Belbo komentáře u knih

Tady není moc co řešit. Novák nemá elementární představu jak pracovat s prameny, Není důležité co všechno (ne)vystudoval. Neumíto a čučí to z jeho textu jak prst z děravé fusakle. Nechápe meze dané zpatlanou metodologií a neobtěžuje se ani zjistit elementární pravidla práce historika(historické metody). ... Děs a bída, Irving, Jirásek a nakladatelství Guidemedia mají svého věrného sekundanta :(

Literární zmetek.

Velmi luxusní literární překvapení

4 30.03.2020

Není to zas tak špatné, ale místy je nedotažené a to i na dětskou literaturu.

4 22.07.2018

Po čtvrtém přečtení a druhém během roku 2017 považuji Ostrov za jeden z nejvýznamnějších románů 90. let 20. století a za nejkomplexnějších od Umberta Eca... Postřehů, nápadů k diskuzi, poznámek bych měl celou řadu, ale to bych musel být na jiné platformě. Proto ve stručnost: v žádném jiném prozaickém textu není narativní svět tak důsledně konstruován ve vztahu k chápání díla, autora, modelového autora, vypravěče, textu, povahy textu, pravdivosti textu atp. Je to Ecův nejvíce postmoderní román a zároveň román s naplno a bez příkras projeveným konstruktérem "Eco teoretikem". ... Velké dílo

4 20.12.2017

Parádní záležitost pro poklidné čtení bez spěchu a nedočtených kapitol :). Krásná kniha a smutné vyprávění o nás...

4 01.09.2015

Kravina na kvadrát... s Ecem to nemá nic společného.

4 14.05.2015

Každý se zájmem o historii (ne o pohádky, mýty a legendy) by si měl vybrat jinou knihu. Ostatním jen doporučuji.

Autorský styl paní Rowlingové tak, jak jej Bůh stvořil bez fíkového listu. Už v prvních dílech zpracování příběhové stránky tak trochu skřípalo. Děj utíkal, Potter nejčastěji hledal, nevěděl, něco padlo do oka, nebo mu spadla čelist, popřípadě spěchal. Stroze načrtnuté mytologie bez hlubšího rozpracování byla nesena na celkem svižně odvyprávěném dětském příběhu. A tady začíná kámen úrazu. První tři díly pojala Rowlingová jako příběhy o partě děcek ve školním internátu. Ostatní postavy jsou spíš nutným komparzem, či výplní bez většího zainteresování do děje. Sice pomáhají ústřednímu triu, jsou v nějaké míře vázány na jejich jednání a konání, a často mají potenciál je i výrazně situaci ovlivnit, ale pořád nemají svůj život bez vztahu k "Potterově gangu". Prvních trhlin jsme si mohli už všimnout v Ohnivém poháru, kde minimálně část knihy pracující s Potterovou psychologií může fungovat u dítěte, ale už hůř u zkušeného čtenáře (i dětského). To co byla u čtyřky okrajová část, tvořilo v pětce nosnou linku příběhu, ne hledající Potter, ale snaha o Pottera puberťáka. Otázkou je, zda se hlavní hrdinové, opravdu s věkem vyvíjí anebo jen zažívají komplikovanější a temnější situace. Já se přikláním k druhé možnosti. Hermiona s Ronem jsou od prvního do posledního dílo prakticky stejní, Potter je od čtvrtého dílu psychicky labilní, ale jinak má základní vlastnosti stejné. je rozdíl napsat svižnou akci, kde se pracuje s tempem vyprávění, popřípadě, rozvíjet sémantiku příběhu v různé míře efektivními flashbacky (sorry, ale ty kecy frau Rowlingowic, jak měla všechno od začátku vymyšlené jsou prostě blbosti) a pracovat s psychologií postavy. V prvním je autorka lepší rutinér, v druhém selhává v základních postupech. Neumí napsat "nedoslovný" dialog, sepsat text tak, aby z něj závěry vyplynuly jen tak "mimochodem". Relikvie smrti je obr na hlíněných nohách, utahaný, zdlouhavý, patetický a hlavně vážný. Místy mi přijde, že radost z vyprávění nahradil potřeba vyprávět... Vševysvětlující dialogy/monology s potenciálem deus ex machina tomu všemu dávají korunu na vrch :) Je to těžká sračka

Hned v úvodu knihy mě zarazilo tvrzení: Saddám Hussajn měl moderní armádu, co do kvality srovnatelnou s vojsky koalice. Tak tohle mohl napsat jen blbec...

3 29.01.2018

Jako fikce dobrý :)

Hnusná a zároveň geniální; to jsou dvě jediná slova, která mě po dočtení napadají.

3 20.05.2016

Na otázku co že tím chtěl pan Vaculík říct, mám jednoduchou odpověď: pouze to, co napsal :)

3 21.03.2015

Jeden ze stěžejních románů počátku 21. století. Neznám moc lepších ryze existenčních, intimně individuálních románů: paměť jako kniha s vytrhanými listy, slovo, jeho význam, prožitek, JÁ, život a jeho uvědomnění si a hlavně rekonstrukce.

3 26.02.2015

Kunderovo závěrečné dějství symfonie. ... Mistrovo odcházení ve velkém stylu a zároveň nejmarkantnější rozdíl mezi Kunderou a jeho (pseudo)biografistou Novákem.

2 29.09.2020

Bez Evense nemá cenu se Irvingem zabývat.

2 14.11.2019

Od první strany jsem měl s knihou místy problémy. Nevadila mi, jak některým, archaická čeština, ale jisté zkratkovité nedotaženosti. Možná byly záměrem, možné ne a nebo jsem měl možná knihu odložit a vrátit se k ní později. Nápad se mi líbí, vlastní přístup ke zpracování mi přijde originální, nápadité, inovativní... každý ať si doplní co chce. Tak mě napadá, že jen dík němu jsem se knihu donutil přečíst. Všechny mé výhrady se točí kolem už zmíněných zkratek, možná oslích můstků, vyztužujících konstrukci filozoficko-estetických rozhovorů a mytologicko-nábožensko-osvícenské symboliky.

2 23.07.2019

Oproštění se od modelu "dětského" psychologického románu a návrat k světu Bradavic má v celku osvěžující vliv, ale pořád (v rámci celé série) knihu ničí Rowlingowic snaha pracovat s dospíváním pubertálních fakanů a patetickou vatou vyplňovat emočně zajímavé scény. Shrnuto a podtrženo: práce s myslánkou a s rekonstrukcí času minulého by byla za 3 až 4 hvězdy, psychologie, patos a hlavně v závěru nelogicky naivní chování, jednání a myšlení postav strhávají 2 hvězdy dolů, takže nakonec s odřenýma ušima za dvě ... Asi nejhůře napsané vztahové partie a romantické linky. Lenka Lanczová sice píše sračky, ale oproti JKR je bohyní. Závěrečný symposion je total best pro učebnice patosu :)

2 17.09.2018

Jeden z nejodpornějších vědomě manipulativních textů co jsem kdy četl. Irving byl a je nacista a Hitlerův apologet.

Pohled do politického dění bez iluzí

2 29.01.2018