Anne Leyyd komentáře u knih

Tak toto byl třemi slovy... MASAKR OBŘÍCH ROZMĚRŮ. :O :O :O

Něco mě sice zklamalo (více v recenzi), ale tento díl byl zkrátka masakr...

Sice jsem si skoro všechno vyspoilerovala ještě předtím, než jsem se do knihy pustila, ale i tak mě to dostalo do kolen a téměř na pokraj sil a čtenářské příčetnosti.

Nehledě na všechno, co se stalo, tak mě nejvíc zasáhl Rowan v závěru. To všechno, s čím se na konci musel vyrovnat, na co všechno přišel, co se mu odkrylo atd. A poslední odstaveček v knize byl vážně... NO CO NA TO ŘÍCT???!!! Snad jen to, že následující měsíce (snáď né roky!!!) budou opravdu... tvrdé...

Mrzelo mě, že Elide NĚKOMU na konci nedala facku!!! No, komu by to uškodilo, řekněte?

Lorcan a jeho "box of shame" :D :D :D Prstíčkem bude muset hrabat opravdu HOOODNĚ dlouho!

No a Aedion a plány, které mu Lysandra s Aelin připravily... OH MY DEAR! :D To člověk neví, jestli se smát anebo šokem ječet :D

Už aby tady byl Chaol se svou "novelou" a pak už honem 6. díl!!!

9 16.10.2017

Když jsem začala číst, měla jsem výhrady, ale ty se... po pár desítkách stránek rozplynuly. Přesněji poté, co jsem zjistila, že děj a postavy se posunuly ve svých charakterech tak, jak to pro ně bylo nejpřirozenější.

Je to sice "jen" scénář, ale já jsem před sebou všechno živě viděla, takže jsem opravdu měla pocit, jako bych četla regulérní 8. díl Harryho Pottera.

SPOILERY

Skoky v čase jsou teď ve všech knihách / seriálech / filmech zjevně objeveným hitem, ale tady to prostě fungovalo na jedničku. Opravdu jsem si užila všechny pohledy do různých časových linek. Hermiona jako bojovnice - drsné! Nebo Hermiona jako psychopatka! :D Ron ženatý s Padmou - ježkovy oči! :D

Moc jsem ocenila humor - padala jsem smíchy. A také jsem ocenila, že se v knize objevilo tolik "starých" postav. Díky za Snapea i Brumbála!

Jediné, co mi tak nějak zkazilo chuť byl onen hlavní bod, že Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit měl dceru. Oh, come on! Really? Tak nějak pochybuju, že by s tím vším smrtijedstvím a zničením Harryho pomýšlel ještě na toto. Ale J. K. R. je tu paní, takže...

A pak ještě jedna věc (tu už zmiňovalo více čtenářů) a sice to, že se Cedric jen kvůli takové blbině stal smrtijedem. Specificky tohle mohlo být propracované víc, protože Cedric byl přece onen rytíř v lesklé zbroji, tož... s jeho charakterem zacházejte také tak... !

KONEC SPOILERŮ

Musím dát 5 hvězd. Ne proto, že to je povinnost. Po přečtení několika zklamaných komentářů jsem se smiřovala s tím, že dám klidně o dost menší počet, ale prostě... mě to chytilo! Bylo to napínavé, dobrodružné, detektivní, vtipné, kouzelné a... já se prostě tak ráda vrátila do Bradavic... :-)

Vřele doporučuji. Čekala jsem málo a dostala mnohem víc ;-)

9 27.12.2016

Zdařilé pokračování Pod nekonečnou oblohou. Kdybych věděla, že tahle kniha DOOPRAVDY skončila tak, jak skončila její česká verze, dala bych „jen“ 4 hvězdy. Ale jelikož vím, že to tak NENÍ, dávám 5.

Nechápu reakce Knižního klubu a jejich vysvětlení, proč vydali pouze POLOVINU knihy – polovinu regulérního dílu od Veronicy Rossi. A zase tolik chyb! Opravdu bych byla VDĚČNÁ, kdyby si na korekci této série odpovědná redaktorka či redaktor posvítili, protože tohle je neskutečné. Hrozně to sráží celkovou hodnotu knihy, navíc tak skvělé jako je Nebe.

Co se týče děje – napínavé, i když mě štvalo, že se Árie s Perrym na tak dlouho museli odloučit a tady OPĚT narážím na to slavné utnutí v polovině, kdy to je nejzajímavější.

Roara jsem si oblíbila ještě víc než v 1. dílu, pokud to je vůbec možné :-) A Liv jsem chtěla proplesknout, ovšem nakonec jsem ji chápala.

Pevně doufám, že se Perry nedá tou (no, nechci říct husou) Kirrou zblbnout. A že se nám tam neobjeví milostný trojúhelník, protože zrovna u tak silné a nezapomenutelné dvojice jako je Árie s Perrym, by to bylo (pro mě) jasné mínus a degradovalo by to knihu na úroveň dalších, což si nezaslouží.

Takže celkově – Veronica Rossi: super, jen tak dál. A co z toho udělali v Knižním klubu? Raději bez komentáře.

9 22.08.2013

Nebýt knižní výzvy na databázi knih, tak bych se do tohoto příběhu určitě nepustila. Autorovi nelze upřít jazykovou obratnost, vytříbenost a dalo by se říci i hravost. Nejprve jsem si ty různé větné vsuvky a odbočky vychutnávala, ale posléze mi začaly (ne doslova lézt na nervy) skoro vadit. Tak nějak mi přišlo, že autor (potažmo hlavní hrdina majordomus) neustále odbíhá od tématu. Když jsem byla za polovinou, tak nějak jsem si na ten styl vyprávění už zvykla, ovšem to nic nemění na tom, že raději sáhnu po „klasičtějším“ vyprávěcím stylu.

Samotný příběh měl své kouzlo. Musím přiznat, že jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne, ačkoliv mi bylo jasné, že to nebude nic, na co jednou budu vzpomínat s úsměvem a hřejivým pocitem v duši. Majordomův příběh byl zajímavý, ale neskutečně smutný a jednotvárný. Oceňovala jsem jeho pečlivost, ovšem posléze už mi začala lézt na nervy, protože jí podřizoval všechno a absolutně mu nedocházelo, co je v životě důležité. Na druhou stranu se tomu asi těžko lze divit, pokud byl celý život veden a vychováván tímto směrem.

Tudíž v celkovém hodnocení se přikláním ke 4 hvězdám – za autorovu neskutečnou slovní obratnost a snad i poselství celé knihy. Nicméně vím, že po tomto příběhu už nikdy víc nesáhnu. Soumrak dne je jistě vhodnější pro starší a vyzrálejší čtenáře, kteří ocení autorův působivý styl psaní a hluboký příběh, který ale pro mě osobně postrádal více záživnosti, děje, humoru a všeho dalšího, co na příbězích vyhledávám.

Na film jsem se musela podívat hned po dočtení, protože mě zajímalo, jak si s ním tvůrci poradili. A. Hopkins a E. Thompson byli skvělí, ale opět – vidět jednou bohatě stačilo. Jen tak mimochodem: majordomův otec byl děsivý. Potkat ho v noci v parku nebo temné uličce, tak zdrhám jak namydlený blesk.

8 08.12.2018

Od příběhu Levany jsem čekala opravdu VŠECHNO, jen ne to, co se skutečně stalo. Marissa Meyer napsala nesmírně zajímavý, silný, depresivní, krutý a bolestivý příběh. Svým způsobem mi je Levany tak z 10 % líto, protože nebýt jejích děsných rodičů a zavrženíhodné výchovy + naprosto otřesné sestry, možná by to s ní dopadlo jinak. Zbylých 90 % ale věnuji tomu, že ji fakt nesnáším a to hlavně kvůli KONCI!

Ježkovy oči! Já čekala, že to s chudákem Evretem nedopadne dobře (mimochodem ten chlap si zaslouží poklonu!!!), ale teda že to dopadne TAKHLE! - ne, to jsem opravdu nečekala. Srdce mi pro něj a pro Winter pukalo :-'(

Nicméně jsem si zde oblíbila Jacina :D Trochu napravil svou (budoucí) reputaci z Cress a té jeho nesnesitelné arogance. Tady to vypadalo na fajn kluka :-) Kdo ví? Třeba se z nás ve Winter stanou přátelé :D :-) Uvidíme! Prosííím, ať už je tady Winter! Nemůžu se dočkat! Chybí mi Cinder... a Kai... a Cress... a Vlk... a Thorne... a Scarlet... a Iko... no prostě všichni!

Jinak mám pocit, že by se tento příběh mohl prezentovat spíše jako TRAGÉDIE, za kterou by se nestyděl ani SHAKESPEARE.

8 05.09.2015

Tato kniha mě zaujala námětem, recenzí na blogu Knižní přátelství a opravdu skvělou super obálkou, která je jedna z těch nejlepších, jaké jsem viděla.

Opravdu se musím přidat na stranu těch, kteří tvrdí, že tato kniha NENÍ JENOM pro děti. Opravdu není. Je to kniha pro všechny a zařadila bych ji do povinné četby. Nejen proto, že jde o příběh neobyčejně silný, citlivě a uvěřitelně napsaný, ale také proto, že by si dnešní mládež měla uvědomit, jaké mají štěstí, že jsou zdraví a pokud mají nějakou sem tam vadu, tak si vlastně ještě můžou pískat, protože ve srovnání s Auggiem většina tzv. tělesných vad na kráse bledne a ztrácí na důležitosti.

Ale abyste si nemysleli, že je kniha plná dojemných scén, které vám budou hrát na city a vy budete zatlačovat slzu na každé druhé straně tak to opravdu NE! Žádné hraní na city a ač je to příběh o chlapci se zdeformovaným obličejem, jen co si přečtete první stranu tak uvidíte, že postava Auggieho je v mnohých ohledech někdo, od koho bychom se toho mohli hodně naučit.

Kromě Auggieho se ve vyprávění střídají i další postavy, čímž se příběh stává více uvěřitelným a díky několikero úhlům pohledu nakonec získáte na okolí hlavního hrdiny daleko přesnější a ucelenější pohled. Také přijdete na to, že věci, které se zdají být v barvě té a té, můžou z pohledu někoho jiného vypadat diametrálně odlišné. Přesvědčíte se, JAK MOC je lidská psychika a důvody chování komplikované, jak se proplétají a pokud se řádně nedíváme, můžeme se v souzení druhých POŘÁDNĚ SEKNOUT.

Takže moje rada na závěr? PŘEČTĚTE SI TO. Nebudete litovat, a pokud vás kniha neuchvátí, určitě díky ní získáte aspoň nový vhled na dětskou duši, přijdete na to, že ani dětské starosti nejsou jenom „malé“, a možná na své „vady“ na kráse nebudete pohlížet s takovou nechutí. Ono – každý máme něco, že? Někdo má odstávající uši, někdo větší zadek, někdo jizvy na tváři, někdo nemůže chodit, a někdo… někdo je jako Auggie (i s takovou „vadou“ umí žít a radovat se ze života).

Ještě pořád vám to jako důvod k přečtení nepřijde? :-)

8 20.11.2013

pro všechny, koho by to zajímalo: brzy bude film na motivy této knihy a vypadá zatím celkem dobře :-) zde trailer: https://www.youtube.com/watch?v=_8RIlIOd_us

7 27.10.2021

Po Staříkovi jsem se docela s chutí (skoro na den přesně po roce) pustila do dalšího Jonassonova díla. Opět s famózním Martinem Stránským coby vypravěčem.

Přiznávám, že prostřední část knihy mě bavila o trochu méně - nejvíce se mi líbily části s Nombeko, ale jinak nemám co vytýkat. Pokud se připravíte na to, že autorova díla budete brát s nadhledem a oblíbíte si (či si zvyknete) na jeho styl humoru, pak si jeho příběhy opravdu vychutnáte a užijete.

Obdivuji autorovu propracovanost, schopnost okamžitě mě vtáhnout do děje a jen těžko se od něj zvedat (za což může z velké části M. Stránský), dále i to, že nás během jedné knihy protáhne téměř po celém světě a umožní nám setkání s tak nepřebernou škálou originálních postav a v neposlední řadě to, jak originální a nečekané, šílené i geniální zvraty je do svých příběhů schopen zakomponovat.

Těším se na další díla a Analfabetku i Staříka rozhodně doporučuji :-)

7 09.12.2017

U této knihy se přikláním k 4,5 *

Styl psaní autorky byl neskutečně čtivý. 300 stran jsem přečetla téměř v kuse a nemohla se odtrhnout. Postavy Mallory a Ridera jsou skvěle vykreslené a skutečně sympatické. Mallory je jedna z mála hrdinek, nad níž jsem téměř za celou knihu ani jednou nemusela protáčet oči, byla mi vážně sympatická a ve spoustě věcí jsem se do ní bez potíží dokázala vžít.

Příběh byl dobře vystavěný, smutný, veselý, romantický, drsný, reálný. Autorce se podařilo vystříhat tolika profláknutým scénám alias párty, chození kolem horké kaše, neřešitelný milostný trojúhelník, typická husa-hrdinka. Takže rozhodně body navíc. Navíc každá z postav měla své místo a líbily se mi všechny "vrstvy" z nichž se každá skládala a které jsme po celou knihu "odkrývali".

Co mě iritovalo, tak neustálé klení a přemíra Božích jmen namísto citoslovcí. Pro všechno na světě! - to je vážně tak těžké najít COKOLIV jiného jako tuhle "výplň"? Jak je možné, že tolik autorů zvládá perfektně psát i bez tohoto přemrštěného množství? Ach jo. Toto mi požitek z četby opravdu pokazilo.

Samotný konec mi přišel trošku přicukrovaný, ale... tož, přivřu oči :-) Líbilo se mi celkové poselství knihy o hledání "vlastního hlasu", sbírání odvahy, a o "navždy a věčně" - silné myšlenky.

Knihu každopádně doporučuji všemi deseti. Připravte se ale na to, že pokud se do ní pustíte, hned tak se od ní nezvednete, takže bacha! :D

7 12.04.2017

Ach, konec jedné z nejlepších sérií... co k tomu dodat? Sladkohořké pocity ve mě převládají a plně souhlasím s komentářem Turiel11.

Celá kniha byla naprosto skvělá - plná akce, napětí, zvratů, šílených zákrutů na ještě šílenějších křižovatkách celé Měsíční revoluce. Marissa Meyer si s dějem pohrála jako pravá MISTRYNĚ svého spisovatelského řemesla. Byl tam i tolik potřebný humor (opět díky, Thorne :-) ), romantika (mohlo jí být více) - protože co si budeme nalhávat SPOILER - pokud se autorka rozhodne během celé knihy všechny dvojice neustále rozdělovat a zase dávat dohromady, tak to prostě jde pooomaaaluuu... KONEC SPOILERU.

Doufala jsem, že mě nezklame zcela nic, ale zklamalo - moc mě mrzelo (jak už tady čtenářky zmiňují) to, co se stalo Vlkovi - pro hvězdy! - to to všechno musel odnést jenom ON? Vážně to bylo nutné??? A vážně bylo nutné, aby si toho "vyžral" tolik?

Co dalšího mě mrzlo, tak zakončení dějové linky mezi Winter a Jacinem - na začátku to vypadalo tak slibně! Ale ten konec... To nebyl konec, jaký si ti dva zasloužili. V celé sérii dostali jednoznačně nejméně prostoru! Prostě jsem měla pocit, jakoby Winter skončila minimálně o 5 kapitol dříve než měla. A teď můžu jen doufat, že to spraví Hvězdy nad hlavou.

Cením si toho, že Marissa každému věnovala ke konci určitou část / kapitolu - což je rozhodně víc, než dnes může člověk čekat v jakékoliv jiné young adult nebo fantasy literatuře, ale i tak to podle mě bylo málo... Anebo jsem prostě takový závislák, že by mi bylo málo všechno :D

Každopádně celkové hodnocení je rozhodně na víc jak 5 hvězd, už kvůli té propracovanosti, čtivosti, originalitě a všem těm báječným postavám, které se mnou už budou navždy, a ke kterým se tak ráda budu vracet. Nicméně v MÝCH PŘEDSTAVÁCH to s Vlkem dopadne trochu... ehm víc jinak, protože toto si prostě nezasloužil a Scarlet taky ne...

A připojuji se k těm všem dalším čtenářům na goodreads, kteří s očima plnýma slz opakují jako mantru "Ještě Hvězdy nad hlavou... Ještě Hvězdy nad hlavou... na ty si počkám a pak mi bude líp." :-)

7 04.12.2016

DÍKY HVĚZDÁM, že jsem si tuto sérii četla až nyní, protože představa, že bych musela čekat víc jak 2 ROKY na Winter je naprosto neslučitelná s mým psychickým zdravím!

Cress (a celá série) je opravdu skvělá kniha - maximálně podařené pokračování série Měsíčních kronik a já jsem TAK ŠÍLENĚ RÁDA, že jsem se k nim dostala. Marissa Meyer píše neskutečně poutavě, mile, filmovým tempem se řítí vpřed a vám nezbude nic jiného, než se nechat jejím příběhem unášet.

Tolik naprosto dokonalých, emocemi nabytých scén v jedné knize jsem už dlouho neviděla! Bezkonkurenční scéna, když se Cinder konečně viděla s Kaiem - moje srdce metalo salta z nervozity! A poslední 2 kapitoly byly... OH MY DEAR! A co teprve celá pasáž odehrávající se v paláci?!!!

Co se týče Cress a Thorneho - jsou skvělí, miluju jeho humor a tu praštěnost říznutou přehnanou sebedůvěrou. I přesto všechno je to dobrák :-) Ale nemůžu si pomoct a mým oblíbencem z mužského osazenstva je prostě Vlk s Kaiem v těsném závěsu :-) Cress byla skvělá a celkem dost věcí máme společných :D

A co celkově? Jak mi někdo řekne, že tato série je blbost, tak ať se těší! Něco zažije! Nemůžu se dočkat Winter, i když mám nutkání Jacina praštit po hlavě. Jsem zvědavá, jak se vybarví dál :-)

7 27.08.2015

OBSAHUJE SPOILERY

Přečtete-li si anotaci, pak naprosto přesně víte, o co v příběhu půjde. Když jsem byla asi zhruba v půlce knihy, uvědomila jsem si jedno – Markus Zusak je opravdu SKVĚLÝ vypravěč. Textu, který používá k vyjádření určitých scén či emocí hrdinů používá MÉNĚ, než bych čekala, že je možné, abych si to JÁ JAKO ČTENÁŘ, dokázala užít - nicméně opak mého očekávání (či předsudků) byl v tomto případě opakem pravdy.
Zusakovy krátké věty, jasné a trefné popisy, barvitá přirovnaní a svižné tempo knihy měly své nezaměnitelné kouzlo a já si říkala, že by bylo zcela zbytečné přidávat další slova.

Postava Eda a jeho uvažování ze začátku mě trochu… štvaly (místy), ocenila bych méně nadávek a klení, více optimismu a nadhledu. Ovšem to jsem ještě netušila, jak skvěle má Markus Zusak promyšlený každý detail. Edova postava prodělávala během celého příběhu neskutečnou proměnu a mě došlo, že i jeho popisy a styl vyprávění, které čtenářům poskytuje, se postupně měnily.

V příběhu najdete všechno, co byste od příběhu mohli a měli očekávat - tedy: originální, reálné hrdiny, s nimiž budete držet a soucítit, humor, akci, romantiku, náměty k zamyšlení, odsýpající děj.

A když už jsem u těch námětů k zamyšlení – mnohdy jsem až žasla nad tím, jak Markus Zusak vyjádřil něco, o čem jsem si vzápětí uvědomila: „no jo, vlastně!“ A už jsem očima šupajdila zpátky, abych si tu větu přečetla ještě jednou.

Opravdu nevím, zda jsem si z knihy odnesla to, co bylo autorovým záměrem, nicméně budu i k próze přistupovat podobně jako k poezii – čili tak, že by si z ní každý měl odnést to, co je přesně pro něj a zaujme právě jeho.

Já si tedy z knihy odnesla to, že kolem nás je spousta lidí, kteří potřebují naši pomoc. A mnohdy to nemusí být darování 100 tisíc, ale ta nejobyčejnější malá pomoc, kterou bychom třeba ani za pomoc nemuseli považovat. Prostě stačí mnohdy drobnost.

Samotný konec jsem pak asi pochopila tak, že oním „zadavatelem“ úkolů pro Eda, je život sám. Nevím, třeba jsem to pochopila úplně špatně, a pokud ano, tak mě prosím opravte, nebo mi napište vaše stanovisko ;-) Budu za to ráda! Opravdu ;-)

Co mě k tomuto závěru vedlo? Asi to, že mám pocit, že život sám nám rozdává karty, někdy ne úplně ty „dobré“ které by se nám při hře (v životě) hodily. Zde je ale potom na nás, jak budeme hrát a jestli i svůj zdánlivý neúspěch dovedeme přetvořit v něco lepšího, zda jsme schopni něco obětovat, něčeho se vzdát ve prospěch druhých. Ono se to často může otočit (a jsem si jistá, že tuto zkušenost máte také – a bezpočtukrát ověřenou). A pak… někdy… můžeme vidět, že i ten neúspěch, ten „PÁD NA HUBU“ a to, co jsme považovali za to nejhorší, se ukáže vlastně být tím nejlepším (nebo cestou k tomu nejlepšímu) co nás mohlo potkat a nemuseli jsme to ani čekat. Jasně, někdy to není hned, někdy to trvá o DOST déle, ale výsledek se vždycky dostaví, dříve nebo později. A to je velká útěcha, nemyslíte?

Čtivý, zajímavý, příjemně plynoucí příběh, v němž si asi každý najde to „svoje“. Doporučuju všem čtenářům asi tak od 14 let.

7 27.01.2014

Knihu vřele doporučuji, ale díky celkovému zmíněnému vyznění opravdu spíše čtenářům nad 18 let (a možná raději i od 20 let). A klidně si myslete, co chcete, ale STOJÍM si za tím.

Celkově ale musím přiznat, že Měděný jezdec je jedním z těch nejsilnějších, emocemi nabitých a nejpropracovanějších příběhů, jaké jsem kdy četla a na jeho pokračování jsem se nesmírně těšila.

Takže opravdu 5 hvězd (a velké mínus za ty přehnaně zbytečné erotické scény, které příběhu vážně ZNAČNĚ ubraly na kvalitě).

Více v recenzi: http://zefill.blogspot.com/2014/03/medeny-jezdec-recenze-na-knihu.html

7 31.12.2013

Knížku jsem si nejprve přečíst nechtěla, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím a uvidím. V první řadě na mě udělala dojem opravdu působivá obálka. Jedna z nejlepších, jaké jsem kdy viděla.

Při čtení prvních kapitol jsem byla zmatená jak lesní včela a nevěděla, která bije. Přišlo mi to všechno hrozně zamotané, složité, těžko představitelné. Trvalo mi delší dobu, než jsem se do toho dostala – popravdě, než se Árie s Perrym domluvili na spolupráci :-) OVŠEM PAK už jsem to hltala bez dechu a nemohla jsem se od toho odtrhnout.

Na významy ostatních věcí jsem postupně přicházela také, začaly mi zapadat do sebe, až jsem byla v perfektním obraze, i když mi někdy činilo potíž si uvědomit, že ačkoli scenérie kolikrát působily skoro středověce, tak se děj odehrává v budoucnosti. Ale nějak jsem to zvládla ;-)

Svět, který Veronica Rossi vytvořila, mě dostal svou propracovaností a detaily. Bylo to skvělé dobrodružství a asi jako většina ženských čtenářek jsem na konci bušila hlavou do zdi se slovy „to snad není možný!“
Do Perryho postavy jsem se bezhlavě zamilovala, jediné, co mě štvalo, bylo to, jak často mluvil o tom, že se chce stát Krvepánem… Ale to je detail :-) Taky mě NESKUTEČNĚ BAVILO, jak Perry Árii vysvětloval to, co se s ní děje, jak má hledat jídlo :D u toho jsem se křenila jak osel :D

Roarovu postavu jsem si oblíbila též a jsem zvědavá, jak se ještě vybarví Uhlík :-)

Nemůžu se dočkat pokračování! A hrozně mě štve, že si pak na 3. díl budeme muset počkat až do června 2014 (podle reakce Knižního klubu na dotaz).

Jediné, co mi celkově kazilo čtenářský požitek, bylo neskutečně moc chyb! Tolik jsem jich snad v žádné jiné knize ještě nenašla a opravdu mě to štvalo, protože tak skvělý příběh si to NEZASLOUŽÍ! Před několika lety by si tolik překlepů nikdo nedovolil vydat. Doufám, že u 2. dílu si to v nakladatelství víc ohlídali.

7 19.06.2013

Nejprve jsem chtěla dát 4 hvězdy, protože mi poněkud chyběla ona romantická linka, ale konec vše plně vynahradil. Pravděpodobně jeden z těch skvělých, nejlepších a neotřelých konců, jaké je možné postavám přát. Moc se těším na další Mussovo dílo a všechny jeho knihy doporučuji všemi deseti.

6 16.06.2019

Kniha byla velmi čtivá, vyprávění o vlčím životě a "pravidlech" neskutečně poutavé a opravdu by bylo fajn, pokud bychom se od vlků něčemu přiučili. Poslední kapitoly v knize autorka pojala jako sondu do dnešního světa a naší "vidiny" přírody a divočiny - velmi podnětné a vedoucí k zamyšlení... Také se mi líbilo, jak realisticky popisovala, že vlky člověk musí brát jako normální zvířata, žádné "svaté" tvory, ale tvory, kteří zabíjejí, aby přežili, ale ABY přežili, ne jako JEDEN TYPICKÝ TVOR, který to dělá pro zábavu anebo prostě proto, že může.

K Moudrosti vlků se určitě ještě vrátím, abych si knihu mohla vychutnat znovu. Všem ji vřele doporučuji - jak vlčím milovníkům, tak těm, kteří o nich nevědí nic, ale přáli by si to změnit ;-)

6 15.05.2019

Jako malá jsem se na Strakonického dudáka dívala xkrát, takže nevím, zda by se mi to tolik líbilo, kdyby se mi při četbě před očima neodvíjely ty krásné filmové obrazy. Když člověk bere v úvahu, že čte v podstatě scénář, a ne klasickou knihu, tak je to velmi povedený příběh, kterému není co vytknout. Rozmanité druhy postav, trochu drama, ale hlavně pohádka. Bylo fajn, že zde Dorotka jako ženská hrdinka nevystupuje jako ta, co jen sedí a čeká, až se pán uráčí, ale sama bere věci do svých rukou. Doporučuji a po pár letech si jdu zase pustit film :-)

6 12.01.2019

I HATE Cassandra Clare!!!

Jak to mohla udělat? JAK? J – A – K? Tohle prostě není fér!!!

Fakt jsem na konci brečela. DO HÁJE! PROČ? TOHLE PROSTĚ NENÍ FÉR!!! NENÍ! NENÍ! A NENÍ!

Vážně doufám, že to v nadcházejícím díle řádně vyžehlí, protože tohle už je teda MOC!

OBSAHUJE SPOILERY!!!

Takže si to shrňme – Clary asi umře? Magnus, Tessa a všichni další čarodějové nemocní? Robert mrtvý. Livy!!!!!!! MRTVÁ!!! Meč smrti v pytli! Julian určitě udělá nějakou kravinu a všechno jde do KOPRU KOPROUCÍHO!!! Že já husa s touhle ságou vůbec začínala!!!

KONEC SPOILERŮ

Jako cliffhangery umí Cassandra skvěle, TO SE NEDÁ POPŘÍT! Ale ať už toho nechá!!! Blackthornovi si fakt zaslouží svátek – aspoň chvíli (myšleno pár let) klidu!!!

Omlouvám se, ale momentálně nejsem ve stavu napsat něco víc uceleného a smysluplnějšího… Musím si vzít pár prášků Lexaurinu a tři panáky navrch k tomu…

6 28.10.2018

Tato kniha... byla jedna z těch nejvíce zvláštně, originálně, krásně, podivně a neuchopitelně napsaných, jaké jsem kdy četla.

Příběh plynul pozvolna jako med ze lžičky. Klouzal v popisech jednotlivých stanů, byl prodchnutý spoustou úžasných kouzel. Ačkoli neobsahoval žádnou akci, napětí, dobrodružné prvky, přesto mě k sobě děj neustále přitahoval.

Mrzelo mě, že Celii a Marcovi bylo (když se to vezme kolem a kolem) věnováno tak málo prostoru. Části s nimi dvěma, když byli spolu, se mi líbily nejvíce. A i když bych chtěla mnohem více scén právě s nimi, jejich vztah měl sílu a jejich láska ze stránek čišela. Bylo to opravdu krásné, snové, kouzelně zvláštní, nečekané...

Samotný konec byl důstojným zakončením. Pořád jsem tak trochu na vážkách, co si o celé knize myslet, ale přikláním se ke 4 hvězdám a tu 5 pomyslně přidávám též.

Poetické příběhy sice nejsou těmi, které bych vyhledávala nebo se v nich vyžívala, ale tady tento příběh byl vskutku... No, asi si to budete muset přečíst, abyste pochopili :-)

Pozn. Škoda, že se nakladatelství nerozhodlo pro původní USA obálku. Úžasná!

6 08.04.2017

Tedy... wow. V první řadě mě velmi zaujala anotace a sotva jsem knihu otevřela, měla jsem na tváři úsměv od ucha k uchu, protože to zpracování je prostě kouzelně úžasné. Moc a moc se mi líbilo!

Samotný příběh byl zajímavý, dobře napsaný, sympatické postavy Maddy a Ollyho. A i přesto, že jsem uhodla (opravdu přesně), jak to dopadne, tak mi to nevadilo a kniha se mi moc líbila. Dávám sice "jen" 4,5 hvězdy, protože mi v tom ještě něco chybělo (nevím co, ovšem něco ano), ale přesto vám tento příběh doporučuji všemi deseti.

Člověk si při jeho četbě zase může znovu uvědomovat, jaké má štěstí a jak bychom si měli vážit i tak zdánlivě obyčejných věcí jako třeba toho, že se můžeme jít projít ven, jít si nakoupit nebo si prostě dát to, na co máme právě chuť.

Moc a moc se těším na film! :-)

6 16.03.2017