Gambit12 diskuze u knih

Eldar80: Já tomu velmi rozumím. Například já sám věřící jsem. Nicméně pohrdám konceptem univerzalistické morálky. Je ale třeba si uvědomit jednu podstatnou věc. Společnost se vždy dělila na společenské třídy a toto dělení se samozřejmě odpovídajícím způsobem odráželo na politické scéně. V poslední době se ale předmětem politiky stále víc a víc stávají tzv. morální témata a nejen to, intelektuální elita nastoluje morální dogmata jako něco, co by měl každý povinně dodržovat. Tento jev je celosvětový, ale v okruhu západní civilizace obzvláště silný. Je nutno dodat, že v České republice se prakticky od počátku o posunutí politického těžiště do moralistní roviny snažila (naštěstí velmi dlouho marně) skupina intelektuálů kolem Václava Havla. Bohužel v dnešní době se situace značně posunula tímto nežádoucím směrem a ekonomická elita tomu začala podléhat ve velkém měřítku. Dnes už prakticky neexistují standardní a jasně ideově ukotvené politické strany a ekonomická témata většinově nedominují politickému diskurzu. Jak by velmi pregnantně řekl Mirek Topolánek, je to prostě úplně jiný sport. Musím zmínit jednu zásadní věc, která definuje ten pozitivní přístup svobody 90. let. Když byl Václav Klaus ještě jako premiér na diplomatické návštěvě Indonésie, mluvil o tamní státní filosofii pančasíla v tom smyslu, že je zde přítomen požadavek vyváženosti hledání prospěchu a spirituálního zdokonalování s klíčovým dodatkem, že „ my u nás však i toto ponecháváme na rozhodnutí jedince“.
Opozici je dnes třeba porážet na jejich poli a jejich zbraněmi. V 90. letech kupříkladu nešlo seriózně debatovat s havlisty o ekonomických tématech, protože by byli v jakékoli debatě na toto téma rozloženi na atomy. Já jsem velmi rád, že už se v té konzervativní části politického spektra začíná vážně mluvit o pojmech jako „konzervativní revoluce, pochod institucemi, dekonstrukce atd.“ a nejen debatovat, ale v některých zemích i uplatňovat. K tomuto je ovšem třeba znalost filosofie a schopnosti debaty a argumentace a porážet tyto lidi v souboji idejí.

Eldar80: Ta definice liberalismu se poměrně liší v USA a v Evropě. V USA se liberalismem myslí především politický liberalismus (společenská rovnost, práva menšin), ale klasický, tedy ekonomický liberalismus je tam spíš označován jako libertarianismus. Ale i v Evropě začíná být ekonomický liberalismus vytlačován tím politickým, což se samozřejmě podobně orientovaným lidem velmi hodí. Tím se vlastně nástroje, které původně sloužily ke kontrolování a omezování moci státu staly svým pravým opakem, tedy nástroji legitimizace moci státu. Slovu progresivní se ve spojitosti s nimi musím smát, jsou asi stejně progresivní jako byl Kalvín. Ale z jistého úhlu pohledu se i tomu dá říkat progresivismus. O zbožštění rozumu se možná dá mluvit na počátku těchto procesů, ale jednalo se de facto o jejich ranou fázi. Modernita ničí systémy, které považuje za iracionální, ale nemůže poskytnout žádné pozitivní závěry. Z tohoto důvodu izoluje většinu lidí, kteří se buď vrátí k tomu, co považují za v minulosti fungující, tedy tradici, nebo zvolí nihilismus. Tady vznikl prostor pro "lidské náboženství", protože "zbožštění rozumu" už nestačí. Stirner například považuje toto "lidské náboženství" za poslední metamorfózu křesťanství, než údajně konečně zavládne vítězství egoismu. Což není úplně od věci, když uvážíme, že idea jednotlivce má prapůvod právě v křesťanství totiž existencí duše, která má přímé spojení s Bohem.

Ke Stirenrovi obecně: Stirner je především egoista resp. anarcho-egoista, který se radikálně vymezuje nejen proti náboženství, ale v podstatě proti všem konstruktům omezujících jednotlivce (společnosti, národu, morálce). Z tohoto důvodu byl nejspíš hlavní inspirací pro Nietzscheho. Pochopitelně je třeba nebrat jeho názory doslova. Stirner například navrhuje koncept Unie egoistů jako opozice vůči státu, kde by každý jednotlivec byl motivován výlučně svými egoistickými zájmy, což je pochopitelně zase další utopie (i když možná jediná, kterou bych byl, jako člověk, který má odpor k utopiím, ochoten přijmout). Egoismus funguje jako životní postoj, ale ne jako výlučný nástroj uspořádání společnosti. Nicméně Stirnerova argumentace je jedna z nejefektivnějších, s jakou jsem se kdy setkal.

Pro mě je například radost číst Rudolfa Jičína (jeho dílo s velmi výmluvným názvem Kladivo na dvounohý hmyz). Jeho argumentace je velmi podobná. Jičín navíc vůči svým oponentům nešetří urážkami viz o racionalismu:
"Kdysi držel malého člověka na uzdě bůh. Dnes mu však jeho ve vědě vyučení synáčkové řekli, že bůh není. Řekli mu, že on sám je bohem. Rozumem a prací ovládne přírodu a její zákony pro něj přestanou být tajemstvím. Směle se zmocní celého vesmíru, všechno si podrobí, nic pro něj nebude nemožné. Jenže nemyslící hovado nemůže být žádný racionalista. Jeho racionalismus, realismus či zdravý rozum, jak tomu říká, není nic jiného než prachsprostý konformismus, neschopnost riskovat, myslet a žít po svém, posranost, snoubící se dojemně s notnou dávkou hlouposti a opičáckým napodobovacím pudem."

O liberálech kupříkladu píše, že jsou natolik ponořeni v davové ideologii, že ji vůbec nepozorují, je pro ně naprostou samozřejmostí, o níž se nepřemýšlí. Existuje mnoho dalších autorů podobného zaměření, Ladislav Klíma, Lev Borský, ... Ale o tom by se opravdu dalo diskutovat velmi velmi dlouho.

Eldar80: Znám Shapirovu argumentaci, ale ke knize samotné jsem se bohužel ještě nedostal.
Nicméně, nesouhlasím tak úplně s tím "osvobozením od náboženství". Spíš bych mluvil o osvobození od křesťanství a "starých náboženství". Na rozdíl od tradicionalistů (Shapiro, Murray) vycházím z egoistických pozic viz Max Stirner (The Ego and Its Own). Stirner už dávno mluvil o tzv. lidském náboženství a "bohočlověku", který se stal novým bohem, opět tím "jediným pravým". Doslova "to co je mimo nás (myslí se tím Bůh) je odstraněno, ale to, co je v nás se stalo novým nebem a vyzývá nás k novým útokům na nebe. Bůh uvolnil místo, ovšem nikoliv nám (tedy egoistickému jedinci), ale člověku." Křesťanství apeluje na "ducha", liberál na "lidskost". Liberalismus vzývá člověka, tak jako jiná náboženství vzývají svého boha a jako jiná náboženství se chová k vyznavačům jiné víry natolik tolerantně, nakolik oni splňuji své povinnosti poddaných. Jinak řečeno liberalismus toleruje jiná náboženství kvůli jejich domnělé nepodstatnosti.

Liberalismus v pojetí, jak jej známe dnes či jak jak je mainstreamově přijímán utilitaristicky obrací původní argumenty pro svobodu na argumenty proti odporu před invazí do svobody jednotlivce, vše v zájmu "lidství a člověka". Zkuste mluvit s přesvědčeným (ne jen sebestylizujícím se) levicovým liberálem o tom, že tzv. lidská práva jsou západní vynález, historicky poměrně přesně vymezený a že v zemích mimo okruh západní civilizace prakticky nemají historickou tradici a tento termín samotný je do některých jazyků nepřeložitelný (arabština, čínština) a že je to pouze jeden z mnoha pohledů na člověka. Výsledek je stejný, jako když dogmatickému věřícímu zpochybníte jediného pravého boha. V jeho očích se stanete heretikem, člověkem nejnižšího stupně, naprostým omezencem, který stále nedošel ke správnému poznání, který nepoznal zjevenou pravdu. Zpochybnění této své víry bude navíc považovat za osobní útok.

Společenskými jevy, které autoři v této publikaci analyzují (apoteóza vědy, zkorumpovatelnost vědců a intelektuálů státní mocí, hrozba vzniku expertokracie) se už v minulosti velmi komplexně zabýval Murray Rothbard, který velmi výstižně popisuje důvody symbiózy intelektuálů a státu a jako jedno z klíčových řešení předkládá právě odříznutí spojenectví státu a inteligence vytvořením nezávislých center intelektuálního bádání (viz jeho esej Anatomie státu). Za rovněž velmi přínosný k pochopení kontextu současné nejen naší, ale celkově evropské zahraniční politiky, kterému se autoři rovněž v obecné rovině věnují, považuji i dnes více než aktuální článek amerického novináře Radolpha Bourna (který za své názory čelil perzekuci) War and the intellectuals (1917) a jeho nejslavnější text s názvem The State (1918), ve kterém formuluje svou známou tezi Válka je zdraví státu, jako reakci na zapojení USA do 1. sv. války, kdy federální vláda podporovala válečné úsilí a veřejnost vnímala prezidenta Woodrowa Wilsona jako zachránce vstupujícího do války proto, aby „učinil svět bezpečným pro demokracii",

2 05.12.2023

siena: Jmenovat zde konkrétní výčet takových lidí by bylo bezpředmětné, ale svým rozsahem by stačil už možná na samostatnou knihu. Pokud argumentujete tím, že na rozdíl od Ruska, o kterém píše Bulgakov žijeme ve svobodné společnosti, tak rovněž můžete říct, že na rozdíl od Severní Koreje je svobodnější i současné Rusko nebo Čína.
Ohledně svobody a jejího zvyšujícího se deficitu, myslíte že je dnes možné pronést bez obav podobný výrok jako Hannah Arendtová: "Pokud si jako Židovka přeji strávit dovolenou pouze ve společnosti Židů, nevidím žádný rozumný důvod, proč by mi v tom měl někdo bránit, stejně tak jako nevidím žádný důvod, proč by jiná letoviska nemohla pečovat o klientelu, která si o dovolené žádné Židy vidět nepřeje." Podotýkám že osobně jsem zastáncem Izraele a mám např. velké sympatie k chasidům. Jistou vypovídající hodnotu má, že už mám potřebu něco dodávat k pouhé citaci, aby mě někdo neobviňoval z antisemitismu, což by ale zase pro mě bylo úsměvné. Jde mi ale spíše o obecnou rovnici (proměnné lze dosazovat libovolně) a právo svobodné volby každého jednotlivce.

siena: Hodnotu lidského života absolutizovalo až křesťanství, má tedy dogmatickou povahu, objektivně a na základě vědeckého tvrzení ji vyčíslit nemůžete.
Jak řekl Dostojevskij: "Pokud není Boha, pak je vše dovoleno. Jakmile rovnost duší před Bohem je vystřídána rovností pouhých nervových třásní před absolutní nulou, nicotou." Člověk se stává nositelem absolutní hodnoty existencí duše, která zakládá jeho přímý vztah s Bohem, křesťanství tedy uznává hodnotu každého člověka tím, že ho povyšuje na hodnotu samu o sobě.
Nemám na mysli samozřejmě právní rámec, i když právo v antické demokracii vůbec nebylo odvozeno z morálních principů, ale mělo za cíl dosáhnout vyrovnanosti ve vztazích a to především v oblasti přerozdělování statků. Odvolává se sice na lidskou přirozenost, ale ne v otázkách svědomí, které by byly nezávislé na společenských vztazích. Nezabývá se jednotlivcem jako takovým ani člověkem jako všeobecnou kategorií. Píšu to proto, že vy zastánci "liberální" demokracie jste okouzleni ideou právního státu. Ještě bych dodal, že disidenti mohou existovat i v režimech, které se považují za demokratické.
Že můžete svobodně psát a říkat co chcete, a maximálně vám někdo vyjádří nesouhlas, to myslíte vážně?

Odpovídal jsem na Váš původní "neupravený" komentář.

siena: Nepoužíval bych termín "hrát si" na disidenty navíc relativizace hodnot je způsob myšlení, který je nebo by měl být považován za naprosto legitimní, jelikož hodnoty jsou relativní už ze své vlastní podstaty (co pro jednoho hodnotou je, pro druhého být nemusí).
Pojem disident pochází z latinského dissidere, což znamená být vzdálený, odlišný ve smyslu nesouhlasit (doslovný překlad je snad sedět odděleně). V minulosti odkazoval na protestanty nebo nekatolíky v katolickém prostředí např. v Polsku. Výklady se mohou lišit, ale existují určitá základní kritéria např. "osoba odlišně smýšlející" nebo "aktivní odpůrce establishmentu" atd. U nás se pojem "disident" používá hlavně pro odpůrce totalitního režimu ve 2. pol. 20. století, ale rozhodně ho nelze privatizovat výlučně na toto období. Mně je blízký výklad V. Bělohradského a to že disident se liší od odpůrce nějakého režimu tím, že se nesnaží vyměnit jeden režim za druhý, nebojuje za jednu politickou alternativu, ale hájí prostor, v němž mohou alternativy vznikat.

Souhlasím, že knižní databáze není nejvhodnější platformou pro vedení politických diskuzí. Orwell v díle 1984 psal o Západu, což podstatná část jeho čtenářů nepochopila, většina z nich v tom viděla a stále vidí Východ. Orwell se vymezoval proti totalitarismu s obavou, že by takový systém jednou mohl převážit na Západě. Farmu zvířat napsal mimo jiné v reakci na cenzurovaný tisk ve Velké Británii a sám odešel z redakce BBC.

Metsästäjä: Ohledně opět zde zmiňovaného antivaxerství. Prosím Vás, pokud zde byly příspěvky nějakých antivaxerů tj. lidí, kteří odmítají jakékoliv očkování v rámci svého životního postoje a zároveň požadují, aby se tyto jejich názory staly společenskou normou, tak jsem je zde nezaznamenal (možná tyto příspěvky byly smazány) a je asi relevantní je mazat, pokud se objevují v diskuzi ke knize, jakkoliv k tomu konkrétní kniha implicitně vybízí.
Jediné příspěvky, které jsem tu viděl v souvislosti s očkováním, se nevymezovaly apriori proti očkování, ale proti moci státu, konkrétně možnosti povinného očkování a restrikcí, které stát uplatňoval vůči neočkovaným. Z mého pohledu je boj proti státní moci legitimním postojem a paralely s Orwellovým dílem jsou namístě.
Britský filosof Auberon Herbert popisoval v manifestu s názvem The Right and Wrong of Compulsion by the State (česky Dobro a zlo státního donucení) tzv. akt nucení, přičemž rozlišuje nucení přímé a nepřímé. Přímé nucení omezuje základní lidské právo na užívání vlastního těla a majetku podle libosti majitele. Nepřímé nucení toto právo neomezuje, ale využívá určité moci k motivaci druhých (např. hrozba vyhození z práce), zároveň uvádí, že nepřímé nucení je něco, čemu budeme muset vždy čelit, protože je nevyhnutelně spjato s lidskou existencí.
Pokud by opravdu došlo k nařízení povinného očkování, jednalo by se ze strany státu jednoznačně o akt přímého nucení (a v době kdy se zde tyto diskuze vedly, mnozí tzv. experti po této možnosti volali). Že stát nezpochybnitelně využíval své moci k nepřímému donucení v souvislosti s očkováním, není výmysl, ale skutečnost, navíc o to hrozivější, že se ho z vlastní vůle nedopouštěli jednotlivci sledující své zájmy. Pokud by státní moc využívala jeden nebo druhý způsob donucení k dosažení tzv. kolektivní imunity, pak je ve svobodné společnosti právem každého jednotlivce se na této kolektivní imunitě pod hrozbou nucení nepodílet.

Sauron: Co vím, tak Rowlingová k tomu řekla jen to, že Narcisse v tu chvíli už nezáleželo na tom, jestli Voldemort vyhraje, pouze se chtěla vrátit do Bradavic a najít Draca, a v tomto je její čin podobný jako Lily na začátku celé série.
Harry sám se naučil skrýt své myšlenky před Voldemortem, když truchlil nad Dobbyho ztrátou. Dokonce je v té části knihy přímo uvedené, že "žal je to, co dokáže udržet Voldemorta mimo, i když Brumbál by jistě řekl, že je to je láska". Takže Narcissa nemusela ani nutně být schopnou nitrozpytkou, ale její láska k Dracovi byla v tu chvíli důvodem, proč ji Voldemort neodhalil, i když určitě k tomu taky přispělo, že byl rozrušený, což dokazuje i to, že se sám k Harrymu bál přiblížit a poslal někoho jiného ověřit, jestli je naživu.

1 28.11.2022

knih-o-mol: Nucení milovat systém založený na udávání nebude u většiny obyvatelstva potřeba, jelikož tato "dovednost" je u nás historicky na velmi vysoké úrovni. :D
Ale vlastně je to naprosto paradoxní až komická situace, když si vzpomenu na jednu epizodu z cyklu "Co tomu říkáte, pane Werich?" z roku 1968 (který byl vydán i v knižní podobě), konkrétně 3. díl vysílaný 14. 7. 1968, slovy Jana Wericha:
"Já myslím, že to je poprvé v historii moderních států od založení ministerstev vniter, kdy ministr vnitra žádá pomocí masového sdělovacího prostředku, v našem případě televize, aby lidi nepsali a neposílali anonymní udavačské dopisy jeden na druhého, že takové dopisy můžou způsobit tragédii, když se dostanou do nepovolaných a zlých rukou. No víte, toto z úst ministra vnitra, to jest opravdu snad poprvé v dějinách, protože zatím ve všech zemích bez výjimky ministři vnitra tyto dopisy shánějí a schovávají a chtějí použít."

tittanie: Ta hůlka sice fungovala, ale nebyla v nijak dobrém stavu. Je to v té části z vlaku, kdy se Ron pokouší proměnit Prašivku ve zlato, ta hůlka byla na několika místech naštípnutá a čouhala z ní žíně z jednorožce. Taky bych řekl, že ten vztah mezi čarodějem a jeho hůlkou není zase až tak osudový, hůlka si vybírá čaroděje, ale nemá problém změnit loajalitu, když je její původní majitel poražen, takže nějaké zvláštní pouto na celý život tam určitě není. Většina čarodějů k hůlce přistupuje spíš účelově a pragmaticky.

25.08.2022

tittanie: Nevím, jestli to není nějak blíže vysvětleno na Pottermore (teď vlastně už Wizarding World), ale podle mě Rowlingová chtěla jen zdůraznit, že Weasleyovi jsou velmi chudí a prostě to nedomyslela do podrobností.
Je ale třeba možné, že to bylo proto, že Weasleyovi nebyli v životě moc úspěšní, takže byli nesmírně hrdí na jakýkoliv úspěch svých dětí a chtěli je odměňovat. Jestli si dobře pamatuju, tak Percymu, když se stal prefektem, koupili sovu a nový hábit, Ronovi ze stejného důvodu zase nové koště. Charlie dokončil školu a začal pracovat s draky, takže se k němu víc hodilo, aby měl novou hůlku. Je taky možné, že si novou hůlku koupil sám Charlie už za své peníze.

22.08.2022

Tohle je mimochodem jedno z naprostého minima témat, kdy částečně souhlasím s názory radikální levice, která dokonce pro zmíněné uvažování člověka užívá termín speciesismus (termín původně zavedl anglický psycholog Richard D. Ryder v roce 1970) jako obdobu rasismu, sexismu atd. a vychází z předpokladu nadřazenosti člověka na základě příslušnosti k určitému živočišnému druhu a přiznává tak člověku zvláštní privilegia.
Pro mě osobně je poměrně nelogické, pokud se společnost shodla na stigmatizaci rasismu, sexismu, homofobie atd., ale umožňuje tento druh diskriminace vůči jiným tvorům.

Milníkem v této oblasti je rozhodnutí argentinského soudu z roku 2014 o "osvobození" orangutaní samice Sandry ze zoologické zahrady a následnému vypuštění do volné přírody (zajímavostí je, že druhový název orangutana je lesní muž). V New Yorku v roce 2015 zase vrchní soud přiznal dvěma šimpanzům využívaným pro vědecké účely stejná práva jako lidem na základě žaloby neziskové organizace Nonhuman Rights Project.
Vzhledem k agresivitě a angažovanosti radikální levice bude podobných případů jen přibývat a já osobně nejsem proti.

Ally618: Je docela komické, že se tyto komentáře objevily po včerejší recenzi Jonáše Zbořila na serveru Seznam zprávy.
Ondřej Hübl to v rozhovoru ke knize (viz recenze) vystihl docela přesně:
"Dnes opravdu nemám strach ze staré levice, z Vojtěcha Filipa, který se rýpe v hlíně na své zahrádce někde v Jindřichově Hradci a má doma vyleštěnou bustu Lenina, ale z nových komunistů, kteří se tak nejmenují a mají plnou hubu svobody a demokracie. A tím braním nemyslím jen majetky. Levici chápu tak, že nám chce sebrat celý náš svět, i myšlenkový a hodnotový, a přetvořit ho podle sebe a svých pokřivených pravidel. Globální výzvy, jak to nazýváte, jsou pro mě jen derivátem boje za lepší zítřky pod praporem strany, vlády a SSSR."

Podle názorů autora (a konečně je to zmíněno i v anotaci této knihy) mi připadá, že se snaží o jakousi pofidérní redefinici konzervatismu podobné redefinici marxismu v západní Evropě. Zatímco Marx věřil, že jakmile si proletář uvědomí své zotročení, osvobodí se prostřednictvím revoluce, západní marxisté následně definují člověka jako nesvéprávné individuum, které si své zotročení neuvědomuje a proto musí být osvobozeno zvenčí a případně proti své vůli, pokud v myslích utlačovaných nedokáží probudit revoluční vědomí.
Konzervatismus ovšem není ideologie, ale životní styl, který je atraktivní právě z toho důvodu, že redukoval kulturu a morálku na ryze osobní volbu, jak poznamenává autor v anotaci, čímž právě osvobozuje od dogmatismu a nezatěžuje vědomí člověka společenskou odpovědností a jinými prázdnými floskulemi uvědomělých a "spravedlivě rozhořčených" morálních kazatelů. Na rozdíl od marxismu nehlásá osvobození jako cíl, ale osvobozuje už svým přijetím.
Ačkoliv částečně souhlasím s autorovým tvrzením o vytvoření morálního vakua (už ne tak jeho příčin), nejsem si jistý, že zideologizování konzervatismu je cesta správným směrem.

Nerad se vyjadřuji ke knize, kterou jsem nečetl, ale přece jenom k tomu Německu: Německo opravdu nemá už dávno nic společného s Hitlerovým národním socialismem. Teď ponechávám stranou demokratické principy, v tomto ohledu je porovnání s Hitlerem hloupé a nesmyslné. Nicméně německá mentalita je mentalitou socialistickou, daleka liberálního uvažování. Ostatně v Německu jsou socialistické všechny strany hlavního proudu, ať už to jsou křesťanští socialisté, sociální demokraté (tedy klasičtí západní socialisté), radikální marxisté nebo národní socialisté (i když spíš národně-sociální konzervativci, ale ta socialistická mentalita je u nich taktéž hojně přítomna, kteří jsou tam ovšem defacto izolováni, jak už bylo zmíněno v diskuzi). Nejblíže, i když velmi mlhavě, má liberalismu FDP. Spíš je to ale liberální skořápka naplněna socialistickým obsahem. Dnešní Německo je tedy převážně Německem Marcuse, Adorna, Horkheimera, ...

Momentálně mám rozečtenou knihu Ludwiga von Misese Socialismus a Mises uvádí, že "dokonce i v Anglii, vlasti liberalismu, lidé už nevědí, co liberalismus znamená. Anglický liberál dneška je více či méně umírněným socialistou. Natož v Německu, které nikdy liberalismus nepoznalo, lidé stěží mohou vědět, co by liberalismus mohl být." Podotýkám, že první vydání Socialismu pochází z roku 1922.

Já jsem v Německu několikrát byl a z osobní zkušenosti můžu říct, že ta potřeba společenské soudržnosti, vědomí společnosti jako celku, tedy toho, s čím já osobně kategoricky nesouhlasím, je tam opravdu velká. Libertariánské pojetí člověka jako individuality, která jedná správně pouze tehdy, když sleduje výlučně své vlastní zájmy, nezávisle na společnosti a obecné chápání společnosti jako součtu jednotlivců, ne vyšší entity, je tam menšinovým názorem. Mně tento německý přístup opravdu blízký není a nikdy nebude.

V tomto ohledu se mi líbil nedávný příspěvek Alexandra Vondry:
"Němci mají novou vládu. BBC to shrnuje ve třech klíčových bodech: 1) S uhlím skončí v roce 2030 a 2% země osází větrníky. 2) Legalizace marihuany ihned, stát bude kontrolovat její kvalitu. 3) Dění v Německu bude mít zásadní dopad na jeho sousedy.
Takže volný český překlad: 1) Nejdřív se zhulíme trávou. 2) Zúčtování s uhlíkem bude fičák. 3) Kocovina se přenese i na nás."

Eicherik: Jednoznačně. Ačkoliv jsem od těchto voleb nic zásadního nečekal, tak výsledek Pirátů je rozhodně důvod k oslavě. Jen doufám, že budou natolik hloupí a odvolají Bartoše, to bude jejich definitivní konec.

siena: Jen dvě poznámky. Ohledně mutací, britská profesorka Oxfordu Sarah Gilbert uvedla, že jak koronavirus cirkuluje populací, stává se méně nakažlivým a není důvod se domnívat, že se naopak objeví jeho nakažlivější varianta.

V konspiračních médiích jsou citovány názory kdekoho a často bez vědomí jejich vlastních autorů. Není to nic překvapivého, protože konspirační média vedou svou vlastní "informační válku", publikují cokoli, co podpoří jejich interpretaci světových událostí, jedná se často o výroky vytržené z kontextu, aby to vypadalo, že určité konspirace sdílí i nějaké význačné osobnosti. Problém ovšem je, že v případě covidu-19 je za dezinformátora označen každý, kdo se jen nepatrně odchýlí od oficiálního názoru kovidové expertokracie.
Konečně jak jste sama napsala: "Co se dnes zpochybňuje, jak píšete napříč odborníky, je zkrátka věda. Takhle to ve vědě funguje, že se, na základě validních zjištění proměňují prvotní náhledy... ale buďme za ní rádi."
Ano, buďme za to rádi, ovšem zde se dostáváme do situace, kdy se prvotní náhledy konkrétních nevyhovujících odborníků z doby, kdy o covidu bylo známo jen málo, zneužívají k jejich dehonestaci a navození dojmu jejich neserióznosti (případ profesora Berana, imunologa a vakcinologa, jednoho z našich nejcitovanějších odborníků v Evropě i ve světě).

Jen doplním, že jsme se dostali do zcela unikátního historického okamžiku, kdy vlády, místo toho aby se snažily obyvatelstvo uklidnit, strach a paniku aktivně samy vytvářejí a šíří. Za tímto účelem jsou případné "mutace" koronaviru využívány a zneužívány jako fráze.
Viz dramatizace nahrávky získané Reflexem, jejíž originál nemůže být uveřejněn kvůli ochraně informačních zdrojů a ve které premiér vybízí úředníky k obcházení práva a ústavy a vystrašení obyvatelstva mutací.

siena: Zase a znovu regulujete téma covidu-19 na jeho medicínskou dimenzi. Což na jednu stranu sice chápu, že je jediné, co můžete v této situaci dělat, ale na straně druhé prostě nelze odkazovat jen na medicínskou problematiku covidu-19, ale i ekonomickou a společenskou, jelikož covid-19 se stal určujícím faktorem pro oblast ekonomiky a politiky a to na globální úrovni, což vlastně i sama píšete.
Není vůbec překvapující ten mezinárodní politický konsenzus, na který sama odkazujete, když vezmeme v úvahu celosvětovou dominantní roli organizací WHO a OSN, které vydávaly vládám jednotlivá doporučení, jak postupovat.

Je rovněž dalším nepochopením tvrdit, že se covid měl ignorovat a nezavádět vůbec žádná opatření, k tomu opravdu vůbec nikdo s výjimkou extrémistů popírajících existenci covidu, nenabádal. Nicméně faktem zůstává, že reakce na covid byla v globálním měřítku přehnaná, pandemie covidu-19 získala naprosto bezprecedentní význam ne pro svou nebezpečnost, ale proto, že pod záminkou boje proti pandemii se dramaticky zvýšila moc politických a jiných elit k omezování společenských a ekonomických aktivit, konečně téma pandemie covidu-19 umožnilo diskutovat tzv. Great Reset neboli přestavbu (každý s historickou pamětí u nás ten výraz moc dobře zná).

Od začátku jsem psal že je třeba odlišovat covid-19 a "kovidismus", jednu z mnoha neliberálních ideologií, umožňující řídit a rozhodovat nevoleným elitám (v tomto případě kovidové expertokracii) bez nutnosti demokratických voleb, s prvkem demokracie existujícím pouze jako nedůležitá nadstavba na kterou je ovšem možné kdykoliv se odvolat. O expertokracii resp. kovidové expertokracii mluví profesor Hockertz (profesor molekulární imunotoxikologie na univerzitě Hamburg) tak, že politici mají sklon vybírat si jen takové experty, kteří potvrzují jejich názory, samozřejmě že to funguje i obráceně a určitý druh "expertů kývačů" se politikům sám vnucuje. Ostatně takový zoufalý člověk jako je doktor Kubek, který není expertem, ale funkcionářem medicíny, byl vyzdvižen daleko nad možnosti své kompetence a současný stav mu umožňuje jen profitovat.

Jelikož se tato diskuze stále opakuje a ztrácí svůj původní smysl, pokusím se to nějak stručně shrnout.
Určitě se shodneme, že je prvotním cílem minimalizovat ztráty na lidských životech, což je ovšem jen cílem krátkodobým. Stejně důležité ale je i minimalizovat ztráty dlouhodobé, což už je problémem ekonomickým a celospolečenským.
Václav Klaus prakticky už od 90. let mluví o termínu "trade off" neboli "něco za něco", což je termín, kterým je ovlivňováno lidské chování v každé situaci. Popírat tuto skutečnost, jak říká Klaus, není projevem nějakého vznešeného osvíceného humanismu, ale spíš neomluvitelného intelektuálního defektu.
Prvním krokem a úkolem naší vlády v řešení problematiky covidu-19 by tedy mělo být přijmout existenci tohoto trade off a následně stanovit mezní míru substituce, která vyjádří tyto naše cíle a stanoví potřebný poměr, aniž by se změnil celkový užitek spotřebitele (tedy státu i občana).
Je známou skutečností, co se týče hospitalizací, že nemocnice denně dostávaly za každého Covid-19 pozitivního pacienta 2300 kč navíc. Pokud byl pacient umístěn na intenzivní péči, tak se jednalo o sumu téměř 60000 kč navíc. Tím v žádném případě nechci snižovat práci zdravotníků, kteří si zasluhují naší úctu, pouze poukazuji na skutečnost, že nemocnice je taktéž racionálně uvažující ekonomický subjekt. Nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu je ale bohužel také skutečností.

Takže ve jménu ušlechtilého ideálu zachránit "každou lidskou bytost" nevadí likvidace živnostníků, nevadí faktické zastavení ekonomiky během lockdownu, pošlapávání práv jednotlivců, nevadí, že se lidé stříleli před budovou ministerstva zdravotnictví, že páchali sebevraždy z důvodu ekonomické likvidace řízené státem, že se odkládaly operace takže docházelo k zbytečným úmrtím na jiná onemocnění, nevadí paralýza školství a rozvoj psychických onemocnění z důvodu sociální izolace a celkové zhoršení kvality života, ... To jsou ty "přijatelné" vedlejší ztráty?
Ano, 30000 mrtvých jde za vládou, která se obklopila kývači a která zpolitizovala téma covidu. Která naprosto tragicky cílila opatření na "všechny" místo na rizikové skupiny, přesto, že mnoho odborníků upozorňovalo na tento katastrofický přístup.

Jistě, zaklínací formule zvaná mutace, ... Opět zbytečné a hlavně účelové strašení mutacemi s cílem dosažení kolektivní imunity viz prohlášení předsedy oxfordské vakcinační skupiny Andre Pollarda, že stanovení jakékoliv hranice proočkovanosti, od které se už covid-19 nešíří je mýtus. Vakcíny chrání před těžkým průběhem covidu, který se ve většině případů projevuje u ohrožených skupin. Třetí dávka vakcíny už je zpochybňována napříč odborníky.

siena: Předně, aby opět nedošlo k dezinterpretacím, já v žádném případě neodmítám princip očkování u nejohroženějších skupin tj. seniorů a pacientů s přidruženými komorbiditami, přínos očkování u těchto skupin převyšuje riziko s ním spojené. Proto by preventivní opatření a očkovací kampaň měla cílit právě na tyto ohrožené skupiny, nikoliv být aplikována celoplošně. Znovu opakuji že jsem toto své stanovisko prezentoval v diskuzi s Vámi u knihy Karanténa 2.0. Co ovšem naprosto odmítám je zavedení "povinnosti" očkování a jakoukoliv diskriminaci neočkovaných.

S většinou informací, co zde uvádíte, jsem obeznámen. Ohledně toho tzv. mýtu zda jsou vakcíny experimentální, v podstatě uvádí, co jsem zde psal a sice, že jsou ukončeny tři fáze klinického testování vakcín, už ale opomíjí čtvrtou fázi dlouhodobého sledování, což na jedné straně potvrzuje tezi o vysokém přínosu u ohrožených skupin, ale nijak neospravedlňuje úvahy o zavedení povinnosti očkování zvláště u "nerizikových skupin". V rozhovoru s Hořejším doktor Šinkora osobně odmítá očkování, zároveň tam explicitně zazní, že imunita po prodělání covidu je lepší než po očkování, což opět vyvrací jakékoliv argumenty o zavedení povinnosti očkování.
Zároveň žádná zde Vámi prezentovaná informace neospravedlňuje celoplošná drakonická opatření, kterým tady dlouhodobě čelíme. A jestli si koryfejové státní epidemiologie (viz nějací Konvalinkové) myslí něco jiného, tak to mají smůlu.

Souhlasím, že zde není nejvhodnější místo na vedení diskuze na téma covidu-19, i když ohledně "kovidismu" to má jisté opodstatnění. Ale přece jen si dovolím jednu reakci.

Především tato diskuze je názornou ukázkou a potvrzením "zpolitizování" medicínské problematiky covidu-19. Tvrzení, že u nás se používají pouze otestované a schválené vakcíny, je informací neúplnou, vytrženou z kontextu. Je třeba vzít v úvahu, že se jedná o nejrychleji vyvinutou vakcínu od 60. let, kdy byla během 4 let vyvinuta a schválena vakcína proti příušnicím. Ano, proběhly sice tři fáze klinického testování vakcíny Pfizer, ovšem čtvrtá fáze dlouhodobého sledování má být ukončena až v roce 2023. U vakcíny Moderna je datum ukončení stanoveno na říjen 2022.
Téma covidu-19 a "kovidismu" ukazuje dlouhodobě diskutovaný problém médií, která přestala plnit svou funkci, totiž přinášet objektivní, ověřené informace. Namísto toho hlavní mainstreamová média přijala za svou oficiální agendu boje "za vyšší dobro". Důsledkem toho je absence kritického zhodnocení z jiné pozice než z pozice monopolu státní kovidové expertokracie, státních epidemiologů, kteří zažívají skutečně svou hvězdnou hodinu za podpory kývačů napříč vládou i opozicí, v souladu s faktem, že mezi vládou a opozičními stranami jsou jen minimální povolené rozdíly v rámci oficiální ideologie a přístupu k zásadním politickým otázkám.

Covid-19 je nebezpečné onemocnění zejména pro určitou věkovou kategorii, tuto nebezpečnost ovšem není třeba přehánět, je skutečně srovnatelná s chřipkou, což trvrdil už od počátků jeden z nejcitovaněších světových odborníků, profesor Ioannidis, který byl následně napaden světovou kovidovou expertokracií velmi nevybíravými způsoby včetně obvinění z finančního střetu zájmů (což se nakonec ukázalo jako falešné obvinění extrémně levicových médií).

Srovnání s migrací a EU je určitou opodstatněnou tezí s přihlédnutím ke skutečnosti, že zastánci covidových opatření jsou více sociálně orientovaní a sociálním právům přikládají větší důležitost, než právům individuálním. Ovšem neproběhla relevantní sociologická studie na toto téma. Nicméně nevztahoval bych to jen na množinu příznivců EU, ale taktéž na různé panslavisty a agitátory všeslovanských říší, jak zde dokazuje uživatel SputnikV.

siena: Nejde obrazně ani doslova o žádné "antirouškařství", to jen vy po vzoru vaší spřízněné politické reprezentace tento termín používáte v pejorativním smyslu k dehonestaci názorů nekonvenujících vašemu smýšlení. Úplně stejný případ je termín "antivaxeři", který umožňuje využít extrémní názory zahrnující popírání existence covidu, blouznění o práškovacích letadlech nebo čipech ve vakcínách jako názorové těžiště všech, kteří se odmítají nechat očkovat proti covidu-19, přitom ve většině případů jde o naprosto racionální postoj odmítnutí účasti na experimentálním testování vakcíny a její celoplošné aplikaci. Dnes už je jasně prokázáno, že imunita po prodělání covidu je lepší než po očkování.
Když mluvíme o "kovidismu", máme na mysli záměrné vyvolávání a šíření strachu za účelem vytvořit dojem, že Covid-19 není normální onemocnění, ale nějaká zhouba lidstva před kterou nás nikým nevolená expertokracie ochrání a která umožní vládu bez demokracie, maximální omezení práv jednotlivce ve jménu nějakého abstraktního vyššího dobra. Jedná se o pokračování kolektivistických ideologií. Ale nejdřív je třeba vystrašit neodborné masy natolik, aby rezignovaly na jakékoliv racionální uvažování.
Zrovna dnes došlo k situaci, kdy se senátorky Chalánková (klub ODS) a Dernerová (klub Starostů), obě lékařky, obrátily na Mezinárodní trestní soud v Haagu za účelem vyšetřování vládních opatření, které zvýhodňují očkované a omezují neočkované, jako zločiny proti lidskosti. Obě senátorky požadují, aby Mezinárodní trestní soud zastavil očkování českých občanů a rovněž aby zakročil proti vynucování testování či očkování.

siena: Na téma Covid-19 jsem s Vámi už diskutoval u jiné knihy. A znovu uvádím, že je třeba odlišovat nemoc Covid-19 a kovidismus, ideologii, která pouze využívá onemocnění Covid-19 k záměrnému vyvolávání strachu z této nemoci. Tady lze nalézt další paralelu s 1984 a sice udržování lidí v permanentním pocitu ohrožení.
Z "naší" strany opravdu nedochází k upírání práva na vyjadřování komukoliv. Konečně za příklad toho, jak je (ne)upíráno právo na vyjadřování z té druhé strany, může posloužit současné vyjádření pirátského kandidáta na ministra zdravotnictví Dostála, jednoho z mála záblesků autentického liberalismu v této "takzvané liberální koalici", načež byl poučen Konvalinkou, že "vůbec nerozumí nejen covidu, ale také roli a odpovědnosti politika".

DeepSea21: Nechci se pasovat do role kdovíjakého odborníka na Orwella, na rozdíl od některých lidí na pravici se na něj v obecné diskuzi odvolávám nerad, ale Orwell byl především proti totalitarismu, zároveň byl demokratický socialista a silný idealista. Farmu zvířat jsem si vytáhl u maturity. Jedná se o kritiku komunistické diktatury v SSSR a zároveň reakci na cenzurovaný tisk ve Velké Británii, což posílilo jeho obavu z totalitarismu a on sám odešel z redakce BBC a následně měl i problém s vydáním Farmy zvířat. Jeho pojetí idealistického socialismu prostě nezapadalo do kategorií běžných definic toho označení.

DeepSea21: Bohužel nejenže paralelu nevidí, ale vlivem mylných interpretací Orwellova díla, často účelových, sloužících převážně k podpoře názoru různých mainstreamových politiků a zájmových skupin (Orwella si dnes přivlastňuje kdekdo zprava zleva, přitom Orwell sám byl socialista), spatřují paralely na nesprávných místech. Konečně je to vidět i zde v komentářích v podobě asociací s minulým režimem, což v jisté době mělo určitou platnost, které ovšem už před více než třiceti lety vypršela záruční doba.
Zdůraznil bych některé alespoň pro mě klíčové věty Orwellova 1984, které více než potvrzují paralely s dneškem a stavějí Orwella do pozice většího vizionáře, než kterou mu přiznáváme:
Orwell zde jasně definoval novou aristokracii: "Bylo zřejmé, jaký druh lidí bude tento svět ovládat. ... Byrokraté, vědci, technici, odborářští organizátoři, reklamní experti, sociologové, žurnalisté, profesionální politici."... Jinými slovy symbióza expertokracie s nevolenými elitami, pro něž je nemyslitelné, že by se dostaly do mocenských pozic (a o to více, že by museli tyto pozice opouštět) v demokratických volbách. V naší současné situaci je vhodné zmínit vytvoření a stěžejní roli kovidové expertokracie ve formě uzavřeného klubu (různí Kubkové, Hořejší, Konvalinkové, Flegrové) podporované opět politickými, ekonomickými (a mediálními) elitami.
"V porovnání se svými předchůdci v minulých dobách byli méně lakotní, méně bažili po přepychu, zato víc po čiré moci." ... Čirá moc dnes představuje mediální názorový monopol a tzv. moral high ground (morální nadřazenost) opět určitých politických elit, na základě které se pokoušejí občanům vnutit svou (sebe)vyvolenost a nezcizitelné právo řídit a rozhodovat.
Orwell v 1984 odhaluje i motivaci vládnoucí totalitní ideologie. Tou motivací je touha po moci absolutní a zároveň strach ze smrti. Absolutní moci má být dosaženo pomocí ztotožnění se se Stranou a potlačením vlastní individuality. Když zemře člen Strany, bude žít dál prostřednictvím Strany, protože sám je Stranou. Jak říká O´Brien Winstonovi během výslechu: "Především si musíš uvědomit, že moc je kolektivní. Když je lidská bytost osamocena -tedy svobodná- je vždycky poražena. Musí tomu tak být, protože každá lidská bytost je odsouzena zemřít, což je největší prohra." ...
Orwell v jiné části říká: "Tady se dostáváme k ústřednímu tajemství. Jak jsme viděli, mystika Strany a především Vnitřní strany závisí na doublethinku. Ale ještě hlouběji spočívá původní motiv, nepochybný instinkt, který vedl k uchopení moci a potom vytvořil doublethink. Tento motiv ve skutečnosti spočívá ...." Tímto Orwell prozatím končí. Zde zároveň vidím asi nejsilnější paralelu se současností. Elity odtrženy od reality, opojeny svou nadřazeností a zaslepeny arogancí si uvědomují svou prohru, totiž konečnost lidského života. Odtud pochází všechna ta falešná filantropie a její mediální exhibice, všechno to okázalé konání "dobra" na efekt a pro média, ten neopuritanismus a tzv. společenská odpovědnost.
Zároveň bych připomenul Orwellovo pojetí svobody, které spočívalo "nikoliv ve schopnosti překonávat a popírat to, v čem jsme situováni, nýbrž naopak stvrzovat a milovat to, čím jsme obklopeni a na čem nám záleží". I z toho důvodu se Orwell ve své době netěšil podpoře intelektuálních elit, včetně těch levicových, kterým vyčítal opájení se různými teoriemi a ideologiemi, aniž by je zajímal samotný člověk.

Ereboss: Já zatím v západním světě spatřuji jen jeden směr, který se explicitně profiluje jako jediný správný, který naprosto ovládl trh s morálkou a právě pod maskou tolerance se naopak s krajní netolerancí snaží eliminovat názory odporující jeho dogmatickému vidění světa a to je koncept liberální demokracie v jeho současné podobě vzniklé opakovaným redefinováním a redukcí demokracie.
Nevím jestli se dá skloubit tolerance s nenávistí, ale minimálně si myslím, že mohou fungovat vedle sebe v paralelních strukturách, nicméně při difuzi částic těchto struktur se pravděpodobnost konfliktu zvyšuje a multikulturalismus je přesně takovou difuzí. V Německu existovaly před nástupem Hitlera k moci zákony proti projevům antisemitismu a rovněž zákony proti etnické a národnostní nenávisti měla v 90. letech před válkou Jugoslávie. Toleranci nikdy nelze vynucovat shora centrální mocí, zároveň ji nelze vykládat univerzalisticky a je třeba přijmout fakt, že každý jednotlivec není tolerantní ke všem a ke všemu. Tolik k toleranci. Ještě bych dodal, že já osobně nekritizuju konkrétní náboženství, naopak s některými hodnotami Islámu souhlasím a například sdílím názor Petra Pelikána na Afghánistán a současně jsem proti jakékoliv formě morálního imperialismu.

Pokud chcete spravedlivou společnost, dosáhnete jí jen prostřednictvím zákazů mnoha věcí. Na druhé straně, čím více společnost bude svobodná, tím více budou někteří využívat své schopnosti na úkor ostatních, z čehož logicky vyplývá méně společenské spravedlnosti. Právo na svobodu patří mezi základní práva, později definována jako práva první generace, do kterých patří taky právo na bezpečnost, svobodu shromažďování, vyznání, právo na vlastnictví atd. V naprosté většině jde o ochranu před státní mocí a neúměrnými zásahy státu do společenského života. Tato práva hájil klasický liberalismus v souladu s tvrzením, že účel všeho politického sdružování je ekonomický. Velkým účelem lidského spolčování a přijmutí společné vlády bylo z hlediska liberalismu zachování vlastnictví jednotlivců, společnost sama je chápána jako výsledek smlouvy mezi jednotlivci, moc státu je pouze vedlejším produktem, která ohrožuje práva jednotlivců a je třeba se proti ní neustále chránit. V historii byla tato práva vymezena různými deklaracemi práv.
Skutečným problémem a potlačením klasického liberalismu jsou práva druhé generace, kde patří mimo jiné právo na práci, podporu v nezaměstnanosti, vzdělání atd. Tato práva, jak už jsem zmínil v předchozím příspěvku, jsou kolektivní nebo taky sociální a zakládají nárok, už se nejedná o ochranu před státní mocí, ale naopak poskytnutí státu privilegované pozice k jejich zavádění. Hayek například tato práva zavrhuje, protože se podle něj odvozují z přerozdělovací spravedlnosti, klasický liberalismus obecně pro ně neviděl důvody. Na rozdíl od první generace práv nevycházejí z lidské přirozenosti, ze které nelze vyvozovat rovnost a už vůbec ne morálku. Morální jednání znamená jednání v souladu s povinností, nikoliv v souladu s přirozenými sklony člověka. Naprostým extrémem jsou práva třetí generace, která jsou silně protidemokratická, navíc narušují právo národů na sebeurčení, na kterém stojí například celá dekolonizace.
Ten Váš poslední odstavec opravdu ponechávám bez odezvy. Snad jen, že právě tyto názory bych označil za ideologické blouznění.

Hobo: Podobně je to se slovem "liberální". Hlavním cílem původního (klasického) liberalismu bylo omezování moci státu ve prospěch práv jednotlivce. Sociální liberalismus naopak povyšuje stát na nástroj implementace sociálních práv a tím mu dává čím dál větší moc. Sociální práva už nemají s individuálními právy nic společného, jedná se o práva kolektivní, která předpokládají organizovanou občanskou společnost, bez níž nelze zajistit jejich účinnost a opírají se rovněž o koncept solidarity. Proto se jim taky někdy říká "práva na rovnost" v kontrastu k "právům na svobodu". Někteří z nás si úspěch tohoto zohavení klasického liberalismu právem vysvětlují úpadkem všeho ostatního.

Ereboss: Slovo tolerance je odvozeno z latinského tolerare, což znamená snášet. Obecně se dá tolerance popsat jako schopnost žít vedle druhých, kteří mají jiné názory či postoje nebo životní styl a to i tehdy, když s tím nesouhlasíme. Nemůžete o sobě říct, že jste tolerantní, pokud umožňujete něco, co se vám líbí a s čím souhlasíte, protože v tomto případě za neexistence určitého trpitelského aspektu není co "tolerovat". Docela používaný je příklad francouzského protestantského teologa Sebastiana Castellia a jeho teorie náboženské a duchovní tolerance. Castellio prohlásil, že nenávidí kacíře, ale přesto obhajoval toleranci jejich názorů.
Z pochopitelných důvodů zastánci "liberální demokracie" tedy zastánci liberální mystiky právního státu, jeho rostoucí moci a čím dál větších zásahů do společenského života, nebudou mít Vondrušku v oblibě, ale nazývat ho teroristou je už poněkud komické, ještě navíc s odkazem na snahu o rozvinutí nějakých fobií. Vondruška se nesnaží o vyvolávání nenávisti explicitně vůči nějakému náboženství, jeho kritika spíš míří na systém liberální demokracie, jehož zastánci z řad lidu ještě nepochopili, že mohou mít buď svobodnou společnost anebo spravedlivou společnost. Obojí mít nelze, což vystihl už Rousseau svým výrokem: "Můžeme mít buď člověka nebo občana, nemůžeme mít obojí."
Nechci zde hodnotit Vondruškovu knižní tvorbu, tuto knihu jsem nečetl, takže se ani nemohu vyjádřit k jejímu obsahu či kvalitě. Četl jsem pouze několik recenzí na ni a samozřejmě znám Vondruškovy politické názory.

Při současném hlavním fialovém proudu, který dominuje ODS, v jehož jméně místopředseda Stanjura veřejně prohlašuje, že ODS naváže v zahraniční politice na diplomacii Václava Havla, což je v jednoznačném kontrastu nejen s původními ideály, v jejichž duchu byla ODS založena, ale i s platnými hlavními stanovami ODS, které přímo konstatují, že ODS odmítá koncept nepolitické politiky, asi nikdo nemohl čekat, že "pravicová" opozice vezme na kandidátku Hanu Lipovskou, která se vždy hlásila k rašínovské tradici, k ideálům Hayeka a von Misese, která podporovala ODS ve volbách v roce 2017.
Doba nutí dělat mnoho lidí zoufalé činy.

SputnikV: To, co zde předvádíte, je pouze komunistická dialektika neboli také dialektický materialismus. Vy jste opravdu v zajetí ideologie.
Jednak jsem nepsal o odmítání "starého světa", ale o odmítání "starého světa, založeného na nerovnosti a diskriminaci" a taktéž vidím docela zásadní rozdíl mezi neodmítání pokroku jako historické nezbytnosti a "vírou v pokrok", která záměrně udržuje negativní obraz minulosti a pro kterou každý krok vpřed, je už z podstaty krokem správným směrem.
Stejně tak jsem nekritizoval střední třídu obecně, ale novou střední třídu, jejíž uplatnění je závislé na existenci společnosti založené na primátu směnné hodnoty. Předpokládám, že dokážete rozeznat rozdíl mezi směnnou a užitnou hodnotou. Společnost založená právě na primátu směnné hodnoty definuje člověka jako pouhého spotřebitele, kterému je třeba vnutit služby a produkty, které ve skutečnosti nepotřebuje a směnná hodnota má tak tendenci postupně se osamostatňovat od reálné užitné hodnoty.
Konzervatismus vytváří především prostor pro svobodu, nechce budovat žádný lepší svět, obecně lidé, kteří mají v mentalitě potřebu napravovat svět, jsou vždycky nalevo. Svoboda a rovnost jsou neslučitelné, dokonce přímo protikladné. Snaha o rovnost vždy vede cestou omezování svobody. Svobodná společnost vychází z přirozené sociální hierarchizace. Všechny ty občanské společnosti, manifesty, nesmysly jako úřad ombudsmana, liberální mystika právního státu, ... jsou jen cestou k "moci bezmocných" a následně k rovnostářství a nesvobodě.
Jediné, s čím mohu částečně souhlasit je ta neustálá proměna z pravice na levici a naopak. Právě z důvodu levotočivosti kapitalistické společnosti moderní pravice vzniká z bývalé levice a lidoví voliči současné pravice se dnes aktivizují ve jménu boje malých proti velkým. Taky jsem netvrdil, že se levice v dějinách vyznačovala jen prázdnou a bezzubou kritikou, naopak v některých případech měla velmi racionální opodstatnění.

SputnikV: Těch souvislostí mezi liberály a levicí je mnoho. Především ideologické odmítání starého světa založeného na nerovnosti a diskriminaci, i když socialisté, které očividně považujete za jedinou autentickou levici, na rozdíl od liberálů neodmítají společenství jako takové. Dále víru v pokrok a směřování dějin, která byla od 18. století intelektuálním centrem buržoazie a koncem 19. století byla definitivně přijata socialistickými hnutími v Rusku, Německu i Francii, přitom původní socialismus se zezačátku vymezoval jako radikální kritika průmyslové modernity a neomezeného pokroku. Dále samozřejmě abstraktní univerzalismus, dříve vlastní buržoazní levici, je dnes nedílnou součástí kulturního liberalismu, především jeho základní doktríny, doktríny lidských práv.
Poměrně významnou skutečností v této provázanosti je fakt, že kapitalistická společnost, která definuje člověka jako spotřebitele na základě směnné hodnoty, je přirozeně levotočivá, protože vytváří novou střední třídu, která nemá mimo společnost založenou na primátu směnné hodnoty skutečné uplatnění. Toto sociální postavení spojené se špatným svědomím vede přirozeně ty lidi, kteří se vyznačují vyšším sociálním cítěním, ale jistou intelektuální omezeností, k volbě liberální levice a právě tato střední třída (pracovníci v reklamě, mainstreamové kultuře, nový management atd.) je asi nejsilnějším pilířem kulturního liberalismu. Proto souhlasím s tím, co řekl Rostock-Poplar z pořadu Den D, a sice že je lepší nemít sociální cítění.
Celkem to komplikuje i to, že příslušníci levice většinou sami sebe jako levičáky neoznačují, někteří se dokonce domnívají že jsou pravicoví, ale především proto, že pravolevé dělení neuznávají ve smyslu rovnocennosti, své názory považují za jedině správné a přijatelné, nikoliv levicové, naproti tomu ty pravicové za nesprávné, asociální nebo zlé. Koneckonců ani Marx se sám levičákem nenazýval a Lenin nikdy žádné levicové společenství složené z umírněné a radikální levice nechtěl, protože by buržoazní levice nevyhnutelně dominovala dělnickému hnutí.
ODS je částečně konzervativní prostřednictvím některých svých členů a jediný konzervatismus o kterém se dá mluvit ve spojitosti s TOP 09 je fiskální konzervatismus.
Celkem chápu, co považujete za konzervatismus tj. konzervatismus současného systému z vašeho socialistického vidění světa, ale to konzervatismem opravdu není. Konzervatismus šíří touhu po svobodě a hlavně chce zachovávat svobodný prostor, vaše představa o konzervatismu je stejně mylná jako těch, kteří považují za konzervativní minulý režim.

Eicherik: To je pravda jen částečně. Babiš nemá žádné hodnoty a zcela určitě není konzervativní. On sám chtěl sdílenou ekonomiku, přijímat migranty, vyjádřil podporu manželství homosexuálů atd., to jsou nesmysly skoro až krajně levicové. Stačí si vzpomenout o jaké lidi se opíral. Komunistický ******* Telička, Ježek, ředitel sekce předsedy Špidlovy vlády, socialistka Maxová. Jedna odpornější osoba než druhá. Já tam žádného konzervativce nevidím, nejvíce se konzervativním názorům blíží Nacher a částečně Juchelka.
Problém je, že Češi jsou mentálně hodně nalevo a vždycky byli, jestli tady má zásadně uspět konzervativní strana, tak se bojím, že bude levicová nebo přinejmenším orientovaná spíš sociálně. Na druhé straně by to byl stále krok vpřed, než kdyby tu vládly strany liberální.

Tak jsem se ze zvědavosti podíval do zdejší diskuze a opravdu nevycházím z údivu, jednak nad argumenty, které jsou zde naprosto vážně předkládány a jak někdo může pořád ještě nechápat, proč má Andrej Babiš stále takové preference, jaké má.

Kritika tradičních stran pocházela v prvé řadě od takzvaných elitářů, kteří nechtěli systém tradičních stran, naopak chtěli systém, který by byl paralelní vůči standardním mechanismům politických stran a parlamentní demokracie vůbec. Vinu hledejte v prvé řadě u poblouzněných elitářů cinkajících klíči, kteří nikde jinde než v paralelních strukturách nemají nárok na společenské ocenění. Co jiného byla opoziční smlouva, elitáři tak kritizována, než standardní koaliční smlouva (naprosto běžná v Evropě) dvou nejsilnějších tradičních politických stran.
A právě elitáři nejvíce mluví o populismu, za který považují cokoliv, co by dávalo přílišnou moc do rukou lidu, cokoliv co by zpochybňovalo "elitářsky osvícený" způsob vlády. Za populismus byla z levicového spektra označena i nedávná novela zákona "třikrát a dost", podle kterého by mělo docházet ke strhávání neuhrazených pokut z dávek. Nejsmutnější na tom je, že tenhle záblesk pravicovosti z ODS skutečně asi je předvolebním populismem vůči pravicovým voličům, kteří jsou znechucení ze současné podoby ODS a jednalo se opravdu jen o krátké prosvitnutí slunce skrze mračna.
Nedávno jsem si připomenul debatu v DVTV mezi děkanem Filozofické fakulty UK Pullmannem a "všudypřítomně kandidujícím a nezávislým" panem Klímou, ve které mimo jiné zazní, že funkcionáři KSČ byli sami překvapeni a zaskočeni tou mírou nadšení a angažovanosti dělníků, podepisujících rezoluce trestu smrti pro takzvané elitáře. Tyto historické zkušenosti by pro nás měly být poučením, ale očividně nejsou.

knih-o-mol: Mnoho lidí má v komentářích tendence asociovat prostředí z Orwellova díla k minulému režimu v Československu, hlavně období normalizace. Ale takový výklad inspirovaný buď předchozími zkušenostmi s komunistickým režimem nebo převzatý od těch, kteří svou existenci založili na vedení minulých válek a boji s dávno poraženým nepřítelem, je už dnes neaktuální a poměrně omezený. Orwell v tomto díle přemýšlel v širších souvislostech a kritizuje totalitu jako takovou. Každý režim v minulosti měl své ideozločiny a má je i ten současný, ačkoli je tímto slovem nenazývá. Z tohoto pohledu bude 1984 vždy aktuální. Stejně tak newspeakové výrazy jako crimestop, goodthinker, oldthinker, thoughtcrime, ...

siena: Myslím, že nové příspěvky jsou názorově konstantní s těmi staršími a moc rozporů tam najít nelze. :)

20.03.2021

siena: Ano, všiml jsem si, že se ke jménu Jefima Fištejna v médiích přistupuje velmi obezřetně. A samozřejmě Forum24 nebude kopat do někoho, kdo pro ně občas něco napíše.
Příčinu současné "celosvětové" společenské změny je třeba hledat v rozvoji sociálních sítí, vytváření vzájemně znepřátelených sociálních bublin, vzniku paralelních médií atd. Různá prohlášení, že Zeman rozdělil společnost a že kvůli němu je tu možné něco, co dříve nebylo, jsou ukázkou komického zoufalství a vyprázdněnosti některých médií, která už nereflektují na přinášení objektivních informací, ale vzala na sebe úkol otevírat oči zaslepeným, tak se stylizovala do role morálních kazatelů v symbióze se spřátelenými politiky a zájmovými skupinami a vytvořila kategorii nového člověka tzv. "člověka slušného", v terminologii možno nazvat Homo honestus, s podmíněnými modely chování, které jsou mu vštěpovány těmito médii a domnělými sebevyvolenými experty z oblasti politologie, sociologie atd. prostřednictvím různých politicko-byrokratických floskulí. Síla této "expertokracie" se například naplno projevila v současném krizovém stavu. Homo honestus byl okamžitě poučen, že rouška je v této době chápána jako stavovský odznak a díky omezením, která na sebe dobrovolně uplatňuje je mu umožněno jeho současníky být nadále nazýván "člověkem slušným". Naopak ten, kdo se opováží zpochybnit "oficiální názory osvícených expertů" je označen jako "člověk neslušný".
Je s podivem, že se tolik nemluvilo o rozdělené společnosti v době soupeření ODS a ČSSD, když byl Paroubek zaházen vajíčky na Andělu, když právě na sociálních sítích jela výzva Vejce pro Paroubka, když Paroubek sám podněcoval k násilí proti ODS. Padala prohlášení, že si Paroubek vejce vykoledoval a čemu se vlastně diví, vždyť za první republiky se na politiky házely kameny, tak je na tom ještě dobře. Všechno se posuzovalo jako velká sranda, já jsem byl tehdy na gymnáziu a ještě si pamatuju, že jsme se domlouvali, jestli půjdeme nebo nepůjdeme s vajíčkama na náměstí.

1 20.03.2021

siena: Já vám váš pohled na svět určitě brát nebudu. Ale přece jen ... dálková diagnostika Václava Klause, mediální úvahy "odborníků" o jeho zbavení svéprávnosti, protože váhal s podpisem Lisabonské smlouvy, ostatně samotná spacáková revoluce, která rozhodně neměla formu poklidného protestu, fyzické napadení bývalého generálního ředitele ČT Balvína na záchodech atd. To vše dávno předtím, než měl Zeman tak zásadně rozvrátit společnost, až na to, že fenomén rozdělené společnosti je celosvětový. Ale to je zase debata trochu jiným směrem.

Jak už jsem se vyjádřil níže, výsledek volby do finálního kola považuju za uspokojivý. A opět prázdné, zoufalé strašení Rokytkou aplikované některými médii se ukázalo jako zcela neúčelné. S ohledem na vaše příspěvky adorující předlistopadové disidenty a vaším kladným vztahem k deníku Forum24 se osobně trochu divím, že máte výhrady vůči Jefimu Fištejnovi.

1 19.03.2021

siena: Osobně si myslím, že výrok Turnera k redaktorům Info.cz, kteří dělali rozhovor s Pavlem Tykačem, že "upřímně přeje smrt v bolestech jim a jejich rodinám" je dalece za hranou jakékoliv přijatelnosti. Co je ten člověk zač, je jasné už z jeho profilové fotky, kde se modlí k soše Karla Marxe, která má na hlavě čepici Santa Clause. Za jiných okolností by byl jen k smíchu. Výrok o hnědých a rudých prasatech pochází od režiséra Hřebejka.

18.03.2021

Eldar80: To už si nepamatuju. Šlo o nějaké šílené vývody duševně nemocného člověka, který každý den sdílí na timeline 50 příspěvků. Utkvěl mi v paměti výrok Peksy. Za sebe můžu jen dodat bez jakéhokoliv pocitu provinění, že Peksa je komunistický zmrd, ačkoliv on sám by nesouhlasil a nazval by se liberálem nebo demokratickým socialistou.

1 18.03.2021