s-reader diskuze

Aby kdokoliv upravoval údaje, které jsem do databáze vložil, to bych nebyl rád. Není ani jistota, že by ta oprava byla vždy správná. Zajímavá by byla "zpětná vazba" - napíšu hloupost, dovím se to, příště si dám věší pozor. Naopak bych přivítal, kdybych u vložené knihy viděl, kdo ji tam vložil. Například i z toho důvovu, že bych si udělal obrázek o tom, jak kvalitně kdo vkládá knihy a kolik práce si s tím dává, na které informace je větší pozor. Ale mám pocit, že by to narazilo na to, že mnohé knihy mohou být "kolektivní díla", někdo vloží to, někdo zase ono. Suma sumárum, vlastně jsem spokojený se stavem, který je.

Budeme se těšit.

Jasně, moje chyba. To je nebezpečí nočních podniků - po požití větší dávky alkoholu se otupuje paměť.

Denních a nočních klubů bych se zastal, je sice pravda, že to není příliš živý dialog, ale naopak mám pocit, že se na chatech lidé trochu míjejí. Možná proto je na chatu málo knihomolů, protože jsou fixování u svých knih a na obrazovku počítače juknou jen občas. Zkuste tedy přátelé i nějaký ten denní či noční klub.

Abych nezapomněl, s tou Betty je to zajímavé, nikdy mě nenapadlo dívat se na její fotku, ten příměr byl jen instinktivní, ale pobavilo mě to. Kámošky paní Betty by asi s tím hodnocením nesouhlasily, ale tady jsem pod ochranou diskuse, kam zajisté nechodí, takže jsem v snad bezpečí.

nightlybird: článek mi přišel, autor má na knihu velmi nadšený a inspirativní pohled. Uf, uf, zase to vypadá, že po takovém vzpružení vezmu Joyce do ruky a přečtu si další část. Nevím kterou, je to nakonec jedno. Kniha se rozvaluje na schodech do podkroví, prozíravě jsem ji nedal do knihovny. Každopádně díky za ten článek, je výborný, i když mě vede k takovým nepřístojným činům.

Andrys: Vejce a já, to je taková Halina Pawlovská v americkém vydání, je to na povrchu zábavné, ale to je vše. Nedivím se ti, že jsi od toho utekla. Sbohem buď, lásko má - to jsem četl před několika dny. Vyprovokovala mě k tomu zcela nesmyslná anotace na jiném webu. Ve věku, kdy jsem četl detektivky, jsem tuhletu knížečku přečetl nesčetněkrát, byla to taková má obsese. Málokdy se stane, že je detektivka zároveň literaturou.
K opeře si člověk někdy vybudeje vztah. Byl jsem v létě na Prodané nevěstě v Litomyšli (Smetanova Litomyšl) a byl to ten nejúžasnější letní zážitek, který zastínil i dovolenou u moře. Velká část toho žážitku byla v tom, že jsem viděl úplně obsazené hlediště naprosto nejrůznější směsí publika.
Když někdo mluví nadšeně o nějaké knize, inspiruje mě to k tomu, abych se alespoň podíval, co je to za knihu, někdy i k tomu, že si ji přečtu - přínos diskusí.

Pande: abych mohl říct, že se mi něco nelíbí, abych to mohl kritizovat a pomlouvat, musím si zmíněné dílko přečíst. To je třeba ten důvod, proč věnuji trochu času tomu, abych dočetl i něco, co mě na první pohled nezaujme. Pravda je, že při zdolávání takové knihy nasadím větší rychlost.

László Darvasi: Nejsmutnější kapela na světě - jsou to povídky. Včera jsem letmo přečetl první tři, jsou pozoruhodné, ale způsob vyprávění je natolik charakteristický, nezvyklý, že mi bude chvilku trvat, než se na přítele Darvasiho naladím. Současná maďarská literatura je poněkud drsnějšího ražení než naše, je to dáno maďarským temperamentem.

Mám rád, pokud film sleduje ducha knihy, ale nevyznávám tento názor bez výhrad. Film, který souzní s knihou je pro mě Spalovač mrtvol, Mechanický pomeranč, Eyes Wide Shut a mnoho jiných. Pak jsou filmy, která sice nejsou v duchu knihy, ale přesto se mi líbí, kupříkladu Lynchova Duna.

Čtecí výkon je obvykle závislý na to, co se mi dostane pod ruku. Jsou knihy, které lze číst rychle, kvalita rozhodně neutrpí pokud nečtu detailně každé slovo, jsou knihy, které si hýčkám a nechám se kolébat jejich pomalým tempem a jsou knihy, které je potřeba číst pečlivě a občas se k některým větám vracet.
Rozhodně si však nedokážu představit, že bych alespoň jednou za den nevzal knihu do ruky.

Obávám se, že máme v tomto okamžiku pravdu oba dva. Pochybnosti o tom, že jsem navrhnl schůdné téma jsem měl už včera a prohloubily se ještě večer, když jsem se začetl do další intelektuálovštiny a opět si připomenul, jak neomezeně se dá názory a pohledy na umění žonglovat. Povídat si na takové úrovni nemá smysl, chtělo by to něco zábavnějšího, jedním z důvodů, proč čteme, je přece zábava a nechat si předepisovat to, máme-li se stydět za to, že se bavíme knihou, kterou někdo označil za masscult, midcultt nebo kýč. Včera jsem se kupříkladu dověděl, že Vládci loutek (Heinlein) je návod k honu na čarodějnice a je to jasná symbolika (už je to nějakou dobu, co jsem to četl a žádnou čarodějnici jsem se podle tohoto návodu upálit nepokusil a tu symboliku jsem očividně nepochopil, zřejmě ani sám autor). Čili, zapátrejte ve své paměti a raději napište, co vás v poslední době (nebo vůbec v nějaké době) výrazně pobavilo, potěšilo, nehledě na to, jaký názor na kvalitu knihy se nám pokouší kritika vnucovat.Nu, já si dočtu Křesadla a poohlédnu se po nějaké lehké literatuře, která mi trochu omete prach z mozkových závitů a vyžene pavouky.
nightlybird - na operu si občas zajdu rád, soprán mi uši nerve.

elfos - já tě vítám, také jsi ranní ptáče. Kvalita knihy je pojem hrozně ošidný - alespoň pro mě. Možná ale, že jsem nepoužil úplně správný výraz. Měl jsem na mysli knihy, potažmo jiná umělecká díla, která zkonzumujeme (přečteme si je, prohlédneme, poslechneme) a pak řekneme "zajímavé", protože je to jediný výraz, který nás napadne a hrozně se divíme, že všichni okolo říkají také "zajímavé" a přemýšlíme, co se jim na tom mohlo líbit, co nám uniklo (nic jim neuniklo, také tomu nerozumějí a nechtějí to dát najevo). Nedočtených knih nemám mnoho. Jsem čtenář zavilý a musím se s knihou poprat. Otázkou zůstává, jestli mi to, že knihu přemůžu, něco dá. Asi ne. Odškrtnou si knihu je stejné jako ji odložit nedočtenou.

Souhlasím s tím, že bychom měli diskuze o braku a kýči zanechat, myslím, že jedeme v ní takříkajíc na volnoběh a už není zajímavá. Co kdybychom si pro změnu popovídali o pravém opaku, knize tak kvalitní, tak intelektuální, že se nedá číst. Vím, je to ožehavé téma, člověk pak na sebe může nechtěně nabonzovat nedostatečnou kapacitu intelektu, ale právě taková opatrnost vede, podle mé teorie, k tomu, že jsou některá díla neprávem považována za kvalitní. Prostě se kdekdo stydí říct, že je to blbost, aby nebyl považován za burana. V této souvislosti mi vždy jako první naskočí Joycův Oddysseus - nakonec jsme si s nightlybirdem s ním již užili své. Ale určitě s i postupně vzpomenu ještě na další knihy, které jsem třeba i dočetl, ale dobrý pocit jsem z nich měl jen proto, že se mi podařilo násilím dojít na poslední stánku.

"Nevkus postihl osud, který Croce naopak považoval typický pro umění: každý dobře ví, co to je, nebojí se na něj ukázat a mluvit o něm, nikdo jej však nedokáže přesně vymezit a definovat." Tak začíná esej Struktura nevkusu obsažená v knize Umberta Eca Skeptikové a těšitelé. Dále to je nepřehlednější a nepřehlednější. Z textu vyplývá, že i Rilke může být považován za kýč. Tedy by se knihovny měly zbavit i Rilkeho a uložit jeho knihy do temných kobek, kde není přístupu a nehrozí tak kontaminace obyvatelstva nevkusem.

V Křesadlův um parodie nemám velkou důvěru, nevložil bych za něj ruku do ohně. Pro tento názor mluví jeho postoj ke spisovatelům, kteří byli, k jeho velké lítosti, hodnoceni lépe, než on. Ty výpady proti nim jsou místy až nevkusné. Ale to ponechme jeho svědomí a bavme se jeho praštěnými nápady, zpracovanými někdy s poněkud křečovitou snahou. Dněšní doba nepřeje renesančním duchům.

nightlybird - po dopolední pařbě a nezřízené ochutnávce vín jsem se musel odpoledne trochu prospat a pak jsem samozřejmě v noci nemohl zamhouřit oka. Proto tento nezvyklýčas. Ta kniha od Křesadla, kterou jsi zmínil, je Fuga trium. Doporučuji buď povídky - dobrá je Bohyně raněná slepotou, anebo trochu tvrdší Skrytý život Cypriána Belvy nebi Kravex 5, kde plně propukají jeho literární úchylky. Jak známu, vsuvky s perverzním obsahem Křesadlo do textu vkládá jiným písmem například azbukou nebo cyrilicí. Čtenář o nic nepříjde, pokud tyto vsuvky vynechá.
Ale proč jsem jej vlastně zmínil, Křesadlo napsal několik braků a tvářil se, že je to vlastně schálně, že je to tedy umění. Jeden se jmenuje tuším Ranč u Kotvy a Hvězdy, udajně parodie na rodokaps a pak úžadně debilní hra Grošovaná Venuše. Prostě skvosty.

Andrys - to je dost subjektivní hodnocení kvality knihy. A dost ošidné, jako všechny subjektivní záležitosti. Něčím tě může dostat i nesporně braková kniha. Záleži jen na tom, v jaké životní situaci jsi, jaký právě řešíš problém, jak zarezonuje s tvým duševním stavem.
Asi je to také důvod toho, že i velmi inteligentní a sečtělí lidé mají svou slabou stránku a tu a tam nějakému braku holdují. Četl někdo z vás Křesadla? Pokud ano, zajímal by mě váš názor a i u měj můžeme něco k braku podotknout.

S těmi audioknihami došlo k jednomu velikému omylu: je to jen poslední záchrana. Užívat ji dříve než zcela pozbudeš zraku je nebezpečné, je to jako u antibiotik – zneužíváš je, budeš na ně rezistentní. Dokud člověku zrak slouží, měl číst očima, ne ušima. Suchařípa je, jak jsem uvedl a zdůrazňuji, výjimka. Já jsem zvyklý, při každé příležitosti brát do ruky knihu – poslouchám hudbu, čtu si, je zapnutá televize, čtu si, jsem na návštěvě, čtu si. Rozumíš těm důsledkům? Dopadlo by to tak, že bych si pustil audioknihu, vzal bych do ruky papírovou knihu a četl bych si. Je to zvěrstvo, je to zvrácenost. Přistihuji sám sebe, že pokud není po ruce nic, čtu si automaticky i složení tatranky.
K literárnímu braku se ještě vrátím, mám teď málo času, ale primárně nesouhlasím se závěrem, že lidé čtoucí LB časem přejdou k hodnotnější literatuře. Brak také způsobuje závislost atd…. později svou myšlenku dokončím, možná to bude až v pondělí. Zítra se jdu opít na výstavu vín, hned ráno a to mi vydrží asi až do večera . Přeji příjemný víkend všem návštěvníkům zdejší nálevny

nightlybird: jen se audioknih nezříkej, pěkně je sbírej, zatím si je pouštět nemusíš, ale až budeme staří a nevidomí (správně bych měl napsat starší a nevidomější), ještě budeme rádi, že je máme a budeme zoufale šmátrat po klávesách PC abychom si je spustili, s úlevou se opřeli do křesla a poslouchali. Jinak víš, jsem zastáncem knih papírových a patřím mezi ty úchyly, kteří mají rádi i jejich vůni a rádi si na ně sáhnou, ale nedojímá mě vůně novoty, spíše stoletá vůně archivu. Krvavý román je výjimka a Leoš Suchařípa druhá. Úžasná kombinace.
tan+andrys: já si snad nějakého toho Meyerovic upíra budu muset přečíst abych mohl kvalifikovaně dštít oheň a síru na podobnou literaturu, ale jak předpokládám, po přečtení bych si řekl, no, byla to blbost, ale četlo se to dobře, mozek jsem nepotřeboval. Červená knihovna a podobné věci jsou vděčným zdrojem pobavení, číst si je s někým společně a smát se tomu, to nemá chybu. No, pamatuji si, že jsem stejným způsobem četl Havlovy Hry. Nemám asi dost úcty k autoritám.