autor předkládá své pozorování jako hotovou a definitivní věc, přičemž neudává určité odůvodnění. Způsob a obraty, které používá tomu na věrohodnosti také moc nepřidává. Některá tvrzení mi přijdou lehce přehnaná. Je poznat, že už jde o trochu starší studii, soudě podle autorova názoru (nejen) na ženy a "primitivní národy".
Pokud máte zájem o Velkou francouzskou revoluci, určitě vám tato kniha bude připadat ještě zajímavější, protože je tu o ní zmínek víc než dost.

4 25.03.2018

Velmi milá kniha. Blog jsem sledovala už předtím a tento koncept - focení náhodných lidí s úryvkem jejich příběhu - se mi neskutečně líbí. Je mi to připomínkou, že všichni ti lidé, které minu někde na ulici, nejsou jenom šum v pozadí, ale taky si prožívají svoje a řeší si své problémy.
Úsměvné ale bylo i rozvržení knihy - na jedné straně srdceryvný výjev z dob komunistických a na druhé holčičky komentující hovínko.

2 10.03.2018

Zajímavá kniha a vzhledem k tématu i celkem nadčasová. Časy se mění, ale společnost prakticky zůstává stejná. Zaujaly mě více filosofické části. Šlo hlavně o naprosto sobecké a apatické teorie lorda Henryho. Dokazují, že výběr slov má silné účinky, protože při čtení mi jeho úhel pohledu na život nepřišel až tak hrozný.
Jediné co knize ubralo je celá jedna kapitola, která pouze popisuje, co všechno má Dorian Gray v bytě a co všechno ho bavilo a přestalo bavit.

3 03.03.2018

Není to špatné. Jak ale už tu bylo mnohokrát zmiňováno, Oslici to nesahá ani po kotníky, co se šílenosti týče. Ale já myslím, že je to tak dobře. Každý si v životě něčím projde, a to ho změní buď k lepšímu, nebo k horšímu. O Caveovi nevím nic kromě toho, že je i zpěvák, ale rozdíl mezi touto knihou a Oslicí opravdu nejde přehlédnout. Takže pokud bych měla hádat, určitě si prošel mnohým svinstvem (což se viditelně projektuje v jeho knihách), ale dokázal se z těch sraček vyhrabat a i pokud ne úplně, tak alespoň dost na to, aby napsal něco relativně příčetného.
Barvitých básnických prostředků se již nevyskytlo tolik, jako u předchozí zmíněné knihy, ale nezklamalo mě to. Možná jen trošku.
Moc jsem nepobrala, jaký má kniha smysl. Má vůbec nějaký? Možná to je jak se Zajdou. Má život někoho jako je Zajda vůbec nějaký smysl?

3 22.02.2018

Ze začátku na mě kniha nepůsobila zajímavým dojmem. Příčina apokalypsy nebyla nijak šíleně originální a tak jsem toho moc nečekala. Byla jsem příjemně překvapena.
Než pouze líčením samotného boje s nepřítelem se Wyndham hodně zabýval i tím, jaké dopady má katastrofa na společnost a jak se s tím vypořádá. Velkou částí knihy jsou filozofické úvahy a hledání nejlogičtějšího a nejúčinnějšího uspořádání společnosti, aby mělo co největší šanci na přežití.
Logické uvažování postav, které byly ochotné upustit od svých pevně zakořeněných zásad a myšlenkových postojů za účelem přežití a obnovení společnosti, mě také velmi zaujalo. Zároveň ale nebyly cynické ani bezchybné. Nebyly vlastně ničím zvláštní, jsou to obyčejní lidé, jsou uvěřitelní a to knize ještě přidávalo.
Už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy s něčím takovým setkala a to byl hlavní důvod, proč se mi kniha tak líbila. Většinou jsem zvyklá na všudypřítomnou paniku a bezradnost postav, což je sice za daných okolností naprosto přirozené, ale... nedá mi to mnoho k zamyšlení. Toto rozhodně ano a myslím, že mi to svým způsobem pomohlo uspořádat si některé myšlenky a vyjasnit si pár svých názorů.
Tuto knihu můžu jen doporučit.

18 11.02.2018

Bezvadná satira. Ze všech dramat, které jsem kdy zatím přečetla, mi tohle sedlo nejvíc.
Je to krátké a čtivé. Děj je velmi jednoduchý, ale dobře rozveden. Líbí se mi, jak absurdní celá ta situace je, a že to byl i autorův záměr. Je třeba chápat Gogolovu situaci, protože tímto reagoval na společnost své doby. Je lehké toto přehlédnout a zaměnit satiru za generickou komickou frašku. Díky tomu vlastně tu svoji kritiku skryl (částečně), což mi přijde ještě komičtější, protože v mých očích je to tak očividné. Jak tak ale koukám, pár lidí tady to přece jen přehlédlo.
Zkrátka doporučuji přečíst.
Teď jen zbývá vidět představení v divadle :)

9 22.01.2018

Přečtení mě stálo velké úsilí. Je třeba mít nějaké ponětí o fyzice a znát pojmy a základy. Pro laika jako jsem já je třeba knihu přečíst vícekrát, abych něco vůbec pochopila. Bylo těžké si nové poznatky i jenom představit a to i s obrázky.. Pokud se ale v oblasti fyziky pohybujete více než já, tak doporučuji. I když už je dnes tahle kniha výrazně stará, myslím, že pokud se budete chtít těm tématům věnovat, poslouží jako dobrý úvod pro představu, do čeho se pouštíte :)

2 28.12.2017

Dokážu pochopit, proč se kniha některým líbí a proč je tak populární, ale abych pravdu řekla, mě vůbec nenadchla. Nedočetla jsem. A to jsem těžký "kompletarista" (snažím se dočíst všechno).
Styl psaní je pěkný, ale spíš jde o to, že je to opravdu jen nostalgický ohled do minulosti a na to by měl člověk být v tom správném rozpoložení. Jsem ve věku, kdy jsem zaměřená hlavně na budoucnost, ne minulost. Neskutečně jsem se nudila a snad u každé stránky jsem počítala, kolik mi zbývá do konce. Ani jsem se na knihu nemohla vztáhnout, co se týče babičky, protože ta Boženina je tak silně idealizovaná (a bez jediné chybičky), že to prostě nejde. Na druhou stranu je hezké, že babiččinou moudrostí a laskavostí Božena vyzývá k respektu ke starší generaci.

10 27.12.2017

Tohle teda není kniha pro mě. Stačilo mi přečíst si obal a tušila jsem, co mě asi čeká. Ono vlastně stačí si přečíst pouze ten obal. Snažila jsem se ale do toho jít s otevřenou myslí. Učitelka ZSV toto zadala jako doporučenou četbu a prý se v ní dá najít hned několik psychologických směrů. Mám pocit, že mi nějak unikly.
Zklamalo mě to a to jsem od toho nic nečekala. Ze začátku jsem si říkala, že to ještě jde, jsme ochočováni, tohleto tamto... s něčím jsem i docela souhlasila, ale jakmile naskočily první dohody a mluvilo se o snu, peklu a nebi, šlo to do kopru. Rozhodně nejde o nějakou odbornou knihu popisující myšlenkový směr Toltéků, ale spíše jde o motivační knihu. Autor se vás snaží hrozně moc namotivovat ke změně svého života, což je v pořádku, pokud je to motivační kniha, ale formu si zvolil zoufalou. Příliš mnoho věcí se opakuje pořád dokola, jako by to jednou nestačilo. Jako by se vám autor snažil vymýt mozek.
Problém mi dělají i neustále dokola omílané "termíny" jako "osobní/veřejný sen, nebe, peklo, emocionální jed", apod. Opravdu nic jiného vymyslet nešlo? Ani nemluvím o situačních příkladech, jakých autor použil. Byly tak hloupě nereálné, až to bylo k smíchu.
Nedoporučuji, pokud chcete seriózní čtení. Na knize se mi líbilo jen, že se snažila nastínit alternativní způsob myšlení a vsugerovat nám, že za většinu utrpení si ve světě můžeme sami a nic si nemáme brát osobně, protože nikdo nikdy nic nedělá kvůli nám, ale kvůli sobě. Velmi nešťastně napsaná kniha.

Nevím no. U poezie mám velký problém pochopit, o co vůbec jde. Podobně tak tomu bylo i zde, kdy děj jsem velmi povrchově pochopila. To je ale spíš problém můj, než básníkův.
Není pochyb o tom, že Mácha je skvělý básník, ale tohle mi prostě nesedlo, což je zvláštní, protože obyčejně se mi takové tragické náměty líbí.

4 10.12.2017

Jedna z nejdepresivnějších a nejodpornějších knih co jsem četla. Čisté, koncentrované zlo se silnou dávkou šílenství. Musím říct, že jde o velmi zajímavou a jedinečnou knihu. Takových počinů je málo. A možná je to dobře. Tušila jsem, do čeho se pouštím, ale překvapil mě způsob, jakým byla napsána. Ta přirovnání a metafory jsou prostě krása.
Na příběh stačí jediné slovo - šílenství. Je zbytečné psát něco víc, protože to ani nejde popsat. To si musíte prostě přečíst. Celé mi to přišlo jako alegorie něčeho, čemu nemám šanci porozumět. Možná by mi pomohlo, kdybych znala Bibli. Možná to ale ani žádný hlubší význam nenese a já se z toho snažím vyhrabat víc, něž je potřeba, což je dost možná právě tenhle případ.
Na tuhle knihu určitě jen tak nezapomenu. Doslov mi pomohl porozumět, když už ne knize samotné, tak alespoň okolnostem za jakých vznikala, takže Shoenfeltovi děkuji.

5 10.12.2017

Nanu jsem se rozhodla přečíst jako pokračování Zabijáka, který mě velmi bavil a byla jsem zvědavá na Nanin osud, který byl v předchozí knize jen nastíněn. Bohužel se nesplnilo mé očekávání. Nevím jak, ale vyprávění v Zabijákovi bylo mnohem zábavnější, i když šlo o nudné scény. Kdežto u Nany, i když se něco dělo, tak byl jazyk tak nezáživný, až jsem to přestala číst. Pouze jsem očima prolítla knížku, abych věděla, jak to s ní skončí a myslím si, že nic důležitého jsem ani v tom spěchu nepřehlédla..
Nanin příběh je v podstatě velmi jednoduchý: stačí jen, aby se svlékla a u nohou má celou Paříž. Chlapy střídá jako ponožky, ale nejdřív jim ještě vycucne bankovní účet, přece se s nimi nezahazuje z dobročinnosti. Její smrt je pak stejně zbytečná jako její život a to je všechno, dalo by se říct.
Vím, že tento námět by mě bavil, pokud by byl tak dobře napsaný jako Zabiják a pokud by autor vypustil spoustu nudných zbytečností. Nějaké šplechty mechty šlechticů, kteří cucají čajíček u krbu, opravdu nikoho nezajímá.

2 14.11.2017

Byla jsem velmi příjemně překvapena tím, jak lehce se mi kniha četla, skoro jako bych četla něco současného. Tím pádem jsem ani nevnímala nudné pasáže, protože mě všechny bavily, jak byly hezky napsané (velmi pěkný překlad, řekla bych.. alespoň u staršího vydání).
Zola je představitelem naturalismu - snaží se vyprávět příběh nezaujatě z jakékoliv osoby, což se mu myslím i docela podařilo.
Příběh byl vlastně sled událostí, jednotlivých situací v rozmezí cca 20 let točící se hlavně kolem osudu nešťastné ženy. Hlavním tématem byl ale skutečně zabiják, ačkoliv nikoli osoba, která spáchala vraždu, jak jsem celou dobu čekala. Jak jsem se v příběhu dostávala dál a dál, tak jsem si uvědomila, že zabiják byl vlastně přítomný celou dobu, až se nakonec dostal i ke Gervaise a nadobro jí zničil život.
Rozhodně ne moc veselé počteníčko, ale v životě jsou i světlé chvíle a stejně tak je tomu i v této knize.

1 31.10.2017

Mám trochu rozporuplné pocity. Hned ze začátku jsme hozeni někam doprostřed příběhu a je na vás se zorientovat. Po několika kapitolách jsem se tak nějak chytla a musím říct, že svět byl vykreslen velmi hezky, přímo se mi vybavil před očima.
Zdlouhavé filozofické pasáže mi vůbec nevadily. Vlastně naopak, pro mě to zachraňovaly, kdybych si vzala jen samotný příběh, asi bych knihu nedočetla.
Největším kamenem úrazu byl protagonista. Řekla bych, že jsem docela empatický člověk, ale tady to prostě nešlo. Snažila jsem se pochopit, co dělá a hlavně proč, ale vyrozuměla jsem jenom, že jedná spíš z impulzu a neví co s životem. Celkově mi byl nesympatický a nebo jsem nesouhlasila s tím, co dělá. Ke konci jsem ho ale spíš litovala.
Zvláštně smíchaná kniha. Jak už psal ElGreco, i mě kniha chvíli nudila, většinou bavila a často byla tak odporná, že se mi nechtělo číst dál (a to jsem už pár hrůz přečetla).
Děj byl většinou předvídatelný, ale kniha zajde i tam, kam si říkáte, že se snad neodváží. A ono jo. Taky je dost cítit závan inspirace z Orwellovy 1984. Ať už je to tou dystopickou utopií nebo náhlým odloučením ovečky od stáda či "velkým bratrem".

5 16.10.2017