Odhalený vesmír 2

26.11.2021

Druhá polovina Reynoldsova Odhaleného vesmíru lehce přitvrdila a ještě o něco více šlápla na plynový pedál. Co bylo, bylo, teď se pojďme dobrat pravdy a odhalit zákulisí všech utajovaných skutečností. Reynolds se do toho pustil opravdu velkolepě, má to narýsované jako architekt projekt budovy o sto patrech. Pobíhají mu tam sice podivuhodné bytosti, nejedna komora ještě stále čeká na své objevení, ale jinak stavba roste jako z vody. Reynolds je každým coulem technokrat, na nějaké psychologické hrátky, nedej bože emoce, ho neužije. Efekt je zřejmý - vyprávění pádí vpřed jako utržené ze řetězu. Neztrácí přitom nic ze své komplexnosti. Krásně se tu spojuje detailně promyšlená a do šíře rozvinutá struktura příběhu s úderným akčním momentem. A pak ty tajemné kerberovské artefakty… tohle prostě miluju. Uměle sestrojená oběžnice, ukrývající strašlivou záhadu a vedle toho boj o právo na čestnou smrt. Nádhera! V tom hektickém závěru mi nakonec ani nevadilo, že se někam ztratila ona uspaná posádka Nostalgie nekonečna (koneckonců v tomhle příběhu stejně nikdy nehrála žádnou významnou roli), ani to, že finále skončilo patem. Na debutovou práci geniální, klobouk dolů…

22.12.2019

Zapadlá planeta, na okraji lidského osídlení.
Příběh nabytý dějem, nedložíte ho do přečtení.
Kniha je rozdělena na dvě části.
Jen s oběma díly nebudete v pasti!

Vyhynulé rasy, pradávné boje.
Proč galaxie je taková, jaká je?
Ultranauti.
Amaranti.
Chimerici.
Zahalení.
Intriky, lži, tajemství a šarvátky o postavení.
Budete přemýšlet co pravda je a co není.

Mocné zbraně, technologie.
To vše a mnohem více tu je!

16.06.2019

Zatímco první díl (přesněji první polovina) „Odhaleného vesmíru“ byla jen takovým nezbytným seznamovacím rozběhem s mnoha otázkami, ten druhý je akčním skokem, který končí ne zcela elegantním dopadem. Přinejmenším pro mě byl závěr… okamžitý odpovídající výraz v mé hlavě zní „jeblý“, ale zvolím korektnější „příliš odtržený od reality“. Takový moc hyperdimenzionální, transcendentní, už tomu chyběl akorát Aštar Šeran. Když tak o tom přemýšlím, trvám na slově „jeblý“.
Tahle kniha se četla lépe, obsahovala méně politiky a více dobrodružství, poskytla skoro veškeré potřebné odpovědi (některé uspokojily, jiné tak docela ne). Nadále mi však chyběly atraktivnější postavy. Hlavní hrdina Sylveste a jeho žena ze mě vydolovali lehké antipatie, stěží lidská posádka „Nostalgie nekonečna“ vzbudila maximálně trochu zvědavosti, Anna Kuriová mi připadala jako loutka bez osobnosti, snad k Ilje Voljovové jsem pocítila nepatrné záchvěvy sympatií. Ještě kdyby se naučila více ruských nadávek a neopakovala pořád dokola tu jednu. Třeba britský autor netuší, jak bohaté na vulgarismy mohou být jiné jazyky, než angličtina se svým monotónním fuck/shit; případně se obával mozkovou kapacitu čtenářů přetížit nějakým tím durakem, job tvoju mať a podobnými ošklivostmi.
Druhé čtení u mě nevyvolalo tolik nadšení jako před patnácti lety. Bylo to fajn, ale mám za sebou i nápaditější space opery s lépe vypracovanými charaktery… a bez jeblého finále. Přes můj lehounce ohrnutý rypák odhalím pro tento vesmír čtyři hvězdy hlavní posloupnosti spektrální třídy G.

03.05.2019

Jízda od začátku do konce připravená prvním dílem.

12.01.2019

Druhá polovina násilně rozděleného díla byla pro mě v důsledku už proběhlého vysvětlení světa a spojení mnoha dějových linií do jedné o něco čtivější než ta první a některé části bych neváhal označit za strhující. Hlavní problém jsem měl s postavami - v zásadě jsem mezi protagonisty nenašel nikoho, kdo by mi byl vyloženě sympatický. To je vlastně příčinou, proč nedávám 5 hvězdiček, protože jinak jsou zde všechny ingredience na skvělou sci-fi, které jsem vypisoval už v komentáři v 1. díle. 80%

03.12.2018

Čtivé, ale již nikoliv tak strhující jako první část. Možná proto, že téměř veškerý děj se odehrává na palubě jedné vesmírné lodi, takže chybí rozmanitost prostředí ze začátku příběhu. Jednotliví hrdinové mají svá tajemství, tolik různých postav a tolik všelijakých pohnutek. Vesmírná záhada se díky statečnosti i nerozumu Sylvesteho pomalu odkrývá. Krádce slunce může konečně projevit svou plnou moc a před čtenářem vyvstává desítky milionů let stará historie jednoho vesmírného konfliktu a jeho řešení, které trvá dodnes. Nicméně ať je Krádce slunce sebevíc prohnaný a silný protivník, pro něhož je lidský život dlouhý jako jedno nadechnutí, tak podcení lidskou vůli a schopnost improvizace. Dobře mu tak, potvoře vesmírné.

28.06.2018

Díly na sebe navazují, první je více méně úvodní seznámení s postavami a v druhém je vlastní děj. Podle mne má druhý díl větší gradaci děje.

13.12.2017

Na počátku druhého dílu (závěru) knihy jsou všechny hlavní postavy shromážděny na palubě světlohonce Nostalgie nekonečna a fantastická výprava za poznáním dosahuje vrcholu. Kromě objevu vesmírných artefaktů objevujeme i tajemství jednotlivých členů posádky a na světlo zvolna vyplouvá i skrytý motiv toho všeho, který dává stále jasněji vytušit, že tato cesta za poznáním nakonec nebude až tak rozumný nápad...
Na rozdíl od prvního dílu (začátku) knihy prakticky nemá hluché místo, protože se všechno nějakým způsobem vztahuje k současné situaci (v prvním díle mě naproti tomu příliš nebavily Sylvestovy pasáže na Obrodě).

30.06.2017

Příjemné překvapení, už se těším na další díly. Dávám 90%.

11.07.2016

*Alastair svou ambiciózní kosmickou vizi úspěšně zadokoval v přístavu nezmaštěných konců. (v což jsem při takovém rozsahu a spletitosti děje snad raději ani nedoufal)
*Jednotlivé postavy hezky završily své osudy (pomyslné žezlo pro nejmalebnějšího pošuka nakonec skutečně převzala Voljovová)
* Koncept vzácnosti a moci hrstky světlo nahánějících korábů se povedl, přičemž samotná Nostalgie nekonečna mi svou báječně vyšinutou atmosférou hodně připomněla Solaris.
O smyčce v neutronové * ani nemluvím.
* Druhý díl je o poznání temnější, než předchozí. Což je dobrá zpráva pro všechny čtenářky Twilightu.
To máme jedna, dvě, tři..počkat, znovu. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět *****

PS citace: To, co se tam dole děje, je nekonečně metodické - a není za tím ani nejmenší zrnko rozumu. Řekla Voljovová s upřímným respektem.

19.10.2014

Výborné pokračování první knihy, ke komentáři nemám co dodat

26.04.2013

Viz komentář k prvnímu dílu. Ještě dodám, že kniha nenudí. Je přiměřeně záhadná (tajemní mimozemšťané) i akční (vraždy a převraty). Kybernetika dodává nové možnosti, na druhou stranu však ubírá lidskosti. Chybí přesah do našeho světa, protože co může trápit lidi na pokraji nesmrtelnosti? Jeden z hlavním hrdinů se například ožení z lásky, ale žádnou lásku jsem z románu nevycítila. Možná ty všechny implantáty ubírají lidem empatii a pak jsou chladní a odtažití.