alekis diskuze u autorů

Navážu na komentáře přede mnou a taky napíšu, že K. B. je můj oblíbený autor, byť jsem už delší dobu neměla nic z jeho tvorby v ruce. Jmenovitě vzpomenu aspoň Alenku a Průsmyk. Alenku jsem četla aspoň 3x a moje děti nejspíš také. Alenka prostě "píše". :-)

S přáním změnit úplně styl čtení jsem sáhla po e-sbírce Povídky, která ale není na DK, spíš mi připadá, že někdo prostě sestavil pár povídek jako knížku a dal ji čtenářům k dispozici. Jsou to povídky nikdy mnou nečtené. Vidím, že mám mezery a budu se pídit po dalších.
Povídky (SPOILER):
Vysvěcení chrámu Amanda - přechod z jednoho času do druhého. Proč spisovatel nenapsal ještě aspoň kousek! Asi chtěl, abychom si to představovali, že ti dva se šťastně setkali, přežili a láska přenesla všechny rozdíly.
Nedokončený román - drobnůstka, zábavná, a konec dojímavý a krásný. Vypravěč, zajímající se o nedopsaný román spisovatele, který zemřel hladem a zimou při blokádě Leningradu, najde v bytě schránku, kterou se transportují věci z minulosti do budoucnosti. Ta se pokazí, přijde "opravář" a vypravěč ho požádá, aby donesl hladovějícímu spisovateli do r. 1942 nějaké potraviny - aby román mohl dokončit. Ale spisovatel to daruje sousední rodině pro jejich malé děti a stejně zemře.
Reflexy Kolji Gavrilova - Kolja od nynějška už bude pouštět starší lidi sednout, bude zdravit a přestane mluvit sprostě - komická věcička.
Dialog o Atlantidě - komedie o tom, jak a proč vlastně Platón napsal svou zprávu o Atlantidě.
Enfant terrible - nalezení sirotci z cizí planety jsou umístěni na Zemi v lidských rodinách. Zajímavé!
Haló, je tam Nina? - tohle je moc milá věcička o propojení telefonátů ze současnosti do r. 1942 - opět blokáda Leningradu. Je tu naděje, že se setkali, on a Nina - ale spisovatel nám to opět neprozradil, chjo...
Planeta na kterou se nemohu vrátit - zajímavý námět o sdílení bolesti jednotlivce ostatními.
Prázdný dům -- taky zajímavé, jak obyvatelé města eliminují krutou zimu ze svých životů tím, že ji "obcházejí" - přesuny v čase tak, aby se jejímu období vyhnuli.
Volba - to je skoro červená knihovna, protože on je mimozemšťan, co jako dítě přežil havárii korábu a byl vychován na Zemi... a má hodně zvláštní vlastnosti. Katrin je pozemská dívka, kterou miluje... Přiletí někdo z jeho původní planety, chce ho odvézt domů, protože lidé nemají šanci dosáhnout jeho úrovně a možností... Ale volba je jasná. Ani mimozemskému srdci neporučíš, když je ve hře nejsilnější věc v celém vesmíru: láska :-).

Ruská sci-fi a fantasy (přečteny všechny Hlídky a byť mám dost výhrad, tak všechny pro mě za 5*!) je úplně jiná - není horší, není lepší než americká nebo anglická, atd., je prostě jiná! A Kir Bulyčov, podobně jako třeba Strugačtí, ten má hodně co do sebe.
Ta ruská duše je těžko definovatelná, těžko popsatelná... holt, je to prostě pojem!

Je tu skvělý komentář od FairyD.
Připojím se.
Autorce u nás vyšlo podle DK 70 knih, což je podle mého úžasné číslo. Nejspíš seká své románky jako Baťa cvičky...
No, nebude to až docela pravda. Zatím jsem s ní na začátku, snad osm - deset přečtených knih, ale je mi jasné, že je to autorka vysokých kvalit.
Nepíše "romány pro ženy", to prostě nepřijmu za své! Copak muži neznají city, nemilují své rodiče, své milé, manželky a své děti? Nebo jen o kriminálních případech s vražděním, plných psychopatů chtějí číst? Či jiné hard žánry, eventuálně literaturu faktu apod.?
Ježkovy zraky! Copak polovina lidstva jsou roboti bez srdce a bez citů?
Sandra Brown má úžasný dar. Stvoří krimi kříženou s milostným příběhem. Samozřejmě jede (se vší pravděpodobností, nemám vše načteno) podle jediného scénáře. Vždy je v knize ONA a ON, vždycky je tu přitažlivost a posléze láska.
Láskyplný vztah dvou lidí okořeněný přiměřenou erotišárnou (neřekla bych, že přehnaně) je ale více či méně doplňkem k propracovanému kriminálnímu ději.

SPOILER - ať zas někdo nedostane psotník a nebude psát v cuku letu moderátorovi.

Zdůraznila bych tu knihu Reportér. Krimi příběh je tu poměrně spletitý, výtečně propracovaný, opravdu hodně zajímavý. Zasahuje asi 40 let do minulosti, seznamuje nás s psychopatem opájejícím se svou velikostí a žijícím v domnění, že je mu vše dovoleno. Jeho plány jsou dalekosáhlé, zapojí do nich svého syna, ovšem mozkem, který všechno řídí, je on.
Jednání a myšlení vůdčí patologické osobnosti románu autorka "vymakala" dokonale, a jak jsem už psala v komentáři, kniha je plná překvapivých odhalení. Samozřejmě, pokud někdo chce číst jenom o rozčtvrcených, zaživa pohřbených, či jinak mučených obětech, o potocích krve a hrůzostrašných životech, ať si to čte, takových knížek jsou dneska stovky titulů.
Sandra Brown má ve svých knihách mordy, ale podstatné jsou dvě věci: má výborně propracovaný děj, všechny souvislosti (znovu zdůrazním Reportéra) a navíc je v nich velice lidská stránka věci.
Je tu láska mezi ženou a mužem, láska k rodině a dobrý vztah k přátelům, to, co dělá život člověka snesitelným. Život není o hnusných mordech, o střílení a vraždění, válkách a mučení... Nad vodou nás drží to opačné: cit, svědomí, víra, naděje a láska. Bez toho by to, podle mě, nestálo za nic.
Na závěr jsem chtěla říct, že asi ne všechny, ale hodně knih S. B. bych doporučila také mužům, věřím, že by je mohly zaujmout.
:-)

Všechny spisovatele nemůžeme znát, je jich příliš mnoho, ale někteří, ač skoro skrytí, jsou tak dobří, že si zaslouží pozornost...
Vůbec jsem netušila, že nějaký Henry Slesar existuje - a nyní, bohužel, už jenom - existoval. Díky podnětu z DK (díky, kámo!) mám možnost číst jeho povídky a ty jsou prostě geniální! Pochybuji, že autora, mistra svého oboru, by v tomhle ještě někdo překonal. Dnes se ani takové povídky nejspíš nepíší, a pokud ano, určitě ne v takovém množství, s takovými náměty a v takové kvalitě.
Prozatím jsem se dostala k povídkám žánru krimi, spisovatel se podle DK věnoval i psaní sci-fi, takže se mám snad na co těšit... :-)
Proč je Henry Slesar podle mého názoru tak dobrý? Jeho povídky jsou poměrně velmi krátké, vtěsnat na malý prostor začátek, prostředek a konec tak, aby všechny části byly zajímavé a napínavé... to chce skutečného mistra řemesla.
Povídky jsou krátké, náměty jsou dobře vybrané, a děj a pointa každé drobné, ale zářící perly, je dokonalým hřebíčkem (spíš velkým kovářským hřebíkem) na hlavičku. Nemá to chybu!
Aspoň jeden SPOILER: v povídce Inkaso byl věřitel Chet pozván k dlužníkovi Coombsovi s příslibem vyrovnání půjčky. Coombs bydlí ve 12. patře, v novém luxusním bytě nad Manhattanem. Je velmi mrazivá pozdní noc, Chet, natěšený, že své peníze dostane, cestu riskne. Coombs ho provede bytem, navrhne mu podívat se z terasy... a zavře za ním dveře. Směje se mu do tváře. Chet, který si předtím odložil kabát, pochopí, že na terase zmrzne.
Podaří se mu nakonec po drátě od antény vyšplhat nahoru na střechu, a téměř zmrzlý, začne vytrhávat další dráty... až je nalezen nájemníky, jejichž TV jsou tím pádem bez signálu.
Má v kapse klíč od Coomsova bytu - ten mu jej záměrně podstrčil. Chet vejde do bytu, který je prázdný. Obleče své svršky, sedí potmě a čeká. Později Coombs, značně opilý a v dobré náladě, vejde do bytu a jde zkontrolovat ven, v jakém stavu je Chet po několika hodinách v krutém mrazu... Pointa je snad jasná :-).
Všechny dosud přečtené povídky se mi nesmírně líbí, nemají chybu. Autor mě prostě absolutně dostal!
:-)

Miluji soudce Ti a všechny jeho pobočníky, a přečetla jsem, domnívám se, všechny příběhy, které u nás vyšly.
Jsou i jiní dobří detektivové ze starých časů, ale stará Čína a kriminální případy, které řeší soudce Ti s přehledem, a troufám si tvrdit, i s jistým půvabem, nemají chybu!
Prostě - jednoznačně můj favorit!

Od autora jsem vlastně četla jenom trilogii Ráj. Naštěstí. A to celkem už třikrát, ačkoliv opakovačky si dávám mimořádně, na to je všude kolem příliš mnoho nepřečtených knih. Přišla bych o zážitek, který tu nebudu nijak přibližovat, je na každém, zda se dá do čtení.
Je to - pro mě - jedna z nejlepších sérií žánru sci-fi. Kdo miluje alternativní historii - já velmi, kdo nevidí sci-fi jenom v cestách na jiné planety, v robotech a technice vůbec, tak si tohle užije do maxima!
Podotýkám, že obálky všech tří knih a obzvlášť té poslední, jsou dost hrozné! Ale vnější vzhled často klame, v obou směrech. Krásné je nakonec třeba k ničemu a ošklivé může skrývat báječné překvapení.
Doporučuji vřele, je to mimořádně skvělé čtení, i když jazyky, jak Tanu, tak Yilané jsem se ani nesnažila pochopit :-).

K. K. Rusch je autorkou vskutku unikátní fantasy série Kroniky Fey. Mohu ji s klidným svědomím doporučit každému milovníku žánru.
Příběh je velmi rozsáhlý, ale stále si udržuje úroveň, čtenář baží zvědět, jak to bude dál..! Podle všeho autorka buď napsala, nebo hodlala napsat další pokračování... které už ale asi u nás nevyšlo.
Každopádně jde o geniální dílo a nesmírně mě těší, že nádherný a strašný svět popsaný v Kronikách stvořila žena.