Ben Nevis komentáře u knih

Viděla jsem film a neodolala knižní podobě. Psaní z pohledu malého kluka má své kouzlo, i když pak začínáme narážet na dění, kterého se Jack neúčastní, takže se moc nedozvíme. Taky není moc elegantně řešen oslí můstek, když Jack prezentuje rozhovor dospělých, aniž by mu rozuměl. To ho opravdu téma otce nezajímá?
Máme tu vlastně dvě knihy, jedna je o životě v izolaci s týranou matkou a druhá je o poznávání neznámého. Ale ani jedna část není detektivka nebo drama, je to příběh o tom, že člověk zvládne psychicky hodně, když má dobrou motivaci.

5 10.07.2018

Sice z absurdního děje se ke konci stál únavný návod, jak finančně vyžít z průvodcovství po zámku, ale ta rodinka nemohla zůstat retardovaná věčně. Některé vtipy jsou nadužívané (vysvětlování například, kdo udělal bobek v parku, jestli pejsek nebo páníček, popřípadě princezna Diana), některé zápletky zabité (advokát investuje velké peníze kvůli odbytiště pro dceru, jako vážně?). U vypravěčky jsem tipovala věk 10 let.

Ale obecně je knížka vtipná dost a nevadí, že zřejmě od napsání do vydání uplynula nějaká doba (Diana ještě žije apod). Jak se píše v textu, knížka nemá větší ambice než pobavit.

5 11.04.2017

Nový, moderní a věkem vyzrálý King není totéž co dřívější umělec ponořený v alkoholu a drogách. Taky povídková sbírka nejlepších povídek za dvacet let kariéry není totéž jako vydat vše, co Mistr zplodil v posledním roce, dvou.
Jenže King prodá vše, co vyplodí (a Věrný čtenář mu to koupí), tudíž kvalita tomu odpovídá.

Nicméně Bazar zlých snů není žádné odbyté dílko, narychlo vydané, aby měl Mistr na chleba. Povídky jsou vypulírované, každá má předmluvu a většina z nich se mi líbila hodně.
Jenom mohly být temnější. Většina povídek nejenom že dobře dopadne, ale ani se tam nikomu nic nestane. Minimálně u Ur nebo Nekrologu bych čekala, že protagonistu kousne do zadku důsledek. Čím je King starší, tím je hodnější a pohádkovější.

5 30.12.2016

Čtivosti knihy pomáhá, že na začátku nevíme nic a postupně s postavami odhalujeme různá spiknutí a zákonitosti. Některé nesmysly (třeba proč tam nemají výtah) se objasní na konci. Nápad na postapo společnost je využitý do mrtě, ale možná by to chtělo zapracovat na postavách. Navíc je tam větší úmrtnost, a tak se čtenář bojí si k nějaké udělat vztah.

5 06.10.2016

Nesbovi jsem přicházela na chuť opatrně, ale je jako potravina, kterou berete zpočátku do úst s nedůvěrou, a nakonec bez ní nemůžete být.
Nejvíce mi na něm vadí, že hrdinové přežívají i ty nejnepravděpodobnější situace. Takový Harry měl být v každém románu dvakrát po smrti. Taky nemám ráda alkoholiky a narkomany, ale Harry je stejně svým rambovským přístupem sympatický a díky jeho smyslu pro čest mu nemůžete nefandit.

Přízraky jsou pro mě vrcholem Nesbovy tvorby. Pochybuji, že napíše něco propracovanějšího a napínavějšího. Drogové prostředí nabízí reálné zločince, kteří v detektivkách se sériovými vrahy, vraždícími ženy jako na běžícím pásu, chybí. Máme tu hned desítku podezřelých z Gustovy vraždy, zkorumpované politiky, policajty, drogového bosse a všechno je krásně propletené. Navíc má Harry stíženou situaci, protože už není v policejním sboru. A jako třešnička na dortu trůní temný konec.
Normálně bych si dala nějakou dobu oddych od pokračování, ale nezbývá než se pustit do Policie.

5 20.06.2016

O eugenických snahách ve Skandinávii jsem už něco zaslechla. Hitler je možná "Antikrist" dvacátého století, ale nepřišel s ničím novým. Autorka v knížce líčí, jak by to dopadlo s Finskem, kdyby některé vědecké teorie uvedli v praxi.

Některým čtenářům se příčí ženská hrdinka, protože vidí feminacismus za každým bukem. Ale uznejte sami, že domestikovat muže by dalo o hodně více práce a ženské pohlaví nemá vesměs tendence někomu vládnout.

Společnost, která plánovitě hloupne, to asi daleko nedotáhne. Některé prvky mi tam připomínaly náš reálný socialismus, jehož konec jsem prožila. Chudoba na úkor izolace pod všudypřítomným dohledem Velkého bratra.

Samotný příběh zase tolik zajímavý není, protože hlavní hrdinka je pasivní a ani nic podnikat nemůže. Tady mi to připomíná 1984, kde je popis systému důležitější než osud hrdinů.
Vanna hledá únik v drogách. Využití chilli papriček je zajímavý nápad a trošku jsem se vzdělala. Konec je tak trošku pohádkový, jenom aby byla záhada objasněna a nikdo se nemusel moc namáhat.

5 17.05.2016

Už jsem četla nějaké knížky odehrávající se ve virtuální realitě, ale toto rozhodně nemá chybu díky zápletce - hon na velikonoční vejce.
Knížka je více méně také videohra - adventura, kde hrdina začíná na levelu jedna, nic nemá, je slabý, ale pak se probojovává výš a získává lepší vybavení a schopnosti. Bohužel vývoj je často skokový než realistický. Kde by třeba Wade přišel v reálném světě za půl roku k supermodernímu vybavení?

Nehrála jsem jedinou hru z 80. let a z popkultury znám akorát filmy. Přesto jsem si retro užila a obdivovala hrdinu, že byl schopen za pět let všechno nastudovat. Kéž by Wade a jeho partička věnovali tolik úsilí opravě reálného světa. ;-)
Škoda, že autor nepřidal více koření - zradu, víc propojení s reálným světem apod. Takto je příběh příliš lineární až pohádkový a v závěru nečeká žádné větší překvapení. Ale jako hold osmdesátým letům funguje na 100%. Ještě že nerdů není většina, protože kdo by budoval hodnoty, kdyby všichni seděli celé dny u hry? I takový Parzival potřebuje pekaře a instalatéra. :-)

Ještě přikládám dík překladatelce. Jako hráč bych si všimla nesmyslů, takže překladatelka si herní svět dobře nastudovala anebo se v něm sama pohybuje.

5 29.09.2015

Jímá mě podezření, že autor měl vážný problém s lidmi kolem sebe nebo s lidstvím obecně. V panoptiku karikatur nazvaném Spolčení hlupců si každý čtenář najde svoji postavičku, která je urážkou jeho vkusu a geometrie, a může se zasmát nad jejím neblahým osudem, až se mu pylorická záklopka otevře dokořán.

Autor bije kolem sebe hlava nehlava, šije do konformního i nekonformního života, ubožáků a intelektuálů, rasových či homosexuálních stereotypů. Přitom žádné povaze nestraní. (Anti)hrdina Ignácius je dostatečně odpudivý na to, aby si zasloužil přes hubu, ale místy jsem mu dokázala fandit a často mi ho bylo líto, protože géniové to mají ve světě těžké. :-D

Smějeme se ubohým existencím, román ubíhá více méně bez děje, protože popis Ignáciova počínání je zajímavější než to vlastní počínání. Občas mě ale nebavilo poslouchat desáté naříkání matky nad nevděčným synkem nebo pátou variací hádky Levyových a uvítala bych nějakou ráznější akci.

Vzdávám hold překladateli a doufám, že se při překládaní pobavil stejně jako já při čtení. Všechna použita slangová slova ani neznám. :-)

5 18.02.2015

Je zajímavé porovnávat východní a západní autory. Západní jsou Star Trek - ohrožená civilizace se smekne proti vnějšímu nepříteli. Východní jsou spíš Babylon 5 - lidstvo zůstává stále stejné, nepoučitelné...

Nemíním psát na knížku ódy, protože po přečtení doslovu jsem pochopila, proč je závěr jakoby naroubovaný na celek, který nikam nesměřuje.

Co se mi nelíbilo:
- v některých pasážích jsem ztrácela soustředění. Některé odstavce jsem musela číst víckrát a dokonce mi ušel i motiv Arťomova putování a vůbec mi nepřišlo, že mi ta informace chybí.
- 20 let mi přijde málo na to, aby se vyvinuly celé nové životaschopné druhy. Ale co potom řešit v postapo, když ne boj s mutanty?
- tohle už je sice hnidopišství, ale mi takové věci vadí: všude jsou ohně krmené dřevem, které se nachází na povrchu. Kolik by bylo třeba sběračů dřeva v ochranných oblecích, aby na každé stanici mohli mít táboráky?
- v románu se téměř nevyskytují ženy a všechny postavy jsou asexuální. Připadala jsem si jako v mužské věznici. Autor si vyhrál s popisem každé ideologie, ale samotní lidé mu vůbec nejdou. Snaží se sice o nějaké charaktery, ale proč když většina postav je epizodních?
- Arťomovi má být přes dvacet, ale jeho charakter mi seděl víc na kluka 15-18. Řekla bych, že v takové společnosti musí děti dospívat rychleji.

Co se mi líbilo:
- Život v metru je propracovaný. Lidé jsou prostě lidé a nechtějí opustit svoje snahy o lepší život jenom proto, že jim hrozí vyhubení.
- Všepřítomný strach z neznámá je lepší než sto ďáblů a jiných mutantů. Atmosféře napomáhají táborákové povídačky o mizení lidí, ztracených stanicích, mrtvých duších...
- Očekávání je správně oddávkované. Začínáme s povídačkama a pak se postupně dozvídáme realitu. V první polovině nejsou skoro žádné příšery. Milovníci akčních her si musí počkat.
- Závěr není žádná bomba (už jsem něco takového v pár sci-fi knížkách měla), ale dává celé knize smysl. Taky vysvětluje některé spisovatelské chyby (jako například podezřelé záchrany na poslední chvíli. Něco takového očekávám v nejhorším braku a v americké TV).
Byla bych pěkně naštvaná, kdyby autor zastřelil Arťoma v půlce, protože pak by román byl jenom o politice a putování bez jednotící myšlenky.

Závěr: Román je mišmaš scifi, hororu, politiky, filosofování. Postavy často tlachají jako by o ničem. Připomíná mi to Lukjaněnka a jeho Hlídky. Samotné putování je korunováno epickou tečkou, která je v souladu s pochmurným laděním celého románu. Nedoporučuji číst v depresi, protože Metro je spíše varování než příslib, že všechno bude jako dřív.

5 30.01.2015

Lou si chtěla ochočit bezdomovkyni. Jenže tento živočišných druh potřebuje volnou přírodu a ne zlatou klec s luxusním pelíškem. Tohle Lou nemohla pochopit, protože přes veškerou inteligenci je jenom dítě, a ty rozlišují pouze černou a bílou.

Přiznám se hned bez mučení, že už jsem odrostla trampotám náctiletých. Jako dospělý čtenář nechápu, proč knížka dostala tolik literárních ocenění. Dobře se čte, ale není to nic, co by mělo způsobit poprask. Jazyk se snaží přizpůsobit dětskému pisateli a nemyslím tím hovorové výrazy. Rovněž děj je nevýrazný, aby neranil dětskou dušičku nějakým děsem. Já bych přitvrdila v konfrontacích třeba mezi mámou a Lou. I těžké chvíle s No se odehrávají pouze na pozadí a dozvídáme se o nich z nezaujatého vyprávění, jakou by u toho Lou nebyla.

Je to tedy knížka pro děti nebo pro dospělé? Nejspíš má co říct oběma skupinám. Dospělí si mohou uvědomit, že ať mají jakékoliv trable, jejich děti stále potřebují vyjádřit lásku a porozumění. Děti se identifikují se zmatkem, který probíhá v hlavě hrdinky. Ztráta ideálů a pocit bezmoci k dospívání patří.

I když možná všechna opuštěná zvířátka nebyla zachráněná, knížka končí optimisticky.

5 22.01.2015

Pan Mercedes přichází jako náhrada za slabší Doktor Spánek. King se nejspíš z hororů na chvilku vypsal a chytá se civilnějších témat. Už to ukázal v Dallasu, který sice obsahuje fantastické prvky, ale pojednává o reálných událostech.

Pan Mercedes je naprosto odtržený od ostatní tvorby (já mám ty odkazy na fiktivní postavy minulých románů ráda), dostatečně temný s moderním bubákem zvaným sebevražedná vesta. V dřívějších dobách by ho nejspíš napsal Richard Bachman.
Bylo mi líto, že je vrah odhalen hned na začátku, ale nakonec to nevadilo napětí ani spádu. Kingovi musí při psaní napovídat sám život. Žádné dialogy šustící papírem, žádné stylizování. V této hře o dvou hráčích se oběma stranám občas daří zasadit skóre a všichni mají motivaci pro další činy.
Napínavé a čtivé až do konce.

5 29.12.2014

Hodnotím hůře, abych odlišila, že jiné Kingovky se mi líbí víc.
Četla jsem to zároveň s Osvícením, abych si připomenula tuto starší knížku (a děj se mi nepletl s filmem).
Osvícení nikdy nepatřilo mezi mých TOP 5 od Kinga, ale má své kouzlo. Je dostatečně temné na hororovou knížku. Doktor Spánek je příliš "sluníčkovský". Zloduši jsou k smíchu už svými kolotočářskými jmény. King se měl taky rozhodnout, jestli bude hlavní hrdina Danny nebo nová holka. Jeden z nich tam byl zbytečný. Za dob TO si děti řešily své démony sami. Ve 21. století to za ně řeší dospělí. Většina hlavního děje se skládá z plánování a vůbec děj vyznívá jakoby se Kingovi nechtělo nic složitého vymýšlet.

Je třeba doufat, že děsivým monstrům neodzvonilo a že King chytne nějaký dobrý nápad. Ale fandím Kingovi, že se zbavil svých démonů a dokáže žít a psát bez návykových látek. Raději oželím alkoholové Osvícení a přečtu si Doktora Spánka, sice vodového, ale stále řemeslně precizního.

5 29.12.2014

Nesnáším autorku za to, že konec proměnila v slzavé údolí a ještě k tomu natahované na několik kapitol. Autorka měla hlavní hrdiny zaslouženě odměnit a ne je oba potrestat. Ráda si pobrečím, ale tohle už bylo citové vydírání.

Konečně jsme se dostali za hranice města, ale bohužel se vyměnila jedna lokace za druhou. Žádné velké putování se nekoná. Outsideři jsou najednou celebrity a naopak. Zase se musí bojovat a kdo neumřel v předchozích dílech, dočká se teď.
Nicméně se vysvětlily frakce a co nedávalo smysl v prvním díle, najednou smysl dává.

5 03.10.2014

Tuším, že s Temperance Brennanovou budou mít problémy mužští čtenáři, protože hlavní hrdinka je krásně žensky nelogická. Jde poznat, že když píše ženskou hrdinku muž, hrdinka se chová víc pragmaticky. :-)

Stejně jako jiní čtenáři mám výhrady vůči rozvleklým popisům okolí. Francouzština je sice překládaná, ale ne vždy, což mě jako nefrantštinářku trochu iritovalo. Taky mi moc neseděla role Tempe ve vyšetřování. Neustále si hrála na privátní detektivku a když na něco podstatného přišla, místo aby pomohla policii, nechala si informace pro sebe. Tímto je příběh uměle tlačený do nepřirozených poloh a nucený k tomu, aby hrdinka byla jediná, která vše rozřeší.

Nicméně přes výhrady to byl pěkný detektivní příběh, dostatečně hrůzostrašný a napínavý s uspokojivým vyvrcholením. Zkoumání kostí tomu dodává trošku originality oproti běžnému hledání sériového vraha, kdy policie čeká na další oběť a vrahovu chybu.

5 13.08.2014

Obdivuji Pratchetta, jak dokáže citlivě (zábavně a zároveň důstojně) psát o umírání. Smrť je moje nejoblíbenější postava na Zeměploše, protože je to kladná postava a přesto se z něj nestala komická figurka. V této knize hledá tak trošku sám sebe, ale autor stále připomíná, že to není žádný senilní strýček.

Pratchett asi musel být na návštěvě postkomunistických zemí, protože kde by jinde vzal inspiraci na takového obludného záporáka? :-)

5 25.02.2014

Vzhledem k tomu, že je román dobře napsaný a čtivý, zasloužil by si vysoké hodnocení, ale po obsahové stránce jsem z něj rozpačitá.
Nevadily mi explicitní sexuální scény, přežila jsem intelektuální ladění plné úvah a vět v cizích jazycích, ale chyběl mi tam děj. Mám ráda příběhy a v Možnosti ostrova se nic moc nestalo.
Hlavní hrdina Daniel mi nesedl. Nemám ráda takové ty ufňukané typy lidí bez koníčků (když nepotřebují pracovat), které by je zaměstnaly. Pro Daniela existuje jediný požitek - sex. Autor líčí, že čím dál tím víc lidí je v dnešní době stejných jako Daniel a staří lidé (rozuměj nad 50) páchají sebevraždy, protože jejich těla nejsou dost atraktivní. Lidé ztrácejí zájem o tradiční hodnoty a chtějí pouze požitky. Trend vyústí ve tvorbu neolidí, kteří paradoxně ztratili touhu po tom, co inspirovalo jejich vývoj.
Zajímavé ovšem je, že sám Daniel v celém svém cynismu touží po tom nejobyčejnějším, čím naoko pohrdá. Chce lásku a když ji nedostane, chová se stejně směšně jako většina odmítnutých milenců.

Pokud autor vidí svět takto chmurně a sám sebe jako chodící penis, je mi ho líto, protože já to po čtyřicítce zabalit nemíním. ;-)

5 31.01.2014

Ještě že to bylo dobře a čtivě napsané, protože jinak by mě to poslední dobou moderní vyprávění v první osobě a přítomném čase začalo vytáčet. Takto mě jenom unavuje.

Jde vidět, že román napsala žena, protože brilantním slohem se snaží vynahradit nedostatek děje a málo propracované pozadí maskuje za nevědomost hrdinky. Jak výhodné pro spisovatele, když nesmí postavy pokládat otázky!

Co se týče největšího taháku knihy - vykreslení totalitního režimu - hrůza z takového režimu je umocněna tím, že stále existují země, kde jsou ženy ponižovány a brány za majetek muže pod záminkou jejich ochrany. Započítejme do rovnice neplodnost a umím si představit lepší lahůdky a efektivnější postupy než role služebné ze starého zákona.

Doslov měl za úkol vysvětlit věci, které jsme se nemohli dozvědět ze samotného vyprávění. V tomto selhává, ale pokud chtěla autorka naznačit, jak bude vyprávění působit s odstupem času, povedlo se jí to bravurně. Hrdinčino utrpení je jednak zpochybňováno a jednak vtlačeno mezi zajímavější věci, například svačinky a raut historiků.

5 02.09.2013

Příběh působí ucelenějším dojmem a filosofie, která se táhne celou knihou, má hlavu a patu. Nejspíš to je dosaženo tím, že hlídky tentokrát nekují pikle, ale mají společnou věc, kterou chápe i hlavní hrdina. Anton dozrává, začíná chápat vyšší politiku a dříve propastné rozdíly mezi Světlem a Tmou se stírají. Být to samostatná kniha, nemám nic proti obsahu, ale líbilo se mi víc, když byl Anton řadový mág a magie měla předem dané limity. V této knize řádí až příliš Deus ex machina a proč bychom se vypracovávali sami, když máme magické artefakty.
Ale Hlídky nečtu kvůli akci nebo dobré detektivní zápletce, Hlídky čtu právě kvůli tomu filosofování, které některé čtenáře nudí.

5 28.05.2013

Nedivím se Jodie Foster, že ve filmu nechtěla účinkovat v roli agentky Sterlingové. Autor tu postavu zničil na úkor čtenářsky i divácky oblíbeného Lectera.

5 03.12.2012

Na knihu pro děti je to celkem kruté čtení. Na druhou stranu dvanáctileté děti milují různé horory a děsy. A v minulosti lidé dospívali rychleji. To jenom naše civilizace považuje šestnáctiletého valibuka za dítě neschopné zodpovědnosti.

Dívala jsem se na seriál a některé věci jsem nechápala, tak jsem se pustila do knížky, jestli nebude víc vysvětlující. Nakonec z toho vyšlo, že seriál buď prozradil víc než první díl nebo si nějaké věci přizpůsobil. Kvalitu knihy a seriálu považuji za stejně dobrou.

Že je to dětská knížka, prozrazuje neúměrně mnoho dobrodružství v nepravděpodobných končinách. Lyra pak všechno nezvládá a řešení situace se ujímají pomocníci, kteří se vynořují a mizí, jak autor zrovna potřebuje.

Trochu mi vadilo, že se zde oceňuje lhaní a přetvářka, i když je to vůči záporákům. Lyra rozhodně není hodná holčička a na to, že má srdce na správném místě, ji nedělá problém v rámci rošťáren ubližovat jiným dětem a dělat problémy dospělým.

Každopádně v rámci žánru je to originální dílo.

4 21.02.2020