Aya81 komentáře u knih

Fajn historická detektivka. Děj má spád, historické reálie jsou příjemným pozadím příběhu, nutí občas člověka zapátrat v hlavě, v mapách nebo na tetě Wiki.

9 03.02.2023

Kniha, jejíž děj odkapává pomalu a líně jako med včel, které jsou součástí příběhu. Stejně jako ten med je sladký život v Linaresu a jeho okolí. I přesto, že vám dá často bolestivé žihadlo, někdy i spoustu žihadel... Válka, španělská chřipka, pozemková reforma, to jsou úklady, které klade hlavním hrdinům do cesty osud. A přesto je nakonec nejvíc ze všeho doženou ne celosvětové (nebo alespoň celostátní) dějinné zvraty, ale lidská závist a zášť. Příběh obyčejný, a přesto magický. Četba, která stála za to, každá stránka.

9 14.06.2022

Deprese je hrozný stav. Dokáže člověka úplně rozežrat zevnitř. Myslím, že je to taková nemoc doby. Máme na všechno v podstatě strašně moc času. A máme všeho moc. Nemusíme bojovat o fyzické přežití, nemusíme v potu tváře dobývat potravu, prchat nebo bojovat. Neřídíme se výhradně svými pudy k zajištění přežití svého i svého druhu. To všechno nám umožňuje náš mozek. Naše inteligence, naše sociální cítění. Ale mozek, ten úžasný orgán, spolu s celou CNS, je zároveň často i naše zhouba. Místo boje o existenci je tu zase tlak na výkon, společenská představa o tom, jaký by měl být náš spokojený život, atd.
Hlavní hrdina to prostě, a omlouvám se za výraz, v mládí prosral. Udělal tehdy pár chyb a jejich vinou skončil ve stavu v jakém je, hlavně v osamění. Ale takový stav sám o sobě nemusí být konečná. Chyby se dají napravit, člověk může hledat smysl života v jiných věcech. Člověk stižený depresí ale ne. Jemu to nedovoluje jeho nemoc. I když se můžeme nakrásně divit, proč hlavní hrdina nehledá dál štěstí, proč nezkusil jít za svou bývalou láskou, když neměl vlastně co ztratit.. proč si nenašel cokoli jiného, co by ho těšilo. Pro něj je těžké i vstát a udělat osobní hygienu. Antidepresiva ale přináší zase jiné problémy. Je to začarovaný kruh. Hlavní hrdina nás může neskonale štvát, ale on prostě nedokáže jednat jinak...
Zajímavá kniha, která se opět nebojí společensky aktuálního a trochu tabuizovaného tématu. Podaná v typicky Houellebecqovském stylu, s pornografickými prvky na jedné straně a intelektuálními rozbory na straně druhé. Nečte se snadno, sledovat myšlenky autora je kumšt. Ale rezonuje v hlavě ještě dlouho po dočtení.

9 04.02.2022

Kniha na mne zapůsobila. Podle anotace jsem čekala spíš thriller s rozuzlením, než sondu do hlubin lidských pudů, emocí, strachu a temných stránek. O to víc mne ale kniha pohltila. Není zde podstatný příběh hlavních postav, ani důvod situace, v níž se ostrov ocitl, ba ani "happy end", kterého se vlastně nedočkáme. Důležité je uvědomit si, jaké jsou kořeny a důvody (zpočátku i chvályhodné a pragmatické) lidského chování v extrémní situaci, a snad se z nich trochu poučit. I když nevím, zda to jde. Dokud nejsme tváří v tvář krizi, nemůžeme vědět, jak se budou chovat naši sousedi, naši přátelé, ba ani my sami. Je tak snadné ovládnout davy lidí. Chování samozvané vlády nutí k zamyšlení - kde je hranice mezi jednáním v zájmu zachování pořádku a udržení společnosti, kde už je pevná ruka tou špatnou?

9 18.04.2019

Tato kniha je prostě skvost své doby, její kouzlo přesahuje i do současnosti. Zajímavé je, že obsahuje svým způsobem prvky snad všech literárních žánrů. Je to červená knihovna křížená s románem sociálním i psychologickým, nechybí určitá detektivní zápletka, náznak thrilleru, pohádky a dokonce prvek sci-fi :)
Přiznám se, že Větrnou hůrku miluju. S chutí jsem si ji teď po delší době přečetla znovu, a opět mi bylo líto, když jsem dočetla na konec. Postava Heathcliffa musí vyvolat emoce snad v každém čtenáři. Škoda jen, že Emily toho nenapsala víc...

9 21.03.2018

Moje zamilovaná... četla jsem už potřetí, nyní pro účely Výzvy. Pokaždé v ní krom zajímavého příběhu najdu i spoustu úžasných myšlenek, námětů k přemýšlení a filosofických otázek.

8 03.11.2023

Moc se mi líbilo. Jak po faktické stránce, kde jsem se dozvěděla některá méně známá historická fakta a něco o kultuře Řeků, tak po stránce příběhu - každý hledáme to své štěstí v podmínkách, které nám život uchystal. Určitě si přečtu i další autorčinu knihu.

8 03.05.2023

Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Klasická Karikovina plná tíživé mrazivé atmosféry, číhající tajemné "cosi". Za mne z mnou zatím přečtených autorových knih (prozatim Trhlina, Smršť, Tma) ta nejlepší. A musím říct, že s každou další knihou se zužuje seznam míst na Slovensku, kam jsem v zimě ochotná jet :)
"To" jsem nečetla, ale nedávno jsem přečetla prvotinu české autorky Kateřiny Surmanové Šepot z lesa, a jestli holka trochu neopisovala, tak je podobnost dost zarážející.

8 28.12.2022

Svižná napínavá detektivka, sympatický detektiv, syrově romantické prostředí. Trochu něco jiného než severská krimi, ale zase ne klasická detektivka. Líbilo se mi.

8 26.12.2022

Je to sice kniha pro děti.. ale moc jsem si ji užila. Smála jsem se i mrkánim zaháněla slzy, cítila slunce, mořskou vodu, vítr ve vlasech, toužila jíst pod jabloní chleba s marmeládou.. chtěla být zase dítě a vidět svět dětskýma očima...

8 03.07.2022

Kniha syrová a temná, a přece poetická a plná naděje. O místech, kde i přes všechen moderní pokrok ještě převládají tradice, pověry, víra i animální magie. O místech, kde byste v žádném případě nechtěli žít, ale někdy ani z nich odejít...
Příběh dvou kamarádek - studentek je spíše pozadím pro líčení atmosféry, ducha Podlasí, způsobu života místních a myšlenek o koloběhu života i smrti a tenké hranici mezi nimi.
Zajímavá a zvláštní kniha.

8 27.05.2022

Krásný příběh, hluboké osudy, skvostné užití jazyka. Nemohu hodnotit jinak než v superlativech.

8 05.01.2022

Bryndza opět nezklamal :)

8 29.12.2021

Tohle se vážně povedlo. Zpočátku mi trochu vadil autorčin strohý, až neosobní styl. Věty napsané jakoby mimochodem, bez emocí. Postupně jsem ale přišla na to, že právě ve způsobu líčení je jakási vnitřní síla, co dává příběhu na opravdovosti. Příběh Zuzany není příběhem války, koncentračního tábora, je to příběh o vnitřní síle a nezdolnosti mladé dívky na pozadí šťastných i hořkých časů. Příběh o neuvěřitelné síle života.

8 24.05.2021

Co na tuto knihu říct? Silný příběh o silné lásce, který probíhá na pozadí hrůz odehravajicich se v koncentračním táboře Osvětim - Brezinka. Hlavní hrdina diky velkému štěstí i osobní pricinlivosti prosel šílenostmi koncentračního tábora ještě relativně lehce, a tak mohl o hrůznych zážitcích podat svědectví celému světu. O hruzach, které by neměly být nikdy omlouvany, zlehcovany nebo dokonce zapomenuty...

8 24.05.2020

Knihu bych asi nejpříhodněji označila slovem - znepokojivá. Je takový scénář reálný? Takový náhlý kolaps vlastních tradic, kultury, morálky.. ve snaze o "pohodlné" řešení? Nevěřím tomu. Ne v této podobě. Ne za těchto okolností. Ale rozhodně je to zajímavě rozpracovaná myšlenka a právě za námět dávám hvězdičky. Protože jinak se mi kniha dobře nečetla. Hluchá místa, která nevyplnily ani rádoby filozofické myšlenky hlavního hrdiny, nelogické, až zmatečné momenty (popis "útěku" z Paříže).. četla jsem jen abych věděla, jak dospěje autor k zamýšlenému konci. Ale vlastní čtení mne nebavilo.

8 08.04.2020

Nádherná kniha o srdcích pro potěchu srdce. Nejde sice o milostný příběh, ale autor má úžasný dar popsat lásku v jednoduchých každodenních okamžicích.. jednoduše, prostě, lehounce, ale tolik dojemně.
Děj není složitý, je dokonce i předvídatelný, ale to není důležité. Děj tu totiž (při vší úctě) není vůbec podstatný. To nejúžasnější na celé knize jsou emoce, které kniha vzbuzuje, cit, který vás při čtení úplně zaplaví. I smutné věci jsou popsány s pozitivním nádechem.

8 11.03.2019

Úžasná a strašná zároveň. Nemůžu ji dostat z hlavy. Je důkazem toho, že povinná četba nemusí být vždy nudná - a tato kniha by povinnou být měla. Skvělá analýza lidské mysli a jejích špatných stránek, varování před silou manipulace a plíživého omezování svobody...

8 31.10.2017

Zajímavý a dobře napsaný příběh. Krásně demonstruje, jak ve složitých životních etapách museli lidé bojovat za vlastní život i způsobem, se kterým se vnitřně neztotožňovali (služba ve wehrmachtu, ošetřování zraněných vojáků nepřítele apod.), za což potom čelili celkem nespravedlivému odsouzení (protože všichni tak rádi zjednodušujeme a pohlížíme na svět černobíle...). Na druhou stranu ale u některých již převážila myšlenka vlastního prospěchu nad lidstvím a shovívavostí k druhým. Kde je ta hranice? A jak snadné je mezi těmito stavy rozlišit?
Hlavní hrdinka mi byla z duše protivná. I když její motivaci k chování v podstatě chápu, na mnoha příkladech se dostala za hranu a jen dokázala, že jí na nikom kromě sebe samé nezáleželo.

7 08.04.2024

Mám z knihy rozpolcené pocity. Na jednu stranu čtivé, dobrá psychologie postav, prolínání pohledů.. na druhou stranu, nějak mne asi minula hlavní myšlenka knihy. Ten běžný, někdy k uzoufání těžký, rutinní a nezpomalující život tu byl popsán skvěle, ale.... je to jako číst deníček 3/4 rodin na tomhle světě. Někdo proplouvá životem lehce, jiného to semele. Je tu ale nějaké poučení? Rozuzlení? Snad že hlavní hrdinka pochopila, že nemusí poslouchat své vnitřní výčitky v podobě hlasu matky? Ale to nevíme, v duchu "jedna vlaštovka jaro nedělá" tam myšlenka jen lehce proplula závěrem. Třeba se druhý den Veronika vrátí ke svým pochybnostem a znovu, jako už tolikrát, rozhodnutí změní. Nejde se zavděčit všem. Nikde nebudeme perfektní a nehruťme se z toho. To bych tak asi viděla jako poselství mezi řádky. Asi jsem čekala nějaký větší posun (?). Někdo tady psal, že ho Veronika štvala. Mně jí bylo líto. Dělala co uměla a i když kdesi uvnitř chtěla zvolnit a číst si, nikdy se na svoji rodinu nevykašlala. I když to někdy nedělala úplně správně, ale i to je život.

7 06.06.2023