Afilada komentáře u knih

Již klasické dílo, s velkým porozuměním pro lidskou psychiku na poměrně malém prostoru vykresluje společnost, která je plná přetvářky, předsudků a falešnosti.

5 10.12.2020

Smekám před autorem, kniha je spojením literatury faktu a investigativní novinařiny.
Samotný dosud stále žijící Köcher (včetně své manželky) je fascinují a nejednoznačná postava, jeho životní příběh krásně maluje druhou polovinu 20. století, u nás, v USA i jinde.
Čechů, absolventů pražské matfyz, kteří byli doporučeni us vládě Kissingerem, mají doktorát z Columbie, byli vězněni na Pankráci, stali se oblíbencem šéfa KGB Andropova (!) , byli předsedou bytového družstva poblíž Central Parku, pohybovali se hluboko v CIA, byli odsouzeni v USA na doživotí, byli vyměněni v Berlíně za špičkového ruského disidenta atd. atd. skutečně není mnoho a spíše není žádný jiný.
Zajímavé je Köcherovo působení v Prognostickém ústavu ČSAV (zřízen a řízen KGB), zejména to, že jeho zdejší osobní složka se dochovala (!), zatímco složky kolegů - Klaus, Dlouhý, Kočárník, Komárek, Zeman, Dyba, Ježek, Ransdorf, Dolejš, Tůma a pod. byly v listopadu 1989 skartovány.................
Doporučuji.

5 15.10.2020

Je třeba znát okolnosti vzniku Toulek. Autor byl (z donucení) hlídačem vrtu, probíhala normalizace/sovětizace naší společnosti a autor se rozhodl, že musí vytvořit protiváhu bolševickému přepisování našich dějin, protože se (naštěstí mylně) domníval, že teď už tady máme bolševiky opravdu "na věčné časy".

5 02.10.2020

Moje první setkání s Houellebeckem, trochu náraz. Nejdříve takoví lepší/tvrdší Účastníci zájezdu, ale pak došlo na identifikaci s hlavním hrdinou, k obdivování Valérie, k širším společenským souvislostem.
Znepokojivé čtení.

5 01.09.2020

Jednoznačný favorit na jedinou knihu na pustý ostrov.

5 16.01.2014

Knihu hodnotím velmi vysoko, jde o slovenský "Šikmý kostel", ale jen v horizontu jednoho lidského života, od cca 30. let minulého století, očima dívky/ženy, která je do určité míry autista a také trochu Židovka. Na rozdíl od paní Lednické nás pan Lavrík ani trochu nešetří, slovenský fašismus není vnější vliv, ale vyvěrá přímo z tamních lidských postav, z jejich chyb a charakterových nedokonalostí. Šikmý kostel je přes všechnu hrůzu hladivý, lidé jsou dobří, jen ty dějinné události je válcují. Lavrík nás učí, že zlo je uvnitř každého z nás. Když by to šlo, dám 6 hvězdiček. Hlavní problém je, že tuto knihu dočte jen ten, komu je již předem jasné, že dnešní vypjatý slovenský nacionalismus je zlo.

4 15.05.2024

Vůbec nechápu, jak jsem mohl Bukowského četné desítky let ignorovat. Teď konečně chápu nejen název české hudební skupiny, ale i to, odkud pramení Bukowského popularita. Ve (skoro) každém muži dřímá komůrka necivilizovaného divocha, ve (skoro) každé ženě dřímá komůrka divoké samice, která hledá toho nejlepšího samce. My všichni civilizovaní lidé tyto naše komůrky větráme jen zcela výjimečně, případně vůbec. Chinaski má okna komůrky dokořán, bez přerušení. Knihu "Women" nelze přečíst jedním dechem, jednotlivé ženy a situace je nutno si vychutnat a pak si dát přestávku. Příště totiž proběhne zhruba totéž, jen v jiných kulisách. Kulisy jsou úžasné, Bukowski dokáže popsat prostředí (a postavy) v krátkosti a zcela výstižně a přitom trousí skvěle definovaná životní moudra. Příběh se odehrává v roce 1977, kniha vyšla poprvé v roce 1978. Takže některé reálie (telefonování, písemný styk, vyhlížení cestujících na letišti při východu z letadla a pod.) dnešní čtenář hůře chápe.
Překladatel jeho díla Robert Hýsek v pořadu Schůzky s literaturou, který vysílala stanice ČRo Vltava v neděli 15. května 2016 ("Charles Bukowski, starý chachar ostravski"), tvrdí, že se Bukowski narodil ve vesnici Pazderna na Frýdecko-Místecku a po emigraci do Spojených států svou skutečnou identitu úspěšně zatajil. Takže Bukowski je našinec (!).

4 19.10.2023

Úžasně a pro mne zcela nové pohledy z Pruska na Krkonoše. Nádherná kniha.

4 05.10.2023

Dvojice Burian / Dědeček byla fenoménem své doby, když v Trabantu objížděli Československo a vystupovali kde se jak dalo. Pan Burian je podle mého názoru hudebně nadanější než Elton John a pan Dědeček je rovněž úplná špička, tentokrát literární, šéfování českému Pen klubu si rozhodně zaslouží. Motto: "Rozkroky, rozkroky, rozkroky, všichni jsme vašimi poskoky....."

4 23.08.2023

Kniha dává historii novou dimenzi, zasadit život Karla IV. do nemovitostí, které jsou s ním spojeny, to je geniální. Je to výrazně lepší, než přečíst 10 bichlí studeného dějepisu.

4 14.11.2022

Velmi aktuální kniha, Rusko s respektem, uctivostí, ale bez příkras. Člověk pochopí, že novinář nemůže z Ruska vysílat všechno tak, jak to je. Byl by (v lepším případě) z Ruska vyhoštěn. Rusko byl, je a bude problém.

4 02.03.2022

Dobro a zlo, vina a trest, světlo a tma, věčný příběh bytí a nebytí. Ono se jednomu skutečně může zdát, že lepší/užitečnější je vydat se v životě cestou zla. Samozřejmě, nedejme se promrzeti, držme se dobra. Utrpení zcela nevinné Justiny je Crepaxem skvěle ztvárněno, obrazy jsou vzrušující, velmi krásné, estetické. Erotika nás donutí přemýšlet o hodnotách, tak to má být.

4 14.12.2021

Knihu doporučuji zejména všem obhájcům "socialistické" cesty. Existence jedné jediné strany dříve či později dospěje k existenci jedné jediné pravdy a pak už je jen blízko k vyvražďování lidí s jiným názorem.

4 22.11.2021

Nádherné dílo. Rád bych ještě větší formát, jednotlivá okénka příběhu, to jsou úžasné obrazy samy o sobě.

4 01.11.2021

Mnohé z uvedeného není žádné tajemství, nicméně díky, poučil jsem se.

4 15.10.2021

Je to věčné téma. Mladé dívky jsou neskonale krásné a svou odzbrojující bezprostředností až naivitou jsou schopny poplést hlavu skoro každého muže. V knize není nic kontroverzního, jde o zcela pravdivou výpověď stárnoucího muže. Doporučuji knihu české autorky Hany Lundiakové "Co je ti do toho". Tam je to přesně naopak, uštvaná 33nice se zblázní do mladičkého chlapce. Mládí je neskutečně přitažlivé, ano, takoví jsme.

4 10.05.2021

Skoro čítanková klasika, potěší, pobaví, poučí. Plno životních mouder s nadhledem a laskavostí.

4 06.04.2021

Pana Suchého si nesmírně vážím.

4 04.03.2021

Jiřího Dědečka jsem kdysi dávno objevil, když vystupoval ve dvojici s Janem Burianem. Jan Burian vyčníval hudebně, Jiří Dědeček textově/literálně. Oba společně byli na úrovni Suchého a Šlitra, nepřeháním. Ne nadarmo je dnes pan Dědeček šéfem české pobočky Penklubu.

4 29.01.2021

Již od dětství mi vrtalo hlavou, proč Wehrmacht po 22.6.1941 vjel do hloubi Svazu jako nůž po másle? Vždyť jsme se přeci v socialistické škole učili, že hanebná smlouva Molotov-Ribbentrop (23.8.1939) byla ze strany Svazu uzavřena jen proto, aby se Svaz dobře opevnil, připravil se na obrannou válku, na agresi nacistů....
Tato kniha je do značné míry převratná, ukazuje, že Sověti využili čas nikoliv na obranu, ale na přípravu útoku směrem na západ, v rámci svého tragického marx-lenin-stalin názoru, že bolševismus je třeba vnutit celému světu, když ne po dobrém, tak vojenskou silou.
Kniha se čte dost obtížně, uvádí množství vojenských faktů, které jsou těžko zapamatovatelné, ale každá strana čtenáře utvrzuje více a více v tom, že bolševismus a Stalin byli stejné zrůdy/zrůdnosti, jako Hitler a nacismus.
Autor (sovětský voják historik, agent GRU) v r. 1978 zběhl do Británie, ve Svazu byl odsouzen k trestu smrti.

4 07.12.2020