aydam komentáře u knih
Rosa si v obchůdku měla otevřít sexshop. Přišlo mi, že lidi z Cockleberry Bay byli v předvánočním čase poněkud nadržení.
Rosa: "Kdyby včera Luke projevil zájem o bližší revizi, možná by mu ukázala svoje rozvody a potrubí."
Titch: "Taky bych ti mohla předhodit pár sladkejch a úplně volnejch adeptů na šukačku, jestli teda chceš."
Seb: "V tom si všimla, že Seb jí upřeně zírá na hrudník. 'Trochu zima, co?'"
"Porod je, jako by ses snažila vykadit meloun, zatímco tě osahává pošťák."
Miluji život i sám sebe a odhazuji tuto knihu. Třeba udělá radost někomu jinému.
Jak mi tato kniha zmizí ze života? Hodně rychle. Snad potěší více jiného čtenáře.
Není co ztratit, když knihu po přečtených osmdesáti stránkách odložím.
Chtělo by to jít rovnou na dřeň. Rozplizlé vyprávění mě nebaví.
"Někdy musíte zalhat. Někdy je to jediná možnost, jak ochránit ty, které milujete."
Poslední kapitola "O šest měsíců později" sice dovysvětlila některé události, ale zároveň celý napínavý příběh shodila do sekce Červená knihovna - všichni jsme chápaví, tolerantní a budeme se přátelit.
Na knihu jsem se těšil, ale příběh je jako padající sníh. Pozvolně přikryje všechno pod bílou duchnu, až člověka unaví ke spánku.
Konec emočně rozseká, to každopádně, ale děj stál místy na místě a byl rozvláčný.
Každého čtenáře žene touha vědět, jak to dopadne nejen s Marou, ale i Curtisem, kterému dal Scott, coby pěstoun, všechno a upnul se na něj.
"Šel jsi do toho naplno, a místo toho, aby sis nechal kus srdce v záloze, jsi ho tomu klukovi dal celé."
Tom i Scott byli skvělí otcové, chápající manželé a neměli to se svými protější jednoduché. Jak Tomova Mara, tak Scottova Laurie byly tvrdohlavé, rázné, ale milující matky / manželky.
"Umřu, ještě než se nám narodí vnoučata. Ještě než se Laks vůbec vdá, ještě než půjde na vysokou... Neuvidím, jak dospívá. Všechno to zmeškám."
Nebaví. Odkládám.
"Beru tě jako starou baseballovou rukavici. Jsi jako starý parťák, někdo, na koho se obrátíš, když to potřebuješ. Ale tu rukavici nepotřebuješ každý den."
Tajemství modrých dopisů se nikdy nedozvím, protože mě příběh (rozvleklý a spací) nezaujal. Odkládám po sté stránce.
Kdybyste mě teď viděli, jak se tvářím nad tímto příběhem... Nezaujalo. Nedočtu. Posílám dál.
Tohle hašteření mě nebavilo. Stá strana a odkládám na neurčito :-(
"Otazník" jsem odložil, ale tenhle příběh je prostě pecka!
Doris, která o sobě ráda mluví jako o staré čarodějnici, jsem fandil, přál jí mnoho sil a prožil celý její těžký život plný útrap.
Willieho bych za sobeckost nakopal, ale potom se srovnal.
"Člověk se za život setká s tolika jmény. Všechna ta jména, která přijdou a zase odejdou. Zlomí člověku srdce a přinutí ho plakat. Některá si zamiluješ, jiná nenávidíš."
Takhle má vypadat romantika. Příběh mě moc bavil. Jub, Eric, Aja - sympatické postavy.
"Co to na té tmě je, že člověka láká tolik prozradit?" (Přesně!, nechápu :-)
"Láska bývá někdy úplně praštěná. Člověk nikdy neví. Milovat lidi, věřit lidem. Vždycky je to riziko. A existuje jen jeden způsob, jak zjistit, jestli to za to stojí."
"Láska je chaos. Nepřichází k nám v dokonalé krabičce, zabalená a s mašlí. Je spíš jako dar od dítěte, načmáraná pastelkami a pomačkaná. Nedokonalá."
Myslím, že si za čas na tuto knihu vzpomenu v těchto bodech:
- 10 let stála na polici
- příliš rozvláčný děj (než se J a D dostali do letadla, málem jsem to vzdal)
- Tohle, že je romantika?
- Co to je za konec?
"Hledání partnera je to samé jako mačkat se v davu nakupujících první den lednových výprodejů! Musíte mít ostré lokty."
Nádhera! Krásná obrázková knížka o neobvyklém přátelství. Norové umí.
Humorný mi příběh nepřišel, ale srozumitelné poselství pro malé nezbedníky určitě má. Za každým mrakem svítí přeci slunce.
Z ilustrací úplně nadšený nejsem, ale příběh s pointou je celkem povedený a dětem srozumitelný.