Amazonka72 komentáře u knih

Po dvanácti letech jsem opět sáhla po trilogii, která začíná tímto prvním dílem. Pamatuji si, že v době prvního vydání způsobila tato kniha doslova revoluci na čtenářském trhu. Četl ji snad každý, všichni o ní mluvili, stala se opravdovou senzací. Ale od té doby už nějakých pár let uběhlo a docela dost věcí se od té doby změnilo. Jednak se na knižním trhu objevily desítky knih (a autorů) tzv. severské krimi. Stieg Larsson byl průkopníkem. Dnes mi již tato kniha nepřišla tak převratná, protože jsem přečetla několik dalších "severských krimi". A musím konstatovat, že Larsson byl proti těm novějším, takový "slabý odvar" co se násilí a dramatických scén týče. Ale byl první, a to se rozhodně počítá.
Je zajímavé, jak dovedou severští autoři psát poutavě... u málokteré knihy máte pocit, že ji zkrátka nemůžete odložit dokud ji nedočtete až do samého konce. Což je u 500 stránek docele problém.
A ještě něco málo ke knize samotné - ano, i mně přišlo, že je v ní docela hodně "ekonomických popisů", ve kterých jsem se občas ztrácela. Možná by šlo některé pasáže trochu proškrtat. Na druhou stranu se mi ale moc líbil popis hlavních postav, zejména Lisbeth. Tak komplikovaná osobnost, ale přitom velmi přímočará. Oblíbila jsem si ji. A Michael, takový normální chlap, i se svými vztahy k ženám, k potřebě dokázat svoji nevinnu a dokončit úkol, ke kterému se zavázal. Byli mi oba sympatičtí.
A že jsou životy "bohatých" a vlivných rodin velmi často obestřeny tajemstvím - myslím si, že k bohatství velmi často patří.
Pro dlouhé zimní večery rozhodně ta správná volba.

10 13.12.2020

Další audiokniha z produkce Českého rozhlasu. Opět velmi dobré ztvárnění a dramatizace.
Knihu jsem nečetla, ale před více jak rokem jsem sledovala stejnojmenný seriál na HBO s hvězdným obsazením. A musím podotknout, že se autorům seriálů podařilo opravdu skvěle přenést tento knižní příběh na filmové plátno.
Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala. Byla napínavá, osudy jednotlivých žen byly velmi dobře popsány. Autorka se věnovala každé z nich a to velmi pečlivě. Někdy mi u našich autorů chybí právě to vykreslení jednotlivých postav, kdy mám pocit, že rozumím jejich jednání (protože o nich něco vím a dokážu se s nimi ztotožnit - či neztotožnit).
Zdánlivě ideální životy s sebou mnohdy nesou nevyřčená tajemství. A nebo potlačované pravdy. Téma domácího násilí - kolik úspěšných žen působících navenek šťastně, prožívá toto ponížení ve vlastní rodině?
Mám chuť si některou z dalších knižek autorky přečíst. Uvidíme, zda moji důvěru nezklame.

5 13.12.2020

Ano, dám této útlé knize 5 hvězdiček. Důvod je prostý, pro mě byly tyto krátké sloupky pana Marka Ebena pohlazením po duši. Milé, nevtíravé, chytré, se špetkou humoru. Maličkosti každodeního života. V dnešní době zázračný elixír. U několika textů jsem se opravdu pobavila. Není jednoduché vybrat ten jeden jediný, který mě zaujal nejvíce, ale rozhodně nemohu opominout příběh ze supermarketu - kdy se na Vás od pokladny hrne množství produktů, a Vy (ač se snažíte sebevíc) nestíháte poskládat všechny ty nakoupené potraviny do tašky. Téměř každý týden tuto chvilku trapnosti při nákupu v obchodě prožívám. Jak očistné je zjištění, že v tom nejsem sama. A že podobné pocity má i tak noblesní člověk, jakým je pan Eben. Chcete-li vykouzlit úsměv na své tváři, či tváři někoho blízkého, určitě po této knize sáhněte.
Jediná výtka - opravdu by mě zajímalo, kdo vymýšlí a schvaluje obálky knih. Dle mého estetického cítění je tato obálka vrcholem nevkusu. Kdyby nešlo o knihu pana Ebena, záruky kvality, nikdy bych po ní nesáhla. Obálka knihu prodává, je to první, co Vás v knihkupectví zaujme (či nezaujme).

21 13.12.2020

Budu upřímná, tohle nebylo vůbec jednoduché čtení. Musela jsem si jednotlivé příběhy "dávkovat", ačkoli byl děj velmi napínavý, místy jsem ho nemohla číst najednou. Bylo potřeba krátké pauzy, slovy sportovce - "tak trochu vychnout".
Po knize jsem sáhla z jediného důvodu, doufala jsem, že díky přečtení tohoto díla alespoň částečně pochopím důvody všech těch válek a tahanic na Středním východě. O Izraeli slyšíme takřka stále a vlastně je velmi těžké pochopit, proč se tam stále bojuje a bojovat se vlastně nikdy pořádně nepřestalo.
Nejsem historik a přiznám se, že se o historii jako takovou moc nezajímám, ale ráda si dávám věci do souvislostí a snažím se pochopit fungování dnešního světa. Bez znalosti dějin 20. století ho však pochopit nejde.
Co pro mě bylo obtížné, byla všechna ta exoticky (většinou arabsky) znějící jména. Já se v nich ztrácela, často jsem musela knihou listovat, abych se zorientovala, kdo byl kdo. A že se v knize vyskytovalo různých jmen a názvů vesniček opravdu hodně.
Závěr knihy byl pro mě také již velmi náročný, asi jsem už neměla sílu číst o tom, jak lidé neustále válčí a bojují. Na druhou stranu vznik státu Izrael byl o neustálých bojích a je naprosto obdivuhodné, jak Izraelci, jako národ, velmi oddaně bojovali za svoji zemi. Muselo to být hrozné - skončila válka, většina přeživších z koncentračních táborů v zuboženém stavu, ale s nadějí v srdci odjíždí do Izraele, aby zde začala nový svobodný život, a dalších několik let musí bojovat za svoji zemi a za svůj národ? A to mnohdy velmi tvrdě, bez podpory.
Asi jsem spoustu věcí pochopila, resp. doufám, že jsem si vytvořila takovou představu, která alespoň částečně odpovídá skutečnosti. Fascinoval mě vznik a význam kibuců, vůbec jsem netušila, jak obtížné bylo získat v Izraeli úrodnou půdu.
Je to opravdu obdivuhodné a je úžasné, že se našel autor, který si dal se sepsáním těchto dějin takovou práci. Potřebujeme takové knihy, abychom nezapomněli.

7 01.12.2020

Tento podzim je ve znamení audio knih. Další do sbírky - skvělé zpracování na ČR dvojce. Vůbec nechápu, že jsem až do druhé koronavirové vlny neobjevila tak úžasnou stanici s opravdu zajímavými dramatizacemi knih všeho druhu.
Notoricky známý příbeh rozpolcené osobnosti. Místy až s hororovou atmosférou. Knihu jsem četla asi před 30-ti lety, ale dramatické zpracování dodalo tomuto příběhu mnohem autentičtější podobu. Autor skvěle vystihl boj člověka se sebou samým. Většina z nás má v sobě "dvě osoby", tu "dobrou" a tu "špatnou". Občas spolu tyto dvě stránky našeho "já" bojují, ale většina z nás umí tu špatnou upozadnit. Někdy je však touha po tom být jiný, tak velká, že naše špatné stránky vyplavou na povrch a začnou nás pomalu ovládat. Je to snad touha po zvrácenosti, živočišné podstatě našeho bytí... vždyť celý život se snažíme své pudy ovládat... to je přeci znak civilizované a inteligentní bytosti.
Někdy však ta špatná stránka nás samých zvítězí nad rozumem a člověk se pak stává otrokem sebe sama.
Vše je schováno v tomto krátkém geniálně vymyšleném příběhu. A i po tolika letech od napsání je téma stále aktuální.

5 01.12.2020

Další z řady audio knih, kterou jsem si poslechla díky nabídce na ČR Dvojce. Velké překvapení! Ani se nedivím, že autorka obdržela za tuto svoji prvotinu cenu Magnesia Litera. A opět velké poděkování za úžasné zpracování do audio podoby.
Nevím, jaké pocity bych měla, kdybych knihu četla, ale jako poslech - geniální. Napínavé, svěží, mladé, tak trochu exotické. Rozhodně jsem si nedovedla představit, jak celý příbeh skončí. A způsob, jakým ho autorka zakončila, je rozhodně bonusem. Ano, pokud by příběh skončil jinak, ztratila by celá kniha na své magičnosti...
Jsem velmi ráda, že máme takové nadějné mladé autory. Myslím si, že tento příběh má určitě šanci prorazit i v jiných zemích.
Možná poslední dojem, postřeh - nikdy jsem netoužila podívat se do Japonska, ale díky tomuto příběhu mě začala tato země zajímat... co takhle probudit se zítra ráno na Šibuji?

10 22.11.2020

Důvody, proč jsem sáhla po této vychvalované oddychovce, byly dva. Za prvé jsem opravdu měla potřebu opět se ponořit do nějakého jednoduššího textu a příběhu, protože jsem si potřebovala odpočinout od náročnějších témat. A za druhé - Island je moje srdeční záležitost. Já ten ostrov zkrátka miluji, měla jsem tu možnost objet ho celý v roce 1995, tedy v době, kdy ještě nebyl tak turisticky navštěvovaný a v Česku byste našli jenom pár desítek cestovatelů, kteří tento ostrov navštívili.
Kniha mě však nijak neuchvátila, taková "červená knihovna" se vším všudy. Jednoduchý, místy až banální příběh, velmi snadno odhadnutelný. Kdyby tak v životě bylo vše jednoduché jako v této knize... Po další knize paní Julie Caplin rozhodně již nesáhnu. Mám pocit, že jsou autoři, kteří dokáží i tyto "zamilované příběhy" napsat přeci jenom poněkud precizněji, tím myslím, že jdou trochu více do hloubky jednotlivých postav. A není tam vše tak krásně jednoduché a průhledné...
Na druhou stranu, kniha splnila svůj účel. Četla se opravdu lehce a nezatěžovala mé myšlení žádnými zbytečnými otázkami.
A pak ten Island - je krásné číst o místech, která si umíte představit. A Island je opravdu tak specifický a nezapomenutelný, že jakákoli vzpomínka na něj vždy zahřeje u srdce.

8 22.11.2020

Další z mých audio knih. S přicházející zimou jsem se po hlavě vrhla, kromě čtení, i do poslouchání. Kniha Tkaničky byla náročná, a jsem ráda, že jsem tento smutný příběh poslouchala, protože číst bych ho asi nezvládla. Jak zde již bylo několikrát uvedeno, je to opravdu hořký příběh jednoho manželského života. Moc se mi líbil pohled ze tří stran - ze strany manželky, manžela a dcery. Jak to již v životě bývá, každý vnímá jednu a tu samou věc úplně jinak. Svojí perspektivou. Každému z protagonistů jsem vlastně rozumněla, co ho k jeho jednání vedlo. U každého mi však také spousta věcí vadila, až mě občas rozčilovala. Nejvíc prostoru dostal manžel, asi právem, přeci jenom psal knihu muž. A ačkoli to může znít podivně, já jsem se na něj nezlobila kvůli tomu, že opustil rodinu, ale kvůli tomu, že se v životě vzdal svých cílů. Má cenu se podřídit či obětovat svoji svobodu? A opravdu jsou děti takovou přítěží, pokud chce člověk žít "svobodným životem"? A proč se kvůli vlastním problémům uchylujeme k hysterickému jednání a ničíme tím život i osobám nám nejbližším? Proč se lidé nedokáží postavit ke svému rozhodnutí čelem a nepálit za sebou mosty? Proč se bojíme vlastního štěstí a vlastní osoby? Ano, bylo to opravdu hořké poslouchání, bohužel bez špetky naděje... Ale možná jsem si uvědomila, že jsem vlastně hrdá na to, že můj život nevypadá tak beznadějně...

8 16.11.2020

Druhá audio kniha z produkce ČR dvojky, kterou jsem během pár dní "přečetla". Dojmy - opět skvělá dramatizace. Forma e-mailů - geniální nápad, v době, kdy už se nepíší milostné dopisy, ale vše se řeší velmi rychle, na pár kliknutí. Dnes by to již byl román asi pouze o WhatsUpové či Instagramové komunikaci. Tedy ještě rychlejší komunikaci, než byla ta po e-mailech před 10-ti lety. Uvědomila jsem si, v jak rychlé době žijeme, a jak je vlastně hrozně jednoduché vše řešit během pár vteřin. I vztahy jsou tím poznamenány, znám případy, kdy se lidé po e-mailu rozchází. A někdy nejsou schopní se ani po e-mailu sejít. I když oba dva ve skrytu duše touží poznat toho druhého. Potřebují se, oba touží po pocitu, že je někdo zná, že je bere takové, jací opravdu jsou... Asi mě to spíše naplnilo smutkem...
Forma audio knihy byla v tomto případě tím nejlepším, co si mohla tato kniha přát. Nedovedu si představit, že ty e-maily čtu... možná by mě to přestalo po chvilce bavit. Přeci jenom to není úplně "záživná" forma komunikace a sdělení. Ale když tento virtuální dialog čtenář poslouchá, je to úplně jiné "kafe". Ano, doporučuji. Pro dlouhé podzimní večery.

5 10.11.2020

Tak jsem se nechala zlákat velmi zajímavou nabídkou audio knih na ČR dvojce a vrhla jsem se, v tomto ponurém počasí, do poslouchání. Kniha "Ani muk" byla mojí první audio nahrávkou. A musím konstatovat, že byla skvělá! přesně ta kniha, kterou nelze odložit, v mém případě přestat poslouchat. Napínavá, děj měl rychlý spád, žádné zbytečné odbočky.
Ano, závěr byl poněkud překvapivý. Mě však utvrdil v přesvědčení, že věci kolem nás nikdy nejsou "černo-bílé", a že jednání některých jedinců pro nás může být mnohdy nepochopitelné... ale může mít i svůj smysl, který nám uniká. Je potřeba se vždy na věci dívat z více úhlů a často i očima toho druhého. Není dobré dělat ukvapené závěry, i když mnozí k tomu míváme sklony (ano, i já...).
Poslední postřeh z této knihy - opět jsem se utvrdila v tom, jak skvěle umíme audio nahrávky natáčet. Vždy jsme byli skvělí v dabingu a já jsem přesvědčená i o tom, že jsme výborní na rozhlasové dramatizace. Jako malá jsem vždy v létě na chalupě, po nedělním obědě, poslouchala pohádky vysílané v ČR. Doteď si pamatuji na úžasné zážitky, vždy jsem měla pocit, jako bych byla součástí příběhu... ležela jsem na kanapi a procházela se v úplně jiném světě.

11 10.11.2020

První komentář k této útlé knížce, která vyšla v polovině 90.let a má čestné místo v mé knihovně. A to především z důvodu, že autora osobně znám a v 90.letech, kdy kniha vznikla, jsem byla jednou z prvních a pravidelných zákaznic nově vzniklé cestovní kanceláře Adventura, jejímž zakladatelem je i Jarda Lhota. Byla to krásná doba, taková "pionýrská", začali jsme si plnit sny a cestovat do míst blízkých i vzdálených. Obvykle s minimálním vybavením, ale s nadšením a chutí poznávat. Cesty do hor, na kola a na vodu byly vždy velkým dobrodružstvím, ale ten pocit sounáležitosti a přítomnosti - být tady a teď - ten vždy zmírnil nepohodlí, které cesty provázelo. Příběhy, které Jarda ve své knize popisuje, se opravdu staly. Mám kamarády, kteří je prožili na vlastní kůži, jako např. přepadení a okradení v Mexiku při splutí řeky Usumacinta (hraniční řeka mezi Mexikem a Gautemalou).
Jarda není spisovatel, což je na knize vidět, ale je to člověk, který má srdce otevřené a jeho příběhy jsou psány tak, jak je cítí. Je to již 30 let, od té doby se spousta věcí změnila, i cestování je dnes jiné. O to cenější jsou zápisky z cest, které se pomalu stávají historií, ale je v nich obsažena atmosféra doby. Je dobře, že máme Hanzelku a Zikmunda, Josku Rakoncaje i Jardu Lhotu. Cestovatele a dobrodruhy tělem i duší.

1 03.11.2020

Velmi zvláštní kniha... Poté, co jsem si přečetla, že autorka je vystudovaná filozofka, jsem možná pochpila, proč takovou knihu napsala. Přidám se k dalším hodnotitelům s pocitem, že prvních cca 80-100 stran bylo vlastně o ničem... podivně se táhnoucí filozofické úvahy, ve kterých jsem se občas ztrácela, protože nemám takový přehled o filozofických směrech a jejich významech. Chvíli jsme si i říkala, že jsem přeci chtěla číst beletrii a ne filozofický traktát. Ale na druhou stranu se ve cca 1/3 knihy děj přeci jenom "rozjel" a na konec jsem knihu se zaujetím dočetla.
Věřím tomu, že společenské konvence předurčují částečně směr našeho života. A že je velmi těžké se prosadit ve světě bohatých a vlivných lidí, pokud pocházíte z rodiny, které vzdělání a peníze nebyly dopřány. Na druhou stranu žijeme ve 21. století, a román není historickým románem. Asi si nedovedu dost dobře představit tak velké společenské rozdíly a předsudky, ve kterých by inteligentní žena neměla možnost se během svého života prosadit. Mám z toho takový pocit.
Předčasně vyspělé a myslící děti, to je asi jeden ze znaků soudobé francouzské literatury. Guenassia má ve svém románu Klub nenapravitelných optimistů předčasně vyspělého 12-ti letého chlapce, který se mnohem více než se svými vrstevníky schází s ruskými emigranty a intelektuály, kterým je mnohdy i o 50 let více. V tomto světe se cítí dobře, je to jediné prostředí, ve kterém může být sám sebou. Stejně tak Paloma, dívka, žijící v domě, kde je René domovnicí. Předčasně vyspělé děvče, které pohrdá světem přepychu, přetvářky a peněz.Domovnice, která pečlivě chrání svůj svět, je pro ni jediným parťákem, se kterým dokáže komunikovat. Zvláští příběh a spojení, ale asi mu rozumím a příjímám ho.

5 02.11.2020

Někdy je potřeba sáhnout po knize, která má opravu sloužit jako relax. Proto jsem si poprvé vzala do ruky knihu od M. Sparkse, jehož dílo znám spíše z romantických, ale vlastně celkem příjemných, filmů. A nelituji. Byla to dobrá volba a dobrá kniha. Splnila svůj účel. Je příjemné se občas pohybovat, byť pouze virtuálně prostřednicvím knihy, ve světě, kde existuje opravdová láska. Na mě až moc předvídatelné rozzuzlení, nevím proč, ale od začátku jsem tušila, že se Amanda a Dawson budou ve skutečném světě stále míjet. Asi to tak bývá, ta pravá láska zůstává většinou pouze v našich srdcích, není nám dáno s ní prožít celý život. Možná je to tak dobře, protože kdo ví... po čase bychom přišli na to, že ta "pravá láska" má i své "velké nedostatky", že nám "občas leze na nervy", a že nás dokáže i ranit. Ale ta romantika prvních či nenaplněných vztahů, ta bývá tou, která nám v srdci zůstává napořád. To nejlepší z nás je asi opravdu tím nejlepším z nás... je to něco, co dokážeme ze sebe dávat, pokud milujeme. Alespoň po ten krátký okamžik, kdy je nám dáno žít naplno...

5 26.10.2020

Kniha s magickou obálkou. Nejslavnější kniha pana Hájíčka, spisovatele, který svojí duši zanechal v Jižních Čechách. Zloději zelených koní jsou pro mě srdeční záležitostí... snad pro tu atmosféru, která celou knihou prostupuje. Na začátku skoro romantický příběh o zamilovaném hledači vltavínů, studentovi geologie, který má před sebou zajímavý a pestrý život... a snad i šťastný. Na konci pak příběh, který má nahořklou chuť, protože život obvykle nebývá takový, jaký si ho vysníme. Co žene člověka do spárů záhuby? Copak nevidí, že se svět kolem něj hroutí? Že přichází o to nejcenější - o svoje nejbližší. Co je to za podivnou sílu, která ho nutí balancovat na hraně spirály? Všechny tyto otázky mi proudí hlavou, když tuto útlou knihu čtu.
Co se nedá panu Hájíčkovi upřít, je krásný styl psaní - popisy krajiny, nálad, ano, je v tom trochu poezie.
Film jsem, bohužel, viděla také, naštěstí poté, co jsem si poprvé přečetla tuto knihu. Nyní jsem ji vzala do ruky již podruhé, protože si myslím, že je dobré se k některým textům vracet. Především proto, že celkový dojem z knihy je někdy velmi ovlivněn rozpoložením, ve kterém se čtenář nachází.
Film - to je velký smutek. S knihou a její poetikou nemá pranic společného. Obecně si myslím, že je velmi těžké natočit dobrý film podle dobré knihy. Vyžaduje to opravdu zkušeného režiséra a scénáristu. Některé plytké příběhy natočíte lehce, a dokonce se z nich mohou stát filmové trháky, knihy, jejichž stěžejním motivem je "nálada" a určitá poetičnost, již tak jednoduché natočit není.
Proto rozhodně doporučuji knihu a film případně jako doplněk k ní...

9 13.10.2020

Další z knih, která se vrací do doby 2. světové války a vysídlení Němců z pohraničí. Jsem ráda, že vznikají knihy, které poukazují na toto období našich dějin i z trochu jiné stránky, než jsme v knihách o holocaustu zvyklí. Další česká mladá autorka (vedla K. Tučkové), která se k tomuto tématu vrací. A nutno konstatovat, že velmi zdařile.
Musím uznat, že jsem se prvními stránkami trochu prokousávala. Ve chvíli, kdy však začalo deštivé počasí a nejlepším programem bylo usednout do křesla a číst, jsem knihu doslova zhltla za jeden den. Je to příběh, který je potřeba číst najednou. V té chvíli máte šanci se plně ponořit do děje a prožít si tak příběh plný ztrát. Bohužel, téměř bez naděje...
Ano, kniha Němci je především o ztrátách. A za války byly ztráty mnohem více součástí lidských životů, než jsou nyní. Je potřeba se s nimi vypořádat a snažit se, i přes nepřízeň osudu, dál žít.
Možná je užitečné si občas uvědomit, co všechno nás v životě může potkat. A smířit se s tím.
Jakuba Katalpa nedává příslib šťastného konce, a za to jsem jí velmi vděčná.

10 28.09.2020

Pro mě asi nejlepší kniha od Murakamiho. Poprvé jsem ji přelouskala asi před 10 lety, a již tehdy jsem ji odkládala s vědomím, že jsem nic lepšího (co se moderní literatury týče) asi nikdy nečetla. Ani teď tomu nebylo jinak.
Fascinující příběh, vyprávěný ve dvou rovinách - z pohledu pracovníka firmy, která se stará o kódování a ochranu informací, a z pohledu "čtenáře snů" - opět bezejmeného muže, který se ocitá ve Městě, zbaven svého stínu. Ve chvíli, kdy člověk ztratí svoji duši (svůj vlastní stín), stává se součástí nesvobodného světa, avšak zdánlivě zbaveného všech problémů a starostí. Dilema, zda je lepší žít jednoduchý život bez bolesti a být nesvobodný, nebo zažívat bolest, ale být svobodný, jsme měli možnost zažít na vlastní kůži, v době, kdy naše hranice obepínaly ostnaté dráty. Vybrat si mezi "jednoduchým" životem, podlehnout a podepsat, nebo být "svobodný" alespoň ve svém nitru, ale prožívat mnohá utrpení. Na jednu stranu to vypadá jedodušše a téměř jednoznačně, ale myslím si, že to tak jednoduché není.
Podobenství duše a stínu je prostě úžasné! Stín umírá a člověk se pomalu stává tělem bez duše.
Co je v knize naprosto fantastické, jsou popisy Města. Tak barvité, skoro až impresionistické. Když jsem si je četla, měla jsem pocit, jako by přede mnou někdo maloval obraz.
Druhá dějová rovina - muž, který si nechá "upravit mozek", aby se mohl živit zvláštním typem kódování informací. Za svoji práci si však nechá vždy velmi dobře zaplatit. Žije si tak svůj pohodlný život, bez závazků, bez rodiny. Když dojde na konec života, něco se v něm zlomí, ale je už pozdě...
V knize jsem si založila spoustu úryvků, které se mi líbily, tak alespoň malý zlomek:
"Myslím si, že už jsem ti říkal úplně na začátku, že je tohle Město divné a zvrácené," začne znovu stín. "Jsem o tom přesvědčený i těď. Je to tu nenormální, je to tu zvrhlé. Problém ale je, že je to nepřirozenost a zvrácenost dovedená do dokonalosti. Protože je v tomhle Městě divné a pokřivené úplně všechno, má to pak na výsledek systém, kde do sebe jedno s druhým dokonale zapadá. Všechno je v něm uzavřené. Takhle." Stín opíše podpatkem na zemi kruh. "Ten kruh v sobě propojil všechno bez výjimky. Čím delší dobu v něm proto člověk je a zamýšlí se nad tím, co vidí, tím víc se mu jejich způsob začíná zdát správný a jeho vlastní způsob pomýlení. Právě proto, že se zdá, jako by z té uzavřenosti nebylo nikde úniku. Chápeš, co ti chci říct?" str. 305

"I když třeba z mého odchodu nebude nikomu smutno a nikomu po mně nezůstane v duši prázdno, i když si ho třeba ani nikdo nevšimne, šlo tu přeci o mě, o mě jako takového. Ztratil jsem toho už vážně trochu moc, tolik, že mi připadalo, že už mi nezbylo skoro nic jiného než já sám. Stále však ve mně jako nějaký usazený kal zůstávala dohasínající záře všeho, oč jsem přišel, a ta mě poháněla, abych žil, co nejvíc to půjde." str. 489

14 25.09.2020

Pro mě velmi nudné a nezáživné... asi jsem nebyla na tento druh literatury patřičně naladěna. Zkrátka kniha mě nebavila, prokousala jsem se do poloviny a pak ji odložila.
Připadala mi velmi povrchní, rozhodně v popisu osob a jejich vztahů nešla "až na dřeň".
Nic to však nemění na tom, že osobnost Coco je mi velmi blízká, mám ráda ženy, které se dokázaly ve světě mužů prosadit a vždy si stály za svým.

3 25.09.2020

Nejsem čtenářkou ani milovnící sci-fi, ale neodolala jsem a knihu Marťan jsem si přečetla. Jednak mi ji doporučil syn a jednak jsem viděla film, který mě zaujal. Naštěstí je to již přeci jenom nějaký ten rok, co jsem film viděla, takže jsem mohla v klidu číst a netušila jsem, co se odehraje na další stránce.
Co se mi na knize líbilo? Vzhledem k tomu, že učím Fyziku, byla jsem nadšena některými technickými detaily a popisy, jak se vyrovnat s prostředím a podmínkami na Marsu. Na druhou stranu se velmi povrchně orientuji v chemických sloučeninách, a tady mi připadalo, že popisy některých chemických reakcí a prvků byly až moc odborné a podrobné. Já jsem se v nich neorientovala a domnívám se, že podobný pocit měla asi většina čtenářů. Tato skutečnost však neubrala knize na kvalitě. Pro všechny, kteří v noci obrací své oči k nebi a hledají různé vesmírné objekty (včetně sledování vesmírné stanice ISS), je tato kniha určitě zajímavou sondou do zákulisí vesmírných projektů.
Co mě také uchvátilo? Síla a touha člověka přežít v jakýchkoli podmínkách. Ano, občas to byla "taková pěkná pohádka", ale já si myslím, že každý má v sobě ohromnou sílu, která se projeví až ve chvíli, kdy musí bojovat o život. Sílu přežít, vyřešit zdánlivě neřešitelné situace.
A já mám již v hlavě, jak tento film a knihu zařadit do výuky Fyziky. O tolika věcech se dá se studenty diskutovat. Velmi zdařilá inspirace.

11 24.08.2020

Krásná kniha! Nechala jsem si ji na léto, abych byla na příběh patřičně naladěna. Film jsem neviděla a jsem moc ráda, že jsem si přečetla jako první právě knihu. Musím přiznat, že jsem se první částí musela trochu prokousat, ale ve chvíli, kdy se Pí Patél a Richard Parker ocitli uprostřed Tichého oceánu, jsem se nemohla od příběhu odtrhnout. Je vlastně úplně jedno, zda je pravdivý či smyšlený. Příběh je vždy takový, jaký ho stvoříme. A jak plyne ze závěru knihy, příběhy, které nám připadají neskutečné a vymykající se našim zkušenostem, raději zaměníme za ty realistické, i když výrazně méně romantické.

“Vyprávěním se přece ze všeho stává příběh...
Svět přece není takový, jaký je. Je i takový, jaký jej vidíme a chápeme, nebo ne. A tím, že svět nějak chápeme a vidíme, do něj také něco vnášíme, nebo ne? Není díky tomu život jeden velký příběh?”
str. 329

Lépe bych to nenapsala...

16 06.08.2020

Knihu jsem si koupila v roce 1995, tedy v roce, kdy vyšla a kdy jsme si připomínali 25 výročí tragédie pod Huascaránem. Z knihovny jsem ji vytáhla letos v květnu, tedy v roce 2020, kdy si připomínáme již 50 let od neštěstí v Peru. Měla jsem potřebu si příběhy jednotlivých členů československé expedice opět připomenout.
Kniha je nádherná. Doslova. Obsahuje překrásné fotografie hor, a to jak z roku 1970, tak i z roku 1995, kdy se někteří pozůstalí vrátili na místo tragédie a uskutečnila se zde další expedice a výstup na vrchol Huascaránu.
Líbí se mi, že je celá kniha psána z pohledu vzpomínek pozůstalých. Pod osobními příběhy nejsou jména, protože není důležité, kdo ztrátu prožíval, ale jak. Kniha obsahuje i dopisy horolezců, které psali svým nejbližším z cesty do Peru.
Stále mě facsinuje, jaká shoda náhod byla příčinnou toho, že se všichni horolezci nalézali 31.5.1970 v základním táboře. Je to až neuvěřitelné a skoro se mi chce mluvit o osudu... asi to takhle mělo být... a "chlapi" měli zůstat v místě, které tak milovali, tedy v horách. Jejich duše se svobodně vznášejí nad štíty hor...
Expedice Peru 1970 je příběhem, který každého "milovníka hor" vezme za srdce.

3 25.07.2020