Atisa komentáře u knih

Autorka je zapálená turistka, pro kterou jsou túry celý její život. Samo sebou bere své děti s sebou. Pro podobné nadšence se v knížce asi najdou dobré rady. Pro mě jako ne tak velkou nadšenkyni turistiky to byl zajímavý vhled, jak se to dá dělat s dětmi, jak s nimi jít bez fňukání. Líbí se mi, že se v knížce nacházejí tipy na oblíbené trasy, které jsou prokládany povídacími kapitolkami s tipy jak na to. Velmi zajímavý pohled na život bez auta a dobré argumenty, proč vlastně na výlety s dětmi vyrážet. Na mě z této knihy však nejvíce dýchalo zapálení pro věc a jednoduchá přenositelnost na děti. Také si toho všímám ve svém životě a líbí se mi to.

12.06.2023

Skvělý rozhovor. Elias Vela nepíše jen o tom, jak se bránit zlému duchu, ale také o Panně Marii, uzdravování a jiném. Zaujalo mě mnoho myšlenek, dozvěděla jsem se nové věci. Doporučuji.

1 05.06.2023

Kniha je opravdu koncipována jako deník, což jsem zjistila, že mi v tomto případě vůbec nesedí. Knihu formou deníku mám ráda, pokud se děj někam posouvá. V tomto případě to je spíše taková změť všech možných zápisků. Sice je zde snaha o uspořádání podle církevního liturgického roku, ale stejně jsou texty uspořádány dost nahodile. Něco málo mě zaujalo. Něco mi přišlo docela složitě napsané a o něčem bych si ráda přečetla více, např. cestopisné části. V některých věcech bylo vidět, že paní farářka jede v ekumenickém proudu, něco mi přišlo hodně zredukované, což chápu, že jinak nejde, pokud se na tom má shodnout 350 církví. Určitě je super, že se tato knížka dostala do mainstreamu a přečetla si ji široká veřejnost. Martina Viktorie tak pomáhá odbourávat předsudky o církvi. Je zajímavé na sobě pozorovat, jak to na mě působí. V něčem mi přišlo, že tohle už je až moc, ale to jsou právě ty naše představy o tom, jaký byl měl kněz být. Je potřeba se těchto představ zbavovat a nechávat kněžím svobodu. K tomu si myslím, že je tato kniha ideální.

5 05.06.2023

Po této knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě, protože její hlavní postava je alkoholik. Četla se velmi rychle a bylo to zajímavé počtení. Často jsem byla napjatá, jak děj bude pokračovat, ačkoli je to takový relativně obyčejný příběh ze života. Chvíli jsem si musela zvykat na upřímnost a občas i vulgárnost hlavního hrdiny. Klobouk dolů, že se Petra Dvořáková pustila do psaní knihy z pohledu muže. Jestli se s mužským myšlením trefila, to musí posoudit muži. Mně to přišlo dobré. Tento román pro mě však ani tak nebyl o alkoholu, jako spíše o problémech manželství a rodiny. Také oceňuji krásné nahlédnutí do fungování nemocnice na maloměstě. Jednu hvězdičku strháván za závěr, který mě zklamal. Byl vlastně takový nijaký, nepochopila jsem smysl zápletky s angínou a Hynkův zásadní problém se najednou vyřešil jak mávnutím kouzelného proutku, což mi přijde těžko uvěřitelné.

8 22.05.2023

Tuto knihu jsem si přečetla z nostalgie. Když mi bylo tak 10 let, úplně jsem knihy od Enid Blytonové hltala. U této si vzpomínám, že jsem se hodně bála. O dvacet let později jsem se už nebála. Příběh mě ani tolik nezaujal, ale věřím, že věkovou kategorii, pro kterou je kniha určená, zaujmout může. Nyní mi mnohem více bilo do očí, že kluci měli stále tendenci Dianu chránit, neříkat jí vše, aby se nebála. Přitom si myslím, že kluci se museli bát stejně jako ona. A pak mě dostával ten model, kdy děti jsou samy ve starém domě, kde jim vyváří služebná paní Skoupá. Pro mě je to však také obrázek 50. let minulého století v Anglii.

15.05.2023

Kniha se mi velmi líbila. Dotýkaly se mě osudy hlavních postav, občas mě něco i dojalo. Něco mě také překvapilo, především asi tehdejší přístup k výchově dětí, který je vzhledem k dnešní době jiný. Závěr se více věnoval politice, což mě bavilo trochu méně, raději mám osudy obyčejných lidí. Další díly Šikmého kostela si ráda přečtu, snad tam té politiky zase tolik nebude.

16 09.05.2023

Detektivky jsem četla jako malá a tato mi to připomněla. Obzvláště jsem si vybavila Správnou pětku na tajemných blatech :) Příjemné počtení, taková oddychovka. Líbil se mi hezký přátelský vztah Sherlocka Holmese se svým asistentem Watsonem. Překvapilo mě, že Sherlock nechal Watsona řešit případ samostatně. Pak se vše vysvětlilo. Samozřejmě překvapivé odhalení psa baskervillského na závěr, trochu mě mrzelo, že v tom nakonec žádné nadpřirozeno nebylo. Knihu jsem si přečetla v ten správný čas, kdy jsem v ní dokázala najít paralelu ke svému životu, a tedy i hlubší význam.

9 28.04.2023

Od Jarmily Glazarové jsem už dříve přečetla knihu Advent, která mě velmi oslovila, moc se mi líbila. Hledala jsem tedy nějakou podobnou knížku a sáhla po Vlčí jámě od stejné autorky. Ze začátku jsem obě knihy neustále porovnávala a byla zklamaná, protože Vlčí jáma je jiná než Advent. Chybí mi v ní prvky, které jsem na Adventu hodně oceňovala - popisy nádherné přírody, průběhu roku z hlediska přírody i prožívání víry. Vlčí jáma se odehrává ve slezském městě, autorka občas používá místní nářečí nebo němčinu. Jelikož v těchto končinách nebydlím, ani jsem tam nikdy nebyla, prostředí pro mě bylo vzdálené. Samotný děj mi přišel docela rozvláčný, tolik mě nebavil. Myslím, že tuto knihu více prožije člověk starší, protože i hlavní hrdinka je starší paní. Tato kniha pro mě byla o tom, jak sobecká láska může zkazit životy blízkých. Závěr mě však potěšil. Vlastně bych řekla, že tato kniha se svým závěrem by také mohla vystihovat slovo "advent".

5 20.04.2023

Tato knížečka vysvětluje, v čem spočívají křesťanské Velikonoce a vlastně celá křesťanská víra. Také odpovídá na některé otázky, které člověka můžou napadat. Celkově mi přišlo, že některé věci jsou docela zjednodušené, takže někomu by takové vysvětlení nemuselo stačit. Na druhou stranu mi to nepřišlo ani tak úplně dobře pochopitelné pro začátečníky. Chybí mi tedy nějaká definice, pro koho je kniha určená.

1 10.04.2023

Knihu jsem přečetla na základě doporučení, kdy jsem od ní čekala, že se dozvím, jak evangelizovat. To jsem se sice dozvěděla, ale jen na základě kurzů Alfa. Je to tedy příručka, jak pořádat kurzy Alfa. Pořádat tento kurz zatím v plánu nemám, takže přínosnost této knížky pro mě nemůžu posoudit. Nicméně hezky se to četlo. Ta svědectví jsou úžasná. A probudilo to ve mně touhu žít více v Duchu Svatém, možná se nějaké Alfy zúčastnit a přečíst si i další autorovy knihy. V hlavě mi utkvělo povzbuzení a zkušenost z kurzu, že v živém vztahu s Ježíšem lidé nacházejí pravé naplnění, které nenašli jinde (v New Age apod.).

Kvůli čtenářské výzvě jsem přečetla román Mika Petermana Giordano Bruno. Zajímalo mě však, jak to s Brunem bylo doopravdy, proto jsem se vrhla také na tuto jeho krátkou biografii. Zaujalo mě, že se docela liší od zmíněného románu, některé postavy jsou stejné, ale dost jich je úplně jiných. Každopádně kostra jeho příběhu je v obou knihách podobná. Na této knize mě na začátku zaujal popis klášterů a jaký typ lidí do nich chodil. Pak mi přišel velmi zajímavý i závěr, kde autor popisuje, na jakém principu fungovala inkvizice. Tato kniha svým závěrem o soudu a upálení Giordana Bruna hezky dokresluje Petermanův román, kde o tomto moc podrobností nenajdeme. Na základě těchto dvou knih jsem si tedy udělala jistý obrázek o světě tehdejších učenců a že vlastně šlo především o filozofii, vědu, která je pro mě těžko pochopitelná. Proto pro mě byly obě tyto knihy v tomto ohledu náročnější na čtení. Oceňuji tedy kratší rozsah této publikace.

01.04.2023

Zaujal mě hned úvod, kde autor popisuje, jak na knize pracoval. velmi oceňuji, že prostudoval mnoho zdrojů a dokonce i několikrát navštívil Izrael, aby byla kniha co nejpřesnější. Zároveň je moc fajn, že do ní zahrnul také tři vsunuté kapitoly ohledně reálií židovského, římského světa a také o životě samotného Ježíše od jeho narození. Zrovna tedy z Ježíšova života před oním dnem ukřižování jsem se nic moc nového nedozvěděla. To mi přišlo dost jako přepis Bible. Ale určitě i toto má důležité místo v této knize pro úplnost jejího pochopení pro kohokoli, kdo knihu čte. Na mě nejvíce zapůsobila závěrečná část knihy o utrpení Krista. Takto si to člověk běžně o Velikonocích vůbec nepředstaví. Určitě doporučuji jako čtení pro postní dobu.

1 24.03.2023

Tematika kněžství mě zajímá, proto jsem se na přečtení této knihy těšila. Ovšem zklamala mě. Celou dobu jsem čekala na nějaký stěžejní děj, ale bohužel jsem se nedočkala. Kniha se skládá z drobným příběhů jedné indiánské vesnice, kde většina jejích obyvatel již přešla na křesťanství. Aspoň formálně, protože se vždy celá shromáždí na mši. Je sem poslán mladý kněz Marek, který si postupně k nedůvěřivým Indiánům nachází cestu. Pro mě však kniha byla příliš zkratkovitá, nedokázala jsem se do děje tolik vžít, tolik si jej představit. Marek byl kněz, ale většinu knihy řeší dost povrchní záležitosti, kvůli kterým vlastně ani nemusel být knězem. Hodně mi tam chybělo něco hlubšího, vyobrazení hlubšího poslání kněze než opravovatele fary. Kněz ani kdokoli z knihy se snad za celou dobu nikdy nemodlil k Bohu, ani k němu žádným způsobem nezvolal. Když už se někdo modlil v nějaké vypjaté situaci, tak k indiánskému božstvu. Závěr je takový absurdní vzhledem k úvodu. nepopírám, že mi možná uniklo nějaké zásadní poselství této knihy.

2 11.03.2023

Nejprve jsem si myslela, že kniha ve mně příliš emocí nezanechala, protože jsem se se žádnou postavou nijak výrazně neztotožnila. Ale pak jsem si uvědomila, že Leni byla podobný ročník jako moje babičky. Klidně se něco takového mohlo stát i jim. A v tu chvíli jsem se na toto dílo začala dívat úplně. Nicméně stejně nejsem úplně cílová skupina. Nejvíce jsem si při čtení knížky uvědomovala, že když nějaký režim oficiálně skončí, vůbec to neznamená, že by se myšlení všech lidí lusknutím prstu změnilo. Lidé se tak rychle nemění.

10 02.03.2023

Deník uprchlice napsala žena, která hned na začátku války uprchla se svou dcerou z Ukrajiny. Autorka nemá příliš zkušenosti s psaním, takže kniha není nijak náročná na čtení. Některé myšlenky jsou zajímavé. Je to dobrý vhled do situace ukrajinských uprchlíků. Ale přišlo mi, že osudy některých lidí se v průběhu čtení nějak ztratí. Přitom se zdálo, že pro Oksanu to byli tak důležití lidé. Myslím, že by stálo za vysvětlení, co se s nimi stalo. Zaujala mě kapitola, kde autorka popisuje, že se cítí coby uprchlice jako exotická opička, na kterou se musí každý podívat. Chyběl mi však nějaký hlubší popis toho, kým se tu stala, jak se tu cítila. V knize oceňuji i malý vhled do ukrajinské historie a popis významných ukrajinských měst. To by člověka i nalákalo k návštěvě, kdyby tam ovšem nebyla válka.

4 26.02.2023

Tuto knihu jsem si zvolila do čtenářské výzvy, protože se odehrává v 16. století. A musím říct, že její přečtení pro mě opravdu byla výzva. Pokud vás zajímá filozofie, mohla by vás tato kniha zaujmout. Na mě byla příliš zdlouhavá, klidně by mohla být rozsahem poloviční. Giordano Bruno stále chodil z jedné univerzity na druhou podle dost podobné šablony. Něco trochu zajímavějšího se začalo dít až od poloviny knihy. V množství postav a jejich propletenosti jsem se ztrácela. Zaujal mě však tehdejší institut kletby, kdy takto prokletí lidé, vlci, odcházeli do lesa, kde museli žít. Příběhy takových lidí by mě zajímaly. Velmi oceňuji závěrečné slovo autora, kde krátce vysvětluje, jak to bylo ve skutečnosti.

22.02.2023

Pro mě jako neznalce kávy, který nemá v plánu číst nějaké sáhodlouhé publikace o tomto tématu, toto byla ideální kniha. Navíc má moc hezké ilustrace. I přes svou délku jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí a získala určitý přehled o kávě.

03.02.2023

Tato kniha se mi moc líbila. Vyvolala ve mně silné emoce, jelikož mám také malého syna. Je to kniha o lásce, o lásce milenecké, ale také o nedostatku lásky v rodině. Při čtení jsem si uvědomila, jak moc je láska v rodině důležitá a co se stane, pokud je jí málo. Příběh je krásně promyšlený s překvapivým závěrem. Na konci knihy nám dochází, proč se kniha vlastně jmenuje Advent - příchod spasitele. V poslední kapitole totiž přichází jakési vysvobození od zla. Kniha je psaná ve valašském nářečí, což pro mě na začátku bylo trochu složitější pro porozumění, ale rychle jsem si zvykla. Příběh začíná pozvolna, nejprve radostněji, ale postupně přicházejí pochmurnější okamžiky. Všimla jsem si však, že jsou střídány kapitolami oddychovějšími, což hodnotím velmi kladně. Také se mi velmi líbily autentické popisy přírody Beskyd, popisované prožívání průběhu ročních období, ať už v hospodářství, tak také v církvi. Je až překvapující, že příběh se odehrává ve třicátých letech minulého století, neuplynulo tedy ani sto let. A přitom je to tak velmi odlišná doba od té naší. Ráda bych si přečetla i pokračování životních osudů hlavních postav, škoda, že Jarmila Glazarová nic takového pravděpodobně nevydala.

5 31.01.2023

Zaujalo mě, že tuto tenkou knížečku o příběhu Máří Magdalény napsal právě Tomáš Kašpar, který se jinak ve své tvorbě věnuje zcela jiným tématům, spíše "odhalování" spiknutí v naší společnosti. Nicméně tato kniha se mi líbila. Příběh byl hezky promyšlený. Nevím, jestli autor čerpal i z dalších zdrojů o tehdejší době, jestli tedy můžu věřit tomu, jaké tehdy byly zvyklosti, ale věřím, že ano. Zaujalo mě postavení žen v té společnosti a oslovení "ženo", které znamenalo, že si té ženy oslovující váží, což nebylo běžné. Jediné, co nepůsobilo dobře, byl styl psaní. Nemyslím si, že by postavy myslely tak, jak bylo v knize popisováno, i s dohlednutím ke všem příčinám a důsledkům. V textu mě dostalo několikrát zmíněné rehabilitování Ježíše. Vůbec mi tam taková slova neseděla.

24.01.2023

Kniha nebyla špatná, určitě vám po přečtení něco dá. Ale podle mě název byl zvolený špatně. O roli ženy v církvi se něco krátce píše na začátku a na konci knihy. Uprostřed je takový přehled svatých žen napříč historií. V ničem však autor nejde příliš do hloubky, nakousne spoustu témat, ale moc jsem se nedozvěděla, proč zrovna tato témata, co je ta nit, která celou knihu spojuje?

1 23.01.2023