ALadin1905 komentáře u knih

Historickým románem „soudruha Jirásko" (tuto humornou reminiscenci na Černé barony si nikdy nemůžu odpustit - a u mě opravdu netřeba hledat jiné konotace ;) jsem se rozhodl si ve svých třiceti letech jaksi doplnit vzdělání, ale to, co jsem objevil, mě upřímně dojalo: příběh, jenž je na jednu stranu díky své věrnosti historickým reáliím (Jiráskovy důkladné a dlouhotrvající lokální rešerše jak po stránce dějepisné, tak jazykozpytecké jsou zkrátka znát) a také svou citlivostí a prostou jednoduchostí uvěřitelný, na straně druhé ve svém konečném fatalismu spolu s určitými sklony k užití až „mytických" prvků, odkazujících k Bibli - vyzvání na Boží soud a nadpozemská spravedlnost, paralely s Jidášem či Barabášem - zároveň nesmírně silný, monumentální, epický... Ačkoliv "legendu" o chodském povstání a mučedníku Janu Sladkém, zvaném Kozinovi, v mnohých ohledech autor skutečně idealizuje, podle mého mínění tak nikdy nečiní na úkor jakémusi ustupování ideologičnosti či ztrátě realističnosti a autenticity - vždy se tak děje, troufám si říci, naprosto vědomě, ve prospěch symboliky a příběhu samého... jeho výrazu. Málokterá kniha se mne pak ve finále dokázala tak nečekaně dotknout - napadá mě snad jen ponurá Cesta Cormacka McCarthyho...

Za zmínku mi stojí ještě dodat, že některé výhrady vůči údajnému „pro-komunistickému" vychýlení či směřování knihy - případně Jiráska obecně - musí pocházet jen od samotných komunistů, kteří si tak rádi přisvojovali, popřípadě snad jedině od lidí, kteří Jiráska nikdy neotevřeli: neboť kdyby tak učinili, museli by při bližším pročtení shledat, že sociální problematika je zde vyobrazena v rámci objektivnosti a realistického pohledu na tehdejší svět, nikoli nějaké doktríny nebo krajně "levicové" kritiky... s výjimkou pokřivené postavy Lammingerovy, samozřejmě :)

Takže, shrnuto a podtrženo: „...Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže..." :-)

14 19.06.2020

Můj čtenářský debut fenoménu Murakami mě ponechal paralyzovaného a zaraženého v křesle. Již od prvních řádků jsem cítil, že tato novela je něčím krásnějším a tajemnějším, než jsem mohl tušit ...
Autorův příklon spíše k západnímu individualismu a koncentrace na nitro jedince v "mechanizované" japonské společnosti jsou půdou, ve které klíčí něco nádherného a osudového: komorní svědectví o platonické lásce mezi hlavními protagonisty, jež nakonec dojde svého naplnění. Čtenář po otočení poslední stránky úplně netuší, co ten sen vlastně znamenal, a tak je to podle mého správně. Ten sen je ale něčím skutečným, co může každý z nás zažít.
Melancholie, nostalgie, Murakamiho určitý minimalismus a syrovost.
Jeden z nejkrásnějších i nejsmutnějších titulů, co jsem četl, zůstane uložen v mém srdci již nadosmrti ...

12 03.08.2017

Tato krásná a kouzelná knížka je především posledním vzpomínáním skvělého muže, jenž údajně sám dobrovolně následoval svou milovanou na poslední cestě do koncentračních táborů ...
Novinář a humorista, současník Čapkův či Bassův, si podle legendy v Terezíně zřídil útulnou pracovničku v improvizovaném chlívku pod schody a za světla petrolejky se vracel do svých klukovských let, kdy vyrůstal na malém městě a prožíval všeliká chlapecká dobrodružství ... Ať již tomu tak bylo či ne, román o „hoších, co spolu chodí“ je klenotem jazykové komiky. Jeho idyla - ony dny šťastného dětství, které se už nevrátí -, starý svět a ten nádherný a prazvláštní závan nostalgie na mne zapůsobily nehledě na to, že jsem dílo četl v elektronické podobě na moderním smartphonu.
Stejně jako v dílech Karla Čapka či Jaroslava Haška zde vnímám skrytou hlubokou moudrost; v tomto případě moudrost ukrytou v pohledu očí dětských, chlapeckých, když nám Péťa Bajza vypráví svá dobrodružství. Jak již zmiňuji v komentáři u Haškova Švejka: dodnes nedokážu říct, zda tomu tak tito autoři chtěli záměrně či daná skutečnost vyplula na povrch samovolně, vlivem pouze toho, že zmiňovaní velcí spisovatelé byli jednoduše moudrými muži své doby ...

11 03.03.2018

Ve své první a nejslavnější publikaci - z níž se postupem času stala jakási Bible "UFOlogů" světa všeho druhu - přináší dnes často vysmívaný (a nutno uznat, že sám svým vystupováním v duchu často šílených teorií poprávu značně zprofanovaný) švýcarský hoteliér ve fialovém saku mnohdy svěží, překvapivé a revoluční myšlenky a vznáší palčivé, výjimečně i hluboké otázky související s podstatou problému jménem „lidstvo"...:) Několikrát jsem se přistihl být fascinován tím, jak se některé jeho predikce či vědecké vize ukazují více jak padesát let po vydání „Vzpomínek na budoucnost" reálné a aktuální...
Stranou řady ztřeštěných "důkazů" a fantasmagorických interpretací historických nálezů a událostí, jádro jeho úvah - a především jeho apel v duchu nejhlubšího přesvědčení Giordana Bruna NEBÁT SE (nejenom) na poli vědy ptát po bláznivých, nepravděpodobně se jevících či v určitých kruzích nepopulárních záležitostech - se mi alespoň v této knize jeví jakožto zdravé a v posledku i racionální... ;-)

10 13.03.2021

Úžasný román, plný krásného humoru, ale i stínů válečných hrůz ...
Génius Haška tkví v něčem jiném, než si spousta českých "Švejků" myslí. Jeho schopnost číst a znát lidi a všemožné jejich typy (variace) pramení bezesporu z jeho bohatého "hospodského" života. V mysli mi vyvstává jméno Karel Čapek, který je dle mého v tomto směru stejným velmistrem ...
Dle mého, duch Švejkův je - a zůstává věčnou otázkou, zda autor tuto interpretaci zosobňuje v jeho postavě vědomě, či tato charakteristika krystalizuje jaksi přirozeně, nechtěně - metaforou podstaty člověka jako organismu. Organismu, jenž neřeší rodinu, lásku, ideje, Boha ... jeho jedinou a hlavní vlastností jest schopnost adaptace a přežití.
Dílo samotné je také velmi cennou historickou kronikou a sondou do tehdejšího osudového dění.

10 03.08.2017

Významný teoretický fyzik a ještě významnější popularizátor vědy, světoznámý Michio Kaku, se ve své nové knize zamýšlí nad osudem člověka na planetě Zemi a předestírá všeliké možnosti - a to možnosti méně či více fantaskní, občas hraničící se sci-fi, ovšem vždy vycházející z poznatků moderní fyziky a dalších věd, jež by lidstvu mohly v budoucnosti otevřít cestu ke hvězdám... Kaku tak zůstává velkým technooptimistou, věřícím (stejně jako já:) v definitivně pozitivní přínos vědy ve svém konečném důsledku a jakožto naši jedinou spásu v nadcházejících eónech lidského věku (nevyhubí-li se do té doby člověk vlastní vinou či jej nesmete samotná Matka příroda) spatřuje nutnost postupného opuštění Země a osidlování Vesmíru...
Autor sumarizuje mnohé zajímavé poznatky ze všech možných sfér vědy i života, mnohdy využívaje odkazů na vynikající světová díla science fiction stejně jako díla filosofická, a činí tak výjimečně čtivou a atraktivní formou, neztráceje v celé publikaci tah a jasný záměr. Pro všechny milovníky astrofyziky či vědy obecně, sci-fi a vůbec veškerého poznání o člověku a jeho místu v [tomto našem] univerzu - vřele doporučuji! ;-)

9 31.01.2020

Člověka jako Karel Čapek je pro tento svět škoda, chtělo by se říci... ovšem ještě větší škodou pro nás čtenáře by bylo nemít možnost přečíst si díla takového literáta :)
V Hordubalovi se překrývá více vrstev: je obdivuhodné, s jakou lehkostí a bravurou se zde prolíná psychologické drama, vedené vnitřním monologem, spolu s detektivkou; jak mistrně autor mísí lyriku a poetiku se svým jemným humorem; když přimíchává venkovských i křesťanských motivů, avšak stále zůstává na zemi - tak Čapek píše vpravdě v duchu humanismu, věren svému naturelu...
Krásný a smutný příběh ze života, v němž nám Karel Čapek dle mého mimojiné dokazuje, že (spolu s Jaroslavem Haškem) je největším spisovatelem-znalcem povahy lidské PŘINEJMENŠÍM na poli české literatury 20. století ;-)

9 18.04.2019

Tentokráte zkusím být stručnější: ačkoliv považuji "Anglického krále" za vrchol Hrabalovy tvorby, tato útlá knížečka mi přece asi zůstane v srdci uložená nejhlouběji ... Něžné i surové, realistické i zahalené v jakémsi snovém oparu, v zimní mlze ... Intenzívní, a přece plynoucí svým vlastním tempem, tempem provozu onoho malého nádraží na sklonku války; plynoucí v čase relativním, kdy „... jiskřící krystalky sněhu tikají jako miliony vteřinových ručiček ...“, když si dovolím autora citovat... A co pak ten obraz Pánaboha, převlečeného za obrovitého zedníka, jenž už se mi z mysli nikdy nevytratí ...
Nutno ještě nezapomenout zmínit asi nejpovedenější Menzelovu filmovou adaptaci Hrabalova díla ;-)

9 04.10.2018

(SPOILER) ... má první povídková sbírka Murakamiho, třetí setkání s tímto autorem - a další hluboká rána uvnitř ... Tato knížka je velkým mementem pro ty, které ještě podobná krutost, jakou zažívají ústřední postavy příběhů, nepotkala, a také aktem porozumnění (asi jako shledání s dávným přítelem, který vás naprosto chápe) pro čtenáře, kteří už ženy jednou provždy ztratili ...
Je tu typický Murakami: píšící přímo a bez zbytečností kolem, s jemným humorem jemu vlastním, se svou kafkovskou tajemností a pocitem odcizení, s protagonisty typicky murakamiovskými, a účelně nechávající opakovat své hrdiny běžné rituály. Posloupnost jednotlivých příběhů odhaluje logiku, která má jediný smysl, a tím je motiv ztracených, oslabených mužů, kteří jsou doživotně poznamenaní ztrátou osudových žen svých životů ...
Hluboce se mne dotkla povídka Nezávislý orgán. Je krásná, smutná, skrývá moudrost; způsobovalo mi doslova fyzickou trýzeň, číst o smrti doktora Tokaie vyhladověním z tak nešťastné lásky ... Rozuměl jsem mu, asi jako každý z mužů, kteří nemají ženy. Paralela s koncentrákem mi připomněla hrůzy, které jsem v životě viděl na vlastní oči. Celá kapitola pak jako kdyby vybarvovala můj subjektivní náhled na ženskou bytost a potvrzovala, co tuším již nějaký čas - totiž, že obecně ženám je velmi těžké věřit ...
Drive my car, Šeherezáda anebo až mystická Kino jsou taky skvělé kousky. Musím zmínit jednu repliku: „... realita je takzvané realitě často vzdálená...“ Anebo pověru o hadech, kteří uchovávají svá srdce mimo tělo, ve svém doupěti, aby byli nezranitelní. Nezapomenu pak na hrbatou zámečnici a regresi zamilovaného Samsy, který se učí být znovu člověkem.
Tak mě napadá, že by se tahle sbírka vlastně mohla jmenovat taky znegovaně 'Ženy, které mají muže': je totiž o ženách, které OVLÁDAJÍ a pak zrazují zoufalé muže a nemají žádné výčitky. Nemají v sobě skutečnou lásku.
Možná v sobě opravdu většina žen má něco zrádného ... Něco jako ten orgán, který funguje nezávisle na vědomí. Vlastně, možná tu díky tomu jako lidstvo pořád jsme ...

8 10.01.2018

[Čteno v originále.] Syrové vyprávění je mistrovským dílem jednoho z nejuznávanějších amerických autorů současnosti. Kolikrát vás pouze jedna věta, pár slov dokáží bodnout u srdce, nedokážete na konci svého čtení ani spočítat ...
Krásná beznaděj; smutná láska otce a syna ... ponuré, silné, s důležitým poselstvím.
Doporučuji i film s Aragornem :), který relativně věrně kopíruje obsah i formu díla.

7 03.08.2017

Ač jsem imaginární svět jedinečné planety Arrakis (Duny) a jejího ekosystému, nomádských Fremenů, magické melanže a odnepaměti o moc válčících velkorodů Atreidů a Harkonnenů poznal již někdy ve svých dvanácti letech, těsně po přelomu milénia, bylo tomu jen díky dnes už legendární videoherní strategii Dune 2000, k níž mě přivedl můj dávný kamarád-vrstevník (který měl, mimochodem, onoho času první Herbertův román již načtený)... Já sám jsem se ke knize dostal až o téměř čtvrtstoletí později - a sice díky mému aktuálně nejoblíbenějšímu (a troufám si říci, že v současnosti zřejmě i v hollywoodském průmyslu nejlepšímu) režiséru Denisu Villeneuvovi, který mne svou mistrovskou adaptací úvodní poloviny prvotního díla F. Herberta uchvátil a jenž jí nastavil laťku moderního sci-fi mnohem výš, než se v posledních dlouhých letech odvážil kdokoli byť jen vzhlédnout...
Musím se přiznat, že samotný styl a jakýsi “spisovatelský um" či řemeslná práce mi u autora připadly poněkud chabé (ovšem nutno dodat, že podle mého soudu je na vině opravdu nepříliš dobrý překlad i samotná redakce textu u posledního vydání, které jsem si zakoupil); na druhou stranu jsem byl ohromen tím, kolik vrstev a jaké množství inspirace v sobě titul ukrývá... Otázka sugestivní síly náboženství a "institutu" proroctví, prvky východní filosofie stejně jako vlivy arabské kultury a mystiky, problematika ekologie a provázanosti životního prostředí s jeho živoucími obyvateli, hrozba i požehnání supermoderních technologií, intriky a působení „iluminátských" dynamik (těch stojících „behind the curtain"), psychedelie a vliv psychoaktivních látek na proměny vědomí a vnímání vesmíru kolem sebe...; je toho tolik, a co je k neuvěření (a bylo mi při prvním zjištění šokem): Herbert byl se svou Dunou v první půlce šedesátých let naprostým průkopníkem novobdobé sci-fi - pionýrem, který svými nápady přímo i nepřímo definoval takové značky, jakými se později stali Vesmírná Odysea S. Kubricka (z pera A. C. Clarka), Hvězdné války G. Lucase či Vetřelec (Alien) R. Scotta - o mnohých dalších ani nemluvě... Idejí, vhledů, nápaditých detailů - toho všeho je v knize tolik, že u mne převládá pozitivní pohled a fascinace nad touto fantazijní ságou - nehledě na fakt, že samotná literární kvalita není nikterak valná... (a dle četných referencí ještě výrazněji upadá s dalšími pokračováními...)

P.S. Po shlédnutí Villeneuvovy Duny: části druhé musím konstatovat, že nejen že je film jakožto celek (naštěstí) maximálně věrný své předloze a pracuje s ní opravdu s citem a grácií, ale v mnohém ji povznáší ještě výš – a nakonec snad i překonává...;)

6 09.03.2024

„... na tváří lehký smích, hluboký v srdci žal ...“
Ryzí romantismus se všemi svými rozpory a kontrasty: pomíjivý čas lásky, jež je pouhou iluzí, mající však svůj smysl; taky hněv, ale hlavně Smrt a bolest v období zrození a rozpuku - toť hluboké tajemství přírodního koloběhu ...
Nádherný jazyk.
Kdo poznal tajuplný Máchův kraj na severu Čech, musí rozumět jeho dílu ještě o něco hlouběji ...:)

6 03.08.2017

Dílo, které vám svou hloubkou a tíží může změnit život ... Neskutečný básnický talent autora spolu s jeho myšlenkami - ovlivněnými východními filosofiemi,- které jsou často univerzální, někdy hraníčící s šílenstvím, znamenají velké nebezpečí pro čtenářovu mysl :)

5 03.08.2017

Vzkaz pro ty, jež vyrůstali na starém DOOMu: můžete zcela ingorovat, že jde vlastně o brak :-D

5 03.08.2017

Nádherná knížka, kterou mistr Hrabal vysypal během horkých letních týdnů doslova z rukávu ... Jeho proud myšlenek nám odkrývá vývoj zvláštní postavy Jana Dítěte, která celý život sní a hledá smysl a štěstí v absurdním světě, aby je nakonec objevila v sobě samé, svojí samotě a obyčejné kráse plynutí života.
Existencialismus, hrabalovsky typický "smutný humor", syrově poetická erotika ...
Prostředí prvorepublikových restaurací i hotelů, válečné mezidobí i příchod komunismu jsou důlěžitými reáliemi, které čtenáři dávají poznat mnohé ze skutečností tehdejších, ale i pravd absolutních ...

5 03.08.2017

[Čteno v originále.] Brilantní a originální moderní vědecko-fantastické příběhy, zakládající si na silné vazbě s přírodními vědami, avšak odkrývající hlubší souvislosti světa i člověka a dotýkající se aktuálních problémů postmoderní technokratické společnosti...
Story of Your Life se stala předlohou pro vynikající snímek Arrival, jenž stoprocentně doporučuji. ;-)

4 09.08.2019

... Allenův humor - jemný a inteligentní, místy absolutně absurdní, připomínající mi Monty Pythony, beroucí na sebe podobu svého druhu novodobé grotesky... Woody Allen si tropí žerty ze sebe, z příbuzných, Židů i italských mafiánů; strefuje se do pseudointelektuálů, filosofů, psychoanalytiků i politiků... V povídkách naleznete spoustu reminiscencí na světová umělecká díla a kulturu vůbec: co je však dle mého opravdovou esencí autorovy tragikomičnosti, je možná ne na první pohled znatelná melancholie života - melancholie s mírným a přívětivým úsměvem na rtech :-)

4 09.08.2019

,,... It was sad, it was sad, it was sad when that great ship went down...,” zpívá americký národní bard Pete Seeger v jedné lidové baladě...
Nesmrtelné téma Titanicu svou atraktivitou přitahuje stále mnoho lidí - laiky, nadšence, odborníky... Ať už jste byli pouze okouzleni romantikou hollywoodského blockbusteru (nutno říci, že v mnoha ohledech solidně věrného historické realitě a koneckonců i relativně důstojného odkazu tragédie) anebo se kupříkladu zajímáte o významné milníky námořní plavby, vřele doporučuji Davieho poměrně komplexní monografii: je plná fakt a podrobností, ale nezahltí vás a zbytečně nepitvá; najdete zde spoustu zajímavostí i historických kontextů; a ačkoliv byla vydána před všehovšudy třiceti roky a neobsahuje tak například nejnovější poznatky z podmořských průzkumů vraku Titanicu, může se autor na druhou stranu chlubit mimojiné přímými svědectvími s posledními přeživšími neštěstí...
Pokud tedy Titanic, vezměte do ruky tuto knihu s několika málo černobílými snímky - je zkrátka tak akorát!

4 23.03.2019

(SPOILER) [Čteno v originále.] Základní dílo moderní (zdaleka nejen britské) literatury je bajkou, která na první pohled kopíruje události předcházející sovětskému převzetí kontroly nad rozpadajícím se Ruským impériem ... Při druhém - anebo možná jen trochu pečlivějším - pohledu se nám v Orwellově alegorii zjevují hlubší pravdy o povaze lidské (totiž zvířecí), o vývoji a fungování společenských systémů, o tom, co znamená aforismus, že „... revoluce požírá své děti.“ Jednoduchým jazykem a bravurním vykreslením jednotlivých rolí v celé hiearchii autor ukazuje, jak jsou bohulibé ideály, zrozené "zespodu", autenticky, dříve či později zákonitě zprzněny a zneužity v neprospěch potřebných ...
Historie se opakuje, byť nikdy doslova.

... ještě dodávám, že mou nejoblíbenější zvířecí postavou je tažný kůň Boxer, jenž celý život poctivě dře, se lví statečností čelí lidským útokům, je ochoten pro původní myšlenku Animalismu obětovat vše - a nakonec je bez váhání poslán na jatka za pár zlatých poté, co už není schopen dál pracovat, zatímco ostatním zvířatům je předložena báchorka o tom nejlepším veterináři, který už nic nezmohl ... Jak smutně příznačné.

4 20.05.2018

Nádherná fantasy devadesátých let - kdo nečetl, nemá tušení :)
... ještě teď cítím tu nostalgii oněch horkých letních dní, kdy jsem si zalezl do altánu a pohroužil se do světa Východního Ardu a osudů Seomana Chrabrého - obyčejného kuchtíka z hradu Hayholtu ...

4 03.08.2017