Ben Nevis komentáře u knih

Hodnocení celé série (14 knížek):
Zábavné, lehké čtení s hrdinkami, které jsou sympatické i přesto, že se často chovají jako kravky. Autorka umí napínat a konec knížky zaonačit tak, že si musíte přečíst tu další. A to i přesto, že s přibývajícím číslem dílu přibývá podezřelých postav a ubývá logiky. Začínáte si říkat, proč holky jenom pasívně čekají na další šikanující SMS? Proč něco nepodniknou samy nebo nepožádají o pomoc? Když konečně začnou něco dělat, A získá nadpřirozené IT schopnosti, aby se to vyrovnalo.
Takže pořád se něco děje, ale někdy už mimo realitu.

Detektivka je prokládaná trablemi z běžného života. Leckoho může naštvat, že materiální nouzi holky rozhodně netrpí. Ale to neznamená, že mají jednoduchý život. Procházejí jako každý rozvody rodičů a rozchody s partnery, snaží se o lepší pozici mezi vrstevníky nebo kariéru. Tady mám výtku jenom k rodičům, kteří se chovají poněkud dětinsky a občas macešsky. Vyhazují neplnoleté dcery z domu, nemluví s nimi, což vyústí v další komplikace.

Nezávidím holkám, které dočetly až sem a musí čekat na dalších šest knížek. :-) Ale pokud to ukončíte po osmé knížce, budete mít uspokojivý závěr. Další díly jsou už dojení krávy, dokud dává mléko.

1 29.05.2014

Už to začíná být překombinované, podvody v podvodech a lži dostávají další rozměr. Hanna je přejetá, protože věděla příliš mnoho, tak proč ji A nedorazí? Naštěstí konec všechno vyváží, protože se autorka rozhodla, že nás nebude ohledně totožnosti A napínat věčně. To ale neznamená, že jsou všechna tajemství odhalena! Zábavnost série neztrácí tempo.

1 14.04.2014

Krásný příklad literatury pro mládež, která se obejde bez nadpřirozených berliček. Ne že bych měla něco proti upírům, andělům apod., pokud se autorky jenom nevezou na módní vlně a nechrlí podpůrné nekonzistentní slátaniny. Autorka si umí pohrát s psychikou dospívajících dívek a píše velmi čtivě. Být tam více sexu a vážnějších starostí, mohla by to být dobrá detektivka pro dospělé.

Jsem zvědavá, z koho se nakonec vyklube -A a jak autorka vysvětlí jeho/její vševědoucnost.

1 28.03.2014

Nemám tomu po stylové stránce co vytknout, autor je zručný řemeslník, ale na 5/5 tomu chyběla přidaná hodnota, nějaký přesah. Trocha filosofování na téma smrtelnosti nic nemění na tom, že je to pouze zábavná akční jízda naroubovaná na slavná úmrtí. Bavilo mě to, i když na můj vkus tam bylo moc filmové akce.
Samopalové přestřelky střídají honičky dopravními prostředky a i když jsou nepřátelé vždy o krok napřed, nikdy se nestrefí a pokaždé se nechají oblafnout nějakou trapnou fintou.

Osobně s autorem (jeho postavami) nesouhlasím, protože si myslím, že právě krátký život nutí lidi chovat se bezohledně. Kdyby se svými rozhodnutími museli žít hodně, hodně dlouho, všechno by si dvakrát rozmysleli, hlavní takoví ti "po nás potopa". :-)

1 17.03.2014

Kniha mě donutila přemýšlet nad tím, proč nebyly ženské gladiátorské zápasy tak oblíbené jako mužské? Přece jenom kdo život dává, má rozpaky ho brát, a nevyžívá se v tom.
Bojovnic opájejících se krví jako Lysandra, Sorina muselo být málo a pokud bojovaly na život a na smrt, brzo se zásoba bojechtivých otrokyň vypotřebovala.

Román je slohově slabší. Jde poznat, že je to prvotina, a snad se autor postupně vypíše, pokud mu to nepokazil překladatel. Má tendenci všechno popisovat vnitřními monology, a kvůli tomu nebylo čtení až tak napínavé (jako by se člověk díval na dokument s vypravěčem místo sledování hraného filmu). Děj je však OK, dostatečně barvitý, a vyšperkovaný římskými reáliemi, které si autor určitě pečlivě nastudoval.
Seriál Sparkacus mě však bavil víc i přes důraz na digitální krev.

1 12.03.2014

Pro fanoušky Meče pravdy je tato knížka povinnost a bude se líbit. Bohužel čím jsem starší, tím jsem náročnější na kvalitu čtiva a navíc kvalita Goodkindova psaní má sestupnou tendenci. Hodnocení 60% dávám víceméně z nostalgie.

Kniha motá dohromady zpovědnice, schránky Ordenu, meč pravdy, a nejdůležitější věci historie Meče pravdy se nerealisticky odehrávají během pár dní.

Postavy jsou jednodimenzionální, nedoslýchavé a nechápavé, všechno se jím musí opakovat a třikrát omílat dokola. Skoro každý dialog vypadá vznešeně jako přednes před porotou, a tak není problém přeskočit i pár odstavců.
Magda by byla zajímavá hrdinka, kdyby neexistovala Kahlan, protože je to jenom její kopie. Štvalo mě její supermanství, protože Goodkind je názoru, že člověk podává nejlepší výkony, když je smrtelně unavený. Mám ráda postavy, které jednají v rámci svých schopností a možností. Záporáci nestojí ani za řeč, protože jim chybí vlastní motivace. Takže tu máme buď kladné hrdiny nebo agenty nepřítele, nic mezi tím.

Možná je chyba, že nezasáhl vydavatel, protože spisovatel si myslí, že napsal veledílo, ale opak je pravdou. Chtělo to víc si vyhrát s postavami a nesoustředit se křečovitě na dovysvětlování věcí jako je přísaha lordu Rahlovi apod. Opravdu nezní autorovi nabubřele na ochranu před magickou zbraní říkat: "Žijeme, abychom ti sloužili" a "Naše životy patří tobě"? Obzvláště když hlavní myšlenka celé série je, že naše životy patří jenom nám? :-)

1 21.01.2014

Jsou tam sice tři příběhy, ale dva jsou jenom tenké slupky schovávající ten nejdůležitější - pohádku o statečném Timovi. Jsem ráda, že má King ještě stále k Rolandovi co říct (ale hlavně, že dokončil ságu, za to říkám díky). Potěšil mě návrat RF v roli pokušitele, který stejně jako obchodník v Nezbytných věcech dává cenné, ale otrávené dary.

Bohužel jsem si už nepamatovala důležité detaily (například jakým způsobem Roland zabil svoji matku), což mě u čtení rušilo. Příběh Sestřičky z Elurie je víc samostatný.

1 08.01.2014

Po dlouhé době fantasy, které mě chytlo. Jde vidět, že kvalita se s novými autory zvedá, knížky ztrácejí pohádkovost a odpoutávají se od Tolkiena.
Téma démonů vypadá na první pohled klišovitě, ale obsah překvapí. Autor zaujme hlavně propracovanými postavami a jednoduchých vypravováním. Neopájí se hezkými slovíčky, ale snaží se, aby se pořád něco nového dělo. Než aby dlouho stagnoval, raději posune děj o několik let. Sice najdeme nelogičnosti (například nezranitelných démonů je příliš mnoho a jsou příliš bezohlední na to, aby za pár let nevybili všechno živé, přitom už útočí 300 let), ale je jich velmi málo a díky tomu je chování postav uvěřitelné. S postavami se tu nikdo nemazlí a pokud udělají chybu, krutě za ní zaplatí (s heslem "co tě nezabije, to tě posílí"). Nečekejte na každém rohu zázračné vysvobození na posledních chvíli.

Nepřátelé jdou jasně daní, máme tu klasický boj Dobra a Zla, přičemž Dobro není zrovna příkladné. Důkazem je Krasie, země silně inspirovaná muslimským Orientem, kde se vše podřizuje svaté válce. Autor na nich poukazuje, jak je těžké bojovat s fanatismem.

Nejvíce se mi líbil začátek, kdy se seznamujeme s nepřáteli ve vší jejich surovosti. Z hlavních tří postav nejvíce vyčnívá Arlen, který také dostal nejvíce prostoru. Je na něm sympatické, že nebyl k ničemu předurčen, ale všech svých úspěchů dosáhl vůlí a zdravým rozumem.

1 25.11.2013

Po přečtení "Možná, možná ne" jsem byla zvědavá na knížku, která autora proslavila. "Školka" je však pro mě zklamání. Málo vtipná, vůbec ne sebeironická a samotný školkový seznam obsahuje možná moudré rady, ale nic kvůli čemu bych si kupovala knížku. Pak tu máme rady typu "vánoce jsou důležité", "mějme se rádi" a "buďme pozitivní", kterými na nás Američané útočí ve všech romantických komediích.

Nenašla jsem tu skoro žádné podněty k zamyšlení, protože s Fulghumem nejde nesouhlasit. Když už popisuje něco, s čím by se dalo polemizovat (třeba pojídání hub), na konci to obrátí, takže ani odpůrci ani příznivci myšlenky nemohou nic říct. Na jednu stranu to vypadá, že je Fulghum moudrý a neustále pozitivně naladěný člověk, na druhou stranu z toho vychází jako plytká osobnost bez názoru. Knížka rovněž obsahuje přebujelý úvod a závěr, které smrdí sebechválou.

Závěr: Když chci něco lehkého v televizi, pustím si romantickou komedii, když chci lehké čtivo, které neurazí a nemusí nad ním přemýšlet, přečtu si Fulghuma. Nečekejte, že vás Fulghum vyvede ze životní krize nebo poradí v těžké situaci. To by vás spíš jeho povrchnost mohla naštvat.

1 06.11.2013

Je to moje první kniha od Murakamiho (a více méně první od japonského autora, nepočítám-li nějaké povídky). Japonci mají odlišné myšlení a hodnotový žebříček, a tak jsem měla strach, že japonské literatuře nebudu rozumět.

Murakami je však jiný. Ani trochu jsem neměla pocit, že jsem Tokyu. Mohla jsem být v kterémkoliv západním velkoměstě. Vůbec mi přijde, že je autor až příliš okouzlen západní civilizací anebo to prvoplánově psal tak, aby se zalíbil na Západě. Prostě mi to saké a čajové rituály chyběly, Boba Dylana či italskou restauraci můžu mít v každé druhé knížce. V doslovu se píše, že to má být kritika konzumní společnosti, ale takový pocit jsem z knížky neměla.

Ze začátku se mi román líbil hodně, protože scifi/fantasy mám ráda. Ke konci jsem začínala být rozmrzelá ze sáhodlouhých líčení putování a rozhořčená z pasivity hrdiny. Asi jsem narazila na kulturní rozdíly. Po dějové stránce je román odbytý. Slibně rozehrané situace jsou zahrány do autu. Román může zklamat, protože inzeruje něco jiného, než pak prodává.
Žádná postava nemá jméno, jako by na nich autorovi ani hrdinovi nezáleželo. Některé postavy jsou sice zvláštní, ale zbytečné (třeba tlustá dívka). Rozhovory jsou taky zvláštní, ale možná se tak v Japonsku mluví.

Co chybí v ději, přebývá ve filosofii. Hrdina čelí novým životním situacím, rozebírá svůj osud, porovnává pro a proti, a to rovnou ve dvou realitách. Jsou zde náměty k přemýšlení podávané zábavnou a nenásilnou formou. Žádný těžký Kafka se nekoná. Autor nám nebuší do hlavy svoji životní filosofii, ale umožňuje, abychom si jeho vytvořený svět vyložili po svém. Rozhodně ještě Murakamiho zkusím, i když dávám přednost dějovým knížkám.

1 30.10.2013

Prozatím nejlepší pratchettovka, co jsem četla. Má napínavý děj s pár překvapeními, sympatické postavy (včetně Patricije) a dokonce i morální poselství. Konec byl možná trošku pohádkovější, než musel být.
Líbily se mi Karotkovy dopisy a chovatelský zápal lady Berankinové.

1 12.09.2013

Knihy s Mrakoplašem mi připadají slabší. Asi to bude tím, že je těžké se vcítit do hlavního hrdiny, který nic neumí, je zbabělec a události se dějí buď kolem něj nebo skrz jeho stupiditu.

Erik je hodně akční, pořád se tam cestuje a pobíhá, ale neznámé kraje jsou nudné (podobně jako v Pyramidách je to parodie na starověkou historii, která je sice zajímavá, ale nevhodná pro uplatnění sarkasmu), ale pak přijde peklo a jsme na půdě jako stvořené pro vtípky. Lidé si dokáži udělat peklo sami, a tak není divu, že se od nich učí i pekelná šlechta. :-)

1 12.09.2013

Robina Cooka začínám řadit do brakové literatury.
Jediné, co se mi na knize líbilo, bylo medicínské prostředí včetně "technoblábolů". Další plus má příběh, který plyne v logických vodách a hrdinové se chovají uvěřitelně i přesto, že dělají věci, nad kterými rozum stojí. Vše, co podnikají, je v rámci jejich povahy.

Povaha hlavního hrdiny je však jiná otázka. Hrdina mi nebyl sympatický kvůli své citlivosti kamene a ohleduplnosti krumpáče v muzeu skla. Není však vykreslen ani jako génius, kterému chybí sociální dovednosti. Spíš mi připadal jako kriminálník, který se na nikoho neohlíží, jenom své potřeby. Ostatní hráči jsou buď nevýrazní nebo klišovití.

Hned z prologu víme, o jaký zločin půjde. Hrdina zjistí na konci knížky to, co už čtenáři dávno došlo. Nedostatek tajemna je nahrazen šílenou akcí, při které se musí stydět všichni zúčastnění.

Vedlejší linka se také moc nepovedla, protože psychopat moc tlačí na pilu a kdyby se tak choval pořád, už ho museli dávno chytit. Jeho příběh navíc vyšumí do ztracena.

Závěr: Knížka není zajímavá ani po stylistické ani po příběhové stránce. Kdyby se nehnala kupředu zběsilým tempem a hluchá místa (třeba zbytečné odskoky k matce) vynahrazovala zajímavými pasážemi, odložila bych ji nedočtenou. Naštěstí to autor nepřehnal s tloušťkou, takže nemá čas nudit.

1 26.08.2013

Děj je o ždibec lepší než v předchozím díle, kde to směřovalo k jinému závěru (Lena by zvolila světlo), který byl nejspíš obětován kvůli možností pokračování. Kvůli stupidnímu výsledku Leniny volby se hledá obětní beránek a viník - sobecká Lena - to nebude.
Lena způsobila konec světa, který se projevuje tím, že kobylky celé měsíce okusují uschlou trávu. Ale vypadá to, že konec světa nikdo (kromě hrdinů knížky) neřeší a nikoho netrápí.
Začátek se klasicky táhne, ale pak se to rozjede až k překvapivému vyvrcholení. Škoda, že je konec tak useknutý. Chybělo mi tam probrání důsledků.

1 03.07.2013

Že tento autor napsal Denní hlídku? Nechce se mi věřit, protože Denní hlídka (i když ve spolupráci s Lukjaněnkem) má úplně jinou úroveň než Temná hlídka. Vasiljev měl nejspíš námět na povídku a k rozšíření na románovou délku použil silný šlehací robot. Na drtivé většině stránek se někam cestuje (obvykle sem a tam), ubytovává a chlastá. Nefungují tu postavy, které se chovají jako zájezd dělníků s chlastem zadarmo, a ne jako výkvět Hlídek. Defilují zde největší mágové světa, ale jenom aby se představili a zase zmizeli ze scény. Nefunguje návaznost na Lukjaněnka, protože i organizace se chovají jinak, než by jeden čekal.
Nefunguje ani hlavní zápletka. Proč zrovna Denní hlídka z Ukrajiny řeší zlobivé temné z Petrohradu, je tam vysvětlováno obšírně, ale ne uspokojivě.

Zkrátka Temná hlídka je neuměle napsaný brak, který se přiživuje na úspěšném Lukjaněnkovi, a pro sérii Hlídek je naprosto irelevantní.

1 03.06.2013

Zkuste nemít rádi Denní hlídku, když tam na každém kroku vychvalují české pivo a dokonce ho falšují! Pohled do tmy přináší pouze Alice, zbytek postav je spíše šedých. Máme tu spoustu jednorázových postav, z nichž Vitalij je nejzajímavější. Ke konci příběhu dává smysli i to, proč se nechová jako typický představitel Denní hlídky.
Na jednu stranu se mi to líbilo víc než Noční hlídka, na druhou jsou tam však chyby (jednou je postava druhé kategorie, o pár stránek dále zase třetí apod.)
Po druhém čtení musím snížit hodnocení, protože mi tento díl dal méně než díly jiné.

1 27.05.2013

Soudné sestry jsou vtipné a duchaplné, Pratchett je stále na vrcholu své obrazotvornosti, nicméně musím dát horší hodnocení, abych vyzdvihla ty díly Zeměplochy, které mě bavily víc.

1 27.05.2013

Viz komentář k prvnímu dílu. Ještě dodám, že kniha nenudí. Je přiměřeně záhadná (tajemní mimozemšťané) i akční (vraždy a převraty). Kybernetika dodává nové možnosti, na druhou stranu však ubírá lidskosti. Chybí přesah do našeho světa, protože co může trápit lidi na pokraji nesmrtelnosti? Jeden z hlavním hrdinů se například ožení z lásky, ale žádnou lásku jsem z románu nevycítila. Možná ty všechny implantáty ubírají lidem empatii a pak jsou chladní a odtažití.

1 26.04.2013

Autor se naplno ponořil do scifi a ocitáme se ve světě, kde implantáty jsou běžnou součástí života asi jako u nás televize. Smývá se rozdíl mezi přirozenou a umělou inteligencí, zato vznikají nové nemoci. Občas jsem měla při čtení pocit, že autor nerozumí látce, kterou popisuje, i když nešetří fyzikálními pojmy. Ale jinak bravo Reynoldsově fantazii!

Postavy jsou zajímavé, každá vykreslena jinak, ale ani jedna není čtenáři natolik blízká, aby k ní přirostl.

1 26.04.2013

Tento román mi přišel slabší než Pán ledové zahrady. Možná je to tím, že hned na začátku na nás autor vybalí celou problematiku, zatímco u PLZ se záhada odhaluje postupně. Stylem a vyprávěním v první osobě okořeněným smyslem pro sebeironii mi to připomíná Hlídky od Lukjaněnka. Knížka je nabitá akcí, hlavní hrdina je sympaťák, ale nosný příběh mi přišel slabší, možná kvůli protivníkovi a jeho motivacím. Navíc začátek je rušivý, protože je to spíš samostatná povídka než součást románu.

1 24.01.2013