Koka diskuze u knih

Zdá se, že některým čtenářům v textu Kvítku hodně vadí některé expresivní výrazy různě označující soulož , mužské, ženské i dětské pohlavní orgány, různé formy sexuálního ukojení a pod. Jiní uživatelé DK jsou zas té mínky, že při takovémto tématu to jinak nejde - viz "čtenářka si pořídila knihu o prostitutce z 19. století a je překvapena, že se v knize vyskytují pohlavní orgány".
Jako příspěvek k tomuto tématu chci podotknout, že námět "jak se vysoce postavený chlápek resp. normální, obyčejný muž zbláznil do prostitutky, kurvy, flundy, a pod." je ve světové literatuře velmi frekventovaný a u čtenářů jistě i velmi oblíbený. Jen zběžně jsem si prošla své zdejší čtenářské portfolio a zjistila jsem, že totéž téma je např. ve knihách:
- Dáma s kaméliami
- Na východ od ráje
- O kníhkupci, který se přestal koupat
- Mulatka Gabriela
- Bambusové loutky z Ečizenu
- Saigon
- Moulin Rouge
- Profesor Neřád
a jistě i mnoha, mnoha dalších.
Jejich autoři však dovedli "ty" scény a "ty" jevy popsat, aniž by použili výrazy které do textu vložil pan Faber. Nechci ho sice podezírat, že vědomě (a snad i z komerčních důvodů) šlo mu o pornografii, ale že přitvrdil i tam, kde by to šlo jinak, to si myslím také.

Letricce, děkuji za obohacení mého slovníku.Beru tedy tuto výtku zpět a omlouvám se za neopodstatněnou reakci. Ani to však nic nemění na mém názoru, že shazovat názory čtenářů jenom proto, že nám nekonvenují, že nejsou příznivé k "naší" knížce, je tedy poněkud ZPOZDILÉ.
Já hodně vyznávám pricip rovných přležitostí a ten tady schází. Zde máme knihu od žijíciho autora, s kterým bylo možné konzultovat význam každého slova jeho textu, a máme zde překladatele dané knihy, který si k už odvedné skvělé práci přibral další "job" - knihu bránit zuby nehty před každou kritickou poznámkou. Taková možnost se dostane jen málokteré knize na DK a také jen málokterý "spoluproducenti" nějakého vydání současného díla se zde tak vehementně prezentují, jako Witt a elfos.
Tak jdu setrvávat ve své zpozdilosti, já už to nějak vydržím. Ale zdá se, že nejsem jediná, která z Kvítku "nerozkvetla".

Witte, vyměnili jsme si o Kvítku nějakou korespondenci, a tak nechci zacházet do detailů, ale přiznávám, že zmínka o zbytečnosti "půtek s lidmi, kteří si to ani nezaslouží", mě velmi, opravdu velmi nemile překvapuje. Taktéž nechápu co myslíš tou narážkou "na zpozdilé komentáře" - copak komentáře ke knize lze psát jenom do jednoho měsíce po vydání a pak už všechny ostatní jsou "zpozdilé"? U knihy, kterou tak obhajuješ (což chápu a kvituji - žil si se Sugar snad 8 let, kdo už jiný by se jí měl zastat), bych čekala, že má natolik trvalou hodnotu, že komentovat jí budou i další generace, nejen ti, kteří si okamžitě pořídli její první české vydání.
A k připomínce paní elfos: ano, máte pravdu, je to docela častý jev na DK, že lidé, kteří zde chtějí sdělit světu něco kontroverzního, provokativního, si k tomu pořídí nick na jedno použití. Je hodně takových případů a jsem přesvědčena, že vysoké procento z nich představuje stálý, dobře zavedený a v kolektivu oblíbený uživatel, který pro jisté své názory nechce použít to své zavedené jméno.
Ale, elfos, buďme spravedlivý - když se v prosinci loňského roku uživatel "otakar1484" zaregistroval na DK jen kvůli tomu, aby zde uveřejnil nadšenou "recenzi" Kvítku, vyslovil obdiv jeho překladateli a pak už sem nikdy nevstoupil, tehdy jste to nekritizovala.
http://www.databazeknih.cz/uzivatele/otakar1484-73945
Tak prosím, měřmě stejně.

Zas si tady někdo dělá sebeprezentaci. No dobře. Ale snad alespoň název našeho státu by mohl napsat správně, jinak to s těmi literárními nadějemi moc nadějně nevidím.

Nedočetla jsem, nešlo to. Dlouho jsem se s tím trápila, bojovala, přemlouvala se, ale ani příběh ani způsob jeho zpracování se mi nelíbily, popuzovaly mě, celý příběh se mi zdál hrozně nepravděpodobný, řídký a upovídaný.
Až mi jeden hodný uživatel DK otevřel oči, když mi v korespondenci napsal, že je nesmysl číst knihu, které se nám nezamlouvá. Proto jí tedy ani nehodnotím. Mám však potřebu komentovat fyzickou podobou knihy - váží cca jeden a půl kg a moje rozteč mezi palcem a ukazovákem nestačí na to, abych knihu uchopila a déle držela. Četla jsem jí tedy tak, jako kdysi učebnice do školy - u kuchyňského stolu: knihu na stole, hlavu v dlaních. Myslím, že vydavatel měl zvážit vydání tohoto „giganta“ buď ve dvou svazcích (což by, žel, cenu jistě prodražilo), nebo na papíru s jinou gramáží. Kvítek má 920 stran a je cca třikrát tlustší (!), než např. Vlastní životopis A. Christie, který má 607 stran a vyšel na krásném bílém a tenkém papíře. Možná to někomu bude připadat jako „kapric“, ale mne ta forma knihy, její neuchopitelnost, hrozně vadila, což se asi podepsalo i na mé ochotě dále u ní setrvávat.

Reakce na komentář Madame R: dovoluji si upozornit, že Skotsko neleží v Anglii. Ale krásně tam, je, to rozhodně ano.

dexter68: diskusním příspěvkům nelze udělovat "palce", proto alespoň touto cestou děkuji že jste se ozval. A děkuji nejen za sebe, ale jistě i za mnohé další onkologické pacienty, kteří jsou permanentně vystavováni nabídkám podobných "agentů s teplou vodou" obchodujících s lidským strachem a bolestí.

Nifredil - ne, to není vyprávění ve třetí osobě, ale v druhé (kterou já, žel, nepřekousnu, a tak tuto knihu ani nepřečtu).

Pokud má být Kokořínsko na čele peletonu nejzobrazovanějších knih "pohřbeno", tak je skvělé, že to udělala tato smutno-veselá knížka. Tomu říkám pointa!

Zde zveřejněná anotace k této knize je zářným příkladem, jaký naprostý nesmysl je používat a za každou cenu preferovat původní anotace. Ten člověk už téměř 60 let nežije, a přesto jej anotace představuje jako "vědce, který patří mezi nejvýznamnější postavy britské vědy", sovětská věda už také dávno "vyhasla", a přesto se anotace opírá o mínění sovětských vědců na dílo tohoto autora, atd.
Doporučuji, aby modrátoři zvážili úpravu, neboť přítomný text působí doslova směšně.

Premiéra české verze této knihy bude 4. 11. 2014 ve 14. hodin v Literární kavárně knihkupectví Academia, Václavské nám. 34, Praha 1.

dnes ve 20:20 na ČT art !

Slova z anotace charakterizující autora této nepovedené napodobeniny "uznávaný romanopisec" mě opravdu udivují. Jaký uznávaný romanopisec?! Kým uznávaný? Kdyby svůj produkt prodával na tržnici u Chebu, ani by ho celníci nepokutovali, protože jeho jakože "nápodoba" Maria Puza se Puzovi nepodobá ani tolik, co čínský Armani tomu pravému.

to Ivaksa:
" ... Kdo četl jen kvůli filmu Zkrocená hora, bude zklamán. Jde o víc než o vulgární dobrodružství, ..."
Mám tomu rozumět tak, že příběh z filmu (a povídky) Zkrocená hora považuješ za "vulgární dobrodružství"? No to snad ne! Co je na něm vulgárního?

Doporučuji toto dílo jako skvělý 3-dílný TV film: 6., 13. a 20. října 2014 na ČT art !

Všem, které téma knihy Cesta oslovilo, doporučuji obdobnou knihu, ovšem o 40 let starší a europskou :-)
http://www.databazeknih.cz/knihy/burka-a-vydra-123615 .
Že by to byla bývala inspirace pro CMC?

ancienne - vrátit se zpět o 70 let je málo, tam O.T. nepotkáš! Jdi v čase ještě hlouběji, třeba i 200 let :-((

Díky za prolink na eshopy. Zábrana za šest set! Asi by těžce onemocněl podruhé, kdyby viděl, jak jeho samota, beznaděj, naštvání, rezignace a vzpoury, nejnitěrnější city a pocity "nabývají na ceně" ! Měl co dělat, aby uživil sebe a rodinu. Teď je tento jeho "popis jednoho zápasu" předmětem kupeckých počtů! Kupujte Zábranu, neboť nebude, a když bude, tak jen dráž! Ach! Smutno mi je za něj.

soukroma ve svém komentáři uvádí, že "pořád neví, proč si Pablo Neruda zvolil za pseudonym příjmení našeho barda".
Stalo se tak ještě v jinošských letech - jednak proto, že to bylo módní, a také proto, aby svou zálibu v poezii neprozradil před přísným otcem. Pseudonym poskládal ze jmen dvou básníků, jejichž tvorbu znal a obdivoval - od Paula Verlaina převzal jméno, od Jana Nerudy příjmení.

vnimat_Krasu: tvrzení:
"... detektivce ze současnosti bez jakýchkoliv prvků současnosti neuvěříte ani nos mezi očima." mě hodně překvapuje. Četla jsem to asi před 8 - 9 lety a už si z celého příběhu nepamatuji vůbec, ganz nic, jenom to, že je to napsáno naprosto mistrovsky "fikaně". V textu nenajdeme jedinou věc, situaci, názor, které by "zakotvily" příběh v čase. Vůbec není jasné, zda se to odehrává ve středověku, na začátku či na konci 20. století. Mě to připadalo jako projev velké dovednosti autora (později jsem se až dozvěděla, že je to autorka), takhle to napsat a udržet celou dobu - vystačit si s minimalismem, bez "techniky, a přesto vést vyšetřování - považuji za minimálně hodné pozornosti.

1 17.08.2014

Patw: děkuji za rychlou reakci. A ten film rozhodně doporučuji, jsem totiž přesvědčena, že nějaké styčné body se Silem se tam jistě najdou. A i kdyby ne, je to skvělá zábava.

Dodatečně: Až teď jsem si přečetla všechny komentáře k Silu a zjišťuji, že ta podobnost tématu s námětem Sexmise nenapadla jenom mě, je tam podobný názor i od někoho jiného. Tak asi na tom opravdu něco bude.

Anotace Sila mi velice převelice připomíná slavný polský film Sexmise, který mám hrozně ráda. Prosím, je tady někdo, kdo zná ten film a četl i tuto knížku, aby mi to mohl potvrdit či vyvrátit?

Tato kniha VYŠLA v roce 2015???? To je fakt a já jsem zaspala Silvestra????

Zdejší anotace ze zářný příklad nesmyslného lpění na popisu knihy převzatého ze samotné knihy. "Příběh je situován do konce minulého století ..." to je zjevně nesmysl, z kontextu je jasné, že nejde o MINULÉ (tedy 20. století), ale o PŘEDMINULÉ, tedy 19. stol. O minulé století šlo v době, kdy kniha vyšla, ale z pohledu existence DK jse už o století dál. Takových případů jsou v antoacích na DK desítky (možná stovky).

Blíženče, z tvého komentářě jsem tak vyprskla smíchy a údivem, až jsem si poprskala monitor. Jistě znáš nějaký kouzelný prostředek, kterým lze odstranit to "ble" . Poradíš mi?

V anotaci této knihy se píše, že autorka se narodila v roce 1931, v jejím profilu se uvádí rok 1932. Mohl by někdo, kdo knihu vlastní, uvést tyto údaje do souladu?

Jméno autora uvedené v záhlaví titulu není stejné jako jméno v anotaci. Kromě toho v profilu autora je uvedeno, že jde o "spisovatele Kazachstánu", z anotace to spíše vypadá na Poláka žijícího v Polsku, který si na Kazachstán jenom vzpomína. Nemohl by to vkladatel upravit?

Stolní společnost v kavárně Slávia se v 50. letech minulého století bavila skládáním básní komponovaných ve stylu slavných klasiků, jejichž hrdinou byl prodavač párků - párkař. Nápodoba stylu Jána Kollára z pera Josefa Hiršala zní takto:

Co je dneska v Slávů zemi divem,
za sto roků bude uzené:
ovčí střevo, masem plněné.
Každý řekne: pojď blíž a tu si vem!

Jako vrány na topole křivém
Němců mračna meč náš odžene
od stolu, kde v míse skleněné
párek bude křenu ve pálivém.

Kroky Franků, Románů i Vlachů
pospěchají blíže k Vltavě.
Párek bude k chlebu, ba i k hrachu.

Slávy syn pak možná hltavě
počne jíst s chutí jak od rarachů.
Kýž i já jsem na té oslavě.

Jako "doplnkovu" četbu, která by měla předcházet čténí této knihy, doporučuji http://www.databazeknih.cz/knihy/na-pociatku-bol-sumer-32524. Alespoň mě to hodně dalo.

Nepochybně v nějakém polském památníku národního písemnictví existuje originál rukopisu a z něj by to šlo poznat. (U toho mi napadlo, že u knih autorů, kteří už psali svá díla pomocí textových editorů na PC, nebude žel ani možné zkoumat jejich rukopis, jeho přepracovávání, škrty, poznámky na okraj atd., tedy celý tvůrčí, někdy i mučivý proces. Co v takovém případě bude jejich "muzejní pozůstalost" - diskety a HW? Grafologové už nebudou moci zkoumat charakter a vnitřní citové stavy z jejich rukopisů. Škoda).

Rusalko, důvěryhodné polské prameny uvádějí název díla s otazníkem, viz např.

http://literat.ug.edu.pl/quovadis/
a
http://literat.ug.edu.pl/autors/sienk.htm

Doporučuji zamyslet se nad zde vloženým názvem knihy. Nejde o "Body dvojtečka psychoterapie", ale o "tělovou psychoterapii". Anglické slovo "body" dost nepochopitelně zůstalo součástí českého názvu, což je nešťastné zejména proto, že samo má i svůj český význam. Zde však nejde o terapii nějakých "bodů" .
Když už autoři obálky volili pro název na obálce tak nesmyslné a zavádějící řešení, mohla by alespoň DK zvolit logičtější "Body-psychoterapie".
Netuším, zda se sem podívá ten, kdo knihu na DK vkládal, ale možná by moderátoři mohli s tím něco udělat.

Všem, kteří ve svých komentářích k této knize poukazují na její příšerný překlad, doporučuji podívat se na kritiku toho překladu z roku 2012 na
http://www.iliteratura.cz/Clanek/29453/damhaug-torkil-slepa-skvrna
a všimnout si, že v následné diskuzi se vydavatel postavil k problému čelem a nabídl výměnu chybně přeložené knihy za jiný titul nebo za posléze nový, opravený překlad tohoto titulu. Tím slibovaným novým je zřejmě vydání z roku 2013 (které však v tiráži obsahuje jména předešlých, chybujících překladatelů) .
Je vysoce pravděpodobné, že veřejné knihovny, které měly vydání z roku 2012, výměnu neprovedly.

to binysek - každá spolková země to má s prazdninami a státními svátky trochu jinak . Termíny letních prázdnin najdeš zde:
http://www.feiertage-newsletter.de/ferien-kalender/termine-Sommerferien.html

to triatlet: "Nelogické je chodit v srpnu do školy ..." No, jak kde, v Německu je to normální. Doporučuji čtenářům při čtení a hlavně hodnocení knih brát v úvahu, kdy a kde kniha vznikla a kdy a kde se její příběh odehrává.

Literatura téměř dvou celých dvou století (a to těch zatím nejpsavějších - 19. a 20.!) kompletní, celá, přehledná, s ukázkami a - jak plyne z komentářů - za jedničky ve škole, a to všechno na 72 stranách????? (slovy sedmdesátdva stran) - Žasnu.

Ne že bych v životě stála o přečtení této knihy, ale přesto si dovolím vstoupit do diskuse o ní. Mnozí, resp. mnohé čtenářky zde žádájí kohokoliv, jen ať jim pošle české znění v .pdf formátu, a to ještě před tím, než se kniha octne za pár dnů na pultech. Z toho usuzuji, že nějaký .pdf formát jejího českého překladu jistě existuje a patrně už koluje po síti. Domnívám se, že nemohl vzniknout nijak jinak, než že někdo v redakci, v tiskárně nebo v jiné firmě zainteresované na výrobě této knihy, jej zcizil. V mých očích je to normální "průmyslová špionáž" a každá slušná firma, cenící si svého jména a znalá pojmu duševní vlastnictví, by okamžitě zahájila vyšetřování, kdo to vynesl.
Co však považuji za absurdní, je skutečnost, že místem, které tomuto způsobu "čtenářských aktivit" napomáhá, je DK. V nějaké starší diskusi jsem četla, jak "danielson" razantně zasáhl, když nějaký uživatel použil sice běžné, ale ne moc hezké výrazy - vykázal jej z kruhu "vyvolených". Očekávám, že k postupům, které by mohly být kvalifikované ne jako porušení bontonu, ale přímo jako trestný čin, se načalstvo DK postaví stejně principiálně.

zuzulique, keď je slovenský preklad taký skvelý, nedalo by sa v rámci úprav údajov o knihe doplniť do anotácie meno prekladateľa / - ky ?

Nemám a neznám český překlad Jména růže, proto zprostředkuji vysvětlení ze slovenského vydání (Tatran, 1991): Pod vlivem obrovského množství čtenářských ohlasů napsal U. Eco tři roky po vydání knihy „Il nome della rosa“ rozsáhlý dokument, nazvaný Poznámky ke Jménu růže. Překlad těchto Poznámek je součástí slovenského vydání románu a považuji jej za velmi důležitý z hlediska osvětlení tohoto mnohovrstevnatého díla a také z hlediska poznání tvůrčích postupů pana U.E.
V Poznámkách autor reaguje na četné dotazy čtenářů a k názvu kromě jiného uvádí, že „jméno růže si vybral, protože růže je symbolickým pojmenováním, v němž se nashromáždilo již tolik významů, že nakonec už nemá téměř žádný.“
Blíže viz: http://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/meno-ruze-71064 .

O četnosti a různorodosti významů názvu a vyobrazení růže vřele doporučuji Slovník symbolů ve středověké křesťanské ikonografii: http://www.databazeknih.cz/knihy/slovnik-symbolu-66523 . (S tímto slovníkem se radím často a při mnoha knihách či článcích! )
Z hesla „růže“ cituji jenom úryvky, které mi připadají zvláště vhodné k Ekovu románu: „Uspořádáním okvětných lístků připomíná růže tajemný pentagram - symbol mlčenlivosti. Tento motiv je také antického původu, neboť Venuše prý darovala Harpokratovi růži, aby v ní skrytá tajemství zůstala navždy utajena. Hostitelé často zavěšovali nad stolem růži, aby záležitosti, které byly projednávány, nebyly vynášeny na veřejnost. Jako symbol mlčenlivosti o tajných věcech společného ujednání se proto růže v podobě rosety objevovala i na zpovědnicích, v radních sálech a v hostincích. Z růže uchovávající tajemství vzniklo i rčení „sub rosa“, tj. skrytě, utajeně.“

Malý překlep v anotaci "seznamuje české čtenáře s eotickým světem sběračů lanýžů. " navozuje dvě možnosti - že kniha nás seznamuje s eRotickým, nebo s eXotickým světem sběračů lanýžů - oboje může být zajímavé :-)