ber-tram komentáře u knih

Líbí se mi souběhy děje v témže období. Čili když 13. srpna v knize čtu: bylo zrovna 13. srpna... Taky se mi líbí, když se v cizí knize ochomýtne naše domovina. Obojího se v druhé Beckovce dostává. Tím, že je pátračsky realistická, působí usedleji. 32/19

3 16.08.2019

Otečkovaná skandinávská přízviska autorského tandemu si nezapamatuju nikdy. Zato mi utkví, že jejich prvotinu diskvalifikuje příliš rozpovídaného a málo dořečeného. Jako by pod tlakem uzávěrky rezignovali na nakousnuté vztahové linie k pachateli a odbyli ho ukvapenou rozmluvou s detektivem Beckem (dost fádním a teskným patronem, mimochodem). Start série o zločinu se prostě moc nevyvedl, snad se napětí dočista „nevypaří“ i spolu s „mužem“, až mu dám šanci. 21/19

3 30.04.2019

Kdo hodlá zdařile parodovat, musí si perfektně podmanit žánr, z něhož si chce utahovat. Když navíc papír zahltí stylistickým a výrazovým gejzírem s razancí, až sem tam připomíná improvizovaný slovní průjem, a dokáže si vystřelit ze sebe sama, je mu odpustitelné, že drobátko utne a odflákne finiš. Zřejmě už jat myšlenkami na stejnojmennou westernovou grotesku, odehrávající se na filmovém plátně přeci jen ve ztenčené personální skladbě a dle různoběžného scénáře. 8/19

3 15.02.2019

Super agentovi Bob Saint-Clarovi náhle zhnisá prst. Je málem vyřízený... (karambol v bláznivé filmové parodii). Vytrénovaného horala na podskalní vycházce trapně přiskřípne kámen. Je málem vyřízený... (karambol v bláznivém životním příběhu). Nesrovnatelné paradoxy... jeden k smíchu, druhý k vzteku.
Krušný boj sama se sebou nutno odlehčit, když už nejde odlehčit osudový šutr. Proto se zamysleme, kolik takových hrdinů - adrenalinových hazardérů umí zaměstnat záchranářů, zdravotníků a vynervovat bližních. A taky kolik lidí se zmrzačí nebo docela zcepení za daleko smysluplnějších okolností než jsou pohorské kratochvíle, a nikdo o nich dohromady neví. 6/19

3 30.01.2019

Všehovšudy jsem si chtěl literárně oživit dávnou televizní nostalgii. A povedlo se! Pohádka, horor, fantasy? Kdoví? Ovšem atmosféra stránkami vibruje náramná, i vzhledem k sychravému česko-německému pomezí. Jen závěr dopadl mohutněji v televizním zpracování. Na to, jaké měl Mistr charisma, zhasl v knížce jak kazová svíčka. 5/19

3 28.01.2019

Je lepší si počkat, nenechat se strhnout davem, a začít sérii pěkně od začátku. Ušetříte si údiv, že (kvůli edičnímu přešlapu vydavatele / překladatele, který k nám jako první rozhodně nevpustil to opravdu první) skáčete detektivovi doprostřed profesního života. Protože jeho vývojové kotrmelce vás vlastně zajímají nejvíc. Pak možná i exotika prostředí (zde Austrálie) a také souběžná kriminální linka (zde šikovně sroubená s exotikou prostředí). 32/18

3 12.12.2018

Trpný úděl Oveho odlehčuje humoristické líčení jeho pachtění.
Poznat se v něm může kdekdo. Takovej pan »domácí pravidlo«. Permanentně podebranej, setrvalej na svejch hodnotách, jenže dobrák od kosti. Přivadrovalce by tutově z duše nesnášel, akorát se o tom »korektně« mlčí, ať si každej domyslí.
Jedinej, kdo mi pil krev, byl kocour. Tyhle zvířecí spratky mi kdysi znechutila Frýbová. 24/18

3 03.09.2018

Detektivka jako brus! Úsporná, nezašmodrchaná, obšancovaná hradbou rasové segregace. Jako by Poitier se Steigerem přeskočili z filmového plátna na papír! 23/18

3 27.08.2018

»Má šanci deníkovou pomíjivost prohloubit Veronika? Dám začas vědět!«, napsal jsem k Jáchymovi na prahu roku, a vida, kolik zatím přibylo komentářů!
Ta bifokální historie čtenáře něčím táhne, o tom žádná! A kupodivu zní uvěřitelněji, jde-li o životaběh Veroniky, pevněji usazenější v realitě, kdežto Jáchymův byl tuze rozlítaný „v oblacích“.
Jako příslušník už střední generace beztak míním, že pro tu mladší bude kniha asi moc krotká a dietní a pro tu starší zase povrchní a nedozrálá. 22/18

3 21.08.2018

Oproti skličujícím Šostakovičovým Pamětem zachyceným Volkovem, z nichž se zde také čerpá, má tento román mnohem životnější náboj, i když se odehrává jen a pouze v otřesných podmínkách zablokovaného Leningradu.
Říkám proto opakovaně: výstižná beletrie umí o atmosféře doby a jejích protagonistech (skutečných, smyšlených či realitou inspirovaných) pojednat svůdněji nežli z vlastní hlavy lovené memoáry. 20/18

3 09.08.2018

Tomu chlapovi už žádný drogy...
Když je v rauši, chvástavě inzeruje: „Stopařův průvodce Galaxií. Elektronická kniha. Řekně ti cokoliv, co potřebuješ vědět o čemkoliv. K tomu právě slouží.“ (str. 40).
Když má absťák, kajícně recenzuje: „Stopařův průvodce Galaxií je kniha velmi nevyrovnané kvality. Obsahuje řadu hluchých míst, jež ovšem autorům kdysi připadala jako skvělé nápady.“ (str. 98).
Většina čtenářů je asi furt sjetých a vystřízlivět nehodlají, když uctívají příkladně trapný a nesmyslný blábol. 12/18

3 28.03.2018

Oboustranný svazek nohama vzhůru od jednoho autora, hmm... takhle jsem si na gymplu z úspornosti vedl sešit na chemii / biologii vyučované jednou učitelkou a hodinu co hodinu ho otevíral z jiné strany. Jenže kniha úsporná není a návod, jak ji číst: začít Jáchymem či Veronikou?! anebo ji obracet po každé kapitole a střídat propojené příběhy?!, chybí.

Nedžentlmensky jsem upřednostnil Jáchyma, abych zjistil, že před Veronikou mi prospěje notná pauza. Setrvalý příval životních plusů i karambolů (úmrtí, zrození, nehody, známosti, úspěchy, krachy, zranění, projekty, rozchody, početí, nemoci, podrazy...) je tu podán lehce a mělce, takřka bezstarostně. Zkrátka naivně, proč to neříct. Má šanci deníkovou pomíjivost prohloubit Veronika? Dám začas vědět!

3 01.02.2018

Takhle ukázněným jazykem takhle výstavní blábol... to se jen tak nevidí (...nečte). Nejvíc mi nakonec pila krev autorka, jak to dokonale zazdila. Na tuhle knihu třeba málem upírské nesmrtelnosti, dočíst ji zaživa, toť skoro zázrak. 39/17

3 27.11.2017

Místy navýsost zábavné i pravdivě varující, místy úděsně trapné. To je tak, když si protřelí ekonomové směle zamanou, že stejně jako plebsu nicneříkající tabulky, rozvahy a grafy svedou zkonstruovat davově atraktivní, v mnoha dějových liniích se proplétající profesně-kriminální román.
Dopadne to tak napůl, nemotorně: někde se jakžtakž povede zapříst myšlenku a vybičovat napětí, a kde holt ne, zachraní se to humoristickou epizodou, rockovou abecedou anebo „pracováním na prioritách“ (vrcholně supertrapné...).
No, vynechat ten sex a překreslit to do Čtyřlístku, Pinďu s Fifinkou bychom měli... Jenže čím zaměstnat Myšpulína s Bobíkem...? 38/17

3 06.11.2017

Nechávaje se zbytečně očkovat názory ostatních, začetl jsem se do duchařské fantasmagorie. Příjemně překvapen se však pohybuji civilně drsným, přehledně zbudovaným příběhem o pátrání v divočině i v paměti (hlavní hrdinky). Oceňuji, že se vyprávění autorovi nevymyká z kontroly, když účelně sleduje jen podstatné linie a nepodniká odbočky na odiv (a k nahnání stránek). Jestliže váhám mezi *** až ****, dávám střízlivější *** a mám na mysli 70%. 21/17

3 02.05.2017

Vlastně přispívám na zdejší fórum až od doby, kdy jsem leccos od Urbana už měl načteno, takže došlo jen na zpětné hodnocení, ne komentáře, to by ztratilo věrnost a dojmovou čerstvost. Čili tenhle je první.
Obdobně jako pro předešlé tituly platí i pro Urbo Kune:
1. Autor se může plně marketingově spolehnout na tradiční kapesní formát a svébytnou grafickou úpravu od Arga, ta mu zkrátka připisuje prodejní čárky, aniž by sám ještě ťukl do klávesnice (speciálně architektonický design této knihy, která se tváří jako širší kolektivní projekt, má úroveň suverénně převyšující její náplň).
2. Možná mu vychází a čtenář s důvěrou stále pobírá onen jakoby polopatický pozorovací vypravěčský »urbanismus« vedený v ich-formě, ústy a očima centrální postavy, zpravidla nějak společensky vychýlené (i ten je pořád jakžtakž atraktivní).
3. Co mu ale beznadějně ujíždí pod nohama, a v Urbo Kune obzvlášť, bývá vyrovnaný obsah respektive děj. Procentuelně vzato: první půle, jakási stavitelská expozice, budiž ještě za 60-70%. Ovšem ten zbytek, kde by podle očekávání napínavě komponované knížky měla čísla gradovat, balancuje na tenkých 20-30% (zásluhou finální nekonečné salónní tlachárny bez jakékoliv výbušné pointy).
K průměru už se dopočítá každý sám; připouštím, že já Urbanovi dík setrvačnosti přízně drobet nadržuju. 5/17

3 06.02.2017

Jedním slovem: PARÁDA! Rád udělám reklamu autorovi, který mě přímo oslovil skrze tuto databázi (ne přes nějakou stylizovanou magazínovou inzerci, rádio či televizi jako jiní čeští tzv. spisovatelé) s nabídkou ukázky své čerstvé tvorby, načež jsem odvětil - a proč ne rovnou celou knihu? nějakou si opatřím! - a zrovna kápl na jeho prvotinu. Tím líp.

Čili smekám a opakuji: PARÁDA! Velkoplošný (560 str.), neuťápnutý kriminálně-politicko-společenský thriller rozvíjí mnoho dějových rovin, které se důsledně provazují, nikam se nerozutečou, poněvadž autor drží hybnost příběhu plně pod kontrolou, vypráví spatra, vyzná se v prostředí, nezaznamenáte nemotornost. Snad jen ty krajní shody náhod, které inscenují vyšší napětí a dramatičnost... Ovšem to k žánru, v němž alegoricky veškeré bytosti / souvislosti jsou fiktivní (přestože v leckteré literární postavě aspoň tušíte její předobraz), normálně patří. A pokud jde o slavné ústřední protagonisty, kdepak nějací hrubě černobílí a ihned sympatičtí hrdinové! I Stránský s Remešovou vrhají stíny, ale tak to autor jistě chtěl.

Srovnávací resumé: napínavější a prokomponovanější než obletovaný D. Dán - Intrikáni mimochodem jim podobný debut Popel všechny zarovná předběhli o rok.

Nuže zařazuji si pana Jareše mezi favorizované spisovatele, nemám obavy, že by prominentní status hravě neobhájil čímkoliv, po čem příště sáhnu! 2/17

3 16.01.2017

Dráhu ke slávě si už Kopřiva umně vyASFALToval, dovolme mu polevit a ušetřeme ho licoměrných poklon. Od toho má pochlebníka Pavlovského (viz doslov). Rychlopalba uspěje jako sbírka místy trefných, místy humorných, místy mrazivých postřehů. Komplexně neobstojí: hranice mezi vtipem a trapností průsvitná, příběh komiksově povrchní a řídký, mluva plytká a adolescentní, chyby ve scénáři školácké (záměna Tauber/Toufar), pokusy o právní kvalifikace učebnicově roubované (i scestné). Jedině přesvědčivě zahrála Praha, nemaje co předstírat. Dobrou zprávou pro Kopřivu je, že mu na vrakovišti literárních ojetin už drží místo Kulhánek. 55/16

3 19.12.2016

Spláceje dluhy tzv. klasice, jsem rád, že bezúročně... Hemingway prošel natolik nasyceným životem, že do literatury přenesl sotva jeho odstín. Jestliže by prožil dobrodružně-milostnou misi v sevření horského prostředí a v obklopení hrstkou rázovitých partyzánů, svedl by vykřesat víc; nejen přímočarou a obyčejnou epizodu na 400 stran. 50/16

3 14.11.2016

Zmatek v postavách. Roztěkaný děj. Dezorientace v prostoru. Vykloubený čas. Zapomeňte, to nehrozí - vše přenecháno jiným knihám od jiných autorů. Nanejvýš dezorientace v prostoru – inkriminovaný ostrov u tureckého pobřeží byste totiž hledali marně, leda nějaký jeho geografický předobraz. MacLean tu rozehrává hazardní misi, kdy se s hrdiny rázem sžijete. Připomínám si nadupanou pětici z Kopřivova fantasmagorického Asfaltu. Přes překážky ke hvězdám! A pokud z Němců tropí drobátko jelimánky, neopomene ironicky podebrat ani pachtění vlastního týmu. Výtečná kniha, už si brousím okuláry na pokračování! 42/16

3 07.09.2016