alekis komentáře u knih

Jak to zpívá Lucka: sex je náš, dělá dobře mně i tobě.. ale: láska je láska :-). Tento příběh se klidně mohl stát, a jsem moc ráda, že autorka mu dala šťastný konec, že se mladý kluk nevykašlal na "starou bábu" potom, co se vrátili do civilizace - i tak to mohlo dopadnout. Holka si mohla třeba hodit mašli, i když v tomto případě, tak jak nám hrdinka byla popsána, by se to asi nestalo, a kluk... Nevím, zda by si vůbec uvědomil tu největší ze všech ztrát - ztrátu spojení duší. Často ztrácíme, aniž vůbec tušíme, co, a jak mnoho.
Hugh Jackman, jeden z nej... sexy herců, má manželku starší tuším o 17 let... tudíž, podle mě, co se týče věkového rozdílu, není až tak co řešit :-).
Soudím, že autorka chtěla zdůraznit, že krizová situace, v níž se jedině může projevit, co v každém člověku skutečně je, dokáže (ne ve všech případech)udělat z kluka muže - a to se jí podařilo.

15 18.06.2018

Ráj nečtu poprvé. Někdy je dobré, když se nedaří najít co zaujme, vrátit se ke starým dobrým zábavám a starým dobrým přečteným knihám.

Anotace napoví a komentáře též. Příběh je hodně rozsáhlý, ale jasně srozumitelný. Jazyky Yilané i Tanu jsou sice krkolomné, ale člověk se do nich časem vpraví docela bez nesnází. Geniální tah autora, který mnoho věcí nechal na čtenářích, aby si domýšleli a ve své fantazii konstruovali všechno kolem a kolem.

Takže nebudu popisovat děj, spíš chci zdůraznit drobnost. Je to tak, že pokud v reálném životě člověk prožil určitou dobu v cizí zemi, jednoznačně zčásti přijal - musel - tamní zvyky, jazyk, jídlo atd. Třeba se později opět vrátil domů, ale zůstalo v něm i to něco nové, co se naučil, na co si zvykl.

Kerrick, který byl jako dítě zajat dinosaury, vyrostl mezi nimi, přizpůsobil se jim, naučil se jejich jazyk, poznal je a do jisté míry i obdivoval. Přitom je nenáviděl! Vyvraždili jeho příbuzné a později se vydali cestou úplného vyhlazení lidí... Je potřeba si samozřejmě přečíst, zda se jim to podaří.

Ta rozpolcenost, kterou Kerrick pociťuje, není v knize příliš zdůrazněná, ale je tam. Z jedné strany absolutní nenávist, z druhé jistá sympatie a dokonce - s některými jedinci, vyvinuté přátelství.
První díl končí velmi dramatickou událostí, která ukáže vysoce vyvinutým Yilané, že primitivní divoši - ustuzou - dokáží věci nečekané a neskutečné. Ale dinosaurům pomáhá jejich nesmírně rozvinutá věda - boj rozhodně ještě nekončí!

Tuto trilogii vřele doporučuji, pokud se ovšem milovník sci-fi dokáže obejít bez cest vesmírem a bez mimozemšťanů. Všechno se odehrává na planetě Zemi, na kterou ale nedopadl žádný asteroid, a tak měli studenokrevní dinosauři možnost rozvinout se a stát se - skoro - pány světa.

14 27.01.2024

Čtecí krize u mě na svém vrcholu! Snaha byla, ale nic, co jsem pokusně otevřela, mě nezaujalo. Neveselo, truchlivo... Nakonec ale, anotace k této knize mě nalákala, zkusila jsem a ejhle! Přečteno v jednom zátahu! Moje první setkání s autorem i se sérií o Davidu Rakerovi.

Nevyhledávám výhradně krimi příběhy, ale odskok z jiných žánrů byl vítaný. Čekala jsem něco úplně jiného. A jako obvykle mi ani na mysl nepřišlo, kdo je konkrétně ten, co za vším stojí. Příběh jako takový, tak jak je vymyšlený, není vůbec špatný. Jenže....
V knihách tohoto druhu, tedy aspoň zdánlivě s reálným příběhem, čekám, že si řeknu: jo, tohle je samozřejmě možné. Tentokrát, vlastně už asi několikrát, když byl hlavní záporák magor na kvadrát a vymýšlel a vyváděl neskutečné taškařice, říkala jsem si, že toto přece možné není!

Ale asi je. Magoři, kteří mají ve svých pokřivených mozečcích silnou utkvělou myšlenku, jsou schopní všeho. U nich žádná logika nefunguje. Takže je docela možné, že i magor z této knihy by - doufám, že pouze teoreticky - mohl existovat.
Moc mě zaujalo, jak lze změnit osobnost člověka. Zde popsáno spíše okrajově, ale pokud vím, takové pokusy s vymýváním mozků se prováděly... nechci si to ani představovat!
Ano, možné je opravdu všechno.
Ke knize se asi už nevrátím, ale je to zajímavý a napínavý příběh, který stojí za přečtení.

14 11.01.2024

Už to v jednu chvíli vypadalo jako červená knihovna! Autor, známý a opěvovaný klasik, řešil dlouhodobě Pipův niterný srdeční život! Náš hlavní hrdina byl totiž od dětství beznadějně zamilován a jeho citům se dostalo až až prostoru...
Naštěstí je ale ostatní děj románu tak bohatý, místy velmi napínavý, místy velmi citový - a nejde vůbec jen o záležitosti lásky, že čtenář-ka s potěšením objeví stovky stran trvající zábavu...

Charles Dickens je autor ze starých časů, kdy nebylo milion věcí této nové doby... v níž, dnes opravdu nevím, zda my, dnešní lidé, máme příliš Nadějné vyhlídky.
Mám stále pochmurnější pocit, že doba Nadějí pomalu končí...
Nesmím podléhat pesimismu! Autor nám barvitě vylíčil život v 19. století, jak Londýn, tak anglický venkov. Žilo se tehdy jinak, v některých ohledech podstatně jednodušeji, v jiných to bylo zas mnohem, mnohem složitější, ale lidé byli a jsou v zásadě pořád stejní... Všelijací.

Přese všechno, v čem se dnes tento podivný svět zmítá, Naděje v lidských srdcích pořád zůstávají.
S přáním Nadějných vyhlídek všem příštím čtenářům, opouštím Pipa, Joea, Estellu a všechny ostatní, a hýčkám svůj úmysl pustit se do nějakého dalšího Dickensova románu. Budiž mi zdrávo, krásné 19. století!

14 20.10.2023

Odložila jsem všechny knihy, které na přeskáčku čtu, protože při nahlédnutí do Aktivity oblíbených jsem objevila tuto knihu a komentář. Díky, Mariko! :-)

Konstatuji: autor naprosto vážným způsobem popisuje kriminální a velmi morbidní záležitosti. Zasypává nás finskými názvy měst a obcí a nevyslovitelnými jmény postav, z nichž mnohé jsou v příběhu naprosto nepodstatné! Když se stará dáma postaví vedle náhrobku na hřbitově, ihned nám autor sdělí, kdo pod ním odpočívá... Divím se, že nám i k zesnulým - neboť u žijících je to u něj zcela běžné - nesděluje jejich životopisy.

Prostě... pod tenkou slupkou velice vážného vyprávění se skrývá moře šílené - tady nedokážu napsat legrace - je to šílená a neskutečná sranda! Taková hodně zvláštní... Finská...
Toužím, bažím odcestovat do Finska a poznat Finy, musí to být hodně zvláštní a především zajímaví lidi! A dostala jsem nesmírnou chuť na studené pivo... :-))

14 30.09.2023

Tak toto byla pecka! Zvláště první část, odehrávající se v letech 1916 -17 na francouzském území okupovaném Němci... Je to kniha, je to fikce, ale autorka mi dokonale dokázala přiblížit atmosféru strachu, bídy, hladu, zmaru... Beznaděje.
I když naděje umírá až jako poslední - a proto dvě sestry věří, že jejich manželé se vrátí z fronty zpátky k nim. Domů... A snaží se pro to udělat cokoliv.

Obraz Dívky tu hraje jednu z hlavních rolí a autorka kolem něj spředla pavučinu událostí, která se jen tak nevidí! Děj v 21. století nebyl tak smutný, ale byl rovněž hodně dramatický a pro další z hlavních hrdinek složitý. Chápala jsem její motivy i její chování. Kdo ví, co bych cítila já v její situaci? Člověk má někdy pocit, že je ze všech stran jenom bit a mnohdy nemá sílu se vzepřít...
Je tu opět ten odpaďák, ten smrdutý chlívek "Román pro ženy". Spousta čtenářů i čtenářek tím pádem tuto knihu nikdy neotevře. Nu což, je to jejich výběr.

14 12.06.2023

Nedávno se na DK o této knize diskutovalo, tudíž jsem po ní také sáhla...
Je zde komentářů jako máku, tak proč bych se namáhala ještě psát oslavné ódy. Nebudu. Autor totiž nacpal do příběhu, co mohl, až mi připomněl proslavený dort pejska a kočičky. A čeho je moc, toho je příliš.
Ovšem, přečetla jsem vše od začátku do konce, což znamená, že přece jenom kniha není k zahození...
V souvislosti mě napadlo: viděla jsem kdysi dokument ze stejného prostředí. Bílí výzkumníci jdou pralesem, vybaveni vším zabezpečením, co by mohli potřebovat, včetně speciálního oblečení, obutí, a s nimi Indiáni, bosí, vyzbrojení luky a šípy... Ten kontrast si divák neuvědomí, jsme na to jaksi zvyklí, na ta skoro nahá těla lidí, kteří přežívají v džungli vlastně bez jakékoliv záštity proti všemožným, více či méně nebezpečným tvorům, kteří tam žijí...

14 07.08.2022

Krále Kinga jsem potkala zatím jen 3x. Jako první kdysi dávno to byla povídka Sestřičky z Elurie. Vím už jen, že to byl takový menší horor a poněvadž se hororům vyhýbám, tak jsem s autorem měla hodně dlouho utrum. Pak jsem na doporučení přítele z DK přečetla Dolores Claiborneovou, což horor není, no a teď... No prostě, zamilovala jsem se do Holčičky a taky do Toma Gordona, i když jim pět čtenářů dalo dokonce hodnocení odpad... Asi to pro ně byla slátanina :-).
Každý podle svého gusta. Každý ať čte co chce. Čtou spousty lidí, ale jenom pár jich píše. Kdybych dokázala aspoň z poloviny psát jako King, tak potom budu Queen :-).
Králi, asi jsem tě definitivně objevila. Horory rozhodně vynechám, ale ve fondu máš ještě spoustu příběhů... Jdeme na to, chlape! Seš borec! :-)

14 16.02.2022

Čekala jsem cokoliv, ale toto ne, konec prostě korunuje dílo. Tento příběh byl zase trochu o něčem jiném. Nemůžu než vzdát hold autorce, že v celkem dvaceti knihách udržela takovou úroveň - a ta poslední byla opravdu pecka!
Nedovedla jsem si vůbec představit - podle anotace - jak se obstarožnímu mnichovi Cadfaelovi podaří zachránit zajatého syna - a podařilo se mu toho mnohem víc! Hodně dobrý příběh, vskutku. Mimo jiné - popis obléhání a dobývání hradu neměl chybu.
Přečetla jsem celou sérii, která podle mého vkusu byla vynikající... a teď se doufám otočím někam jinam, jiným směrem a k jiným tématům... pokud příznivý vítr zavane... :-).

14 26.12.2021

SPOILER
Dívám se, že komentář jsem hodně natáhla - není nutné ho číst, raději si přečtěte knihu! :-))

Protože je tu hodně pětihvězdičkových komentářů, které knihu vystihují, asi už se nebudu pokoušet nosit dříví do lesa. Tak to zkusím z jiného úhlu. Už jsem pár postapo knih přečetla, nejklasičtější je asi Den trifidů. Horečka je psaná velmi sugestivně a přitom poměrně jednoduše, dobře se čte a všechno je tu jasné - až na to, že nám hlavní postava, Nico, od začátku stále připomíná, že jeho otec byl zavražděn. Takže podvědomě čekáme, kdy, kým, jak a proč. Usoudila jsem, že autor tím chtěl posílit zvědavost čtenářů, jak to tedy nakonec bude.
Kniha má pro mě tři roviny, tu třetí nemohu zmínit, neb pak by nemělo smysl ji vůbec číst.
První rovina: fiktivní příběh o lidech, kteří na základě rozpadající se civilizace stavějí civilizaci novou. Protože se děj odehrává v Jihoafrické republice, je tím pádem zajímavější..
To, že autor popisuje jednu z nekonečného počtu možných realit nic neznamená - v dané situaci to může být tak, může to být úplně jinak. Ale podle mého čtenářského vkusu jsou přibližný vývoj nového uspořádání a také vývoj a změny charakterů lidí popsané dobře.
Pokud by došlo na lámání chleba, pokud by nastal popisovaný stav lidské společnosti, probíhalo by asi něco velmi podobného. Každý by se s novou situací "pral" po svém. Připomněla jsem si film Pošťák (kniha čeká na přečtení..). Je tu hlavní postava Pošťáka, která se také nějakým směrem vyvíjí, a pak je tu postava despotického vůdce "armády". Ten chce ovládat daný prostor a lidi nátlakem a hrubou silou. Podstatné je tu podle mého, že se dozvíme, že onen jedinečný vůdce byl v době zaniklé civilizace prodavačem v elektru či tak něco!! Absurdní, ale možné - z prodavače se stal velitel armády a neomezený despota - využil příležitost, protože pro to nastala vhodná situace.
Autor vytvořil fikci - pokud by se z jakýchkoliv důvodů stalo, že civilizace jak ji známe zanikne, myslím, že pozůstali lidé by se chovali a jednali přibližně podobně, jako postavy v této knize.

Druhá rovina knihy. Bohužel, nelze zavírat oči před možností, že přítomnost, jak ji známe nyní a považujeme ji za neměnnou, s tím, že budoucnost, která se den za dnem bude stávat naší přítomností, nepřinese nic zlého a spíše něco dobrého, že vývoj bude pokračovat kamsi do zářných zítřků... ta že může zmizet do propadliště dějin.
Že ti, kteří zůstanou naživu, aby se mohli rozhlédnout kolem sebe, s úděsem zjistí, že nic co znali už neplatí, že svět se změnil a oni že se s tím musí naučit žít - nebo zmizet z jeviště. A spolu s autorem Horečky usuzuji, že pravděpodobnost zániku mají ve svých mikro ručičkách ty zatrachtilé viry... Podle mě nic jiného než právě ony - a potvrzuje mi to současná situace, nedokáže lidstvo vyničit tak dokonale - žádný atom, ani oteplení, obří přírodní katastrofa, ba ani třetí světová...
Kniha mě opět donutila k přemýšlení, protože v mnoha věcech souzním s autorem. Proto mě zaujaly některé komentáře - kniha nudila, budování komunity a střety názorů neuchvátily, nepříliš přesvědčivé vykreslení...
Jediné "přesvědčivé vykreslení", drazí nudící se čtenáři - ky, bude možné tehdy, až ta situace doopravdy nastane! Pán Bůh chraň a opatruj!
Musím vypíchnout jeden komentář: čtenářka se nepřenesla přes situaci, kdy hned v začátku došlo k "násilí na psech" - otce a syna napadla zdivočelá smečka... Chce to ještě získávat životní zkušenosti, doporučuji vycestovat do spíše jižnějších krajů, kde není neobvyklé, že se městy potulují početné smečky toulavých psů, živí se odpadky a občas, spíš v zimě, když je nouze a hlad, sem tam napadnou a dokonce sežerou člověka - což se vskutku stává!
To, že pro někoho byl příběh nudný, připisuji tomu, že zde nebyl žádný sex, prostě nula, že tu nebyl žádný úžasný svalovec bez bázně a hany, ani žádná kráska, která by mu nakonec - s detailním popisem - podlehla ve vášnivé noci lásky...
"Hodně pomalý román, místy nezáživný... Idealistická, utopická, celkem nudná pohádka..."
Haha!!
Fascinuje mě, vím to bezpečně a na 100%, že pokud by opravdu něco podobného nastalo, zklamaní a nudící se komentátoři a komentátorky by rázem zapomněli na napínavý boj o přežití, který jim v knize tolik scházel a přáli by si vrátit se do bezpečných starých časů, kdy o pádu civilizace a globální katastrofě četli jen v knihách, vleže na pohodlném gauči.
Závěrem. Tuším, a fascinuje mě to, co je dobře zmíněno ve Dnu trifidů: jak mnoho, opravdu mnoho lidí by očekávalo, že "přijedou Američané" a všechno to (za ně) vyřeší a že jim prostě stačí jenom počkat, a věci se dají znovu do pořádku... A nehnuli by ani prstem, aby se sami vlastní silou snažili přežít, aby budovali komunitu a spolupracovali na tom s dalšími přeživšími. Prostě by čekali - a maximálně jenom fňukali.
Fakt, srandy kopec! Ale takoví jsou lidé... Takoví jsme prostě my, lidé...
Tak se nechejme překvapit. Určitě to nějak dopadne :-).

14 16.07.2021

Ne nepodobná létavici,
co probudila město spící...

Tvůj tichý pohled...
Něžný pel tvých lící...

Je z tebe prach pár hrstí zvící,
Dívko s perlovou náušnicí.

Čas, prchavý jak světlo svící,
kéž proměnil tě v holubici...

Nádherná, velmi zajímavá kniha, dokonalé popisy prostředí, skvělý příběh, který autorka vytvořila jako fikci pouze na základě obrazu. Použila dostupné informace z malířova života, ale všechno kolem vzniku Dívky s perlou je, jak jsem pochopila, zcela vymyšlené.
Všechna čest! Díky úsilí a imaginaci spisovatelky jsem se pobavila, poučila, zamyslela... a kdo ví, co ještě. Kniha mi dala mnoho. Jsem nadšená!

P. S. Nevím, proč je tato kniha zařazena do Románů pro ženy, což je myslím zavádějící. To odradí mnoho mužů, kteří by si ji možná přečetli.

14 03.07.2021

SPOILER
Tato kniha mě velice silně oslovila. Prostředí, lidé, způsob života... i ta krimi linka byla neobvyklá, vyšetřuje se ukradený šamanský buben a uříznuté uši jednoho propíchnutého chlapíka. A také jiné věci, spousta toho vyjde najevo... a úchylný padouch to dostane sežrat!
Způsob psaní mi vyhovoval, všechno jde lineárně od začátku ke konci, poslední dobou jsem četla vícero knih, kde je to samý přeskok v čase... a tohle bylo takové odpočinkové.
Nemyslím si, že by všem čtenářům vyhovovalo právě toto téma, rovněž lokalita, kde se příběh odehrává a celkově způsob psaní autora. To je ostatně vidět i na hodnocení. Proti gustu žádný dišputát, ale kdo se chce víc zamyslet a o hodně víc poučit o neobvyklých věcech, nám dosti vzdálených, možná se rád začte.
Na okraj: jakožto romantická duše doufala jsem v romantický vztah, co se vyvine mezi Klemetem a Ninou... Krom toho, že se Klemet mimořádně opil, pak políbil Ninu a dostal facku, se ale nic romantického nepřihodilo...
A ještě popaměti drobná citace: Oteplilo se... bylo jen mínus sedmnáct stupňů... :-)

14 13.04.2021

Složitá kniha, zvláštní jazyk, hodně postav... a to téma! Navíc naprosto dokonale, to musím zdůraznit, je popsané prostředí, a to snad ještě dokonaleji mimo město Jeruzalém. Cesta do Galileje, s oslíky, po kamení, trní, hloží... čtenářka vidí krajinu a skoro cítí vůně a pachy... Skvělé!
Vše je tady řečeno v anotaci a v komentářích. Jenom dvě poznámky. První: osobně 100% věřím v existenci Ježíše a v to, že činil tzv. zázraky. Jsou lidé, kteří mají schopnosti, možná ne tak silné, ale mají. Proč by je nemohl mít On, když (tím si nejsem ale moc jistá), krom toho, že byl synem lidským, byl především synem Božím? Povědomí o něm přetrvalo 2000 let, prostě nemohl být jenom vymyšleným neexistujícím mýtem.
Bohužel, (nejen) jeho učení, jeho "návrh ideálního systému" (jakož i mnoho jiných v průběhu staletí), dosáhlo změn ještě za jeho života, neboť lidé si je přizpůsobili tak, aby jim vyhovovalo, ať to mysleli třeba i v dobrém. Lidé už jsou takoví, nakonec z mnoha dobrého a užitečného udělají paskvil. .
Druhá poznámka: autor podle všeho nastudoval, co se dalo, použil dostupné písemné záznamy, jednoznačně především Bibli, aby popsal tu dobu, Ježíše, učedníky, Piláta a mnohé další historicky známé postavy. Vytvořil příběh, který působí velmi věrohodně.
Je to ale pořád jen vyprávění na základě dostupných zdrojů, byť poctivě nastudovaných a kvalitně pospojovaných fiktivní postavou Římana Marcuse.
Pokaždé, když čtu, že vznikla kniha popisující nějakou historickou událost, říkám si: jen ten, kdo tam byl, přímý účastník, jen ten ví, jak to bylo doopravdy. I to je ovšem ošemetné. Lidská paměť je krátká, člověk si uchová jen určité vzpomínky, ostatní kolem a kolem může být zkreslené. Navíc, stejnou událost vnímají různí lidé různě a podávají o ní různá svědectví. Takže takové popisy historie beru s rezervou - a to platí i pro Jeho království, ať je autor renomovaný a dal si s psaním velkou práci - což je vskutku vidět.
Co říct ke knize? Kdo se chce ocitnout na pár hodin v době, kdy byl život už dokonale civilizovaný, měl svůj řád, své prostředky, svůj styl, vstupte. Základní kameny společnosti tehdy byly úplně jiné, než jsou v naší době, což neznamená, že tehdejší lidé byli hloupí, omezení, barbaři. Vedli zajímavé, i když hodně náročné žití, ale ti lidé dokonale fungovali, šlapalo to - a to se mi moc líbí a otvírá mi zas nové pohledy a obzory.
A zamyšlení, které kniha vyvolává, stojí za mnoho. Jak to Ježíš skutečně myslel, jak toho chtěl dosáhnout, zda opravdu věřil, že jeho smrt na kříži přinese lidem vykoupení... to je hodně těžká otázka. Pokud dlí na nebesích u svého božského Otce, možná si říká: vám prostě není pomoci, lidičky.

14 31.01.2021

SPOILER! :-)
Řekla bych, že anotace k této knize je trochu mimo, rovněž v komentářích je vše směrováno hlavně ke kontrastu mezi životem chudých a bohatých a že určité věci jsou úplně opomíjené.
Jasné je, že BN chtěla ukázat na obrovský rozdíl života v dostatku a v bídě, ale ne nadarmo, ač žena 1. poloviny 19. století, nebyla to spisovatelka dobrá, chytrá a neřkuli i maličko vtipná :-).
Musím přiznat, že knihu jsem četla dost před časem, rovněž jsem viděla film se skvělými herci Martinem Růžkem a Janou Brejchovou (nejen jimi). Přesto si troufnu k ní napsat komentář, podnícena nyní probíhajícím nejnovějším počinem České televize, seriálem Božena.
Mě osobně zaujaly v příběhu dvě věci až s nepatrně detektivním nádechem, čímž nechci nijak zmenšovat dopad na čtenáře, co se týče nešťastných osudů lidu z podzámčí.
Především je tu úžasně záporná, falešná a lživá skoro kriminálnice mamzel Sára, která si myslí, že má paní Skočdopolovou málem v hrsti. Ovlivňuje ji, jak jen to jde, posiluje její touhu "být na úrovni" a její patologickou lásku k pejskovi Jolimu. Proto vnímám odhalení bídné mamzel ze strany její paní a její velice rychlé a nemilosrdné vypakování z teplého hnízdečka na zámku jako naprosto geniální autorský kousek :-).
Druhá věc, kterou jsem vlastně skoro nepochopila, a to když jsem četla knihu poprvé ještě v rané mladosti, je autorkou jenom málo naznačená existence nemanželského syna pana Skočdopole. A tam je opět v centru dění paní Skočdopolová, kterou dokonale zahrála Jana Brejchová. Pod unylostí a umanutou láskou k pejsánkovi se skrývá osobní tragédie ženy, která nedala - nemohla dát? - manželovi potomky, přičemž ví o tom, že měl poměr, z něhož vzešel syn. Je tu na jednu stranu láska k manželovi, na druhou možná i skrytá nenávist, či snad jen odpor vůči němu, na další stranu zase duši drtící skutečnost: nenaplněné mateřství, nesplněná úloha ženy po dlouhá tisíciletí - v dobách před feminismem. Její krok k přijetí manželova dítěte nelze hodnotit jinak, než jako velkorysý. Mnohá manželka by s klukem i se záletným manželem vyběhla, pokud by ji u něj nedržely jeho peníze.
Všechno ostatní v příběhu je na svém místě. Měli bychom si stále uvědomovat, že Božena Němcová psala o své době - v níž byla propast mezi dostatkem a bídou hodně hluboká - a bylo to vnímáno jako běžné, pro mnohé lidi skoro normální. Tak to prostě bylo, a pokud si dnes někdo v naší zemi neustále stěžuje, že nemá dost, že živoří, měl by si přečíst, a to nejen tento skvělý román. Je jich mnoho od našich i cizích autorů, např. dokonalé anglické romány Charlese Dickense atd.
Řekla bych, ať už to uzavřu, že po velmi smutném začátku se příběh rozvinul, proběhl a ukončil tak, aby bylo spravedlnosti, vstřícnosti a dobrotě učiněno zadost. Takto si to, podle mého, tato naše vzácná autorka vždy přála - aby věci dopadaly dobře... což si přejeme asi všichni. Že to tak velmi často není, to je holt součást života lidského. Musíme se snažit, i když s tím bohužel často nic nemůžeme udělat a věci jdou prostě do kopru, příliš daleko od našeho vlivu a možností.

14 15.01.2021

SPOILER :-))
Ach, ta zatracovaná, okopávaná, ponižovaná a pošlapávaná červená knihovna! Často je takto označena i kniha, v níž je děj úplně z jiného soudku, ale prostě se tam, jakož i v životě, objeví nějaký milostný vztah. Dehonestace 1. řádu, kniha okamžitě klesá v očích případných čtenářů. Jako kdyby v reálném životě byly věci přísně odděleny, nikoliv propleteny a provázány, jako kdyby život nebyl přepestrý! Hrdina s mečem, skvělý detektiv, vědec, výzkumnice na planetě X, každý - každá může být zároveň zamilovaný či milující... To je ale podle mého názoru...
Každý samozřejmě věci vidí jinak a to je správné. Ale mnozí pánové a rovněž i dámy z duše pohrdají tzv. červenou knihovnou (která by se mohla rozdělit na více částí, není každá ČK stejná, třeba si to někdo vezme za téma své diplomové práce) a její čtenáře, či spíše čtenářky hromadně zatracují. Ale není přece nutné pohrdat a zatracovat - stačí si snad jednoduše pomyslet - když vás to baví...
No, nechávám každému, co jeho jest. Naštěstí aspoň v literárních žánrech je neskonale mnoho možností na výběr. Kdo chce číst o úchylných sadistických vrazích v amerických či švédských kriminálkách, ať se té v krvi brodí třeba i po kolena.
Kdo chce číst poučující (nikoliv naučné, protože ty nás něčemu odbornému naučí) traktáty ("jenom takto je to správně, takto musíte myslet!"), a cítit se přitom povzneseně, ať je čte a potom své souputníky také poučuje - a nudí..
Kdo si vybírá ke čtení romány o hrůzách z koncentračních táborů či o hrůzách válečných, ať si to užije - o tomto je dost relevantních informací, proto já si nehodlám drásat nervy a zoufat si ještě nad utrpením fiktivních postav.
To prosím ovšem neznamená, že se vyhýbám veškerému rozesmutňujícímu a rozrušujícímu čtení a s hlavou v písku se zajímám jen a jen o růžové příběhy o tom, jak on a ona se vzali... a tím ta úžasná kniha končí. Byť si to může někdo myslet.
Co chci vlastně tímto mudrováním říct? V každém žánru (kromě naučných), a to myslím může potvrdit každý člověk, který čte, se najdou knihy skvělé - dobré - nezábavné - a též ten zde na DK oblíbený "odpad!". Nikdo by nečetl nudný román, nudnou detektivku, sci-fi, fantasy atd. Nikdo by určitě nečetl nudnou pitomou červenou knihovnu, a že je jí taky dost.
Diplomovou práci na toto téma asi nenapíšu, rozumovat nad tím, kdo má co v oblibě a že je žádoucí, aby měl každý možnost výběru, by se tady dalo dlouho. Tak to raději utnu, je tolik lepších možností jak trávit čas :-).

Hm... a co Alibi, co Sandra Brown, úspěšná autorka, které u nás vyšlo, jak vidím, 70 knih... Na rozdíl od některých komentářů níže byla pro mě tato kniha S. B. zatím nejlepší.
Dějem Alibi se potlouká mnoho postav a postaviček, občas v takto "plných" knihách nevím, kdo je kdo, ale tady jsem neměla problém. Krimi příběh jako takový je podle mě výborný, a ačkoliv je tu mrtvola, nevraždí žádný sadista ani hnusný úchyl, ale jednoduše človíček, který chce mít pro sebe nějaký prospěch...
Pozor! Hlavní hrdina se těžce zamiluje! Tak k tomu jenom dodám: jsem žena, mám srdce, vím, co je láska, a věřím, že muži to vědí také a stejně jako my ženy také milují - své dívky, manželky, své děti... A to není žádná ostuda ani trapnost, ve skutečném životě už vůbec ne - a rozhodně ne ani v knize.
:-)

14 16.12.2020

Úvodem: v podstatě úplně souzním s komentářem od Mášenky31 z 29. 7. Takže jen pár postřehů.
Autorka vytvořila velice zajímavý svět, všechna čest! Neotřelý námět, neskutečné prostředí, statečná dívka, obdařená vlastnostmi, které nikdo nemá, skupina mužů, takřka hrdinů a skvělých charakterů... Prostředí plné útlaku, neznámých nebezpečí, nutnost bojovat o holý život. Smekám, a rozhodně hodlám pokračovat druhým dílem.
Mám dvě výhrady, aniž chci snížit úsilí autorky.
Jsou autoři, kteří i obyčejnou věc, událost popíší tak, že prostě zní všemi tóny... Že z toho teče šťáva, tryskají emoce, že to nemá chybu! Tohle mi tu schází. Takto psaným knihám říkám slohovka. Je to prostě suché... sorry. Ale jinak dobré, skutečně!
Ovšem, oříškové oči Kapitána..!! Strašné! Oříškové oči prostě nepatří jinam, než do červené knihovny! A vůbec, odkud může znát Ilan barvu lískových oříšků? Nemůže ji znát! Nikdy je totiž (pokud si představím, kde vyrostla a žila) neviděla! A vo tom to je...

14 15.09.2020

Ach ano, tato detektivka má pravou vůni starých časů, vůni mocnářství, a Prahy a Vídně začátku 20. století, kdy ještě svět žil podle jiných pravidel...
Detektivní zápletka podle mého soudu není až tak světoborná a jen těžko ohromí. Za vším hledej skoro vždy peníze, nebo vztahy, nebo zastydlou nenávist. Ale dokonalý popis prostředí, provedený trochu starosvětským způsobem, a neobvyklý hlavní hrdina - co víc si čtenářka může přát?
Miluji historické detektivky a tato je prostě kouzelná. A Eliáš Sattler... Pokud by šlo o knihu žánru fantasy, mohli bychom usuzovat, že v řadě jeho předků byl nejspíš nějaký pes... Má totiž, kromě jiných vlastností, pro soukromého vyšetřovatele užitečných, navíc nesmírně vyvinutý čich. Ano, Holmes má brilantní mozek, Poirot malé šedé buňky... ale čichnout k předmětu doličnému, jít po stopě a odkrýt pachatele... na to má jen Eliáš Sattler. Nezapomeňme zmínit jeho mladého přítele a pomocníka, novináře Adama Křížka...
Těším se na další příběhy :-).

14 31.03.2020

Pochmurná realita roku 1964 v Hitlerově Německu. Národem milovaný Vůdce je stále hlavou Říše, Evropa je její součástí, porobené národy svou prací přispívají k jejímu blahu, židovská otázka je definitivně vyřešena, jen kdesi na Urale se ještě bojuje a němečtí vojáci tam umírají za svou vlast.
Americký prezident se hodlá setkat s Hitlerem, přátelství po dvaceti letech po válce může být navázáno... Co ale mohou způsobit informace, o nichž dosud svět neměl tušení?
Policista March, hlavní postava knihy, v mnohém připomíná svého kolegu Bubacka z Hvězdné hodiny vrahů. Oba jsou Němci, kriminalisté a oba, řízením osudu, esesáci. Jsou to lidé, kteří ale ve skutečnosti dělají především svou policejní práci. Oba též potkávají své osudové ženy... a dál už nelze nic víc prozradit.
Každopádně, skvěle napsaná, napínavá, mnohé informace přinášející Otčina by měla oslovit i milovníky detektivních příběhů...
To, že rok 1964 v Evropě nebyl takový, jak je sugestivně a velmi reálně - při čtení jsem měla pocit, že jde o opravdovou situaci - popsán v knize, neznamená, že takovým být nemohl. Už jen okrajově - hodně mě zaujaly například místopisné údaje, názvy oblastí a měst...
Je to kniha vyvolávající, alespoň pro mě, značné zamyšlení: co by bylo, kdyby...

14 30.07.2019

Cesta má zákruty, všichni chcem natuty vyhrát tu nejvyšší sázku.
Cesta je daleká, co nás na ní čeká? Dostanem štěstí a lásku?

Chceme to nejlepší, to není hřích. Možná, že dostanem jenom mráz, sníh,
špičaté skály, co zraní nám nohy. Můžeme proklínat, či prosit bohy,

či jenom sedět a čekat na pomoc... Nebo se zapřáhnout do saní,
doufat, že v dálce stále zvon vyzvání... a chtít žít!

Jít, dýchat sluneční svit, milovat, radovat se, pomáhat, učit se
dělat cokoliv, co nás a ty kolem nás těší... prostě žít!
Než přijde noc...

Kniha je to celkem jednotvárná. Téměř celá je jen ve dvou rovinách: buď se plahočí sněhem - teda, ona si veze zadek na saních, on se plahočí a táhne ji za sebou, ačkoliv ji vůbec nezná a mohla by mu být ukradená, nebo on mluví ke své ženě - nechává jí na záznamníku zprávy o tom svém plahočení a o tom, jak ji miluje. Ve filmu je prý i sex (zdroj: komentáře na ČSFD), ale v knížce dokonce ani ten sex není! No prostě hrůza! A pak ten banální sladký konec, no prostě hrůza! A jak mohl zastřelit losa nějakým podivným lukem? Odbornice na lukostřelbu - viz níže - nám to jistě vysvětlí, to prostě nejde. Vůbec ten příběh je celý postavený na hlavu, nic takového se prostě stát nemůže, těch XX událostí, které jsou zdokumentované, jak lidé přežili nejnemožnější situace a dostali se z nich, to jsou jen fantasmagorie. Nechci bránit autora ani vyzdvihovat knihu, i když stojí za nejvyšší hodnocení, aspoň pro mě. Ale pokud to není úplný pitomec, a to asi není, když podle něj natočili i film, a to s hvězdami velkého formátu, tak je jasné, že si to nejdřív zhruba zkusil, prošel, vyzkoušel, aby věděl o čem píše. Je to dobrá kniha a to nejen pro ženy. Rozhodně to není románek na zvednutí nálady, naopak, je to na zamyšlení. To, jak Ben miluje svou ženu, to jak Ashley touží se s ní seznámit a poznat ji, tam nejsou žádné odporné postranní myšlenky a děje, je to subtilní, čisté a solidní a férové, byť je naznačeno, že by si to spolu třeba i rádi rozdali. Ten sladcebolný konec: no, lidi, co byste chtěli? Prožili spolu měsíc života, takového, jaký se málokdy prožije. Poznali se až na dřeň, došlo až na vyměšování, které autorky romancí zhusta opomíjejí zmiňovat, nejspíš jim "tahlo z kotla" jako z kanálu, byli špinaví, smrděli, možná si sem tam před sebou i uprdli, Ashley pokud vím blila, a bůhví, co ještě. Stali se jedním člověkem. Přes všechny ostatní z jejich okolí, přes všechny vazby a předcházející plány a životy - myslím, že nic jiného jim nezbývalo. Dopadlo by to jinak, kdyby... kdyby. To si přečtěte. Ale i kdyby - v reálném životě, po tom všem, by se od sebe, podle mého, už nikdy, alespoň vnitřně, neoddělili.
Je to román, je to fikce, ale věřím, že jsou mezi námi osmi či kolika miliardami lidí na planetě jedinci, kteří něco podobného zažili a vyšli z toho jako jiní (zní to blbě, ale řekla bych - lepší) lidé.
Jo, a stejně jako spolučtenářka ElenaM níže: film nechci vidět.

14 28.08.2018

Anotace je velmi výstižná, nemám co dodat.
Přečetla jsem. Protože když čtu nějaký příběh, kde je oblíbená postava ohrožena na životě, což se mi opět stalo, musím od toho utéct, dát pauzu a číst něco jiného... Tak se stalo i tentokrát...
A tím pádem... Kdo může být spolehlivější, než Hercule Poirot? Přes pár mrtvol a neobyčejných propletenců příběh, který řeší až vyřeší, nestresuje a pobaví... A pokud je přítomna jeho přítelkyně paní Oliverová... Nemá to chybu!

Viděla jsem už dříve filmové zpracování, bohužel, a bylo mi všechno jasné. Škoda, protože je to geniálně vymyšlená zápletka, další pecka paní Christie. Takže jsem jí prominula, jak nechala ty přestárlé slony žvanit a vykecávat se zeširoka a zvysoka, ale holt, to už do příběhu patřilo...

13 20.11.2023