alef diskuze
"... slyšíte dobře, během pěti minut jsme na všeobecné schůzi drtivou většinou přijali základní teze totalitní společnosti..."
/Vzpomínka na Zemi - Liou Cch'-sin/
"Bydlíš na jednom toku Jang-c', já na druhém.
Myslím na tebe den co den, lásko,
i když se nikdy nesetkáme.
Pijeme z téže řeky."
/Vzpomínka na Zemi - Liou Cch'-sin/
"Co je to minulost? ... Nemyslím naše vlastní vzpomínky, ale dávnou minulost, sahající daleko před to, co jsme sami zažili. Dějiny jsou to, jak minulost vykládáme ... Co ale minulost skutečně je? ... V jistém smyslu si samozřejmě všichni neseme minulost v sobě... . minulost má ale i další složky, rodinné historky, vzpomínky, které se předávají dál... tahy perem na vyšisovaných stránkách dokumentů... nebo uchovaných dopisů."
/Anatomie rodu - Simon Mawer/
"Z oceánu vzpomínek vylovil jen několik útržků, a čím hlouběji do minulosti pronikal, tím méně jich bylo. ... Minulost byla jako hrst písku - člověk sí celou dobu myslí, že jej pevně tiskne v dlani, a nevšimne si, že mu mezitím všechen proklouzl mezi prsty."
/Temný les - Liou Cch'-sin/
"To je myslím náš odvěkej pud - lezeme do nejhlubších děr, snažíme se dosáhnout na mořský dno nebo ke hvězdám. ... Pořád hledáme jiný světy. Podivnější než je ten náš."
/Když spadne maska - Samantha Shannonová/
"Už jednou jsi vstala z popela... Pokud chceš přežít, musíš věřit, že se ti to bude dařit zas a znovu."
/Když spadne maska - Samantha Shannonová/
"... zamilovával se do laskavých očí a úsměvů, často ani nevěděl, co se za nimi skrývá. Pro něj byla láska ponor do hlubokých vod a věřil, že nenarazí na žádný ostrý kámen. Já jsem ale před skokem do vody potřebovala znát hloubku ..."
/Když spadne maska - Samantha Shannonová/
"Louky lemované řadami hlodašovych keřů, které svými žlutými květy lákaly včely. Hory, na jejichž vrcholech trůnily hrady pod rozlehlou oblohou. Hojná úroda zlatých jablek v našem sadu. Námraza na brance mezi pastvinami. Pohoří - v zimě bílé, po zbytek roku zelené. Zeleň, kam až oko dohlédlo. Občas jsem si říkala, že mně možná klame paměť a že Irsko nemohlo být až tak krásné. Ať tak nebo tak, palčivě se mi po něm stýskalo."
/Když spadne maska - Samantha Shannonová/
"Lidská nedokonalost představovala obrovské téma. Stačí vzít v úvahu pár nedostatků. Zrotovaná páteř, která se tak snadno zhroutí, dýchání a polykání lehkomyslně sdílející stejnou cestu, náchylnost k nákaze ... všeobecné útrapy se slabým zrakem, imunitní systém, který může zabit svého vlastníka. A to bylo jenom tělo. Navzdory veškerým opodstatněným tužbám po boží existenci, v případě homo sapiens argumentace evidentně selhávala. Žádný bůh, který by aspoň trochu za něco stál, nemohl být u pracovního ponku tak ležérní. Beard ochotně sdílel veškeré vady lidstva a takhle dopadl, jako pokrytecký netvor, něžně v náručí kolébající ženu, o níž se domníval, že by jí měl za nedlouho opustit, zatímco jí s chápavým výrazem naslouchal... přičemž toužil jen po tom, aby se už s ní mohl milovat bez těchto úvodních příprav, sníst jídlo, které uvařila, vypít láhev vína a pak jít hned spát - bez viny a bez obviňování."
/Solar - Ian McEwan/
"Považoval se za obyčejného průměrného člověka, žádný nelida, ani lepší ani horší než většina ostatních. Jestliže byl někdy nenasytně chtivý, sobecký, vypočítavý, ulhaný - ve chvílích, kdy by mu muselo být trapně, měl-li by se chovat jinak - pak se tím určitě nelišil od jiných lidí."
/Solar - Ian McEwan/
"Člověk je zařízen podivně: když se ocitne pod schodištěm, rozhodně se musí vyškrábat až nahoru."
/Obydlený ostrov - bratři Strugačtí/
"To co se chystali udělat nemělo smysl. Uplyne několik hodin a většina z nich bude po smrti, ve světě se nic nezmění a ti co přežijí, si v nejlepším případě na pár dní oddechnou od pekelných útrap, ale budou rozdrásaní ránami, uštvaní neustálým útěkem. Budou nucení skrývat se ... a pak všechno začne znovu. Spolupracovat s nimi bylo hloupé, ale opustit je by bylo podlé, takže musel volit hloupost. Není vyloučeno, že tady u nich to jinak nejde a pokud člověk chce něco dokázat, musí projít hloupostí, přebrodit potoky nesmyslné krve a možná i podlosti. Ubohý člověk ... hloupý člověk ... podlý člověk. Co jiného by se dalo od člověka očekávat v tak ubohém, hloupém a podlém světě světě. Hlavně je třeba mít na paměti, že hloupost je důsledkem bezmocnosti a bezmocnost pramení z nevzdělanosti... z neznalostí správné cesty..."
/Obydlený ostrov - bratři Strugačtí/
"Obraz světa, který mu ještě včera připadal tak zřetelný a logický, se zbortil a ztratil konkrétní obrysy."
/Obydlený ostrov - Arkadij a Boris Strugačtí/
"Tak já ti nevím. Pořád všichni usilujeme o dokonalost. A v tom je celý paradox. Ono už úsilí samo o sobě je projevem nedokonalosti. Nebylo by snad lepší, kdybychom se nejprve pokusili vlastní nedokonalost akceptovat, přijmout ji ... protože jenom tak máš později na čem stavět ..."
/Tichošlap - Sylva Lauerová/
"Paní má nemocné nervy," říkávala často.
...
"Všichni, kteří přišli z města, se tím vyznačovali. Z dalekých měst, s lepšími auty, a všichni si mysleli, že jejich problémy jsou zásadní."
/Šeptuchy - Alena Sabuchová/
"Měla pěknou duši, usmívaly se jí oči. Žíla v barevně dřevěnici ... v okenicích trůnily muškáty, to byl její poznávací znak. Otáčely barevně hlavy s hebkými květy a někdy se potichu smály. Jako ona."
/Šeptuchy - Alena Sabuchová/
"V tomto prostoru jsem polapil léto. Hmyz omámeně bzučí ve vlhkém teple. Úderem jeho křídel míjí čas. Venku padá listí; ...tady mezi trsy hroznů je ještě léto ..."
/Osud tažných ptáků - Maarten t' Hart/
"Na tábor zaútočily krávy. ... Býk byl skutečně majestátní ... a tak jsem nejdřív zbaběle doufal, že se všechno nějak zařídí samo od sebe. ... Nakonec jsem zařval na krávy: "Táhněte odsud, vy mrchy!" Popadl jsem lano a začal s ním práskat... ovšem výhradně směrem ke kravám. Býk mou ohleduplnost ocenil a začal se taky vzdalovat ... Z toho plyne ponaučení: nikdy neřvěte na šéfa - řvěte na jeho podřízené a trpělivě čekejte, až šéfovi dojde, co se děje a jak by se měl zachovat."
/Bezmocní tohoto světa - Boris Strugackij/
"Těžko říct, jak by se lidé chovali, kdyby byli nesmrtelní. Nejspíš by nikam nespěchali. Jenomže život dnešního člověka je těžké ocenit z pohledu jeho minulosti. Ta honička. To nesmírné zrychlení. Rychleji, více, silněji. ... Možná přišel čas zpomalit? A pak, když se honíte za ztraceným včerejškem, nezapomínejte, že honíte vlastní smrt. A pokud ani to pro vás není argument, tak přinejmenším: když si jdete se zapáleným cigárem, nepředbíhejte ruského mafiánského kmotra na jeho cestě do pekel. "
/Ukrajina v měřítku 1:1 - Oleh Kryštopa/
"A vy? Jste Ukrajinec?"
"Ano, Ukrajinec,"... odpovím ukrajinsky.
... Stařenka se chvíli zamyslí a pak pokračuje: "Máte štěstí. Vy aspoň víte, kdo jste. A já ... Dokud byla v pase kolonka 'naárodnost', měla jsem tam napsáno, že jsem Ruska. Jenže jakápak já jsem Ruska? Mám mezi předky Armény, Židy, dokonce Francouze. A žádné Rusy. Kdo teda jsem?"
/Ukrajina v měřítku 1:1 - Oleh Kryštopa/