alef komentáře u knih

„ to dobrodružství mělo přece jen svou dohru. O tom ovšem nemám vůbec žádný důkaz!“

Chvíli věříte, chvíli nevěříte a stále žasnete - nad naservírovanými proměnami!
Na závěr vás pak čeká až neskutečná kombinace - mrazivě vtipné pointy!
Jako bonus za černočerným humorem najdete schovanou hlubší myšlenku!

Saki ve svých krátkých šprýmech uplatňuje zajímavé schéma – na začátku se většinou dozvíte o nějaké velké tragédii – pak se dobře bavíte – a na závěr přijde očekávaná studená sprcha – otužující a osvěžující zároveň.

Tak se na to připravte, budete svědky pošetilého chování, bude nuceni vzít na vědomí neodvratný osud, který zasáhne většinou jinak, než byste čekali, zabloudíte do neviditelných světů, budete léčeni neklidem, budete rozesmíváni pošetilostí, budete poučeni – o nedokonalosti našeho poznání!

Vlastně o sobě nemůžu říct, že jsem úplně skalní nadšenec tohoto žánru, ale čas od času neodolám a do šuplíku třeskutě mrazivého/suchého anglického humoru nahlédnu, a pak mě to vždycky baví!
Autora jsem neznala, ale co jsem si tak vyčetla, tak lze Kruté šprýmy považovat za the best of Saki a jsem ráda, že mě DK se svými free e-knihami k němu nasměrovala.
Bavila jsem se a užila si i to dloubavé upozornění – na nedokonalosti všeho druhu :-)-

„Problém společenské etikety za tak neobvyklých okolností už nikdo neřešil ...“

„Takže je vidět,“ poznamenal Toby Mullet, „že nic nepoznal.“
„Nebo taky,“ namítl Clovis, „že má roztomilý smysl pro humor.“

66 19.12.2023

„ ... hluk ... hlasy, smích, křik, ... pláč, cinkot, štěkot ... troubení všechno ... útržky obrazů. Abstraktní umění ...“

Magický bolavý příběh se vám hned v úvodu zatne drápy do kůže a kdo znáte Annu Bolavou tušíte, že vás ta nepříjemně bodavá bolest neopustí až do samotného konce.
To magické v autorčiných příbězích mě přitahuje – vábí do svých tajemných zákoutí, ať už jsou hluboko ve tmě, na dně, nebo pod zemí, naopak to reálné v jejích příbězích (po třetí přečtené autorčině knize v krátké době za sebou) – vyřešené a nevyřešené mezilidské vztahy – defilující proud postav a postaviček maloměsta, mě oslovuje čím dál méně (jedno neměnné schéma ve všech příbězích udržet atmosféru nepomáhá) – tak proto ta kalná voda, která si nakonec udělá vždycky co chce, uhasila dvě hvězdy, Před povodní si tak musí vystačit se 3* osvětlujícími scenérii – tu magickou i tu reálnou. Voda je totiž hodně nebezpečný živel – nakonec vždycky smete vše – neklid v duši i chaos v citech – podle Anny Bolavé ovšem apokalypsa očišťuje ...

Bavilo mě objevování toho erbenovsky „prastarého“ (kdo by si nevzpomněl na jeho poeticky hororového Vodníka, ale i na toho urbanovsky eko-teroristického), co se stále drží v našem světě a co nás ohrožuje, co nás zachraňuje - naši civilizaci varuje!
Ale na druhou stranu, jsem už ráda, že řečovická kronika došla ke svému polednímu listu, a budu se těšit na nové – předpokládám, že opět palčivě bolavé/bodavé náměty, já po Anně Bolavé určitě opět sáhnu, teď si ale dám trochu pauzu a před koncem roku naladím na poněkud veselejší/optimističtější notu, dramatické atmosféry jsem si užila (po přečtení dvou knih od této autorky hned za sebou) --- až, až :-).

„U dna je jiný svět.“

68 12.12.2023

Úzkost, obestře vás hned na začátku,
neidentifikovatelný strach,
nevíš komu a čemu věřit,
co je pravda, co je klam?
Nevěříš vlastním očím, vlastně přestáváš věřit všem svým smyslům - a někdo klepe na dveře!
Co ti říká instinkt?
Sleduj zvířata, ta moc dobře ví!
A člověk? Je dobrý nebo zlý? Jaké jsou jeho úmysly?
Jak se rozhodnout, když svět přestane fungovat podle zajetých pravidel?
Je důvěra v člověka, k člověku, na místě?
Co se vlastně děje se světem?
Bouře otázek, prší na vás ze všech stran. Paradoxem je, že odpovědi nejsou až tak důležité, najednou na tom nezáleží, svět, tak jak ho znáš, totiž necháš za sebou!

Dívat se z očí do očí lesní zvěři a obdivovat instinkty plameňáků může být mrazivě drsnou zkušeností...

Zneklidňující příběh, který si zaslouží pozornost!

69 10.12.2023

Hlasy těch, co tu žili, rezonují v jeho zdech,
historie se zapsala do jeho krovů,
a tak vypráví,
je to totiž bezmála 400 let, co tu stojí, kousek pod náměstím

Škoda, že příběh celý neodvyprávěl dům sám, z těch, co tam žili, si nakonec někdo vzal svůj hlas, ale mně se nejvíc líbilo naslouchat šepotu jeho zdí a ševelení jeho krovů – a hledat za nimi slova. Lidé tak totiž vyprávět neumí, sklouzávají do osobnější roviny, jsou jakoby víc slyšet, jenže mě se líbilo právě to poslouchání – tichého, nevtíravého šumění uvnitř domu, líbil se mi právě ten klidný ráz --- běhu ranných událostí, který zákonitě později nabral na rychlosti, stejně, jako zrychlilo naše, současné, století. A z tichého ševelení se rázem stal radiový šum – jako když ladíš rádio – spousta zvuků, které se mísí, překřikují --- a lezou na nervy, dokud nenaladíš to, co hledáš /pokud to v té změti zvuků najdeš/, a to už mě tolik nebavilo, neměla jsem dost trpělivosti, zvuky mě rušily a toužila jsem vrátit se k tomu klidnému proudu z počátku, jenže to právě nejde zastavit, a tak zrychlený proud času odnesl slova, na která už jsem neměla dost trpělivosti a s nimi i konec příběhu ...

... zůstaly 3* - visí na tenkých nitkách na půdě a houpají se ve větru – a vydávají přitom docela příjemný zvuk, jako když cinkají ta správná slova – tak pěkně to zní :-).

69 01.12.2023

Koketa a intrikánka, rozmařilá a veselá, pyšná a chytrá, pragmatická a velice zběhlá v manipulativních technikách – všude, kam se hne způsobí rozruch – flirtuje s urozenými muži kde se dá, svede ženatého – chladná ve svých citech nejen k mužům, ale především k vlastní dceři – okouzlující a patologicky zákeřná ...

... všechno se na ní dozvíte ze soukromé korespondence – bylo to jako nahlédnout do její tajné schránky a probírat se jejím intimním obsahem – tady nic nepředstírá, ukazuje se taková, jaká skutečně je – a tak budete rozkrývat narcismus v její povaze, prohlédnete až na dno její duše, kde není ani kousíček místa pro empatii ...

... její hra s láskou, je hrou ďábelsky lstivou ...

„mám v úmyslu získat srdce své švagrové skrze její děti“ pro Susan totiž mají její neteře a synovci, její dcera, její milenci minulí i budoucí svou jednoznačnou roli – jsou jako šachové figurky – někteří jsou jen pěšáky, ti co mohou být zdrojem potencionálního bohatství pak hrají významnější roli ---

... a pokud někdo svou roli nepřijme? ... musí být bez milosti odstraněn z hrací plochy ...

"Je nepochybně lepší ho úplně oklamat, a protože bude tvrdohlavý, je třeba ho obelstít."

Poměrně krátké a rychlé, ale hlavně poučné nahlédnutí do duše pletichářky, jež dosáhne téměř všeho, co si usmyslí ...

„okouzlení je pryč – a teď Vás konečně vidím takovou, jaká ve skutečnosti jste“

Jane Austenová vás v této krátké novele seznámí lehkou a příjemně čtivou formou s 18. stoletím – vítejte ve věku ctnostných matek a manželek, které měly dle tehdejšího mínění prostě být doma a poslouchat – i výchova mladých žen k tomu směřovala – sloužila k tomu účelu, aby se dívkám v jejich krásných hlavinkách nerodily myšlenky na vzpouru, či jakoukoliv jinou jinakost – no a lady Susan jiná rozhodně byla – rozhodnutá nevynechat jedinou příležitost a využít ji po svém :-).

63 24.11.2023

Laskavost se tu potkává s přirozenou lidskou urputností – lpěním na životě – udržet život!
Vřelé srdce vzdorující lidské hlouposti.

Romantický příběh slavného chirurga Wilczura – tuláka Antona, mě vzal za srdce. Je to příběh člověka, jemuž život dopřál, aby mu vzápětí vzal, a který navzdory osudu zarputile hledá – a taky nachází – dobro v člověku a lásku k člověku ...
Tulákova dobrodružná pouť mě zavedla hluboko do polského území, na polský předválečný venkov – hluboko do myslí lidí tehdy tam žijících. Zavedla mě do světa složitých vztahů – světa nestabilního, nejistého sama sebou, náchylného ke konfliktům.
Jedním dechem jsem sledovala tento podmanivý emocemi nabitý melancholicky laděný lidský příběh - tulákovy cesty ... „A co teda děláš?“ ... „Něco hledám.“ ... "A co hledáš?“ ...„Nepamatuju se“ ... vyprávěný až naivně dojemně /a tady to přesně a na 100% zafungovalo/ - příběh plný bolesti a hluboké lidskosti.

Ještě je asi potřeba dodat, že je to příběh trochu až pohádkový - a žili šťastně až do smrti – ale víte co, pohádky k životu patří :-).

Knížka se žlutou obálkou (hledaná v rámci čtenářské výzvy), tak se mi dostal do rukou Mastičkár – nalezený v knihobudce, psaný ve slovenštině, pro mě neznámým polským autorem. Knížka, s níž bych se jinak asi nepotkala, a to by byla velká škoda.

75 23.11.2023

Za svitu helénského slunce na agoře je slyšet hlas,
přednáší se aristotelská logika, předvádí se umění rétoriky,
tady má své pevné základy morálka.

Tak začíná výlet časem – za hranicemi poznání a svobody myšlení. S panem Vondruškou projdete staletími a prozkoumáte dějiny manipulace a podprahového ovlivňování, budete pozorovat realitu skrze optiku fake news, vynálezu, který je starý jako lidstvo samo – prý je to naší lidskou evoluční výhodou – vytvářet a podléhat konspiračním teoriím, nechat se ovlivňovat ideologiemi, propagandou, náboženskými dogmaty – to proto se to stále opakuje, to proto jsme museli projít protestantskými revolucemi, barokním temnem, osvícenstvím a renesančním optimismem, a mockrát podlehnout válečné propagandě ...

Pan Vondruška mě mile překvapil, optikou historika se nad tématem rozkročil opravdu zeširoka a myšlenku svobody myšlení důkladně prozkoumal, výsledkem je dobře zpracovaný přehled přístupů ke konceptu svobody myšlení – má totiž bohatou historii (a taky hluboké zakotvení ve filozofii).
Na počátku stoji právo jednotlivce svobodně formovat, vyjadřovat a měnit své myšlenky, a to bez vnějšího omezení a tlaků. Jak z této publikace poznáte, přestože se to zdá jako samozřejmost – historie nám podává mnoho zpráv o potlačování a omezování této naší svobody – formy jsou různé – mění se také obsah – jen nástroje zůstávají pořád stejné!

A tak se postupně něco dozvíte o racionálně promyšlených konstrukcích, které po staletí intenzivně využívá propaganda, zjistíte, že vždy záleží na tom – kdo, co a jak říká! – a taky, pro koho je sdělení určené. Zjistíte, jak důležitou roli hraje charisma (což dodnes mnozí – většina - současní politici nechápou).
Na přetřes tak přijde třeba má oblíbená Obrana Sókratova (tam někde na začátku poznáte, jak lze pomocí logiky manipulovat se závěry – stačí vyjít s nesprávného předpokladu a přesto dojdete k logicky správnému závěru – takže si pamatujte, že logicky správný závěr sám o sobě prostě nestačí ), ale povídat se bude i o sv. Augustinovi, který byl přesvědčený, že se otázkou svobody nemá smysl zaobírat – protože člověk je dílo boží a vše se řídí jeho vůlí. Zjistíte třeba taky, jak neúnavní ve své propagandě byli husité (a Češi neúnavní volnomyšlenkáři :-) ... a i o dalších podobně významných mechanismech, které formovaly myšlení, bude řeč.

A na závěr bych možná přidala několik aktuálních postřehů hodných k zamyšlení ...

„přemíra informací ztěžuje možnost jejich objektivního posouzení “

„jednoduchost získávání informací znehodnocuje proces poznání, už není potřeba „studovat“, stačí „vzít“, a když to udělají lidé, kteří nejsou schopní kritického myšlení?“

„nehledejte zlé úmysly tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost“

66 23.11.2023

Našla jsem zastrčenou doma v knihovně, připomněla mi jedno ne moc příjemné pracovní období už hodně let zpátky v bývalém zaměstnání – byla to zkušenost, zjistila jsem v té době o sobě, že dokážu zvládnout nejen vysokou stresovou zátěž, ale i že se jí dokážu aktivně vzepřít a postavit se proti – poznala jsem, že si dokážu říct „tohle už mi za to nestojí, nejsem tam ráda“ – a jít dál (bylo to jedno z mých šťastných rozhodnutí). Nicméně tuto knížku jsem tehdy zakoupila a přečetla. Není to žádná hluboká psychologická studie, je krátká a stručná, s jednoznačným poselstvím ...
- neberte se příliš vážně!
- a zkuste životem procházet s větší mírou empatie a humorem!
Tahle knížka mi prostě jen připomněla to, co praktikuji celý svůj život (a na co jsem na malinkou chvíli v té době zapomněla – smysl pro humor mi v tu dobu trochu docházel, ale jen na chvíli) – být na té pozitivní vlně – vidět sklenici z poloviny plnou – co změnit můžeš změň!
A to jsem udělala a bylo to správné rozhodnutí.
Mimochodem, občas neuškodí se na problém (potenciální stresovou situaci) podívat očima někoho jiného (změna perspektivy možná změní i tu vaši vlastní – dá vám větší rozhled a taky nové možnosti, jak problém vyřešit) – rozhodně to stojí za zvážení, i tuto ve své podstatě jednoduchou radu si v této knížce připomenete, nebo, že přílišný perfekcionismus může nadělat víc škody než užitku.
Tahle knížka není návod, jak žít spokojený život bez stresu, spíš jen pár takových užitečných postřehů – připomenutí, na která právě ve stresové situaci občas zapomínáme a která by nám rozhodně z takové situace mohla dopomoci, nebo alespoň pomohla situaci zklidnit.
Abych to shrnula, nejspíš se nedozvíte nic nového, ale možná si připomenete něco z toho co sami moc dobře víte a na co jste třeba na chviličku zapomněli, a takové připomenutí, navíc psané lehkým vtipným perem, se může hodit.

Takže, vážení, dávejte si realistické cíle, počítejte s tím, že se může stát něco neočekávaného a některé věci prostě berte takové, jaké jsou :-).

63 15.11.2023

"Nevypravím líp, vyprávím jinak."

Nad Běstvinami visí temný stín, málokdo se tam cítí dobře, přesto vás vypravěč pošle právě tam. Na první pohled to je náhoda, ale ve skutečnosti spíš rozmařilost a zloba, která v něm dřímá a generuje čisté zlo. Ničit se musí!
Proto každý návrat do Běstvin bolí, v břiše vás sevře křeč a musíte si vsugerovat, že o nic nejde.
Je čas z Běstvin odjet ...

Čeká vás fantaskní dobrodružství, hrůza, děs a běs, když si nedáte pozor, něco totiž vklouzlo mezi řádky...
Vypravěč prožívá každou vteřinu svého výmyslu, šeptá do ucha pohádku - O spletitých cestách v podzemí - kolem létají hejna much, bzučí kolem hlavy, bzučí v hlavě, jak překrucuje text, ohýbá slova.
Tenhle text není pro líný, musíš pomáhat, je to ohavné a nekonečné, lítost ale není na místě, tenhle příběh tě potřebuje celého! Vypravěč totiž chrlí divná slova o divném světě. V noci tam straší a všechno je absurdně dokonale připravené, tak, jak jsem u Anny Bolavé zvyklá.

Navštívila jsem další z jejích pečlivě připravených magických míst, které bylo skoro až něžně důvěrně a přitom drsně věrně popsané, přečetla jsem příběh plný pečlivě zakopaných metafor (trochu se mi z nich zatočila hlava, opět jsem zírala do tmy, opět jsem klesala ke dnu), a trochou jsem se bála, geniálně šíleného vypravěče ...
... trochu se bojím, co si přečtu příště, přesto vím jistě, že i příště si to přečtu...

Důvěrně vám ale povím, že jsem už ráda, že ten zlý sen skončil, i když ... "úprkem bez výsledku, bez nápravy" ... ještě budu možná několik minut zírat do tmy a přemýšlet, co to bylo?, co se to událo?, proč se to stalo?, co se to stalo? ... a pak si oddechnu... byl to jen sen! ... byl?

79 13.11.2023

Hotel – jako životní styl – jako živoucí organismus –
veřejný dům – instituce s vlastní know-how – místo setkávání –

Zastavte se v New Orleans v největším nezávislém hotelu ve městě! Leží ve Francouzské čtvrti, která patří k těm nejlepším ve městě, je rušná a je tu stále plno lidí, a ti zde tráví svůj čas – v pozdních barech, bistrech, jazzových sálech i striptýzových podnicích – až do svítání, a hotelový mechanismus musí fungovat 24/7 ...
... jenže poslední dobou se spíš potlouká ve stínu své bývalé slávy!
Dobrý pozorovatel, a to pan Hailey rozhodně je (připravte se na velmi realistický příběh – pozorování skutečného života!), vidí drobná znamení (nesebrané noviny, nedopalky, chybějící knoflík na uniformě poslíčka, vyhořelé žárovky v lustru) ... „u vchodu na St. Charles Avenue drbal uniformovaný vrátný s prodavačem novin, kolem nich se valila vlna hostů a dalších lidí. Blíže seděl u stolu postarší asistent ředitele, zamyšlený, s očima upřenýma“ ... na všechno to dění, hemžení, kolem sebe, a taky na výtahy, které jsou mimochodem v dost špatném stavu.
Finanční krize totiž útočí – vynucuje si drastické změny – a tak hotel potřebuje pevné a rozhodné vedení. Tenhle hotel totiž má po mnoho let excelentní reputaci! A to přeci už něco znamená!

Těžištěm příběhu (vlastně všech Haileyho knih) je skutečnost! Čekejte skutečný popis – reality hotelového provozu, celé té mašinerie, která se 24/7 hýbe, pracuje, žije, funguje, a která by bez svých zaměstnanců pošla – život by se tu zastavil. Takže čekejte množství postav – důležitých i těch možná méně důležitých, ovšem v tomhle soukolí nikdy nevíte, co vynechání i malého kolečka může způsobit. A pak je tu hlavní hrdina – ten, co se snaží hotelu vrátit jeho lesk a slávu – napravit chyby a vyřešit problémy (hlavně ty mezilidské) ...

V době, kdy jsem byla na gymnáziu (a to už je hodně dávno) jsem Haileyho skoro kompletně přečetla, dnes už se k jeho příběhům – spíš prostředím ve kterých se příběhy odehrávají, protože v tom je pro mě Hailey nejzajímavější – nostalgicky občas ráda vracím, vezmu si některou z knih, prolistuju a znovu se začtu, líbí se mi totiž jeho literární styl, v mé knihovně má rozhodně své místo!

Takže cestovateli – směle vstup! Strávíš tu pět dní – a uvidíš (skoro jak pod mikroskopem, za oponu, do zákulisí, do strojovny) očima lidí z hotelu, hostů i konkurence!

„Traveller, pray lodge in this unworthy house. The bath is ready. A peaceful room awaits you.
Come in! Come in!“
(nápis na dveřích hostince – Takamatsu, Japonsko)

94 18.10.2023

Milé děti,
byl jednou jeden ČLOVÍČEK, a ten měl pro strach uděláno, vlastně ani ne, on se nejdřív všeho moc bál, když ten svět kolem sebe ještě neznal, ale pak se mu podařilo díky dětské zvídavosti (té co máte vy děti všichni, a kterou vám my dospělí občas závidíme), takže právě díky ní se mu podařilo vykřesat první jiskřičku a pak už to šlo ráz na ráz, přestal se tolik bát a pustil se do zkoumání toho zvláštního světa. Pustil se na cestu plnou dobrodružství a jsem si jistá, že vás všechny bude bavit taky, ještě si to trochu pamatuju, když jsem byla malá. A víte, na co jsem nikdy až do dneška a to už je hodně dlouho nezapomněla? Na všechny ty pohádkové bytosti, co mě, jako malou holčičku provázely. Věřím, že si je taky oblíbíte a dovolíte jim, aby šly kousek cesty s vámi, ráda vám o nich budu číst, než se to naučíte samy :-).
- a tak -
Bylo nebylo, za lesem v malém domku bydlela malá holčička, jmenovala se Ája, a ta jednoho dne dostala štěňátko a z něho pak vyrostl Maxipes Fík, se kterým ta malá holčička zažila spoustu dobrodružství,
... a až si je všechny poslechnete, zajděte se podívat taky do Hrusic, tam totiž mají zase moc šikovného kocourka, jmenuje se Mikeš, je celý černý a moc chytrý a taky, po všech čertech mazaný, dokonce se naučil mluvit! takže se vám s ním bude dobře povídat,
... jedno takové mluvící zvířátko má taky malá čarodějka, co bydlí v tom hlubokém lese, kam nesmíte chodit samy, a aby se tam nebála, než vyroste ve velkou čarodějku, bydlí tam s ní mluvící havran, který na ni dává pozor, aby nevyváděla moc velké vylomeniny, ale někdy se mu to moc nepovede, tu malou nezbednici uhlídat,
... a když se v tom lese ještě trochu porozhlédnete, tam vzadu u té mýtiny v kapradí a mechu tam uvidíte malou pařezovou chaloupku, bydlí v ní dva popletové Křemílek a Vochomůrka, a to bude koukat, co všechno dokážou poplést, ale nebojte, vždycky nakonec vše dobře dopadne, jak to tak v pohádkách bývá, a vám se určitě pak bude krásně usínat a budou se vám zdát krásné sny!
Takže dobrou noc, děti, a sladké, pohádkové sny!

Některé pohádky, jak my dospělí víme, nebývají tak úplně přívětivé, jsou plné až hororových příběhů, i když nakonec dobře dopadnou, ale tyhle, večerníčkové, ty to tak nemají, ty jsou opravdu jen a jen čistě přívětivé! Vyprávěné s laskavým humorem, takže ani strašidlo Barbucha, není zas až takové strašidlo, a to je přeci super, zasmát se takovému Barbuchovi :-).

Večerníčkové pohádky se nezapomínají, v žádném věku, a jsem moc ráda, že je můžu předat dál ...
Malé nostalgické zastavení v dětském světě, do kterého se strašně ráda a pravidelně vracím!

76 13.10.2023

„Čas oponou trhnul a změněn svět!“ Jan Neruda

Křesadlův svět sice za moc nestojí, ale určitě to není nejhorší ze všech myslitelných světů. Totiž, abyste tomu rozuměli, ten pulsující život „radostného budování socialismu“ (o kterém vám pan Křesadlo ve svém příběhu svým typicky cynickým způsobem vypráví) pulsuje rozhodně mimo hřbitovy a vše, co s tím souvisí, a právě sem vás zavede tento příběh, na místo, „kde lze co nejlépe a nejbezpečněji ignorovat radostný dnešek“

S panem Křesadlem a jeho groteskním, parodickým, ironickým, a ve své podstatě (svou mnohovrstevností) hodně složitým, textem jsem se už potkala, takže jsem se nelekla aktuálního stavu reality, tak, jak ji příběh popisuje, tedy reality deformované hodně pokřiveným zrcadlem ...

Je to svět, který vážně za moc nestojí ... hořkost se v něm mísí s kyselostí, jako dochucovadlo téhle směsi nevalné chuti slouží jen a pouze čistý cynismus!

Páni, takhle, když si to po sobě čtu, skoro to vypadá na prostor, kam se nechcete ani mrknout, možná to dost odrazuje, ale to by byla vážně škoda! Jen zkuste nahlédnout do toho zrcadla, možná se leccos právě skrze to deformované zrcadlo, které si může leccos dovolit, dozvíte o minulosti téhle země ...

Třeba skrze Zderada a jeho ... „současnou životní situaci: "Podivné, nevýnosné zaměstnání ve Městě, unavená, mrzutá a nijak přepychová manželka, obytná rakev ve slamové čtvrti a zejména synek, o kterého se nemohli dost starat, a proto ho museli nechat napospas socialistické výchově."
Dozvíte se to ale jazykem až podivně poetickým, jakoby navzdory všemu výše vyřčenému :-) ... a to se mi na textech od pana Křesadla líbí nejvíc.

Hutně temné prázdno ...
„Vůně mokré zeleně z pohřebišť a rumišť zaléhala až sem.“
... „Večer po šichtě, až se rybník naplní hvězdami, Zderad do něj vklouzne a poplave napříč. Po teplém letním dni je tou dobou voda nejlahodnější “

Ne vážně to není nejhorší z možných světů :-) ...
ale i tak zjistíte, jak křehký je lidský život a jak bezvýznamný ...

PS: ... a taky, že ve vypjatých skutečně vážných situacích mají ženské pravidelně lepší nervy než chlapi :-).

75 11.10.2023

„Člověk je náš jediný opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí!“

Člověk, jako lidská rasa - nepřítel, jenž nejvíc ze všeho ohrožuje hlavně sám sebe - člověka, jako jedince, osobu, svobodnou bytost.
To je Farma zvířat ve své skryté podstatě - kde Orwellovo pojetí člověka svléká lidské bytosti až na holou kůži ... nazí (svlečení ze svých masek, póz, konvencí a předsudků) se totiž stávají extra zranitelnými! ... navíc, ne nadarmo známé úsloví říká ...„člověk člověku vlkem“.

Orwell ukazuje hlavně to, jak se sebeabsurdnější idea může stát skutečností! A to je to nejzrůdnější, co si člověk sám na sebe dokázal vymyslet. Dějiny a bohužel i současnost se svými událostmi nejen na východ od nás (v tom je svět opravdu globální, děje se to všude, bez výjimky) ukazují, jak tuto svou „dovednost“ dokáže přivést k „dokonalosti“ ... sebeabsurdnější ideu (výmysl, nápad, zrůdnou myšlenku) uvést v život.

V čem je ten dnešní svět jiný, než jak ho popisuje Orwell?

„Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům.“

Opravdu běhá mráz po zádech, když si přečtete třeba tuhle větu ... a pohádkový příběh se vám tak před očima změní v thriller, zvlášť, když si uvědomíte, co tomu předchází a co bude následovat ...

110 06.10.2023

Černá můra se zmáčenými křídly se rozhlíží po Paříži,
v měsíčním svitu se rýsuje impozantní silueta Versailles.

Hrozba visí ve vzduchu, je jak oblak páry, jak zlověstná mlha,
která vyvěrá ze skrýší pařížského podsvětí.

A vzpomínky na tu noc! Jsou stále živé.
jsou jako střepy zaryté hluboko pod kůži.

Paříž je v područí Kotvy! A Bledý snílek tu pátrá po snových krajinách ... má úkol a taky má svůj vlastní cíl. Paige Mahoneyová je totiž jedna z mála, komu se může povést obojí, komu byste svěřili úkol, který je nad lidské síly! ... zvlášť, když s každým krokem bolí celý člověk!

S dalším dílem můj respekt k autorce ještě vzrostl, ona totiž ve své fantazii nestvořila „jen“ Scionský Londýn, ale celý, do zajímavých detailů promyšlený svět - kde existují jen 2 alternativy, země pod Scionskou kotvou a svobodný svět ... a jen na jedné straně, je moc, podpořená silou, které je těžké nepodlehnout, a tak padají, jak domečky z karet, další země, jedna za druhou.

Možná je opravdu londýnská Kmotryně jediná, kdo dokáže Scionu šlápnout na krk a zastavit ho v jeho záměrech, má na to totiž všechny předpoklady - zvlášť - je mladá! Je mladičká! ... a to se ukazuje, jako strategická výhoda - totiž, jen emotivní mládí, entuziasmus a vize ovlivněné už prožitou zkušeností, která nutí bouřit se, rebelovat a nikdy nic za žádných okolností nevzdat, jednat impulzivně, bez rozmyslu dřív mluvit než myslet, mít hlavu v oblacích i pevně na zemi - může zaručit úspěch takové mise! A ona přesně taková je! A mně se to líbí, fandím jí pro její nezkrotnou povahu, nezlomnou vůli a vytrvalost s níž se pouští za svým cílem a beru jí i se všemi jejími nedostatky (taky jich pár má, jako třeba zbrklost a netrpělivost, které nejenom jí přivádějí do dost nebezpečných situací a občas ohrožují na životě). To vše k ní patří, a posouvá ji dál, jako každá zkušenost. Paige je hrdinka, která je svá a je jiná! A pro mě tak zajímavá!
Takže Paige, vydrž, těším se na další setkání ...

„Nikdy jsem si nepomyslela, že se z téhle kukly vylíhnu jako Černá můra a nikdy bych nevěřila, že zrovna já Londýnu strhnu masku z tváře “

„ jaké tváře budu muset ještě nasadit? Kým se budu muset ještě stát? “

Tahle noční můra totiž, zdá se, nikdy neskončí!

68 05.10.2023

Darwinovská evoluce uplatněná v postapokalyptickém světě,
silnější žere toho slabšího,
slabší dodává tomu zdatnějšímu energii, aby se mohl vyvíjet dál.

... tak to je svět Smrtelných strojů ...

Svět budoucnosti, kde jsou hlavními hybateli evoluce města - jako jednotky, jako evoluční entity - pohybují se, mají své „fyziologické“ projevy, bez kterých by nepřežily, jsou mezi nimi predátoři i slabší jedinci ... a lidská rasa je tu jen něco jako paraziti :-).

Zajímavá myšlenka, hned jsem věděla, že tuhle sci-fi „pohádku“ si chci přečíst (a taky jsem zjistila, že k ní existuje i film, takže posléze i shlédnout, zvlášť, když se v něm výtvarně projevovali ti, co tvořili Pána prstenů), ale zpět k prvotnímu příběhu.
Nebylo to špatné, vlastně jsem se docela bavila, jen se musím přiklonit k názoru v komentářích níže, že tu bylo dáno daleko víc prostoru právě těm „lidským parazitům“ namísto evolucí posílených predátorů v podobě samohybných měst, a to je vážně škoda!
Takhle se Smrtelné stroje nakonec ukázaly jako taková příjemná, vcelku zajímavá dobrodružná honička, ve které akční teenageři zachraňují ... no hlavně sami sebe (a samozřejmě „hodnoty“ skrze které se budou dívat na budoucí svět). Příběh jsem přijala takový, jaký opravdu je, a pak se docela bavila (a zvědavost mi nedala, mrkla jsem i na film ... výtvarně 5*, příběh ... hollywoodská akční pohádka, takže pokud tohle očekáváte, tak to i dostanete) ...

Nejděsivější tragická událost éry honů na čarodějnice, konec 17. století, Velké Losiny a Šumperk - skutečné osobnosti, skutečná místa.
Začíná drsné vyprávění ...
na jeho začátku se seznámíte s krásnou a mladou hospodyní Zuzanou Voglickou a děkanem Kryštofem Aloisem Lautnerem. Panuje veselá a šťastná atmosféra svatby a nic nenasvědčuje brzkému vystřídání hrozivými událostmi - strachem a beznadějí, na jejichž počátku stojí jedna nedojící kráva a pověrčivá žebračka ... důsledky jsou děsivé, nařčení z čarodějnictví a zřízení inkvizičního tribunálu ... proces, kde jediný možný výsledek je přiznání, a tak padne rozhodnutí, použití útrpného práva!

- v mučírně začínají řinčet řetězy -

"Ticho v soudní síni se stávalo nesnesitelným!"

Každé odhodlání je za pomocí španělské boty zlomeno.
A inkvizitor Bobling si uvědomuje, že má volné ruce ... nic už nebrání nastražit past ... těm nepohodlným!
Jeho řádění zdá se nezná mezí, a přesto má své hranice ... touha po moci totiž může narazit na ještě větší moc, a ta se nenechá pozřít!
A nakonec, není pravdou, že to byli i oni sami (Sattler, Lautner, biskup, ...) kdo zavírali oči a věřili, že se situace nějak vyřeší sama?

Co zbylo na konci? ... nic, jen trocha popela!

114 15.09.2023

Sebeklam ... jako životní postoj.
Vyhneš se tak konfrontaci, se skutečností? ... s pravdou o sobě samém?

Sebeklam ... jako hluboce lidská vlastnost.
Vytvoříš si jen ospravedlnitelnou iluzi! ... o sobě a světě kolem.

"... opravdu je ta divná realita popsaná kvantovou mechanikou popisem skutečného světa, nebo je to prostě jen systém, který náhodně funguje?"

Zná tajemství elegantních vzorců jež poodhalují pravdu o realitě života, jenže ...

... neatraktivní (vnějším vzhledem), inteligentní a dost sebestředný (uvnitř) satelit jménem Michael Beard, jenž díky jedné zvláštní náhodě (ale taky vášni, která v něm zamlada hořela) nahlédl do vesmírné kuchyně a podíval se pod pokličku, má všechny předpoklady (už téměř 5x rozvedený) být nesympatickým hrdinou. K výčtu jeho nepěkných vlastností přidejte ještě nabubřelost a falešné představy o své důležitosti (i když on moc dobře ví, jak to s ní vlastně je, takže ji spíš jen důmyslně využívá ve svůj prospěch po celý svůj život) a v neposlední řadě připojte sebelítost (když si jeho 5tá žena dovolí luxus toho, co on bez skrupulí využíval celý svůj život, ... řada jeho milenek je vzhledem k výše uvedenému pozoruhodně dlouhá a rozmanitá) ---

"Jak by se mohl udržet tak krásnou mladou ženu, jako byla ona? ... že ji Nobelova cena udrží v jeho posteli? Nahý byl ostudou, idiotem, slabochem. Dokonce i osm po sobě jdoucích kliků bylo nad jeho síly."

... jenže Michael není zrovna nastavený na sebereflexi ... ta totiž všechno boří! ... a na to není rozhodně připravený ...

"Ano, ano, byl to prolhaný sukničkář, měl to za sebou, ale co měl teď, když to přišlo, dělat, kromě toho, že měl přijmout svůj trest? bohu se měl omluvit? Měl toho dost. "

Musím říct, že jsem si Iana McEwana oblíbila, a jen a jen skrze jeho styl psaní nakonec i Michaela :-). Fakticky je tohle příběh, který se mi hodně dobře četl.
_ volné vyprávění hlavního hrdiny pomocí více méně nepřímé řeči, navíc se kromě samotného životního příběhu Michael s námi dělí v proudu myšlení a úvah o své nejniternější myšlenky a pocity,
_ použitá hořká ironie ... "s překvapením zjistil, jak je to složité, být paroháčem. Mizérie nebyla jednoduchá. Ať nikdo neříká, že takhle pozdě v životě byl imunní vůči čerstvým zkušenostem."
(zajímavá byla i jeho zkušenost s přimrzlým penisem ... a úvahy o životě bez něj :-),
_ a v neposlední řadě spousta zajímavých informací (o fyzice obecně, o sluneční energii, o životním prostředí).

A to mě opravdu bavilo! Na Michaela a jeho životní postoje jsem si nakonec zvykla ... hlavně proto, že příběhy vystavěné na (ironicko-komických) jazykových hříčkách mám ráda :-).

"The situation was grave, indeed gravid."

93 13.09.2023

Realita udeří plnou silou hned na začátku ... a 20 let života se válí na zemi - života, který se sesypal, jak domeček z karet ...

_a pak už je jenom předtím a potom_

... navzdory modré obloze, bílému písku a šumění moře ... "s nimi to vypadá dost blbě".

Vtipně romantická vztahová robinzonáda může začít. Provázet vás budou, kromě Alice a Richarda, kteří si nastalou situaci, zdá se, moc neužívají, fotografie z natáčení filmu, s Jirkou Langmajerem a Janou Plodkovou v hlavních rolích.
Film jsem zkoukla hned po přečtení a musím říct, že tohle je ten vzácný případ, kdy film knížku posouvá o level výš, na rozdíl od knížky totiž je! ... vtipně romantický, hlavně zásluhou dobrého výběru hereckého obsazení.
Shrnuto a podtrženo, knížku jsem vzala k vodě a přečetla ji v žáru letního slunce, a těšila se na večer na film, který jsem si užila skutečně daleko víc.
Film si za lehkou svěží romanci ode mne vysloužil letně lehkomyslné 4*, knížka polovinu, 2* za nenáročné letní plážové rozptýlení.
"Hmmm," zamumlala Alice a žvýkala další kus banánu.
"Co hmmm?"
"Nic. Říkám hm, to je celý,"
"Ne, říkáš to svoje divný Hmm. Pořád hmmmuješ."
"To nedělám."
"Ale děláš."
"No tak to dělám, no."
Richard odložil vejce, přešla ho chuť..."

82 12.09.2023

Dostat se na oběžnou dráhu Betelgeuze, nasednout na astrobus, řešit meziplanetární incidenty, mít k dispozici bankovky s ležatou osmičkou, a taky nekonečné mnoho možností, jak se poprat s nepřeberným množstvím bizarních situací, jež mohou v nekonečném vesmírném prostoru nastat, to je přesně to, co musí mít vesmírný cestovatel v malíku... s humorem a grácií pak může dorazit třeba k vstupní stanici planety Enteropie a s úsměvem odpovědět na otázku: "Jste obratlovec?"
"Ano."
"A obojdechý?"
"Ne, pouze vzduch."
"Smíšená strava?"
"Ano."
"A smím se zeptat z které planety?"
"Ze Země."
"Tak to přejděte k vedlejšímu okénku, prosím."

A jestli mi nevěříte, zeptejte se kteréhokoliv známého fyzika ... že některé částice mohou být z našeho lidského pohledu dost nevyzpytatelné, a porušit zákonitosti svého chování, zvlášť pokud jsme si ty zákonitosti ustanovili sami ... to, co je fyzikálními zákony zakázáno,se pak může bleskurychle udát:-).

"Kosmos /totiž právě teď, jak se můžete dočíst v Lemových denících/ představuje chvilkovou výtržnost ... momentální odchylku od správného chování..."
--- "Kosmos totiž existuje na úvěr. Se všemi svými hvězdokupami a galaxiemi představuje strašlivé zadlužení, je jakousi stvrzenkou ze zastavárny, směnkou, která nakonec musí být splacena."

Takže, vážení, mějte na paměti, že "každou vteřinu může všechno i s ním vzít čert!"

89 08.09.2023

Tohle prostě není tvoje teritorium!
To si zapiš za uši a mazej pryč z Beznaděje! ... "ukázala ven z okna. Byla tam cedule a na ní jen slovo BEZNADĚJ."

Co kdyby? ... otázka, která stojí na počátku většiny Kingových příběhů, on sám říká, že ty skutečně nejzajímavější situace se dají vyjádřit právě touto otázkou. Takže, jestli máte dost odvahy, zeptejte se: Co by se stalo, kdyby? ... kdyby v jednom městečku uprostřed pouštní krajiny Nevady náhle zešílel místní policajt?

"... použila slovo svéráz. Střední Nevada je plná svérázných lidí."
---
"No, je to nejspíš jen jiným pásmem vnímání, řekl opatrně."

Myslím, že jste dobře nerozuměli, že jste to úplně správně nepochopili, tady vážně přestávají všechny žerty!
Takže naposledy ---- Běž pryč! Utíkej, jak to jde nejrychleji ... utíkej Beznaději!

Vidím ovšem, že jste neposlechli, a tak si (stejně jako já) musíte projít tím tajemným místem, které nejvýstižněji lze nazvat plným právem peklem na zemi, a kterým vás, vykresleným do těch nejmenších, nejniternějších a nejbolestivějších detailů, autor provede. Jenže i každé "peklo" má svůj protipól, je sice těžké tomu uvěřit, ale možná, že i k Beznaději se někdy může stočit "dobrotivý zrak" ... Koho? ... Boha? ... Jakého? ...

"V Beznaději, že není Bůh? Uvidíme."
---
"Ocitl se v temnotě, slepý, ale nikoli hluchý, ... a tak naslouchal ..."

Prostě ne vždycky lze exaktně přesně a přísně rozumově vysvětlit běh událostí, které sviští kolem nás, zvlášť, když se vám zdá, že na ně nemáte žádný vliv, nemůžete nic udělat, ony se prostě dějí, ... a přesto může být jejich vysvětlení až průzračně /logicky/ čisté ...

Jestli se o některém spisovateli dá hovořit jako o fenoménu, určitě je na pořadu dne vzpomenout si právě na Stephena Kinga - profesionálního vypravěče, který svou práci velmi dobře ovládá, jeho líčení událostí (můžete si být jistí) tak bude velmi, opravdu velmi sugestivní, budete se bát, bude vás mrazit v zádech a budete se ohlížet přes rameno, i když víte, že Beznaděj ve skutečnosti "žije" jen v autorově bezbřehé, zdá se nevyčerpatelné, fantazii. Jenže popisy aktérů příběhu budou natolik autentické, že budou všichni zúčastnění tak plní skutečného života (i když by si v tu děsivou chvíli, kterou díky autorovi všichni právě prožívají, jistě přáli být jen slovy na papíře), že vše (i když to úplně nechcete) autenticky prožíváte s nimi. A mě s každou další přečtenou knihou stále víc nepřestávají udivovat všechny ty geniální postřehy (situací, chování) odpozorované životem, a uplatněné s děsivou přesností. ... a to je asi to nejděsivější na Kingových příbězích ... ta děsivá podobnost se skutečným životem ...

89 07.09.2023