s-reader diskuze

Dell: souhlasím, ale je to snaha hodnotit knihy objektivně. Můj názor je, že knihy objektivně hodnotit nelze, analytika v tomto případě tedy postrádá smysl. Hodnocení učebnice je hodně dobrý příklad: i učebnici hodnotíš podle toho, za jakým účelem ji čteš. Pokud ji čteš jako student, oceníš, když se v ní dovíš vše, co potřebuješ ke zkoušce. pokud si čteš v učebnici jako ne-student (i takové případy jsou), oceníš a hodnotíš spíše to, jakou formou je podaná, jak je čtivá a kolik je v ní marginálních informací. Je to úplně jiný přístup. Když se oprostíš od snahy hodnotit objektivně, můžeš dát hvězdičky čemukoliv. A podle mě to nepostrádá smysl.

Hvězdičkové hodnocení je naprosto subjektivní a nemění nic na tom to, jestli volím z pěti hvězdiček nebo hodnotím procenty. V konečném důsledku pouze vyjadřuji to, jak se mi kniha líbí - teď, v tomto okamžiku - a ne, jaká ve skutečnosti je. Může se stát, že po roce, dvou nebudu ani já sám se svým hodnocením souhlasit. Z tohoto pohledu mohu hodnotit třeba i Bibli. Hodnotím ve skutečnosti svůj postoj k ní a mé hodnocení vypovídá také o mně. Také jsem toho názoru (jako Petrvs), že krátký komentář je nad každé hodnocení hvězdičkami nebo procenty. Byl bych raději, kdyby tady bylo více komentářů a říkám to i s vědomím toho, že mám co dohánět.

Jo, opět abych nezapomněl: když čtu, listuji odpředu dozadu, když knihou pouze procházím abych si ji oživil, listuji odzadu dopředu. Každý máme nějaké zvyky, třebas podivné.

nightlybird: Ano, ano. Fráňa Šrámek si představoval pasení koní velmi poeticky. Skutečnost je jiná,ale zní to pěkně. Stejně jako vy, příteli, finišuji s letošními pracemi na domečku. S kletbou na rtech jsem se pustil do realizace podbití pod střechou, které mi už nějakou dobu chybí a na něž nemohu a nemohu sehnat řemeslníka, poněvadž všichni řemeslníci jsou již "za vodou" a nechce se jim takovou prací se zaobírat. Zajisté chápete, že pro jednoho člověka, který je vybaven pouze štaflemi a závratěmi, to není práce jednoduchá, ani na dobu krátkou. Nemám tedy čas na nic, jen občas nakouknu do Brněnských povídek Jiřího Kratochvila. Ale našel jsem v jeho povídkách mnohé skvosty, o kterých postupně ještě pohovořím.
Trochu mi nebylo jasné tvé nedorozumění s Dell, ale připomnělo mi to něco, tak ti na to téma posílám ještě jednu ukázku z Örkényho Minutových grotesek, povídku „Mnohokrát si v těch nejsložitějších věcech dobře rozumíme, ale stane se, že ve zcela jednoduchých otázkách ne“.
Dell – vidíš, i já si občas dopřeji ten luxus, přečíst si knihu, která člověka hlavně pobaví, i když u maďarských autorů, ke kterým Örkény patří, si ani takovou věcí nemůže být člověk jist.
A protože tady všichni vkládáte úryvky básní, vložím také jeden – úryvek z básně mého oblíbence, trochu surrealismu:

Převrácený stůl a jeho převrácený stín
Převrácené prádlo a jeho převrácený stín
Rty převrácené jako slaměná bouda hlídače v polích
a pes
na dalekohledu
tlapou hladí oheň
Stín ohně
stín psa
Pes prádla

Jo, abych nezapomněl, poslední dvě ukázky se mi nepodařilo jednoznačně určit čí jsou, ale mám, zejména u té poslední vážné podezření. Kdybych měl všechny své knihy s poezií na jednom místě, asi bych to našel, ale jsem líný a nepořádný, budu muset žít dále jen s podezřením. Jinak ty zmínky oceňuji, alespoň občas si vzpomenu, že nějaké poezie existuje.
V Osvětimi jsem také byl, ale bylo to v době, kdy jsem byl hodně malý, vlastně malý, takže ta zkušenost pro mě neměla žádnou cenu. Byl to nějaký školní výlet, pokud si pamatuji. Jinak na toto téma doporučuji ještě Topolovu knihu Chladnou zemí, nedávno oceněnou Seifertovou cenou (to nevypovídá nic o kvalitě knihy, je to jen zajímavost, ta kniha je kvalitní sama o sobě, bez ohledu na ocenění).

Nightlybird: ohledně nobelovek můžete klidně mluvit i za mě, já souhlasím, na druhou stranu mi mediální známost autora, který ji dostane, slouží jako inspirace k tomu, abych si od něj něco přečetl. Většinou to není úplný průšvih, ale málokdy jsem se z toho posadil na zadek. Zajímavá zkušenost byla, když jsem si přečetl některé knihy Elfriede Jelinekové. Naopak se určitě neshodneme v tom, že má kniha jen potěšit. Čtenář musí něco vydržet. Pokud se budeš ptát, oč tě třeba kniha o koncentráku obohatí, odpovídám, že přinejmenším o danou emoci, na kterou autor hraje.Můžeme pak diskutovat o tom, k čemu je ti ta emoce je.
Včera jsem se chtěl ještě zapojit do diskuze o básních, potažmo o kočkách, ale následně jsem zjistil, že mi chybí čas a snad i nálada. Ráno jsem si přečetl ještě zbytek příspěvků a chtě nechtě jsem musel přemýšlet nad tím, jestli bych, byv kocourem, chtěl být hlídán Fandulkou na každém kroku. Asi bych raději volil riziko méně potupného života i s rizikem ošklivé smrti pod koly automobilu. Každý den, když přijedu z práce a zajíždím na dvorek, odkudsi z vesnice okamžitě přijdou mé kočky. Vždy neomylně a včas. Když otevřu okno, jedna z nich, ta línější - kocour, skočí dovnitř, lehne si na pohovku a tváří se, že je plyšový a že tam vůbec není. Vstává jen, když zašustí nějaký igeliťák, to je najednou plný energie. Večer, když už mu vysvětlím, že slušný kocour má prohánět kočky, sebere se, vyskočí oknem ven, vyhodí psa z boudy a lehne si tam. Ale asi někam na zálety chodí, nedávno se vrátil jen s půlkou ocasu, teď je to kočka dlouhosrstá, krátkoocasá. Vždy musím mít nějakou tu raritu.

nightlybird: Zase si tu píšeme sami, asi jsme jediní hospodští povaleči na těchto stránkách, ještě že mezi nás občas zavítá Elfos. Dočetl jsem Kertesze, svou zmínku o nevhodnosti nobelovky ve spojitosti s tímto dílem beru zpět, viz komentář ke knize. Dovolím si však drobnou poznámku k maďarské výslovnosti aniž bych tím chtěl urážet vaši inteligenci či působit jako Jirka Wimmer, který v televizní scénce učí maďarsky Černocha. Spřežka -sz se vyslovuje jak "s", a -s se vyslovuje jako "š", Kertész je tedy Kertés a Lajos je Lajoš. Ale z toho, že jste to tak napsal, bych spíše soudil, že to víte a byl to záměr.
Na dvorku zaházeném listím lze vidět i něco kladného, například poezii podzimu. Osobně si ze záplavy listí nic nedělám, čekám až ji milosrdně přikryje sníh a na jaře to vezmu sekačkou a na podzim na mou duši obvykle útočí ruská chandra.

nightlybird: vidím, že sis přece jen reziduum výbušného tématu do hospody přivlekl, ale myslím si, že už nehrozí nebezpečí, že si to tady porve. Už jsem se k tomuto tématu nechtěl vracet, ale přece jen jsem si s mírným úsměvem vzpomněl na nedávný zážitek. Při nějaké besedě se spisovateli, jsem by svědkem toho jak jeden z pisálků (pozor! - vydávaných) obluzoval místní návštěvníky, zvláště pak ženy umně vytepanou básní, která začínala slovy: V Př....... jsem nikdy nebyl, to jsem přece ale debil... a tak dále. Toto dílko vzbudilo takový ohlas, že bylo otištěno i v místním plátku. Jméno onoho města jsem vytečkoval, abych někoho neurazil. Co tím chci říct: ve zlém i v dobrém se zde cupují pokusy amatérských básníků a hle, co lidem stačí ke štěstí. Kampak s tím, jak se dělá báseň!
Ale ke knihám: Arsenovi se zatím vyhnu, i když mám k odkazům asi lepší vztah než ty. Přečetl jsem Rodinný dům s mansardou, pozoruhodná kniha maďarského spisovatele Akose Kertesze. Ale neber to tak, že ti ji doporučuji, abys mě pak neproklínal. pouze na vlastní nebezpečí. Pak jsem s jistým váháním sáhl po knize Kerteszova jmenovce Imre Kertesze Člověk bez osudu. Nejsem příznivcem knih z koncentračního tábora, ale už se mi tam chudák Kertesz válí na schodech téměř rok, tak jsem se nad ním smiloval. A tak jsem kousek sobotního večera strávil v koncentračním táboře. Je to hezký pocit číst si o tom v teple s dostatkem jídla a pití. V neděli ráno jsem využil krásného podzimního počasí a vyčistil si hlavu projížďkou na koni mezi kýčovitě zbarvenými lesy zatímco o pár set metrů dále zuřila Velká Pardubická. Pak jsem se vrátil opět do koncentračního tábora. Budu ještě Kerteszovu knihu komentovat, ale můj předběžný názor je, že bych mu za to nobelovku nedal (ode mě by ji nedostal ani Stařec a moře). Asi mi chybí politické myšlení.

nightlybird: špatně jste mě pochopil, tedy polopatě: jsem pro udržování anonymity. Stačí to tak, jasné? Říkám jen to, že není potřebná, ale opak je ještě méně potřebnější, není k ničemu a hlavně, ať si každý dělá, co chce. Budu asi muset v případě, že můj příspěvek bude intelektuálně náročnější, pokaždé shrnout do závěrečné věty a do jasných bodů, jak to dělal S.Freud ve svých spisech.

Pajonek: chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co se děje. To, že jsi smazal příspěvky, jak Přezdívky tak můj, mi připadá neuvěřitelné a opravdu mě to naplňuje nechutí k tomu, nějaké psát. Co ti na nich připadalo až tak závadné, žes je musel škrtem cenzorského pera zrušit? Vysvětlení těm, kdo můj příspěvek nečetli - NESOUHLASÍM se způsobem, jakým Přezdívka napsal svou sžíravou kritiku. Nemá to ale nic společného s názorem na uveřejněnou poezii.

Přezdívka: své diskuzní příspěvky si nearchivuji, pokud jsi mou "odpověď" nečetl, nebudu se k tomu už vracet. Přesto bych připomněl, že by člověk měl krotit svou touhu být vtipný a zdát se inteligentní na úkor jiných lidí, je to laciné.

Elfos: tos napsala moc pěkně, sám nevím, co bych k tomu dodal. Tan: Chvilku jsem se po tvém příspěvku zamýšlel, jak je to vlastně s tou anonymitou a došel jsem k názoru, že anonymita na serveru tohoto typu není potřebná, na druhou stranu ne-anonymita je potřebná ještě méně. Pořád si stojím za názorem, který se diametrálně liší od názoru Pepy a to, že pro chápání literatury je šumafuk jestli se jmenuji tak čitak, odkud jsem, jak jsem starý a jestli mám platfus. Pepa12: já chápu, že máš pocit, že se na tebe všichni vrhli a je mi líto, že se neobjevil nikdo, kdo by měl stejný názor jako ty. Odlišné názory jsou palivo pro diskuzi a pokud budeme mít všichni názory stejné, můžeme si povídat jen o tom, jak spolu souhlasíme. Takže nesouhlasím s tebou, ale fandím opačným názorům.

Pepa12: Příteli, velmi nesouhlasím. Věk není ani v nejmenším ukazatelem vyspělosti čtenáře a rozhodně si nemyslím, že bych našel literárně spřízněné duše mezi svou věkovou skupinou a nikde jinde. Ve svém vývoji se každý ubíráme svou cestou, formuje nás náhoda. Hodnoty se mění spíše zkušeností a prožitky než věkem a člověk může prožít celý dlouhý život a nebýt poznamenán jakoukoliv moudrostí. Museli bychom si zavést jakýsi ukazatel "mentálního věku" a bylo by velmi zábavné, jak by si ho člověk přidělil. Jestli je člověk stejná "krevní skupina" zjistím podle knih, které uvádí. Nemyslím si tedy, že je potřeba věk uvádět, je to naprosto nepodstatné, možná i zavádějící.

Vážený příteli, i já mám co se úprav domku týče, dost odvážné plány, která chci do zimy splnit. Již jsem si v rámci příprav na tyto práce zakoupil vyšší žebřík, ze kterého se bude padat jedna báseň. Pokud se nějakou dobu nebudu vyskytovat na těchto stránkách, zřejně ležím někde nevábně rozpláclý. K Ecovi gratuluji, já doufám, že se mi nějaký dobrý úlovek podaří na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, který se brzy chystám navštívit a ze kterého si vždy dovezu vydatné přírůstky do své knihovny. Arsena jsem nečetl, ale mám pocit, že názvem román-fusion chce autor předeslat, že jde o kompilát různých stylů, tedy stylů různých autorů. To může dopadnout všelijak - od dobrého díla až po totální prů... Vzpomínám si, že podobný pokus podnikl Viewegh ve své knize povídek Nápady laskavého čtenáře, kde se snažil parodovat lepší autory než je sám a po přečtení tohodle póvlu Viewegha upřímně nesnáším. Přeji ti, aby byl Arsen lepší!

benycycling: Přistupovat ke knize s myšlenkou "nebude mě bavit, vymažui ji", je hrozná neúcta k dílu srovnatelná s tím, že knihu zahodím, spálím. Tvrdím to přes to, že si uvědomuji, že že elektronická kniha je "jen" shluk binárních dat. Pokud knihu jednoduše smažeš, nebudeš ji mít doma v knihovně, nebude na tebe čekat až k ní dorosteš. Poznat dobrou knihu od špatně, to je proces výběru, kdy, i když je to vždy sázka do loterie, přistupuješ ke knize s odhodláním, s vážným úmyslem ji zdolat a ne s pocitem "zkusím pár stránek a uvidím". A pokud by se čtení elektronických knih rozmohlo, těžko si ji už koupíš v podobě papírové. Do takového nejistého kšeftu by asi žádný nakladatel nešel.

Správně, věta vzešla z úst, lépe řečena z pera Michala Ajvaze. Nevím, přítele Králíka nemám tu čest znát, ale obávám se, že Ajvaz je jiný formát, a že by jej tvá odpověď neukrotila, dle toho, co o něm soudím, si myslím, že by se přemýšlením o ní příliš nezabýval a vypálil by jinou, ještě zamotanější tezi. Od Ajvaze doporučuji Tyrkysového orla, Druhé město nebo, pokud máš chuť na více stran a spletitější příběh, Prázdné ulice nebo Cestu na jih. Každá z těchto knih dává ucelený obrázek o Ajvazově tvorbě, protože se všude drží postupů a myšlenek, které, jak jsem zjistil přečtením jeho raných děl Vražda v hotelu Interncontinental a Návrat starého varana, používal již od samého začátku své tvorby. Vráze a Friče jsem četl kdysi tak dávno, že to nad ani není pravda. Tak se mi ta informace o maté někam vytratila. Aktuálně jsem se zabýval opiem (četbou, aby po mě nepátralo protidrogové) a cestoval jsem. Bohužel, dlouhé cesty za volantem neumožňují číst, ale našel jsem v tašce CD s Krvavým románem a tak jsem si ho pustil, i když ho znám už téměř nazpaměť. Ke konci se CD zaseklo a já je musel z přehrávače dolovat za pomocí šroubováku a sprostých slov. Podělaná moderní technika!

Aj, typická chyba člověka, který více čte, než poslouchá, od dob dětství a verneovek mám legrační úchylku pamatovat si cizí jména která si přečtu v psané podobě a výslovností se zabývám až v okamžiku, kdy je musím vyslovit. Rozbor totality bytí je spíše parketou Michala Ajvaze než mou. Mě spíše fascinuje ta bezobsažná formulace pseudoproblému. Ovšem k prokletým básníkům: překvapuje mě vášeň s níž brojí proti hašiši, je to hotová protidrogová osvěta. Získal si mé sympatie tím, jak vznešenou zálibou je mu chlastání vína.

[s-reader] Věčná písmena... vidíš, zrovná já, mohu těžko něco podotknout k básníkovi Li Po, já, člověk, který, jak jsi sám poznal, veršům moc nehoví. Není mi dán prostor rozjímat nad veršem a málokdy tak činím. A když, tak pouze v případě, je-li verš zakotven někde v próze. Došel jsem tak daleko ve své ignoraci poezie, že i Baudelaireho (to skloňování vypadá úděsně, v 1. pádě to je Charles Baudelaire) jsem si předevčírem koupil v próze - Umělé ráje. Zajímavá věc, trochu nás vyvede z omylu, že drogy jsou problémem současného světa. Zmínil ses o Leacockovi - četl jsi některá jeho další dílka? Mám na mysli třeba Arkadská dobrodružství horních deseti tisíc - děsivá nuda. Je to zvláštní, někteří spisovatelé napíší jedno/dvě skvělá díla a pak začnou čtenáře mořit naprosto nestravitelnou literaturou. Souhlasím s tím, že tento typ diskuze je množina monologů chabě spojená občasnou reakcí. I teď pracně lovím odpovědi a reakce na předchozí příspěvky, není to plnohodnotný rozhovor. V tomto ohledu to stojí za... Gratuluji k výhodné koupi domečku na kterém můžeš dřít. Abys neměl pocit, že jsi v tom sám, jinými dráty ti pošlu foto mého domečku ve stavu, v jakém jsem ho koupil. Na rozdíl od tebe, jsem zcela jasně viděl, do čeho jdu, jen nechápu, proč mě to neodradilo. Na závěr jeden citát z knihy:

"Vidím to tak: Východ chránil totalitu bytí za cenu zřeknutí se tvaru. Západ buduje tvar, zná jej však jen ve vnější podobě, která je negací totality bytí /a tím nakonec negací sama sebe, neboť prvotní smysl tvaru leží pouze ve vnitřních intencích totality bytí/. ..."

Ale v Ecovi to nehledejte....

Koukám, že se nám diskuze na knižním webu zvrtla na povídání o zvířátkách. Dnes odjíždím na prodloužený víkend, nebudu se tedy pouštět do větších akcí, ale až se vrátím, vytáhnu nějaké další zvířátko z rukávu. Mám jich tam ještě dost, jako zkušený eskamotér. Mimochodem, příteli nightlybirde, vlastníš domeček nebo soukromý gulag? Bydlíš anebo tam jsi na nucených pracech tu v lomu, tu v lese? Chápu a znám to, pokud není člověk movitý natolik, že může hrát golf zatímco na jeho nemovitosti dře najatá parta dělníků, nejde to jinak.

Přátelé, zvláště pak ty Elfos, zvířátka mě začínají ničit. Nechtěl jsem jsem původně nic psát, ale tvá poznámka o tom, že jsem přivedl další zvířátko, mě k tomu donutila, vyprovokovala. Obávám se, že do mé sbírky chtěného i nechtěného zvířectva přibyl ještě jeden kousek. Podle neklamných symptomů jsem určil, že se mi za nocí nad hlavou pod tenkou slupkou sádrokartonu, potuluje kuna. Včera jsem už došel tak daleko, že když jsem se tím hlukem probudil, bylo půl druhé v noci, v polospánku jsem si řekl - aha, už přišla domů. Tak jsem ji v myšlenkách domestikoval. Přemýšlel jsem o tom, že by to byla pěkná povídka o tom brutálním vpádu do soukromí, kdy si člověk uvědomí, že jeho pocit bezpečí a intimity tvoří jen dvanáct a půl milimetrů sádry a papíru.

Poznámky v knihách, pokud nezpůsobí nečitelnost textu, mám docela rád. Nedělám je, nejsem barbar, ale najednou člověk drží v ruce živou knihu, knihu, kterou někdo četl a na kterou si udělal názor.

V tom je to kouzlo hledání - někdy najdeš perlu za velmi přijatelnou čí překvapivě nízkou cenu. Antikvariáty u v současné době nasazují vysoké ceny - tedy prodejní, u výkupních to rozhodně neplatí. Chápu, chtějí se uživit, ale vždy je cenově zajímavější (pro kupujícího i pro prodávajícího) udělat obchod bez prostředníka.