s-reader diskuze

nightlybird: příteli, musím vám trochu poopravit představu, kterou jste si vytvořil o účelu mého šplhu na žebřík. Opravdu si myslíš, že sbírám jablka podřadné kvality slintaje přitom v blahé předtuše lahodného moku – domácí pálenky kvality lavorovice?! Ne, ne. Šlo o standardní údržbový zásah na baráčku. Ostatně calvados už drahnou dobu nepiji, zvláště ne z domácí výroby. Musím si šetřit zrak, abych nebyl ke stáru odkázán na pajonkovy audioknihy. Dávám přednost bílému vínu lepší kvality, že má dobrý vliv na používání decentnějšího slovníku v diskuzích. Ještě, že umíte číst mezi řádky! Na hlavu jsem nepadl, snad mi tedy bude v omezeném režimu ještě fungovat.
Kočka v knihovně, pomsta za všechny kočkovité, příteli, promiňte mi ten výraz, ale ta poznámka byla hodně mimo mísu, vychází ze špatného předpokladu! Ale když už jsem u toho, kočka v knihovně je nesmírně užitečná, v neděli mi zpoza knih vytáhla jednu dotěrnou myš, která si usmyslila, že si udělá v mých milovaných knihách hnízdečko. Ale pro tento účel jsou použitelné jen kočky, kocouři jsou líní jako prasata a vyjma krátkých období páření myslí jen na to bezpracné žrádlo, kdepak chytání myší.
Nemyslím si, že je potřeba smečovat vždy, když ti na smeč někdo nahraje. Někdy je lepší hrát měkčí hru, pro všeobecnou zábavu, nejen pro svoji.
No jo, ještě nejméně týden budu zahlcen stohy papírů, které musím číst pečlivě a pořád dokola a pak se zase dostanu k jiné literatuře. Zatím se mohu vyjádřit jen k těm kočkám a myším. Co Umberto Eco a jeho Skeptikové a těšitelé?

Za tu dobu, co jsem se na diskuzi nepodíval, se v ní objevila taková záplava myšlenek dobrých, scestných či již opakovaných, že se v ní téměř nedokážu orientovat. Zkouším si představit jak by to asi vypadalo, kdyby taková diskuze probíhala v reálné hospodě, kolik by to bylo halasu a překřikování. Ze všeho nejdříve bych chtěl ujistit Žirafu (a oponovat tak Nightybirdovi, kterému vždy rád oponuji, protože je to důstojný soupeř), že její sen o domečku plném knih není vůbec nereálný a i když vím ze své vlastní praxe, kolik stojí údržba domečku na vesnici (kolik peněz a kolik sil – včera jsem své síly přecenil a zcela nedůstojně spadl ze žebříku naštěstí do měkké trávy), vím také, že se takový domeček dá zaplnit několika tisíci knihami a dá se tam vykouzlit útulná atmosféra s krbem a vínem a kočkami a psy. Nejde to hned, pokud si musí člověk na to vydělávat prací, ale jde to.
Nightybird neustále bazíruje na myšlence ztotožnění se čtenáře s hrdinou knihy. Ujišťuji tě, že jsou čtenáři (stejně jako diváci, pokud bychom to transformovali do sledování filmů), kteří se nikam nevtělují. Je možné, že se tak ochuzují o část prožitku, ale sledovat knihu (film) s odstupem je také zajímavé, dá se v tom to zajímavé najít, nesleduješ postavu, sleduješ autora.
O tom, jak se autor promítá do postavy, o tom jsme se už zmínili, je to mé oblíbené téma, ale nějak mi už nezbývá času, abych ho tady více rozpracoval. Škoda, třeba se k tomu ještě dostaneme.

Dell: to, že únikovky jsou stereotypní má zřejmě souvislost s tím, že jsem jako děti měli nejraději pohádku, která se neustále opakuje. Oblíbenou, kterou jsme museli slyšet každý večer. Pokud dnes použiješ únikovou knihu, vracíš se do známého, tedy bezpečného místa, které znáš. Když má někdo jako téma fantasy, vrací se mezi mágy, draky, hrdiny, ví co ho tam čeká. Překvapení bývají občas i nepříjemná, změna myšlení b olestivá. To se pak stane, že někdo u takové literatury (filmu) zůstane navždy.
Zajímavé je pozorovat touhu po úniku z tohoto světa u spisovatelů, pokud pronikne do jejich díla. Jako příklady: Mistr a Markétka a některé sci-fi C.Simaka.
Pajonek: dětské lásky si kompletuji také, už jsem se zmínil o knihách J.M.Trosky. Jednu dobu jsem z recese kupoval v antikvariátech různá vydání knihy Timur a jeho parta. To byste koukali, co jich je!
Žirafa: ta poslední poznámka byla zajímavá: "potom všem jsou někteří schopní to překonat a žít normální život". Vzpomněl jsem si na své bývalé učitele, kteří prošli koncentrákem a my jako děti jsme to sotva tušili. Ty hrůzy byly tak strašně vzdálené a na těch lidech (byli dva, proto to množné číslo) to zanechalo jen malé stopy na jejich chování. Ale co víme o jejich nočních můrách.

nightlybird – a to je pěkné, že noční klub znovu ožil i když ne zrovna v noci. Víš, myslím si, že Andrys to s mou Antickou knihovnou nemyslela tak, jak jsi to pochopil. Je rozdíl když se řekne, že se někdo chlubí a že někdo může pochlubit. Řekne-li někdo o mě, že se mohu něčím pochlubit, beru to jako kompliment. Ale k tvému dotazu: samozřejmě, že jsem to všechno nečetl! Jsem nadšený čtenář, ne úchylný čtenář! Jsou tam knihy, které jsou čtivé, například Lukianos nebo Ovidius, ale jsou tam i kousky naprosto nečitelné. Ale ten hřejivý pocit blízkosti antického moudra mi dělá dobře, lebedím si v něm, vyvažuje brutalitu plakátu HR Gigera, který visí na protilehlé stěně. Jo, se Skeptiky si také užiješ. Je to poměrně dávno, co jsem je louskal, ale některé dojmy si ještě pamatuji, nehledě k tomu, že jsem si první kapitolu oživil nedávno. Je to skvost a opravdu se utvrdíš v tom, že kritizovat a obhájit se dá vše. Když si srovnám poslední příspěvky Andrys a Žirafy, nakonec i ten můj, mám naopak pocit, že typický čtenář je člověk s prací i životem spokojený. Trochu mě ovšem překvapuje to, že v mém okolí se pohybuje většina lidí, kteří na práci nadávají kudy chodí, o životě nemluvě. Asi je to tím, že málo čtou. (Smajlík – to opravdu nemyslím vážně, nechytejte mě za slovo). Žirafa – ta záliba v horrorech smyšlených i skutečných je pozoruhodná. Poměrně dost lidí má rádo horrory, myslím smyšlené, ale představa, že by se to mohlo stát ve skutečnosti, že by se to mohlo stát jim, je odpuzuje. Nejděsivější horrory jsou ty reálné a je fakt, že mě příběhy z koncentráků nikdy dobře nedělaly, jeden takový mám v kupce, která čeká na přečtení v nejbližší době, tak snad to nějak přežiju.
Elfos: jak hrozně upadá čtenář, ten inteligentní sečtělý člověk, do takové závislosti, jako je hromadění knih! Ještě chvíli o tom budeme povídat a otevřou pro nás specializované oddělení psychiatrické kliniky. Budeme tam chodit a posedávat na chodbách, a kdo ví, jestli nám v zájmu terapie všechny knihy nezabaví nebo je budou pančovat jako alkohol v protialkoholních léčebnách. Poznámky o nepotřebnosti takového počtu knih jsem jednu dobu slýchával také, asi všichni sběratelé na ten problém jednou narazí. Je vidět, že nemáš jen ráda poezii, ale že máš i poetický vztah ke knihám.

Dell: naprosto souhlasím, třeba Krkavec Rall je pro mě v Hiršalově překladu jednoznačně nejlepší. Bondyho "byl byl hu hu" není zdaleka tak zvukomalebné jako Hiršalovo "umár umár", i když Morgenstern napsal "will will hu hu". Vnucuje se mi však otázka, jestli může překladatel upravit směr, kterým dílo působí, i kdyby se dílo stalo působivější.

Charakteristika typického čtenáře, to je slovo do pranice – lépe řečeno do diskuze, mailem nikomu přes držku nedáš. Troufám si tvrdit, že většina čtenářů by s některým s bodů charakteristiky nesouhlasila. Hned první bod - že typický čtenář je člověk nespokojený se svým životem, se svým zaměstnáním – se mi zdá jako vyložená spekulace. Proč? Spokojenost se životem, potažmo s prací, nemá přímou souvislost s potřebou intelektuálního uspokojení. Stejně tak bod, ve kterém hovoříš o tom, že čtenář v knihách hledá to co nemá a postrádá, mi nepřipadá příliš průkazný. To vycházíš z předpokladu, že čtení je útěk do jiného světa, ale to je jen jedna z motivací, které, doufám, netvoří statisticky významnou skupinu. Jestli typický čtenář hledá v knihách to, co nemá, je to hledání něčeho, o čem neví. Hledáš nový prostor v lidském myšlení ne proto, aby ses tam ukryl, ale abys o něm věděl, abys sis jej sám v sobě zmapoval. Samozřejmě, to není případ čtenáře, který se upne jen na jeden druh literatury, třeba jen na románky nebo fantasy. Já vím, kdyby tu poznámku četli příznivci fantasy, asi by nebyli rádi, že vedle sebe dávám románky a jejich oblíbenou literaturu, ale pořád beru tento žánr jako odpočinkový a jako mezistupeň mezi nenáročnou a náročnější četbou. Stát se nějakou postavou a žít s ní v průběhu četby je sice krásná věc, ale čím víc člověk přečte, tím kratší dobu vydrží v rudé kůži náčelníka Apačů a snaží se hledat v knize ještě více – souvislosti, otázky…
Jestli máš pravdu v tom, že čtenáře nezajímá to, co říkají ostatní, je to pro mě velké zklamání, ale jsem povahou optimista (zkušeností pesimista, ale neustále bojuji), a tak doufám, že to tak není. Pokud knihu čteš, prožiješ ji jednou, vnitřně. Pokud se o ni podělíš, v krátkém okamžiku ji prožiješ znovu, vrátí se ti ty okamžiky, které tě nadchly a pro které knihu považuješ za jedinečnou. Potud mluvím o diskuzi o knihách, ale platí to i diskuzi obecné.
Drobná oprava, napsal jsem anebo jsem alespoň chtěl napsat, že monolog není půlka dialogu, je to mnohem míň. Doby nezměníme, doba změní nás, i když se budeme bránit. A to má smysl jen potud, pokud z toho budeme mít dobrý pocit.

To je překládání poměrně neškodné.

A jeden příspěvek nepatřičný, který se knhi netýká, týká se však překladů - koupil jsem si sekačku na trávu, no, nezabývám se jen knihami, občas musím posekat své rozsáhlé latifundie a stará sekačka zemřela za doprovodu mohutných kouřových efektů. Přesto, že jsem si vědom, že návody k použití čtou jenom idioti, začetl jsem se do přiložené brožurky a začal se dovídat neuvěřitelné věci. Za všechny snad malý výňatek z popisu, jak sestavit a upevnit koš na trávu:

"Dát drn aretace budovat do drn dát do brašny s faseta úsek v rozhlase dno. Bydliště člen určitý drn aretace dotknout se až k člen určitý najímat boj of člen určitý dosíci brána."

Celý návod je psán tímto rukopisem v němž se neomylně poaná automatický překladač nevalných kvalit.
Omlouvám se za nepatřičný příspěvek, ale pobavilo mě to.

Jo vaše starosti... Většina lidí, které znám, by si raději půjčila něco jiného, něž takovou zbytečnou a nepotřebnou věc, jako jsou knihy. Ale protože prachy také nepůjčuji, tak vlastně nepůjčuji nic.

Přátelé, čilý hospodský ruch utichl, pití pomalu zvětrává, barman se někde zašil a není ho vidět. Úpadek, úpadek. Přesto se pokusím nahodit nějaké téma k hovoru, třeba to zabere... Máte nějaký nesplněný nebo splněný sen, který se týká knih? Abych se jen neptal: hodně dlouho jsem toužil po tom mít kompletní Antickou knihovnu, myslím tu edici, ne že bych se snad chystal ji v dohledné době konzumovat, to ne, ale byla to moje vysněná řada knih, na které se chytá prach. Dnes ji mám, vztah jsem k ní nezměnil, nechystám se jí celou přečíst, ale libí se mi, jak z výše nejvyššího patra knihovny na mě shlíží.
A jedno nesplněné přání: nedávno jsem zahlédl v dražbě monografii věnovanou Váchalovi. Skvostné kniha, před časem jsem ji měl v ruce a umínil jsem si, že ji seženu. Bohužel nesplněno, tak dlouho jsem váhal, zda za ni chci dát tolik peněz, až byla prodána někomu jinému.

profhubert, paulhunter - chápu, že by bylo vhodné zachovat odkazy na české/slovenské zdroje, ale rozhodně by nebylo špatné tyto odkazy zveřejnit alespoň v rámci komentářů ke knihám. Systému by to nevadilo a ta informace pro ostatní, které by i cizojazyčné recenze zajímaly, by existovala.

Vážení přátelé audioknih. Vy jste mi dali! Svými nadšenými diskuzními příspěvky jste mi vnukli nápad, že si s sebou na cestu na Slovensko do auta vezmu nějaké to cédéčko s mluveným slovem. Nakonec sedm hodin sám v autě, to už člověk chce mít nějakého společníka, i když je třeba samotář. Namátkou jsem hrábl do CD nosičů, ale po cestě jsem zjistil, že MP3 soubory, ve kterých většinu nahrávek mám, to pitomé autorádio prostě nepřehrává a jediné, co přehrát lze, je již zmiňovaný Balabán (Dell, už sis ho poslechla?). A tak jsem poznal, že jízda uprostřed krásných Slovenských lesů po kterých se plazí mlha, jízda v téměř podzimním šeru a dešti, jízda, kdy za spolujezdce máte mrtvého spisovatele, který čte své povídky o smrti a samotě, tahle jízda je - nenapdá mě jiný výraz, představte si pod tím co chcete - trochu zvláštní. Ten pocit osamělosti, který byl z jeho povídek cítit, ten na člověku ulpí a těžce se setřepává. Ale chtě něchtě, musím to CD dodporučit, jen prosím, neposlouchejte ho sami a předem ze svého okolí odstraňte všechny konopné provazy.
Nedoma

Asi před rokem jsem koupil krásné vydání Morgensternových básní, kde jsou uvedeny různé překlady. Když máš různé překlady vedle sebe a k tomu originál, krásně se uvažuje nad tím, jak hodně rozdílné vnímání překladatelů může být.

Kauzu ústřicového chlapečka znám už delší dobu. Někde se mi podařilo sehnat i originální knihu Tima Burtona (na netu se také dá sehnat v pdf, ale znáš mě, pro mě to není to pravé). Souhlasím s tím, že překlad není úplně v pořádku, překládat básně je obecně obrovský problém. Ale zdá se mi, že autor článku z odkazu, volí slovník naprosto neadekvátní, nazvat překladatelku krávou je poněkud netaktní. Autor je zjevně hrdý na svůj názor a upřímně, jeho překlad, kterým se v článku chlubí, je sice přesnější, ale v konečném důsledku stejně blbý, autor je asi stejně dobrý básník, jako kritizované překladatelka.

Jednoznačně na Pražský hřbitov od Umberta Eca. Každá jeho kniha je pro mě malý svátek, zvláště pokud je to pěkné vydání, což k noblesnímu člověku jako je Eco patří.

Vzpomněl jsem si, že v knize Jana Balabána Prázdniny je CD, na kterém jsou čtyři povídku, načtené autorem. Včera jsem to kontroloval ve své knihovně - bylo tam. Balabána mám rád a tak jsem vlastně i rád, že mám v knihovně záznam jeho hlasu, když už jsem nestihl žádné jeho autorské čtení.

Pajonek: dobré téma, člověk se rád prohrabe ve své minulosti, ať už dávné, či nedávné. Já jsem začal číst poměrně brzy asi jako většina lidí tady a vzpomínám si, že v brzkém školním věku byly hitovky sci-fi J.M.Trosky, zvláště trilogie Zápas s nebem. To jsme hltali, četl jsem to opakovaně. Pak, s odstupem let, jsem si Troskovy knihy sehnal, udělal jsem si pěknou sbírku. Je to kouzelně naivní a vlastně by to patřilo do diskuze o literárních bracích.
Pajonek a nightlybird - nežehrejte na stáří, aby nebylo potřeba tento klub přejmenovávat. A nevím, zda by se mi chtělo popíjet v Klubu starců.

Dell: Tak to jsem si oddechl, že nejsem se svými oblíbenci sám!

Je mi sympatické, když si někdo jmenuje mezi svými oblíbenými autory autory české. Pro mě jsou to Jiří Kratochvil, Michal Ajvaz, Vladimír Körner a pár dalších skvělých českých autorů, kteří jsou, podle mého názoru, neprávem opomíjeni.

pajinek: Jauvajs! Tak to jsem schytal z úplně jiné strany, než jsem čekal!