ArkAngel
komentáře u knih
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Možná se budu opakovat, ale Murakamimu kratší formát tolik nesedí. Pochopitelně to není špatné, ale jeho génius a práce s podivnem daleko lépe vyzní v tlustých špalcích. První osoba jednotného čísla v tomto bizáru celkem polevuje a má spíše mystičtější autobiografický charakter (kdy postavy mají s Murakamim mnoho společného, ale příběhy jsou smyšlené). Velkou roli zde pochopitelně hraje hudba, protože ta byla pro autora důležitá a nechybí ani Murakamiho klasický archetyp osamělého muže ve středním věku.
Argonautika
Apollonius Rhodský
Výprava za zlatým rounem patří k nejklasičtějším příběhům starověkého Řecka a právě Apolloniova Argonautika je nejstarší dochovanou verzí tohoto eposu. I přes své stáří je to napsané velice čtivě a pokud se neorientujete v postavách a místech, je titul doplněn obsáhlým rejstříkem. Úsměvné je, že spolu s Homérovou Illiadou je to také jedno z nejstarších děl, kde můžeme dohledat "umělou inteligenci" (pochopitelně vytvořenou božským kovářem Héfaistem). V porovnání s pak již zmíněným Homérem je to rozhodně zábavnější.
Digenis Akritis - Byzantský epos o Dvojrodém Hraničáři
neznámý - neuveden
U nás víceméně neznámý text, který i díky svému zasazení mísí hned několik kultur. Máme zde tak vlivy křesťanství a islámu nebo odkazy na řecké mýty a bohy. Předmluva skvěle zasadí dílo do kontextu a osvětlí pozadí jeho překladu, v závěru ještě doplněno obsáhlými vysvětlivkami. Je ale smutné, že se více podobných textů nedochovalo. Starořecké mýty tu máme od A do Z, ale byzantský epos se nám dochoval pravděpodobně jen tenhle jeden.
Hovory k sobě
Marcus Aurelius
Marcus Aurelius je rozhodně přístupnější nežli Seneca, který má potřebu rochnit se v omáčce, která kolikrát není úplně záživná. Hovory k sobě jsou tak spíše souborem citátů, úryvků a myšlenek, které si Aurelius ve svých volných chvílích sám pro sebe zapisoval. Ideje jsou tak podány daleko jednodušeji a úderněji, ale jak jsem psal u Senecy... lidé se bohužel nezměnili a moc si z podobných filosofů nevzali... to jen těch pár vyvolených, kteří to zase šířili dál.
O duševním klidu (8 úvah)
Lucius Annaeus Seneca
Když jsem objevil myšlenky stoiků, řekl jsem si, že si je musím přečíst, protože velmi odpovídají mému způsobu uvažování. A Seneca nezklamal. Etika, rozum, ctnost... hodnoty, které ani po tisících letech mnozí lidé nebyli schopni pochytit. Místy se text trochu vlekl a zbytečně zabředával do omáčky, ale nemůžu říct, že bych si z něj neodnesl cenné poznatky. K Senecovi se časem určitě ještě vrátím.
Hagakure - Kniha samuraje
Cunetomo Jamamoto
Hagakure vám dá ve zkratce nahlédnout do japonské mysli, historie, filosofie a etiky. Samurajská pravidla byla celkem přísná a válečník se musel snažit být čestný a měl se chovat co nejlépe. Obecně se mi líbily eticko-filosofické pasáže, kdy sice nesouhlasím s myšlenkou jediné Cesty (že se například samuraj nemůže ušit Budhismu) nebo otázkou ctnostné sebevraždy (která díky této knize v japonské armádě přetrvala i do 20. století), ale jiné myšlenky jsou uplatnitelné i u nás. Pozdější kapitoly s příběhy mi pak přišly slabší, ale pořád se z nich daly vzít moudra nebo se člověk přiučil o japonské historii a kultuře.
Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft
Byť jsme tady v menšině, tak soudě dle komentářů jsem rád, že nejsem jediný, komu druhý svazek Lovecrafta přišel slabší než první. Autorovy prvotiny měly takové zvláštní kouzlo a u několika z nich jsem si řekl, že je to fakt síla. Tahle kniha ve mne ale podobné pocity nevzbudila a přišlo mi, že se byť tu nebyly slabší kousky, všechno se blížilo průměru. Příští snad bude zase lepší.
Kniha pěti kruhů
Sandó Kaisen
Knihu můžeme zařadit po boku Umění války nebo Vladaře mezi texty, které by si měl přečíst pravý válečník nebo alespoň ctnostný jedinec bránící pravdu a spravedlnost. Ve srovnání se zmíněnými knihami z Číny a Itálie jsou ale Kruhy o stupeň nebo dva slabší. Z větší části totiž Musaši popisuje především bojové techniky a na jiné strategie nebo filosofii dojde spíše okrajově.
Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
Přestože Lovecrafta nelze zařadit mezi autory nejvyššího kalibru, nelze mu upřít jeho vliv na popkulturu a založení celého mýtu Prastarých. Mě osobně autorsky vlastně i vyhovuje a kromě toho, že navazuje na Poea, nebál bych se jej srovnat s naším Kafkou nebo Meyrinkem. Lovecraft i Kafka oba zpracovávali podobná témata... byť každý jinak. Navíc jde vidět, že oba silně kulturu týkající se neznáma a podivna ovlivnili, protože ne po každém autorovi vzniká přídavné jméno (kafkovské, lovecraftovské).
Star Wars - Královnin stín
E. K. Johnston
Několik prvních kapitol Královnina stínu mi nepřišlo vůbec špatných. Jedná se vlastně o politický young adult román, kdy v hlavní roli sledujeme Padmé, která plynule přechází z pozice královny na tu senátorskou. Děj jako takový je ale velmi nezáživný a při čtení jsem měl pocit, jako kdyby se autorka snažila za každou cenu využít každé politické figury, se kterou má mít následně nějaký vztah (Organa, Mothma, Farr, Bonteri, Clovis), čímž si kniha tak trochu hraje na film Solo... avšak je podstatně horší.
Děti kapitána Granta
Jules Verne
Fanda Verneovek ze mě asi nebude. Na jednu stranu chápu, že kdysi byly knihy populární, protože nebyla žádná televize a o vzdálených zemích se lidem mohlo jenom zdát, ale na dnešní dobu se jedná o velice povrchní příběh, kdy členové posádky jsou ti dobří a domorodci jsou strašliví divoši. Zápletka je celá taková hloupoučká, kdy se dobrodruzi vydávají zachránit kapitána Granta, ale při cestě se kvůli špatné interpretaci zprávy vydají dokonce na špatný kontinent. Celou dobu vlastně jen putují a dělají chyby... ale nevzdávají to, protože kapitána zachrání, i kdyby ho měli hledat v každé zemi světa. Místy je to pouze přehlídka zvířeny nebo historie a zbytečně se to táhne. Pokud příště po Verneovi vůbec sáhnu, bude to asi nějaké sci-fi.
Poselství hvězd
Max Heindel
Pasáže věnující se konjunkcím, tranzitům, planetám a tomuhle všemu jsou velmi slušně napsané, ale knihu táhne dolů fakt, že se to autor mnohdy snaží osvětlit přes Bibli, dávné civilizace nebo anděly a mimozemské rasy žijící na Marsu a jiných planetách. Astrologie jako věda ano, ale autoři by se měli naučit rozpoznávat, kde začíná ezoterika a kde už je to jen balast plný nesmyslných příběhů, domněnek a konspiračních teorií (Heindel se hodně opírá o rosenkruciány), protože pak to tyhle publikace akorát táhne dolů a vědci budou mít jen další důvod, proč to hnedka odsoudit.
Duše a vesmír
Liz Greene
Málokdo tuší, že se Jung zabýval astrologií a takhle kniha dokonale propojuje tuhle vědu s psychologií. Z různých úhlů nahlíží na vztahy, sexualitu a orientace, které společnost nebere jako normu, byť jsou tady tisíce let. Kapitola o homosexualitě je tak velmi dobře pojatá a líbí se mi, jak autorka skrze citace uvádí kapitoly nebo dokresluje různé přístupy k daným problematikám. Co mě bavilo méně jsou rozebrané příběhy různých lidí, ale chápu, proč s nimi autorka pracovala.
Štěstí a seberealizace v horoskopu
Nicolaus Klein
Líbí se mi, že oproti jiným publikacím se kniha snaží jednotlivá znamení rozdělit na vývojové třídy a ukázat, kde "začínají" a kam "směřují". Lidé jsou totiž na různých úrovních a každý se potřebuje naučit jiné lekce. Klein proti sobě taky hezky staví protikladné teze a rozebírá definice štěstí. Určitě doporučuji zájemcům o astrologii a seberozvoj.
Pohled do tajů astrologie
Josef Grumlík
Jednoduchý brožura, která předává základní fakta z oblasti astrologie. Mnohé poznámky směrem k šarlatánům byly určitě na místě, co se ale týče popisů třeba znamení apod., tak mi přišlo, jako kdyby si mnohé formulace kolikrát vypůjčil jinde. Je pochopitelné, že se informace musí opakovat, vzhledem k tomu, že jde o jednu "vědu", ale dá se to uchopit i jinými slovy nebo přirovnáními. Pokud navíc čerpal z jiných publikací, bylo by fér uvést alespoň zdroje.
Astrologie a psychologie
Hermann Meyer
Už jen kvůli snaze skloubit astrologii a psychologii se jedná o velmi "odbornou" publikaci, která vás možná zaujme svým obsahem, ale bude vás nudit jazykem. Z některých výkladů nebo formulací jsem třeba úplně nadšený nebyl, jelikož mi nepřišly nejvhodněji uchopeny (třeba úvod, jak nás hvězdy ovlivňují). Rozhodně zajímavá publikace, která stojí za přečtení, pokud se o astrologii zajímáte... ale jazykově vás zřejmě bavit nebude.
Učebnice vědecké a tradiční astrologie
Alain Yaouanc Hadés
Vzhledem k tomu, že to není moje první astrologická kniha, tak nemůžu sdílet nadšení jako někteří. Byť téma pojímá obsáhle, spoustu věcí vykládá velice zkratkovitě. Líbí se mi ale, že využívá mnoho příkladů... navíc z horoskopů, které sám vykládal a neopírá se o historické figury, jak to dělají někteří.
Karmická astrologie
Vladimír Sládeček
Povedená astrologická publikace, která propojuje problematiky astrologie, reinkarnace a karmy. Je pochopitelně otázkou, nakolik je to pravdivé, ale pokud na minulé životy věříte, může vám kniha hodně dát. Osobně jí určitě využiji a jak jsem si všiml, některé astrologické weby z ní taky hojně čerpají, takže asi úplně od věci nebude.
Astrologie a její upotřebení v životě
Elsa Parker
Archaická avšak velice funkční publikace o astrologii, která poprvé vyšla před sto lety. Jednotlivé věci popisuje dostatečně, aniž by zabíhala do zbytečných detailů a líbí se mi, jak místo názvů planet apod. užívá znaků, čímž čtenáře vlastně donutí, aby se tyto znaky naučil používat (nevím, zda byl takový záměr, ale funguje to). Až budu dělat nějaké výklady, tak se ke knize budu určitě vracet.
Praktická astrologie
Nicholas Campion
Víceméně hodně základní kniha o astrologii, která spíše člověka seznámí se základy všech jeho typů, než aby šla nějak do hloubky. Ať už se jedná o jednotlivá znamení, aspekty, domy apod., tak si je člověk musí načíst ještě jinde, pokud jej to zajímá podrobněji. Jako vstupní kniha do tajů astrologie je to ale ideální.