Vraždy na molu

03.11.2023

„An bronach mhor!“
Bez akýchkoľvek omáčok okolo sa priznám, že "Vraždy na molu", prvý diel „rozsiahlej“ série "Jack Taylor", ktorú má na svedomí írsky spisovateľ Ken Bruen (1951), ma doslova uchvátil. Prečo tie úvodzovky na prídavok rozsiahlej? Nuž, u nás, presnejšie v Čechách, sa prekladu dočkala iba polovica dielov, hoci do dnešného dňa je na svete 16. pokračovaní...

Policajt Jack Taylor, člen írskej gardy, prichádza o robotu potom, keď pri cestnej kontrole strelí jednému namyslenému politikovi, členovi parlamentu, po papuli. Sú však za tým jeho problémy s alkoholom a Jack to v niektorých prípadoch jednoducho nezvláda. Nakoniec sa z neho stáva súkromné očko v meste Galway. Náš príbeh získava kriminálnu zápletku vo chvíli, keď ho jedna dáma požiada o vyšetrenie údajnej samovraždy jej dcéry, ktorej ona osobne neverí. A mŕtve dievčatá pribúdajú...

Čítal som všelijaké rozporuplné postrehy a názory na toto dielo. Že sa vraj nejedná o žiadnu detektívku a len si tu jeden ožran vylieva svoje srdce. V mnohom musím súhlasiť, ale z môjho pohľadu je to podané majstrovsky – klobúk dole pred Kenom Bruenom! Jeho štýl, írske prostredie, typické krčmy, zmysel pre humor i detektívna zápletka ma od prvých riadkov veľmi zaujali a aj napriek veľmi chúlostivým a smutným témam mi čítanie tejto knihy prinieslo skutočné potešenie...

Jack Taylor bojuje so svojou chorobou. Hoci to nie je ľahké a sám to írsky zhodnotí slovami „an bronach mhor“ (voľný preklad v zmysle „som v riti“), nechám sa prekvapiť, ako sa s tým popasuje ďalej a už teraz sa teším na pokračovanie – "Vraždy bez trestu"...

01.11.2023

Hmm, tak tohle... úplně nevím, jak to hodnotit. Knížku jsem zhltla za večer. Příběh byl napsán čtivě a krátké kapitoly byli super a utíkaly, ani jste nevěděli jak ( skoro jsem měla pocit, jako když scrolujete na tiktoku ;) a to je tak vše kladné co k tomuto "dílu" můžu říct. Příběh byl vysloveně o ničem. Chápu, že nejsem cílová skupina (jsem náctiletá abstinentka), ale i tak si dovolím říct, že kniha nemá žádnou hloubku a vlastně ani děj. Anotace vás navnadí na kriminálku o zavražděný holce a soukromým detektivovy, co mám problém s alkoholem a místo toho dostanete jen popis života zoufalího alkoholika, kterej se chvástá tím, že je soukromý vočko, ale vlastně se celej případ vyřeší téměř sám a nakonec se o vrahovi dozví úplnou náhodou, aniž by se ho snažil najít. Tři hvězdičky jsou jen za čtivost a pár fajn vedlejších postav. Kniha se ke mě dostala skrz čtenářskou výzvu, lepší knihu s postavou alkoholika jsem si asi vybrat nemohla.

01.08.2023

Detektivka to rozhodně není, označení je tedy přinejmenším směšný. Irský humor a prostředí bylo fajn, byl to hlavní důvod, proč jsem po knížce sáhla. Přesto další díly číst nebudu, ale Jackovi držím palce.

10.04.2023

Do čtení jsem se pustila, protože mám ráda detektivky a do letošní výzvy se mi hodila postava alkoholika. Jack Taylor to naprosto splňuje. Víc času trávil střídavě popíjením a střízlivěním. Moc času na vyšetřování už mu nezbývalo. Černý irský humor mě bavil, jinak to byla jedna velká beznaděj. Jackovi jsem moc přála a fandila, aby vydržel "na suchu". Jeho střízlivost a čistá hlava mě vlastně potěšila víc než nějaký postup k vyřešení případu. Bohužel mu to vydrželo jen krátce a touha po láhvi bohužel vždy zvítězila. Štvalo mě, jak ho k tomu ponoukal i jeho kamarád Sutton.

08.04.2023

Po přečtení této knihy jsem zapochybovala, jestli se tomuto dílu dá říkat detektivka. Asi bych to nazvala Zpověď alkoholika. O nějakém velkém vyšetřování tady nemůže být ani řeč. Divila bych se, kdyby si takový člověk vůbec něco pamatoval, natož aby vyřešil sérii vražd... :-) No, nechme na hlavě. Účel to splnilo - do Výzvy 2023, ale Kenu Bruenovi dám šanci jedině tehdy, až si přečtu těch dalších několik stovek knih jiných autorů, které mám v plánu si přečíst...

26.02.2023

Nenáročná detektivka s permanentně nalitým vyšetřovatelem, chvílema i veselým...příběh sice nic moc, ale líbil se mi styl psaní...takže si určitě dám na oddych další díl.

18.02.2023

Určitě to není detektivka. Ale na čtivosti a vtipnosti to knize neubírá. Spíš naopak. Soukromý detektiv Jack Taylor, bývalý policajt, má víc potíží sám se sebou než s nějakým vyšetřováním. To probíhá tak nějak samo někde mezi brutálním chlastáním a marnými pokusy o abstinenci. Ono také "vyšetřování", když o sobě nevíte, za moc nestojí. Sem tam Jack někoho zmlátí, občas někdo zmlátí jeho. A když už jde do tuhého, nemá Jack nebo jeho "parťák" problém někoho odstranit úplně.
Jo, je to drsné, ale dobré.

22.01.2023

Nevím, zda bych to nazvala detektivkou. Spíše pár dní jednoho opilce s detektivní linkou. Ale četlo se to dobře.

04.05.2022

Harry Hole je v porovnání s Jackem Taylorem docela neškodný beránek a Bruen narozdíl od Nesboho si drží jistý status alternativy, tam, kde Nor sklouzává k Hollywoodu (nechápejte mě špatně, Jo Nesbo patří mezi pět mých nejoblíbenějších autorů), si Ir uchovává střízlivost. I když použít zrovna tohle slovo ve spojitosti s jeho románem asi není to pravé ořechové :-) Moc se mi líbí, že Bruen popisuje i Irsko samotné, hlavně jeho obyvatele, Irsko takové, jaké dost možná ve skutečnosti je. Vraždy na molu nejsou klasickou detektivkou, Taylorovi se vše děje jaksi mimoděk a dá se říct, že ono vyšetřování je tu spíše v podružné roli, Bruen se spíše zaměřuje na stav duše svého hlavního hrdiny (a ta je řádně černá). A já po příbězích Harry Holeho a oddělení Q našel další těžkou závislovku...

17.10.2021

(SPOILER) „Kdypak se soukromému detektivovi povedlo vyřešit nějaký zločin?
Nikdy!“ (Ed McBain)
Citát si vybral sám autor, ale je příliš sebekritický, řekla bych. Jo, kdyby tam stálo „vyšetřit“, tak to ano, o vyšetřování se tu dá mluvit jen s velkou nadsázkou a dost přesně odpovídá vypitému mozku hlavního hrdiny. Ten ale případ stoprocentně VYŘEŠÍ, byť spravedlnost pojme po svém. Pravda, on nepředstavuje zrovna výstavní kousek policisty (bývalého) ani soukromého vyšetřovatele (mohly by u něho být i ironické uvozovky), z mnoha důvodů, ale morálně ho přijímám a stojím na jeho straně. Ale hlavně: ta knížka je psaná tak svižně a vtipně, až jsem si řekla, že kašlu na to, že se to jako detektivka jenom tváří, a užívala si čtení pro radost.

Vždycky tu byly knihy. V celém tom mém nepovedeném životě byly opravdu jediným pevným bodem. Dokonce i Sutton, můj nejbližší přítel, jednou zvolal:
„Na co je ti to pitomý čtení, vole? Vždyť jsi býval garďák, ty blbče!“
Což je dokonalá ukázka irské logiky.
Tenkrát jsem mu odpověděl a potom ještě stokrát opakoval: „Čtení mě unáší.“
Na což on reagoval s upřímností jemu vlastní:
„Hovno.“
Jak jsem říkal, můj táta pracoval u dráhy. Měl rád povídky o kovbojích. Pořád nosil v kapse nějakého otrhaného Zaneho Greye, a časem mi je začal předávat. Máma říkávala:
„Bude z něj poseroutka.“
Když byla z doslechu, zašeptal:
„Nevšímej si toho, co říká máma. Ona to myslí dobře. Ty ale čti dál.“
„Proč, tati?“
Ne že bych chtěl přestat. Už jsem byl lapený.
„Nabízejí ti různé možnosti volby.“
„Co to jsou možnosti volby?“
Do očí mu vstoupil vzdálený výraz a jenom vzdychl:
„Svoboda, chlapče.“

Když hodím Iry (bez ohledu na to, o které Irsko jde) do jednoho pytle, Ken Bruen rozšířil dosavadní osazenstvo (Caimh McDonnell a Adrian McKinty); pytel má visačku „Humor detektivce pomáhá“.
(Překlad pomohl také. Jen drobnost - Richmal Crompton bylA spisovatelKA).

19.06.2020

Musim tady tomu zlepsit skore trosku ;) jako je pravda ze klasicka detektivka to fakt neni, ale sarkasmem a cynismem nabite stranky mi to plne vynahrazuji. Chapu ze to asi neni pro kazdeho, ale me tento styl humoru a psani sedi a fakt me to bavilo, precteno za 2 odpoledne. Prijde mi to celkem ozvezujici po vsech tech "superhrdinech" z jinych detektivek. Takze lidi, jestli nechapete sarkasmus ani v realnem zivote a neni vam to vlastni, ani se nepokousejte to cist. Pak tady tomu super kusu zbytecne snizujete hodnoceni a je to skoda :-D

20.10.2019

Za mě dobrý, opravdu to není běžná detektivka, ale ze začátku hodně vtipné, později drsné, na konci spravedlivé řešení (aspoň podle mého názoru). Je to spíš takový náhled do života a trochu i práce soukromého očka a pěknýho alkoholika. Jdu na další. :-)

Zdraví vás hrdina. Aspoň v mých očích jsem hrdina, protože jsem tuto knihu dokázal dočíst až do konce. Snad desetkrát jsem si říkal, to mi za to nestojí. Nakonec jsem to dal. Ptavdou je, že už dlouho jsem nečetl takovou slátaninu, navíc vydávanou za detektivku. Pokud by to byla studie oplcovým mozkem nebo něco podobného, tak jo. Možná by to mohla být povinná literatura pro budoucí psychatry nebo pracovníky záchytky. Ale nechci nikoho odradit, každý si tím musí projít sám. Za mě je to ale odpad a knihám od Bruena se budu obloukem vyhýbat.

03.08.2017

Tak za mě tedy slabota,sem tam nějaká vtipná poznámka, ale jinak tlachání o ničem. Vydržela jsem dočíst jen z důvodů krátkých kapitolek.

25.04.2017

Tohle snad ani nejde nazvat detektivkou, jde spíš o alkoholickou kroniku hlavního hrdiny. Jack Taylor je totiž alkoholik na plný úvazek, vysoko v žebříčku i na irské poměry. Příběh za moc nestojí, vyšetřování se prakticky nekoná, nečekejte žádného Harry Hola...
Ale to prostředí irských hospod a barů je vykreslené moc hezky, místy se docela pobavíte. Líbilo se mi rozdělení textu do kratičkých kapitol či útržků, docela to sedělo k tomu věčnému koloběhu Guiness - Jameson - kocovina - Guiness - jameson ....atd.

30.01.2017

Musím se přiznat, že mě tato kniha trochu zklamala. Čekala jsem detektivku, ta tu je, ale velmi na okraji příběhu. Spíš je to vyprávění notorika, který býval gardistou a nyní je soukromým detektivem. Byl požádán o přešetření jedné sebevraždy, ale pořádně není schopen ničeho. Navíc má jednoho dost podivného přítele.
Plus přičítám hrdinovi za to, že se snažil - alespoň občas - přestat s pitím. Závěr mě moc nepřekvapil, tušila jsem to, i když reakce Jacka trochu mě zaskočila.
Doufám, že další díly série budou o dost lepší.

26.01.2017

moc se mi nelíbilo, hlavní hrdina mi byl mimořádně nesympatický stejně jako příběh; připadá mi, že hrubostí autor nahrazuje to, že literárně je to slabé;

26.06.2016

Tak tato kniha rozhodně detektivka není. Je to krátké vyprávění o člověku, který býval u gardistů a nezřízeně chlastá, odvyká, chlastá...vražda tam je opravdu jen okrajově, aby se neřeklo :-) kapitoly jsou velmi krátké, tak na stránku a púl, což mě ze začátku bavilo a pak vyhovovalo, že to budu mít rychle přečtené. Kdybych knihu odložila, což jsem měla v úmyslu, o nic bych nepřišla. Je pravda, že místy to bylo vtipné a že mě to pobavilo. Naštěstí mám knihu z knihovny, představa že bych si ji koupila, je nehezká a vyhození peněz.

06.12.2015

Je to takový hrubý... jako když v lese najdete špalek a pomalým odstraňováním z něj uděláte něco k obrazu svému.... Jack se s tím moc nesere.... ostatně jako se vším....