Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si "Tohle je vážné, tohle je moc vážné". Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon , 1999
více info...
Přidat komentář
Příběh o malé holce, která se ztratila v lese a společnost jí dělá jen walkman s rádiem (90s nostalgie) a její láska k baseballu. Problém tak trochu je, že to je víceméně všechno. Není to nijak závratně napínavé nebo akční, jasně Tisha se bojí, mrzne, hladoví a vzpomíná na komplikované rodinné poměry, ale není tam nic, co by vás přímo podrápalo po dušičce a drželo v napětí - kromě čehosi lehounce naznačeného. Jako audio dobrá oddechovka k úklidu nebo nějaké nepříliš namáhavé činnosti, ale večer pod lampičkou by mě to moc nebavilo.
Jednoduchý děj v aknize, jak se holčička ztratila v lese. Díky walkmanu na baterie sleduje svůj oblíbený basket, ve kterém fandí Tomu Gordonu. Kniha mne nudila, autor píše jako kolovrátek, občas něco nabalí a děj se stále opakuje. Tento spisovatel "není má krevní skupina".
Ani neviem prečo sa mi táto menej známa kniha tak páčila, možno preto, že popisuje les, alebo je príbeh taký jednoduchý, alebo iba tak, že by som sa nechcel vo veku dievčiny stratiť v lese. Dobre som si počítal a každopádne je to podľa mňa neprávom menej docenená kniha.
Bohužel jsem se nemohl plně vcítit do postavy hlavní hrdinky. Devítiletá holka jsem nikdy nebyl. Aspoň co si pamatuju. Trisha mi občas přijde až nedětsky hrdinská a nadšení pro baseball nesdílím. Tak co mi zbylo? Úžasně čtivá a svižná kniha, poutavý a napínavý příběh, typicky Kingovské zacuckování rodinných vztahů a chuť vyzkoušet müsli z bukvic a libavky.
Audiokniha. Podle hodnocení jsem neočekával nic závratného, ale byl jsem překvapen. Putování malé holčičky krajinou nikoho a přesto toho kousavého světa mě drželo napnutého od začátku až do konce.
Další od Kinga a asi jsme nadobro zjistila, že tenhle autor asi nebude úplně můj šálek kávy. Čekala jsem mnohem víc, mnohem víc napětí, vzrušení, nepředvídatelnosti, tajemna,.. příběh mel spád a knížka rychle ubývala, ale něco mi tam chybělo.
Příběh Trishy, která se ztratí v lese a hledá cestu zpět by mohl být vykreslen mnohem víc strašidelněji, její chování mi taky nepřišlo na malou holčičku, ale normálního dospěláka :D a navíc mě vůbec nebavily pasáže o baseballu, ty by autor klidně mohl vymazat a věnovat se nějaké temnější stránce.
Já mám Kinga hodně ráda, určitě se to odráží na nekritičnosti mých hodnocení. Ale! Tohle je jedna z jeho top knížek. Vážně. Trochu horor, trochu ne (hlavní hrdinka Trisha by patrně nesouhlasila). Je v tom lese něco? Není? A může malá holka přežít sama v lese? Četla jsem bez dechu a děsila se konce, protože vím, co King svým postavám provádí. Doporučuju, jedno z autorových kratších děl a přitom podle mě nabité napětím.
Pěkně. Kniha mě pokousala. Taková jednohubka v době nemoci. Také jsem se párkrát ztratila a vím, že to nemusí být sranda. Perfektně popsáno, bála jsem se, fandila, modlila se.
Příběh o odvážné holčičce byl lehce napínavý, ale pasáže o zápase mě neoslovily . Ovšem pro Trishu „přítomnost “ Toma byla v její situaci dost povzbuzující.
(SPOILER)
Trisha je skoro desetiletá žabka, která se ztratí na výletě. A od té doby začíná její, docela dobrodružný boj o přežití v divočině. Místy ji lesem, bažinami a podél potůčků doprovází kamarádka, oblíbený sportovec, nebo hnusná zlá příšera, která její "boj" bedlivě sleduje.
Vyloženě jsem se nebála, ale příběh je psán poměrně svižně a bez zbytečných mysteriózních pindů, přitom ale s přijatelnou příměsí tajemna. Trisha má naději, pak zase nemá... do závěru nevíte, jak holka skončí.
Audiokniha
- Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. -
Očekávala jsem, jelikož je to kniha od Kinga, že se budu bát, naprosto souzním se ztracenou Trishou a budu čekat, co vše se nebohé holčičce v rukách autora stane. No... A ono nic. Nudila jsem se, opravdu. Jediný děs, co jsem zažila při čtení bylo několik částí s vosami (mám z nich hrůzu a autor očividně posedlost). Tato krátká kniha by mohla být mnohem kratší... Kdybych vyškrtla všechno sledování baseballu, tak už máme polovinu a mě baseball nic neříká, takže poslouchat zápasy pro mě opravdu nebylo. A teda ještě mi bylo zle, když holčička vypila vodu z potoka, možná skoro stejně jako jí. Bohužel, chování Trishy dle mého absolutně neodpovídalo devítileté holčičce.
Pokud bych měla shrnout, holčička se ztratila v lese a to je vše.
IG: ctenislaskou
Nebyl jsem nadšený, tak jako u jiných knih, zřejmě nejsem cílová skupina. Samotná kniha mi přijde zbytečně zdlouhavá. Na druhou stranu velmi dobře vykresluje mysl dítěte, které mělo odvahy více, než leckterý dospělý.
Devítiletá Trisha na výletě sejde ze stezky a ztratí se v lese. Čekala jsem, že se o Trishu budu bát, napětím si budu okusovat nehty a se zatajeným dechem budu čekat, s čím King přijde.
Nebudu lhát, první polovinu knihy jsem se nudila a do čtení jsem se musela nutit, jinak by mi ta 180 stránková knížečka ležela na poličce rozečtená ještě nějakou dobu. Trochu mě to zklamalo, protože King je skvělý vypravěč a jeho propracované charaktery postav jsou něco, co chce každý čtenář. Bohužel je o něm celkem známo, že děti se často chovají spíš jako dospělí a tady to bylo taky tak.
Bavit mě to začalo až tak od poloviny. Přišlo mi to zajímavější a měla jsem představu, jak by to mohlo dopadnout. Nakonec ani ten konec nebyl úplně to ončo. Celkem mě to mrzí, protože na Holčičku, která měla ráda Toma Gordona jsem se těšila a možná jsme měla i větší očekávání, než jsem měla mít.
Zatím asi po Řbitově zvířátek první Kingovka, která mi moc nesedla a nebavila. Škoda. Sto lidí, sto chutí...
Půjdete-li v Česku hlubokým lesem pět kilometrů kterýmkoliv směrem, dojdete k hospodě nebo perníkové chaloupce. Cestou potkáte ježka, sojku nebo Jeníčka a Mařenku. V Americe je všechno mnohem dál a nebezpečí větší. Mám o Trishu strach, protože znám Stephena Kinga, který bez mrknutí oka nechá zmizet oblíbenou postavu. Tak snad to dobře dopadne!
Půjčila jsem si ok kolegyně, poprvé něco od Kinga, přečetla 60 stránek a nebavilo.
Přišlo mi to zbytečné číst... promiňte
Na Kinga hodně "obyčejný" příběh jen s mírnými náznaky tajemna, kde je tak trochu na čtenáři, kam až popustí uzdu fantazie. Autor opět dokázal, jakým je výborným spisovatelem, když jednoduchý námět "holčička ztracená v lese" umně zpracoval velmi čtivým a napínavým způsobem. Asi málokdo při čtení nebude hlavní hrdince držet palce a prožívat s ní její strachy, ale i malé radosti a překonávat všechny možné překážky při cestě za záchranou. Trochu jsem se bál, jak se autor popasuje se závěrem, ale mé obavy byly zbatečné. Zakončení je přesně takové, jaké se k tomuto rozsahem malému příběhu hodilo. Asi tuto knihu neocení všichni Kingovi čtenáři, ale za mne povedené dílko.
Po tom, co jsem 2 odpoledne doprovázela Trishu McFarlandovou na její výpravě, zařazuji lesy k dalším z mnoha míst, kde si díky knihám SK budu dávat opravdu pozor.
Běžně mě knihy, které po celý děj obývá pouze jedna postava, příliš nebaví, ale tohle byla jízda.
Zpočátku jsem si říkala, že to nebude nic moc, ale nakonec se to četlo opravdu dobře, autor je pro mne "Mistr pera" a je neuvěřitelné, jak je schopen napsat, v podstatě o ničem, hodně zajímavý příběh.
Štítky knihy
děti boj o přežití lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
2010 | Pod kupolí |
1993 | Osvícení |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
Kniha Holčička, která měla ráda Toma Gordona je v
Právě čtených | 21x |
Přečtených | 3 471x |
Čtenářské výzvě | 258x |
Doporučených | 137x |
Knihotéce | 784x |
Chystám se číst | 254x |
Chci si koupit | 73x |
dalších seznamech | 24x |
Svojho času som šiel sám niečo vyše mesiaca Camino del norte , skutočne ocením akým oporným bodom, keď už nemôžete a vlastná mysel vás začína zrádzať , môže byť rádio.