Anushka1 komentáře u knih
Hellraisera jsem měla tu čest číst několik let zpět. A kvůli nedostupnosti knihy jsem si ji pirátsky stáhla do čtečky, protože jsem si tu povídky prostě musela přečíst. Film jsem viděla již před čtením, takže mě u tohoto vydání filmová obálka nijak nevadí. Popravdě si myslím, že právě shlédnutí filmu většinu nás přivedlo k povídce.
Lemarchandova kostka, hlavolam, jehož rozluštěním se otevřou nekonečné brány rozkoše. Právě na to se nechá nalákat Frank, který je životem znuděný, protože už vyzkoušel asi vše, co se dá a co vám může přinést potěšení a rozkoš. Po rozluštění hlavolamu se však ukáže, že cenobité rozkoš opravdu nabízí, ale v úplně jiné formě, než si dokáže většina lidí představit. Tak se začíná vyprávět příběh bolesti, hnusu a zvrhlosti.
Z hodnocení ubírám 1 hvězdu jen proto, že mě první film bavil více než povídka samotná. Pinhead (což není jeho opravdový název) patří ke klasickým hororovým postavám a ta vizuální forma příběhu mě prostě táhne víc.
(SPOILER) Jedna z novějších knih od pana Kinga a je hezké vidět, že to pořád v sobě má a dokáže svým příběhem čtenáře pohltit. A ještě pokud se jedná o dětské hrdiny, protože ty umí psát bravůrně.
Tentokrát se seznámíme s Lukem, kterého unesla přísně tajná jednotka pracující pro Ústav. Místo, kde shromažďují děti nadané telekinezí a telepatií, aby na nich mohli dělat pokusy a jejich talent ještě více zdokonalit. Protože jakmile se tak stane, odchází z tzv. Přední poloviny Ústavu do té Zadní, kde musí díky svým schopnostem eliminovat osoby, které jsou hrozbou pro svět. Ušlechtilé, mohli bychom si říct. Ovšem prostředky, kterými místní "lékaři" toho dosahují, už tak ušlechtilé nejsou. Luke se rychle spřátelí s dalšímu dětmi v Ústavu- Ishou, Nickem, Georgem a hlavně Averym, velmi speciálním chlapcem. S jeho pomocí (a pomocí místní uklízečky) se mu nakonec povede uniknou a dostane se až do jednoho jižanského zapadákova, kde mu pomůže místní policista Tim. Jeho útěk rozpoutá sérii událostí, po kterých ne všichni zůstanou na živu.
Stephen King má rád téma nadaných dětí. Něco podobného už zpracoval v knize Žhářka. Kniha Ústav měla možná trochu zdlouhavější pasáže, kde se popisuje chod Ústavu. Naopak část, kdy Luke prchá, byla velmi napínavá. Tuto knihu určitě zařadím k té lepší polovině jeho tvorby.
A příběh se nám ještě více zamotal, ale zároveň nám další věci odhalil a vysvětlil. V tomto díle se hodně dozvídáme o osudu Ciri a jak přišla ke své pověstné jizvě. Doufám, že ty různé vedlejší příběhové linky budou mít ve výsledku nějaký užitek. Zajímalo by mě, jestli si někdo během čtení zapamatoval všechny postavy, které se v příběhu objevují. Protože já teda ne :D
Příběh knihy 1984 nemusím asi moc představovat. Totalitní režim Oceánie, kde všechny tvé kroky sleduje Velký bratr a minulost je neustále přepisována tak, že člověk přestává vnímat co je pravda a co lež. A jakmile se proviníš proti Straně, jsi vaporizován, vymazán, jako bys nikdy neexistoval. George Orwell již před více jak 70 lety dokázal popsat svět, který je velmi děsivý. Bohužel ale ani ta děsivost nebrání tomu, aby se v některých částech světa stával pomalu skutečností.
Nové zpracování v podobě grafického románu má na svědomí Matyáš Namai a odhaluje tento svět ve vší jeho krutosti.
Tenhle díl mě bavil více než předchozí. Možná proto, že se více zaměřil na příběh Geralta a Ciri tu byla jen okrajově. Ale i o ní jsme se dozvěděli podstatné informace. Děj se sice moc dopředu neposunul, ale trpaslíci a Regis to vynahradili.
První třetina knihy mě moc nebrala, podobně jako to bylo u prvních sebraných spisů. Pak ale přišel Reanimátor a úplně se to otočilo. Povídky byly více čtivě a pro mě i zábavnější. Snad si podobný nádech ponechají i v dalších spisech.
I druhá kniha ze série Zaklínač nás spíše seznamuje se světem kolem. Nejdůležitější ale je, že Geralt konečně začal věřit v osud. Těším se, až si přečti příběhy, které Geralt prožil společně se Ciri.
Velmi úsporná kniha povídek, kde ale kvalita převažuje nad kvantitou. První 3 povídky jsou úžasné, hlavně Prám. Další dvě už sice pro mě nemají takový tah na branku, ale stále je řadím mezi to lepší, co King napsal.
Rozhodně nečekejte horory jako jsou V zajetí démonů nebo Annabelle, které byly natočeny podle skutečných případů Warrenových. Vyprávění těchto (a dalších) případů je trochu střídmější. V knize je hodně teorie z oblasti démonologie, které střídají právě popisy jednotlivých případů. Někomu se to možná může zdát zdlouhavé a zbytečně ukecané. Já si v tom zase našla spoustu zajímavých informací. Samozřejmě, pokud k tomu přistupujete s tím, že se opravdu něco takového dít může. Takže nepoužívejme spiritistické tabulky, nepijme zvíření krev a buďme pozitivní.
Přiznávám se, že patřím mezi kočkomily. Proto, když jsem četla závěr knihy s pohledem na mou kočku, jsem si mohla oči vybrečet. Nejvíc mě bavily části, když "mluvil" kocourek Nana. Přemýšlela jsem, jestli si má kočka o mne taky myslí, že jsem úplný magor, v tom kočičím slova smyslu.
Druhé pokračování příběhu o Harrym a jeho přátelích není o nic horší než první díl. Tenhle příběh je opravdu kouzelný.
Dokonalost. Četla jsem ilustrovanou verzi, která mě vracela k úžasnému seriálovému zpracování. Kdo by nemiloval Azirafa a Crowleyho?
Asi nejsem úplně schopna knihu ohodnotit hvězdičkami. Kniha je plná očitých svědectví černobylské tragédie. A ukázky práce a propagandy tehdejšího režimu. Smutné, chvílemi až mrazivé. Obdivuji všechny ty lidi, co si tím museli projít. A ještě víc ty, kteří se do svých původních domovů vrátili. Asi nikdo z nás si nedovede představit, když touha po domově, někam patřit, dokáže překonat i pud sebezáchovy.
Ve třetím díle trilogie se konečně objevují paranormální věci, jako je ovládnutí lidské mysli. Pořád je to detektivka, ale už je z toho pořádně cítit King. Prostě je to tak divné, až je to super. Co se týče zábavy, tak bych poslední díl srovnala s druhým. Z trilogie se mi nejvíce líbila první kniha Pan Mercedes. Ale celkově je celá série hodně čtivá. Nevíte, jestli fandit trojici těch "dobrých" nebo Bradymu. Co si budeme povídat, on je jako hlavní padouch geniální. Doporučuji i seriál, tedy alespoň jeho první řadu. Postavy jsou tam dobře ztvárněny, hlavně ústřední dvojice Brady - Hodges.
První díl Pan Mercedes se mi líbil o chlup víc. Ale to nijak na kvalitě knihy neubírá. Sledujeme akorát jiný příběh, kde láska ke spisovateli a jeho dílu může přivést lidi do krajních situací. Opět se tu setkáváme s ústřední trojicí Bill, Holly a Jerome, kteří musí opět zachraňovat lidské životy. Dále se tu objevuje i mercedesový vrah Brady, který je po setkání s veselým pleskačem mimo, "vypnutý". A nebo není? Předpokládám, že odpověď se dozvím v posledním díle trilogie Konec hlídky. Takže jdeme na to...
Detektivní thriller v podání Kinga. Pan Mercedes byl fakt jízda. Ať už to jsou popisy událostí (mercedesová scéna, Frankie a schody), nebo popis charakterů a myslí detektiva a vraha. Sahám po pokračování Právo nálezce.
Od knihy jsem toho moc neočekávala. Přece jen, když se řekne King, tak zrovna Ostrov Duma Key vás nenapadne jako první dílo, které s ním spojit. Takže jsem po této knize sáhla, protože mi dlouho ležela v knihovně, tak bych ji už konečně mohla přečíst. Ale nakonec se z Duma Key vyklubal hodně zajímavý příběh. Kdy někdy do poloviny knihy máte pocit, že čtete jen příběh muže zotavující ho se po vážné nehodě. Pak ale přijdou ty divné věci a všechno do sebe nakonec pěkně zapadne. Kniha mě hodně bavila. Horor to úplně není, ač obsahuje nadpřirozené prvky. Ale napínavé to rozhodně je.
Kdybych mohla, tak tomu dám klidně těch hvězd deset! Příběh jsem znala již z filmu, který jsem viděla mnohokrát, takže tam mě nic překvapit nemohlo. Byla jsem zvědavá, jestli mě popis děje v knize dostane stejně jako film. Důkazem, že ano, je prázdná krabice kapesníčků vedle mě. Neuvěřitelně napsané, četlo se to jedna báseň. Konečně jsem taky mohla ocenit, jak skvěle je natočen i film. Protože scény a dialogy jsou ve většině případů totožné s knihou.
"Každý musí umřít, neexistují žádné výjimky, to dobře vím, ale někdy - ach, Bože - je Zelená míle tak dlouhá."
Dracula je srdeční záležitost. Ani nevím, kolikrát jsem ji četla. Mám doma dvě vydání. Jednu verzi, v jaké jsem ji kdysi měla půjčenou z knihovny (prostě nostalgie) a nedávno jsem si koupila verzi v černém sametovém obalu se stříbrnými nápisy. Jednoduše nádhera, kterou jsem musela mít ve své knihovně.
Jak děsivá může být dětská představivost. Kdy se z naprosto banálních věcí můžou stát monstra. A nebo tam monstra opravdu číhají v temnotě lesa?