Palomar
Italo Calvino
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482751/bmid_palomar-WdU-482751.jpg
4
15
5
Palomar je poslední větší próza Itala Calvina a i zde se autor rozhodl pro originální experiment. Kapitoly této knihy bychom mohli vnímat jako básně v próze, ale spíše je lze označit za křížence románu nebo básně s esejem. V Calvinově díle má jejich titulní protagonista, pan Palomar, četné předchůdce – rozmanité komentátory a spekulativní talenty. Ti všichni jsou, stejně jako on, velkými pozorovateli světa, protože pozorování věcí je podle Calvina naším základním úkolem. Pan Palomar však chce svět nejen uvidět a pochopit, ale také popsat a vyjádřit: chce jej proměnit v slova. Lze se ale světa zmocnit autentickým, avšak subjektivním pohledem? Spočívá pravda o světě v bezprostřednosti okamžiku? A jak uchopit svět „nepsaný“? Sám Calvino charakterizoval tuto svou knihu následovně: „Jistý muž se vydá na cestu, aby krok za krokem dosáhl moudrosti. Dosud nedorazil k cíli.“... celý text
Přidat komentář
všímavý pan Palomar a zase jinak originální Calvinův experiment popisu v úplnosti nepopsatelného světa
ze závěru jsem si vzal poučení, že opakování v jejich jedinečnosti nelze znovu opakovat
Doufal jsem v podobný čtenářský zážitek jako u Neviditelných měst, ale Palomar je z dost jiného těsta - kde Neviditelná města okouzlovala poetikou a surreálnem popisů fiktivních měst, tam Palomar ubíjí a nudí (a někdy až irituje) tím, jak ad absurdum rozpitvává úvahy o různých víceméně všedních věcech.
Moje láska k Městské knihovně v Praze je známá - o to větší je má radost, kdy se mi díky jejím pravidelným pondělním sjetinám nových titulů, dostane do rukou dílo, které bych jinak asi těžko objevil.
Vypadá to, že bez výjimky to bude platit i o díle Itala Calvina. Jeho Kosmické grotesky mám zatím rozečtené, ale mezitím jsem si střihnul tuto krátkou prózu, ze které jsem absolutně nadšen!
Ano, je do jisté míry experimentální, ale zřejmě jsem zrovna na toto experimentálno správně naladěn - ať žije pan Palomar.
Pískání kosa musí být povinnou četbou každého, kdo jen zmínkou zavadil o Setona, Ligu lesní moudrosti, indiány, jaro...
Naprostou trefou do černého je oddíl Palomar nakupuje, tyto kapitoly považuji za zcela nadstandartní myšlenkové variace.
Díky knihovno, svazek vracím a nakupuji svůj vlastní!
Vnímavý a nejistý introvert pan Palomar má práci, pozorovat svět a těm nejvšednějším ohraničeným detailům nalézt to správné zařazení do souvislostí...Bezdějová i bezzávěrová próza, kde se nedozvíme nic o vnějších okolnostech jeho života, jen o světě jeho vnitřních, percepčně-mentálních pochodů. Kombinuje jeho básnicky obrazné vnímání pozorovaného s úsilím jej nějak uchopit, často pomocí odborné terminologie (doslov používá škatulku román-báseň-esej, což je asi vypovídající). A třebaže se panu Palomarovi zmocnit se poznání propojenosti všeho nepodaří, nachází jen své dílčí osobité postřehy, hloubavý čtenář, který se někdy věnoval podobné kratochvíli, to neomezené, leč nejednoznačné pole interpretací, snadno pochopí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Neviditelná města |
| 1982 | Italské pohádky |
| 1998 | Když jedné zimní noci cestující |
| 1970 | Naši předkové |
| 1967 | 5 italských novel |
I v poslední své próze neopouští Calvino pole originálního experimentu a tvoří tuhle zajímavou, hybridní žánrovou formu, ve které ukazuje, jak je pro něj důležitý nejen pozorovatel světa a věci v něm pozorované, ale i následné porozumění pozorovaného.
A z toho co pan Palomar předkládá pro mne plyne, že právě jazyk a psané slovo, je to k čemu ono porozumění směřuje.
Jako už dříve, tak i teď se mi potvrdilo, že čas strávený v experimentech Itala Calvina, znamená čas investovat opravdu kvalitně.