ArkAngel komentáře u knih

Po Sáze o svatém Óláfovi jsem sáhl hned po Sáze o Grettim, která je bohužel o poznání slabší. Svým způsobem jde ale i o propojené texty, jelikož Gretti a Óláf byli vzdálení příbuzní a ke všemu v díle vystupuje také příbuzný Snorriho Sturlusona, který zmíněnou ságu napsal. Víceméně jde o klasický severský příběh plný násilí, vtipu a pomsty. Protagonista díla taky navíc není žádný svatoušek, ale spíše klasický antihrdina, jaké známé i dnes.

20.12.2023

Kdybych měl srovnat středověké rytířské příběhy s dobovými severskými texty, tak jednoznačně vedou páni vikingové. Za mě lepší i než místní příběhy mytologické. Snorri v obsáhlém díle vykresluje život krále Ólafa, který se stal jednou z nejvýznamnějších figur severu a my tak můžeme sledovat jeho dobývání, vládnutí a všechno okolo toho. Zápletky se pak začnou ale trochu opakovat, což je menší mínus, ale vzhledem k Ólafově pozici je to i pochopitelné, byť si myslím, že by se to dalo zvládnout lépe.

3 19.12.2023

Kultovní film Blade Runner jsem si hned oblíbil a o to více ještě jeho pokračování. Po letech jsem se nyní konečně dostal i ke knižní předloze, která hned najela naprosto skvělým tempem. Příběh sice není úplně totožný jako má adaptace, ale mnoho scén a prvků autoři uchopili velmi věrně a přišlo mi, že i atmosférou se celkem trefili. Je vlastně i zvláštní, že o knize se mluví jako proto-kyberpunku, film je ztělesněním tohoto žánru a prvním "pravým" knižním kyberpunkem byl až Neuromancer. Přitom mi ani nepřišlo, že by v knize bylo něco, čím by z žánru extra vybočovala a naopak využívala velkou řadu tropů, které následně proslavil i film.

5 18.12.2023

Nabokov se stejně jako jeho ruští kolegové musel s emigrací nějak vypořádat, což se odráží v jeho tvorbě, jmenovitě pak této knize. V ní sledujeme ruské občany, kteří opouští svou původní identitu a Nabokov zde navíc vychází i ze svého vlastního života. Dílo je kromě toho také klasickým příběhem o umělci a vzniku románu, který nese stejný název jako kniha samotná. Nabokovův hrdina pro jeho napsání vede důslednou investigativní práci, aby sesbíral potřebná data, kdy čtenáře skutečně zajímá, kam jej cesta vlastně zavede. Rozhodně čtivější než autorův Dar, který obsahuje milion referencí.

1 17.12.2023

Klasický příběh o Jekyllu a Hydovi položil základ pro mnoho moderních hororových, sci-fi nebo fantasy příběhů. Tím nejznámějším je pochopitelně komiksová postava Hulka, kdy se taktéž doktor mění v ohavného netvora. Stevenson se problematiku snaží uchopit z psychologického hlediska a místo klasického nahánění netvora spíše pomalu rozkrýváme, jak to ve skutečnosti bylo. Novelu pak doplňují ještě dvě kriminální povídky, které nejsou špatné, ale ani mě nijak extra nezaujaly.

4 17.12.2023

Zajímavá sonda do přelomu 16. a 17. století, kdy se text dá pochopitelně uplatnit i v dnešní době. Jan Jesenský popisuje úděl panovníka, který je nad lidem a je víceméně nedotknutelný... dokud se z něj nestane tyran, čímž svou ochranu ztrácí a měl by být lidem potrestán a nahrazen opět osvíceným vládcem. Autor se odkazuje nejen na Bibli, ale také dobové a antické filosofy, kdy k tomu překladatelka přidala rozsáhlou předmluvu, ve které dílo nejen rozebírá, ale dodává nám také dobový kontext.

1 17.12.2023

Autobiografie Karla IV. je kniha, kterou sem si chtěl již dlouho přečíst. Bohužel ve výsledku ale není takovým textem, jak jsem očekával, jelikož všechno pojímá velmi zkratkovitě a zaměřuje se spíše na bitvy. Vedle těchto historických pasáží se pak Karel také sám pokouší interpretovat Bibli a předává tak čtenářům výklad různých pasáží. Závěrečné kapitoly psané jiným autorem jsou pak o stupínek horší, jelikož jsou ještě kratší a zkratkovitější.

4 17.12.2023

Falešný prorok, krize víry, apokalypsa a posmrtný život. Takhle stručně bych mohl popsat Poslední bitvu, patrně nejsilnější díl z Letopisů Narnie. Lewis zde opět hravě využívá křesťanských motivů, kdy opět využívá těch arabských jakožto nepřátelských a stejně jako Aslan zpodobňuje Krista, dostáváme zvířecí verzi falešného boha/Allaha/Satana, kterým je Taš, sup se čtyřma rukama. Záporák v podobě opičáka byl skvělý a děj knihy byl poměrně hutný, kdy je opět škoda, že se autor nerozhodl pro třeba i dvojnásobný rozsah.

3 17.12.2023

Z celé série zatím nejslabší díl. Byť by Lewisova Narnie snesla i daleko více stran, tak se autor na krátkém rozsahu opět rozhodl, že nám naservíruje ohromné množství prvků a pod svůj svět přidá ještě víceúrovňovou podzemní říši. Zatímco kniha minulá tedy připomínala klasické příběhy na způsob Odyssea, zde se mi vybavily spíše satirické dobrodružné romány jako jsou Gulliverovy cesty, kde se sice také putuje, ale střídají se tam rozličné národy o různých velikostech. Zvrat s princem byl bohužel předvídatelný už v momentě, kdy se objevil, nová čarodějnice moc dobrý záporák není a konec je ještě více uspěchaný než obvykle a takový zvláštní. Škoda, potenciál to mělo, ale kouzlo minulých knih se jaksi vytratilo.

2 16.12.2023

Plavba Jitřního poutníka se veze na vlně klasických dobrodružných příběhů, jako jsou Odyssea nebo Sindibád a vlastně se to ani nebojí přiznat. Hrdinové totiž putují z ostrova na ostrov a na každém zažívají jiné podivné dobrodružství, což pochopitelně odpovídá i zmíněným literárním předchůdcům. Lewis kromě toho opět vychází také z Bible a v závěru Aslana ještě více přibližuje figuře Krista. Četlo se to hezky, ale osobně fanda podobných dobrodružství moc nejsem.

4 16.12.2023

Čtyři sourozenci se po roce opět vracejí do Narnie, ve které ale uplynulo tisíc let. I z toho důvodu, abychom se ve všem orientovali, dostáváme víceméně expozici na půl knihy, která vysvětluje, kdo je nová postava prince Kaspiana. Ten se spolu s dětmi musí střetnout se svým strýcem, aby do Narnie vrátili rovnováhu a kouzelné bytosti zde mohly opět svobodně žít. Kniha nadhazuje klasický trop, kdy stárnoucí děti ztrácí víru v kouzlo a svět se pro ně časem také uzavírá. Nebylo to špatné, ale na původní díl to pořád nemá.

4 15.12.2023

Kůň a jeho chlapec je takovým mezidílem, který rozšiřuje příběh vlády čtyř sourozenců než se vrátili do světa lidí. Nejsou však hlavními protagonisty díla, neboť tím je malý chlapec, který se společně s mluvícím koněm pokusí utéct z jižních krajin. Jak Lewis s radostí čerpá z Bible a křesťanské mytologie, jde tady vidět jistá rivalita nebo také averze k muslimskému světu. Samotné vyprávění z jihu mi tak připomnělo i Příběhy tisíce a jedné noci, které na totožné abrahámovské mytologii pochopitelně také stojí. Za mě lepší než Čarodějův synovec, ale na původní "jedničku" to nemá.

4 15.12.2023

Zahn si vytvořil svůj obří dějový oblouk, kdy v Thrawnově trilogii opakovaně odkazoval k jisté Mezigalaktické výpravě. O ní následně vydal samostatný prequel... a ještě před ním vyšla tato kniha, která ukazuje definitivní následky celé výpravy. Za sebe mohu říct, že mne to bavilo více než duologie Ruky Thrawnovy, ale na onen prequel to nemá ani náhodou. Na druhou stranu oceňuji, jak po Lucasově další trilogii Zahn začal využívat odkazy, rasy apod., čímž se všechno krásně propojuje.

1 14.12.2023

Jako mnozí lidé z mojí generace jsem první viděl filmovou adaptaci a kniha se mi dostala do rukou až nyní. Před lety jsem četl pouze Čarodějova synovce a dále jsem již nepokračoval... tak to doháním. Filmová adaptace je, musím říct, hodně věrná, až mě to překvapilo. Napsané je to velmi čtivě, kdy Lewis opět odkazuje na Bibli v podobě Aslana/Ježíše nebo Lilith jakožto matky Jadis. Co mi akorát trochu vadilo, byla častá deus ex machina, byť to asi i k takovým pohádkovým příběhům patří.

6 13.12.2023

Kvalitativně zas o kousíček lepší než minulý díl, ale popularitu Zahnových knih jaksi nechápu. Příběh pokračuje tam, kde minulý skončil a Nová Republika se snaží přijít na to, jak je to s Thrawnovým návratem. Nakonec tu ale kromě zdařilého dvojníka/herce, máme také Thrawnovo vědomí uložené do cizího klona a nakonec i klona jeho vlastního. Luke a Mara se navíc konečně dají dohromady a galaxie je opět taková, jako dříve.

1 13.12.2023

Pohádkový příběh prequelové Narnie si pohrává s myšlenkou mýtu stvoření světa. Narnie, kterou všichni dobře známe, totiž nevznikla zničehonic a Čarodějův synovec to v jednoduché podobě ukáže... třeba zrod karamelkovníku, který jsem si i po x letech od prvního čtení pamatoval. Paralel s Biblí je tu několik, kdy například Aslan svolává zvířata v párech. Máme tu i mocné jablko a ďábelskou čarodějnici jako svůdkyni. Jako knížka pro děti je to fajn, ale na poli fantasy to pochopitelně zaostává.

5 11.12.2023

Od smrti velkoadmirála Thrawna uplynulo deset let a svět skoro jako by se vůbec nezměnil. Impérium pořád brázdí vesmírem a vztahy mezi postavami se taktéž nijak moc neposunuly. Román tak trpí klasickou "středověkou stází", kdy navíc Zahn po deseti letech přivádí na scénu skoro všechny postavy ze své trilogie, aby se opět točily v začarovaném kruhu. Když se navíc objeví zprávy, že se Thrawn vrátil, nikdo neví, čemu má věřit. Rozhodně slabší než slavná trilogie.

2 11.12.2023

Ať si každý říká, co chce, ale Thrawnova trilogie je za mě neskutečně přeceňovaná. Děj jsem pochopitelně v nějakých střípcích znal již ze svého dřívějšího pátrání, jak vypadalo rozšířené universum, ale pořád to nezabránilo tomu, abych nebyl ve výsledku zklamán. Joruus každou knihou více magoří, Mara se potýká s otravnými intruzivními myšlenkami, Thrawna čeká zrádná smrt, protože je na hrdiny jinak až moc dobrý a ke všemu jsou tu všichni posedlí klonováním, takže je vyrábí jako na běžícím páse... včetně klona Luka Skywalkera. Ach jo.

1 10.12.2023

Druhý díl Thrawnovy trilogie už pomalu dostává své pověsti. Pochopitelně to není literatura na nejvyšší možné úrovni, ale v rámci žánru sci-fi a Star Wars knížek je to skvělý titul. Všechny linky měly něco do sebe, ale Mara a její přebíhání ze strany na stranu mi krapet vadilo. Lukovo přikyvování Joruusovi mi k němu také úplně nesedělo, ale na druhou stranu si zachoval alespoň svojí vizi toho, že je v každém světlo. Nekonzistentnost s prequely je opět na místě, jelikož kniha vznikla před nimi... ale s tím se už nedá nic dělat.

1 08.12.2023

Po nadšení z Mezigalaktické výpravy přišel menší sešup, ale to se dalo i čekat. Dědic Impéria totiž nebyl pouze první knihou, ve které se Thrawn kdy objevil, ale patřil také mezi vůbec první Star Wars romány, které byly napsány. Zahn tak musel operovat s úplně jinou hromádkou informací a víceméně navazoval akorát na původní filmovou trilogii. Klonovým válkám apod. se hravě vyhýbá neurčitými referencemi, ale zápletka je taková obyčejná a Thrawn zde ještě není natolik prokreslen. Mara Jade je pak typická femme fatale, která se v budoucnu promění z hate to love, což bylo také něco, s čím Lucas úplně nesouhlasil. Na jednu z prvních Star Wars knih slušné, ale obecně je kniha nadhodnocená spíše kvůli nostalgii.

1 06.12.2023