Adam84 komentáře u knih

Dopamin je už delší dobu velké téma a informací o něm není zrovna málo, ale je těžké si z nich poskládat nějakou tu kompletní znalost, takže si tahle chemická látka knihu zasloužila.
Jsem tedy rád, že si autoři dali tu práci a napsali knihu, kde brali ohled na neodborného čtenáře a vše dosti zjednodušili, informacím to na kvalitě nijak neubírá, nicméně je dobré to mít na paměti. Stejně jako spekulativní části, na které autoři na začátku sami upozorňují.
Čtenář by si tak měl z knihy odnést nejen lepší znalost funkce dopaminu, ale i ohled na tento fakt. Mozek a jeho funkce jsou nepochybně ohromně komplexní a bylo by složité vše dopodrobna popsat.

5 10.12.2023

McCarthyho osobitý styl vyprávění jakoby zmateně situovaného v čase (který může být pro mnohé obtížný), mi ve Strážci sadu docela sedl a to i s jeho trochu neobvyklým, metaforickým slovníkem.

Nejvíce problematické bylo pro mě neznámé prostředí Appalačského jihu se svou zaostalou kulturou. S tím mi hodně pomohl výborný doslov Aleny Dvořákové.

Zatím jsem četl od autora jen Cestu, která mi přijde této autorově prvotině docela blízká, takže musím říct, že tato kniha má očekávání splnila.

5 06.12.2023

Autor si dal za cíl, napsat malý kosmologický informátor, kterým vlastně říká:
"Tak tohle už víme o vzniku, vývoji a budoucím osudu vesmíru a teď vám to v třiceti krátkých kapitolách popíšu stručně a srozumitelně."
A proč ne, vždyť důkazem vysokého vzdělání je nepochybně schopnost mluvit o největších věcech tím nejjednodušším způsobem.

Pro hloubavější povahy bude kniha možná až moc stručná, ale útěchou jim může být, že ke každé z kapitol se dá dohledat literatura, která se danému tématu věnuje podrobněji.

Jako přehled současných kosmologických znalostí, formou populárně-naučnou, tahle kniha účel plní.

5 31.10.2023

Téměř u každé kapitoly jsem schopný doporučit knihu, která dané téma popisuje důkladněji, ale nejspíš žádná to nedokáže tak srozumitelně (kniha je populárně-naučná a určena neodbornému čtenáři), stručně (přitom komplexně), a navíc s příběhem jako tahle.

5 09.10.2023

Uf teda... je na co se těšit... nebo čeho se bát? Každý si vybere.
Kniha nabízí opravdu nepřeberné množství možných scénářů o roli člověka v situaci, kdy se to omegám opravdu povede a Prometheus bude inteligentnější a s řádově vyšší kognitivní kapacitou než člověk.

Doporučing: pokud někdo uvažuje o tvorbě sci-fi série pro Netflix, v knize najde spousty kvalitních námětů.

5 30.11.2022

Velký satiricko-kritický obžalovací spis proti ruskému statkářskému a úřednickému životu. Velice čtivý a ve své době jistě dosti kontroverzní, ale i dnes platný.
Takže kdo z nás, nikoli nahlas, nýbrž v tichosti, sám, ve chvíli osamělého rozhovoru se sebou samým, položí si tuto těžkou otázku: "A není také ve mně kus Čičikova?" Toho Čičikova, pro kterého je každá kopejka přibitá tříkopejkovým hřebíkem.

Doporučing: uvařit si a ochutnat Šči, prostudovat jak velká je asi územní jednotka gubernie, jakou hodnotu má kopejka a zjistit si, kdo je to vlastně ten mužik.

5 22.11.2022

Tvůrčí, rozmanitost a pestrost světa podporující pohanství a proti tomu náboženství abrahámovská s univerzalismem, se sklony k totalismu, hlásaje jedinou pravdu. Mám dojem, že nějaká ta rituální obětina bohům, nebude na škodu.

Bůh je mrtev, ať žijí bohové.

Doporučing pro všechny etnopluralisty.

5 24.10.2022

Takže běhat, běhat, běhat a omezit junk food, je to nejlepší, co můžete pro zdraví udělat. Sice nic nového pod sluncem, ale kniha Daniela Liebermana, nám tuhle starou pravdu připomíná vskutku evolučním způsobem.

Doporučing pro všechny evoluční biology, lékaře a hominidy

5 27.09.2022

Tato Stendhalova tvorba u mne nebyla zrovna trefou do červeno-černého.

Autorovi se přitom nedá odepřít důkladnost a um s jakou vylíčil psychologii jednotlivých postav, jen uvažuji, jestli by to nešlo i bez sáhodlouhých popisů jejich vnitřních pohnutek... možná ne, snad to patří k době v níž je román psán, snad na to jen špatně nahlížím...

Také mi přišlo, že román nepřekročí hranice doby svého vzniku, až na
některé záporné vlastnosti hlavních postav, jež lze přenést i do současnosti (což není s podivem, že se za tu dobu lidé v tomhle příliš nezměnili)

Kniha tedy sedne spíše čtenáři, který se více než já zajímá o povahu revoluční Francie devatenáctého století (o níž Stendhal nepochybně podává kvalitní svědectví), než o klasickou literaturu samotnou.

4 17.02.2024

Tři vlákna Gödel, Escher, Bach spletena v gordický uzel, jehož přeseknutí přečtením této knihy, není vůbec tak jednoduché, jak by se dle rčení zdálo. A to i navzdory autorově velice trpělivému vypravěčskému stylu, který si ovšem žádá neméně trpělivého a pečlivého čtenáře, jež se nezdráhá při čtení občas vrátit zpět. Takový čtenář je pak vybízen neustálým "zkuste si to" na aktivní spolupráci při logických pokusech a větami typu: "Z předchozího dialogu čtenář jistě ví...“ či "Čtenáři jistě neuniklo..." mu autor dává neustále najevo, že ho nebude ani trochu podceňovat.

Kniha se důkladně noří do opravdu široké palety různých, zdánlivě nesourodých témat, z nichž přiznám se některým nebylo v mých silách plně porozumět. To mi ve výsledku nepřijde až tak důležité. Mnohem důležitější mi přijde skutečnost, že se kniha stala nebývale podnětnou pro mé úvahy o vědomí, svobodné vůli, inteligenci a mnohému podobnému z témat, na jejichž finální odpovědi ani dnes (po více než 40 letech od jejího prvního vydání) ještě zdaleka neuzrál čas.

GEB je tedy dobré chápat "jen" jako další velice důležitou, s pečlivostí napsanou a v mých očích významnou vrstvu skládačky, jež jednou snad povede k porozumění oněm základům, které tvoří to, čemu říkáme "já" .

4 08.02.2024

Jestli se předchozí díl dá považovat za ten vůbec nejslabší v sérii, pak Nůž snů může směle kandidovat na jeden z těch nejpovedenějších.

Už trochu otravně strnulé dějové linky Mata, Perrina či Elain se rozhýbou nebývalým způsobem a jsou tahouny celého dílu. Na Egwain a Randa sice logicky nezbyde už tolik prostoru, ale i v jejich dějových linkách se dějí zásadní věci. A pikantním kořením celého dílu budiž tolik vytoužené velké bitvy s magickými souboji.

U jedenáctého dílu je patrný Jordanův záměr pootočit kolo času co nejblíže velkému finále a nezbyde než se jen domnívat, jak by vše dopadlo, kdyby měl tu možnost svou monumentální sérii dokončit. Jenže Světlo tomu chtělo jinak a otěže převezme Brandon Sanderson. O správnosti této volby se hned dalším dílem samozřejmě rád přesvědčím.

4 25.01.2024

Autor na mne působí jako trochu excentrický vědec (z několika životních historek uvedených v knize soudě), který dokáže obhajovat vědeckou metodu vtipným a neotřelým způsobem.
Výkladem klasické kvantové mechaniky nijak zvlášť nevyniká nad jiné popularizátory vědy, takže nejzajímavější části knihy jsou ty, kde vysvětluje nové poznatky ze svého vlastního výzkumu.
A navzdory pokusu (s nadsázkou) házet na filozofy zkažená vejce, si sám sem tam dokáže i šikovně zafilozofovat.

4 10.01.2024

Hráč za knihami Dostojevského, které jsem měl zatím tu čest číst, bohužel trochu zaostává a dle mého nedosahuje jejich úrovně.
Pro co by si nejspíš ale tato kniha zasloužila přívlastek geniální, jsou okolnosti za kterých vznikla. Dostojevskij ji (údajně ve finanční tísni) doslova nadiktoval za pouhých 26 dnů a to jen s občasným přihlížením ke svým poznámkám. Což je skutečnost, která sice Hráče staví do pozice, kdy bych mu i odpustil jistou "nevybroušenost", ale v mém hodnocení se na ni nakonec neohlížím.

4 19.12.2023

Obdivuji s jakou grácií a chutí se Dawkins neustále pouští do křížku s takzvanými "popírači pravdy". Já bych na to prostě neměl trpělivost, neustále vysvětlovat zjevné. Proto mi k dokonalosti této knihy chybí pouze to, aby se dala po kreacionistech házet, načež by se po odrazu (bez toho, aby jim jakkoliv fyziky ublížila) vždy otevřela na začátku kapitoly, které by se můj spor týkal a já bych jen dodal: Čti, lépe už to vysvětlit nelze!

Dawkins navíc nejen, že dokáže evoluční problematiku podat jednoduše a přístupně, ale je schopný i v krátkých tematických odbočkách, či v poznámkách pod čarou, přidat trochu toho Britského humoru.

Faktem zůstává, že přezdívce "Darwinův rotvajler", v této knize (zřejmě více než v kterékoliv jiné) dostojí beze zbytku.

4 15.12.2023

Název knihy by klidně mohl začínat slovy: Příběh o...
Autoři zde totiž popisují velmi poutavým způsobem příběh o přístupu vědy, k otázce vzniku života, příběh o vědcích a jejich mnohdy strastiplných životních cestách a v neposlední řadě také příběh o hledání objektivní pravdy.
Dvojice autorů píše také příběh, který zatím nemá konce, ale píše ho tak dobře, že jsem s chutí "hltal" i poznámky pod čarou.

4 23.11.2023

Terry Pratchett byl člověk zdá se poklidného a úspěšného života s pachutí hořkého konce nepříjemné choroby, ale nijak kontroverzního, takže jeho životopis bych doporučil spíš jen opravdovým fanouškům.

Popravdě nevím jak uchopit hodnocení této knihy, životopisy skoro vůbec nečtu a tak nemám srovnání a na hodnocení obsahu knihy, tedy samotného života, nejsem v patřičném postavení, pak nezbyde než pouhý pocit ze čtení a ten se tedy v mém hodnocení odráží nejvíce.

4 25.10.2023

Ze všech autorů knih o kvantové mechanice, které jsem měl tu možnost číst, má jen Carlo Rovelli talent proměnit svou kvantovou teorii v kouzelný svět, který je pro mne snadno uchopitelný a ve kterém dokonce i Schrödingerova kočka v superpozici nezemře, a to vše za použití opravdu nevelkého počtu stránek.

Ale musím se přiznat, že jsem ten filozofický přesah v druhé půlce knihy vůbec nečekal, nějak mi v tom anotace nenapověděla či co a já si byl tedy jist, že se autor bude pohybovat, z vědeckého pohledu, výhradně na poli fyziky. Takže, když padly jména Bogdanov či Nágárdžuna, trochu mne to rozhodilo, ale nakonec se vše ukázalo, z čtenářova pohledu, jako nezbytné pro pochopení toho, co vše lze, v tomhle magickém, světlem prozářeném kaleidoskopu, který nazýváme svět, relační interpretací uchopit.

Nu dobrá, nezbyde než odsunout filozofii hledající pevné výchozí body stranou a přestat přizpůsobovat naši vědu naší filozofii, ale přizpůsobit naši filozofii naší vědě.

4 08.09.2023

I v poslední své próze neopouští Calvino pole originálního experimentu a tvoří tuhle zajímavou, hybridní žánrovou formu, ve které ukazuje, jak je pro něj důležitý nejen pozorovatel světa a věci v něm pozorované, ale i následné porozumění pozorovaného.

A z toho co pan Palomar předkládá pro mne plyne, že právě jazyk a psané slovo, je to k čemu ono porozumění směřuje.

Jako už dříve, tak i teď se mi potvrdilo, že čas strávený v experimentech Itala Calvina, znamená čas investovat opravdu kvalitně.

4 03.09.2023

Přijde mi, že když čtu Vesmírné grotesky, obrátí se poměr vědy a fantazie, oproti tomu, na co jsem zvyklí třeba při čtení vědecko-populárních knih.
Když nějaký vědec (popularizátor vědy) napíše knihu, pracuje často s velkým množstvím vědeckých poznatků a snaží se použít alespoň malé množství fantastické invence, tak aby se těžko uchopitelné vědecké myšlenky, dostali do obvyklé imaginace většího počtu lidí. A Calvino tento poměr úplně otočí, použije malého množství vědeckých poznatků jako základ (hnací motor) pro vytvoření opravdu velkého množství fantazie.
Pouští se tak ve své tvorbě do odvážného experimentu, pojí kosmické s komickým (z originálu Cosmicomich) a čte se to výborně.

4 11.05.2023

Dle mého má smysl číst Pána prstenů bez Silmarillionu, ale nemá smysl číst Silmarillion bez Pána prstenů. Je to totiž kniha, která vše dovysvětluje, pak je možné odpustit ten obrovský počet postav zahrnující celé rody a zrychlený spád epického příběhu o vzniku a historii celého světa, protože celý Tolkienův svět až se Silmarillionem plně dostojí žánru hight fantasy.

4 27.04.2023