arthera komentáře u knih
O Allenovi Carrovi jsem se dočetla z jiných sebezlepšujících knih a i když nemám dluhy, nějak mi zvědavost nedala. Zajímalo mě, co se skrývá za principem jeho “easyway”.
Kniha je srozumitelná, čtivá, byť ten správný rozjezd nastane až v polovině.
Dočteme se zde i o minimalismu a reorganizaci hodnot-něco, co by si člověk v dnešní době měl připomínat častěji.
Určitě doporučuji pokud máte dluhy, nebo se chcete naučit zacházet s penězi.
Už po prvních deseti stranách jsem si říkala, že to je snad nejhorší pokus o beletrii, jaký jsem kdy četla. Dá se to přežít jen díky seberozvojovým poučkám (nic nového, jen shrnutí z jiných knih). Nejvíc cringe bylo to, jak se snažil popsat charakter postavy větami typu: “hlasitě si odříhnul”. Bylo to v celé knize asi 10x. Hm, tak díky Robine. Ostatním bych doporučovala věnovat svůj drahocenný čas knize “Zázračné ráno”, která je o tom stejném, ale lépe napsaná a ne tak hloupě ukecaná.
Jedna myšlenka neustále omílaná dokola. Druhá hvězda je za tu krásnou obálku a pěkné fotografie, které zabírají půlku knihy.
Zolu mám ráda, ale tato kniha byla z těch méně čtivějších. Bylo v ní hodně dobové politiky. Chápu, že to je nejspíše důležité pro pozadí příběhu, ale mě to nesedělo.
Parádní soubor povídek! Mám hodně ráda návrat do dob, kdy byly společenské normy nastavené jinak, takže se v knize dostáváme k různým zvláštním případům chorobného lidského chování a jeho vyústění, často, ve zločin. Prvních pár povídek je trochu slabších, ale tím se nenechte odradit, kniha graduje k takovým perlám jako nekrofilní vztah k copu nalezenému ve starožitném kusu nábytku :-) a to se v blesku nedočtete!
Víte jak, rozložíte si deku na akvaparku, jednou se vykoupete, zbytek dne čtete pod stromem a občas líně zvednete oči, když kolem projde nějaký ten "kus". Tahle knížka je k tomu dobrá a navíc za dvě odpoledne na koupáku přečtená. Hezky to naladí na to léto, dáte si k tomu jednu točenou a pohoda zaručená. Green má kolísavou výkonnost, tenhle kousek patří k těm lepším knihám od něj.
Jedna z nejsilnějších knih celé série o HH... Kniha klasicky graduje, takže začátek jsem musela trochu přežvýkat, ale pak už to jelo samo a závěr skoro bez dechu, jídla a spánku, no znáte to, ne?
A vo vo tom to je ;-)
Tahle kniha se mi od Deavera líbila zatím nejvíc ( z těch co jsem doposud četla). Jeho knihy čtu, když chci vypnout, ale tahle měla i trochu psychologický přesah, byla hlavně vztahová a málo detektivní. Prostě jiná, zároveň nechybělo napětí.
Tuhle knihu jsem četla dost dlouho, měla jsem z ní špatné sny a musela si dávat pauzy, abych tak nějak zvládla to, co se tam píše. Možná jsem přecitlivělá, nebo mám až příliš dobrou představivost. Každopádně napsaná je dobře a k ostatnímu asi nemá smysl se vyjadřovat.
Přiznám se, že knihu jsem po přečtení čtvrtiny odložila. Nejsem si jistá, zda se k ní kdy vrátím. Chápu, že se jedná o jedinečný "pokus", ale jejich dopisy mě nebaví, jsou rozvláčné a nudné, nevidím v tom žádnou hloubku, jen stagnaci.
člověk má téměř chuť zatřást knihou, aby se Ginny probrala.
Vtipná kniha, kterou jsem dostala od manžela k Vánocům, trefil se. Je to vyloženě oddechovka, a o to větší zábava, jkdyž se v ní člověk najde.
Velice zvláštní kniha, přiznám se, že v polovině jsem měla chuť přestat číst a na dva dny ji odložila, abych pak zbytek během jednoho dne dočetla.
I když už mi bude 30, tak myslím, že v knize jsou otázky, které člověk řeší celý život. Takže doporučuji i čtenářům, kterým bylo více než -náct.
Životopisná kniha nastiňující jednu z možností, jak mohou sportovci uchopit svůj životní styl. Kniha řeší, mimo otázku výživy, všechny složky, kterými by se měl sportovec zaobírat ve své cestě na vrchol.
Coelho...on sám a jeho ego se šíleně motá do všech příběhů. No a to mi vadí.
Mě osobně tato kniha příliš nebavila, přišlo mi to, jako nějaká telenovela. Intriky, drby a ták...to moc nemusím.
Zola je jeden z mých oblíbených spisovatelů. Přenese vás do dekadence Paříže 19. století., je to skvělá jízda pro lidi, co obdivují krásu hnusu a zároveň si uvědomují odvrácenou tvář krásy.
Kniha mi zpočátku připadala celkem puberťácká. Postupem času dostala skvělý spád, který mě silně vtáhl a ke konci vyplivnul, z čehož jsem pak měla trochu mokro pod očima. Přeci jen mám v sobě špetku romantiky nebo co. Rozhovor a vztah mezi hlavními hrdiny je velice kouzelný, zároveň realistický a velice humorný, což mě bavilo. Ve výsledku snad první kniha u které jsem se hodně nasmála i dojala.
Líbí se mi Vianův lehce absurdní svět. Spisovatl si dělá co chce a čtenáře to baví, nechápu jak to dokáže, je to rockstar!