s-reader diskuze

No jo, v poslední době jsem více četl než psal a komunikoval. Ne snad, že by mi to k něčemu bylo, narazil jsem sice na pár zajímavých knížek, ale žádná velká bomba to není. Navíc jsem si pořídil čtečku e-books, ano já, který jsem byl (a pořád jsem) zastáncem papírových knih a hrdým majitelem rozsáhlé knihovny. Usoudil jsem totiž, že je to cesta, jak si přečíst knihy, které bych si nikdy nechtěl koupit. Je jich dost a občas rád věnuji den či dva knize, o jejíž kvalitě mám pochybnosti - mnohdy oprávněné - abych pak mohl aplikovat pohrdavý úsměšek s pocitem, že vím o čem mluvím. Paradoxně to přináší znechucení nad tím, že jsem se moc nemýlil. Ale asi tady nebudu psát příspěvky o tom, jak je Dan Brown špatný a jak se jeho slovník a zápletky občas málo liší od červené knihovny a podobně.
Včas toho musím nechat a přečíst si něco kvalitnějšího aby se nestalo, že tento pokleslý styl začnu považovat za normu.

nightlybird - je mi to líto, připíjím na památku tvého mopsíka. Podobnou jámu jsem kopal asi před rokem a půl, nebyla zima, půda nebyla zmrzlé a přece se nekopala moc dobře.
Žádné vhodné verše mě nenapadají, nemám u sebe svou papírovou paměť - svou knihovnu - a na tu organickou se opravdu spolehnout nemohu.

Delll: Budžes je Dousková. Měl jsem na mysli Boučkovou (Rok kohouta apod.). Douskovou, přiznám se, jsem nečetl a zatím mě neláká (na veletrhu v Havlbrodě jsem ji potkal osobně a stále mě neláká). Ta Hodrová mě zaujala, je to velmi chytrá paní, ale Románem zasvěcení jsem se jen těžko prokousával.

Vše již bylo napsáno, pouze se přidám. Nemyslím si, že bychom byli tak skvělí, že bychom mohli autory hodnotit. Můžeme jen vyjádřit, kdo se nám líbí.

nightlybird - no to jsem rád, že sem netaháte věci jako fotbal, cítil bych se poněkud nesvůj. Včera jsem vytáhl z knihovny Jana Weisse - Nosič nábytku. Pro připomenutí Weiss je autor Domu o tisíci patrech. Nosič nábytku jsou povídky, kniha je vydaná v roce 1941 a na první straně je cenzurní číslo. Znovu mi to připomnělo diskuzi o tom, jak dnes žijeme v záplavě hodnotných i zcela nehodnotných knih.
Dell: Blijící lišky jsem přečetl, je to velmi nenáročné čtení na jedno odpoledne. Je to samozřejmě jen taková hříčka, kterou si člověk s úsměvem přečte a hřeje jej přitom pocit, je není prase jen on sám. Na druhou stranu mám stále častěji pocit, že jedno odpoledne strávené s úsměvem je nesmírně vzácný zážitek.
Zmínila jsi se o spisovatelkách: s Legátovou a Hodrovou jako s dobrými spisovatelkami souhlasí, přestože je mezi nimi obrovský rozdíl, zajímavá je Hauserová z doby, kdy psala Hostinu mutagenů, naprosto mě zklamala Boučková a některé spisovatelky se až stydím jmenovat, ne že bych je četl. Dobrá je Mika Horáková, její povídky Až pes snese čokoládu a A.Berková v některých knihách.

nightlybird: fotbal a jiné davové sporty ignoruji. Byly doby, kdy jsem je nesnášel, ale stal jsem se smířlivějším. Nefandím tedy nikomu.
Dočetl jsem Sindibádův dům. Ke konci jsem našel několik jasnějších myšlenek, celkově však soudím, že se k těmto myšlenkám dalo dojít i jednodušší cestou. Narazil jsem však na odkaz na knihu Město & Město, kterou Ajvaz považuje za zajímavou. Musím si ji přečíst, vypadá opravdu ujetě.
Dell: Zabloudil jsem do knihkupectví, neměl bych to dělat, vždy něco koupím. Narazil jsem na Morgensternovy Šibeniční písně v překladu Egona Bondyho. Ještě jsem je neprošel důkladně, ale pobavil mě překlad básně Velké lalulá. Zatímco Hiršal se s tím moří a vytváří české novotvary, Bondy celou báseň nechává tak, jak je, pouze ji foneticky upravuje.
Elfos: Chtěl jsem tady napsat kousíček Koubkovy básně/písničky, ale pak jsem zjistil, že když z ní odstraním jeho specifickou interpretaci, zůstane jen říkačka bez kouzla. Jeho texty nemůže interpretovat asi nikdu jiný.

nightlybird : příteli, klidně si na Ajvaze plivejte, já to ustojím. Vím, že můj literární vkus je malinko zvrhlý, ale zbytek schopnosti objektivního posouzení ve mě zůstal. Mohl bych sice v případě vašeho odsouzení nebohého literáta bránit tím, že je to jen pro nás, kteří mu rozumíme, ale bylo by to nefér kopnutí, se kterým bych stejně vnitřně nesouhlasil. Proto bez obav! pusťte se třeba i do sžíravé kritiky.
Já se pořád točím v kolečku české literatury a nemohu se z něj dostat. Pořád mám pocit, že si ještě musím přečíst to a tamto a světová literatura je pro mě přechodně naprosto časově nedostupná. Teď jsem sehnal ještě jednoho Řezníčka, který mi chyběl a také jeden z románů Vladimíra Poštulky - ten člověk, kdyby nenapsal nějaké stupidní kuchařky, mohl být výraznější jako pachatel románů, rozhodně mají hlavu i patu a mají co říct.
Dell: pokud se týká místní naivnosti Ajvazova díla, naprosto souhlasím, je to jeho styl, kterým dokáže vybočit z průměru a zaujmout, přiznám se ovšem, že mi to někdy vadí. V souvislosti s tvou potřebou nového dobrého románu a s mou posedlostí současným českým románem se zeptám, zda jsi četla něco z novějších děl třeba Jáchyma Topola nebo Jiřího Kratochvila. Podobně jako Ajvaz je to celý svět fantaskního románu, objektivně kvalitnější.

Satir: To, že si každý může napsat co chce, to je úžasná věc. Já tě chápu, je k naštvání, když věnuješ čas něčemu, co za to nestojí, ale není jiný způsob, jak takovou věc odlišit od něčeho, co za to stojí. Ten čas, který strávíme blbostmi je daň za to, že nějaký kterén nahoře nemůže účinně potlačit dílo, na které nestačí jeho chabý intelekt. Já jsem rád, že tady ta stoka hloupých knih existuje, protže lze v ní lovit a občas vylovit něco úžasného. Člověk nesmí dát na reklamu a snad ani na cizí názor. V životě se převážně řídíme vlastním rozumem, vlastním citem a vlastními instinkty. Tak proč ne při výběru knih? Věřím tomu, že se nikam neřítíme a také tomu, že si každá kniha najde svého čtenáře.

termitlada: v tom případě je potřeba vážit si dvojnásobně toho, že jsi mezi nás zavítal. Doufám, že mezi nás zavítáš častěji a dáš si s námi nejednu sklenku. Podporovat vlastní názor neznamená někomu ubližovat, samozřejmě záleží na tom, jakým způsobem tak člověk činí.

Dell: O Michalu Ajvazovi by se více slušelo hovořit na intelektuálně inspirativním místě a nad šálkem dobré kávy nebo raději se sklenkou dobrého vína. Slušelo by se při tom použít rozmáchlých gest, hledět svému protějšku upřeně do očí a hlavně mít v očích ten fanatický intelektuálský lesk, kterým na okamžik přesvědčíš kohokoliv, že bez četby Ajvazových knih je jeho život plytký a zbytečný. Délku hovoru – monologu - pak odhaduji na hodinu až dvě.
Rozmáchlá gesta i fanatický lesk v očích si budeš muset přimyslet a hodinový monolog se pokusím vtěsnat do několika vět. Zcela pominu jeho dílo ne-beletristické. Mám ho sice plnou knihovnu, ale objektivně uznávám, že ke čtení moc není. Je sice pravda, že jsem v něm našel občas nějakou perlu, která mě posunula trochu dále, ale jen za cenu velkých obětí. Takže zbývá beletrie: i přesto, že vydal několik propracovaných románů, mám na mysli Cestu na jih a Prázdné ulice, pořád považuji za nejlepší co napsal Bílé mravence z Tyrkysového orla a Druhé město. Nemám pocit, že by se někam výrazně posunul, způsob vypravování, příběhy, které jsou obsaženy v jiných příbězích, věci a symboly, které v sobě skrývají jiné věci a jiné symboly, to vše je stále stejné. Způsob, který je inspirovaný románem Když jedné zimní noci cestující Itala Calvina (doporučuji k přečtení, obdivuje ho nejen Ajvaz, ale i Umberto Eco). Jediné, na čem výrazně popracoval, je rozsah. Musím přiznat, že i přes svou rozsáhlost drží Cesta na jih dobře pohromadě, je kompaktní a neztrácí dech tak, jak jsem měl pocit někde uprostřed Prázdných ulic.
Sindibádův dům a Snování nepatří k beletrii, jsou to úvahy, které provádí spolu s Ivanem M. Havlem jednak o snech, jednak o epizodních situacích. Úvahy, které se rozplývají do jiných témat a které se snaží hledat drobné nuance běžných věcí a jevů (světočára života hrníčku, záhyby sukně…). Význam těchto knih je poněkud pochybný.
nightlybird - jsem rád, že jsem tě od Sindibáda zachránil, byl by to další důvod k znechucení. Doufám, že budeš mít v knihovně šťastnou ruku.

Jesenina, pokud mě paměť neklame, bych měl mít někde v originále, nedávno jsem na něj narazil, ale neponořil jsem se do něj. Doby, kdy jsem si četl ruskou poezii v ruštině jsou pryč, ale i přes tu dálku musím vzpomenout, že ruština je jazyk, ve kterém zní verše krásně.
Že jsme si nerozuměli - uplatňuje se zde klasický efekt, do významu tvých vět vkládám své mylné předpoklady a své názory. Pokud máš pocit, že je v knihách příliš mnoho hluchých míst a stran, které by tam nemusely být, doporučuji nahlédnout do knihy Ajvaz/Havel Sindibádův dům. S údivem ji čtu, zvědavost mi nedá, hledám jediný důvod, proč by ta kniha měla vůbec existovat. Jediný důvod, který jsem zatím shledal, je honorář autorů. Přesto se od ní ze zmíněného důvodu nemohu odtrhnout.
Na cizí hodnocení nedej. Sám ani nevím, co v knize hledám, co mě nakonec přiměje, abych ji hodnotil tak či onak. Nechci se zamýšlet na kritérii hodnocení, ale už jsme si povídali na téma, co od četby čekáme a pokud si pamatuji, nikterak jsme se neshodli, jak se tedy vůbec shodnout nad nějakými kritérii či dokonce na nějakém hodnoceni?
Dell: z veletrhu jsem si přivezl mimo jiné i zmíněnou knihu Sindibádův dům, nad kterou po večerech sedím v němém údivu. To je významný úlovek, naštěstí za velmi rozumnou veletržní cenu. Už jsem stihl přelouskat i obě knihy Mariana Pally (Teplé škvarky a Zaměť mou hruď), je to ale opravdu nonsensová literatura a člověk musí být jejím příznivcem. Koupil jsem ze zvědavosti i Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, byl jsem zvědavý, protože to byla první její kniha, se kterou jsem přišel do styku a rozhodně jsem nebyl zklamán. Ještě mě tady pár knih čeká, ale dostanu se knim, až si vyřídím účty s domem Sindibádovým.

Asi jsem se trochu unáhlil, měl jsem k ukázce připojit i autora. Jde totiž o nevýznamného básníka z Adamova a jeho verše vybral Ivan Wernisch do své sbírky Quodlibet. Připadá mi pozoruhodné, že ji uvádí, připadá mi, že je na hranici dobrého/špatného, na té velmi špatně postřehnutelné hranici. Pokud to srovnáš s nenásilně a volně plynoucími verši tvé ukázky, jsou v básni adamovského autora slova a obraty, které malinko drhnou.
Tvůj pocit, že jsou knihy stále "vícestránkovější" nesdílím. Naopak se domnívám, že jsou romány útlejší a útlejší. Poslední romány Topola nebo Kratochvila mají relativně málo stran a mě to, bohužel, vyhovuje. Píšu bohužel, protože se stále bráním té uspěchanosti, do ktré nás okolí tlačí a přestože mě krátká a sevřená forma románu uspokojuje, ozývá se kdesi na dně duše varovný hlas, že jsem opět netrpělivý. Naposledy jsem četl Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, také nic mnohastránkového, ale byl jsem potěšen způsobem, jakým tak problematické téma zvládla.
Rád bych věděl, co si o rozsahu současných knih myslí ostatní.

Dnes si poezii odpustím, je brzké ráno, zcela nepoetický čas a mám nepoeticky těžkou hlavu.

Miroslav Fišmeister - moravský básník a amatérský přírodovědec. Cesta opět vede do Brna. Byl jsem teď nějakou dobu zaneprázdněn, na stole se mi kupí nepřečtené knihy, musel jsem dohnat spoustu věcí. Přesto jsem si udělal čas na trochu kultury a navštívil jsem výstavu Monet-Warhol, vřele doporučuji! I když nepředpokládám automaticky, že milovníci knih musí být i milovníci jiných forem umění.
Nu, abych vrátil verše zpět na jih Moravy, krátká úryvek z pera staršího básníka, který se nechal insipovat podzimem:

Z par, jimiž doutná země snivně znavená,
voní sladké tlení doživšího listí.
Měsíc chladně vyhořívá v korunách,
jak neznal by již nenávisti.

.....
....

Dech podzimu a noci voní narkosou.
Jsi bezbranným - a skoro tomu rád.
Tma vlní se a kolébá,
a chce se spat.


Verš, "voní narkosou" prozrazuje, že básník své verše tvořil bezprostředně po operaci slepého střeva, otázkou je, jaké narkóza se v jeho době používala.

nightlybird: jak vidno, i Reynek se zabýval chovem koček a přítel Králík byl velkou inspirací.

Přátelé, opravdu jsem pár pěkných kousků na veletrhu ukořistil a nutno podotknout, že za velmi dobré ceny. Například dvé knih Mariana Pally, párek knih Michala Ajvaze psaných společně s Ivanem Havlem, hry Milana Uhdeho, Schnitzlerovu hru Anatol a nebezpečně velkou knihu Quodlibet - čili čtení z novočeské literatury, které uspořádal I.Wernisch. To by byl zdroj básní exotických českých básníků. Za zvláštní zmínku pak stojí nevšední dílko s názvem Blijící lišky (to není překlep, tak se skutečně kniha jmenuje), které obsahuje opravdu neotřelé texty a malůvky Radka Mikuláše. Obsah je zcela ve shodě s názvem a pod drsným nadpisem se skrývá neméně drsný obsah. Chtěl jsem něco zacitovat, ale nenašel jsem nic vhodného pro tuto společnost s jemným vychováním. Za skvělé ceny tam byly knihy Kratochvilovy, ale ty už všechny mám a pár knih Jáchyma Topola, který na veletrhu byl a podepisoval. Aby se Jáchymovy knihy prodávaly, vyrobili prodejci cedulku umně vyvedenou zvýrazňovačem na které stálo: TOPOLOVI KNIHY ZDE. Chybu si opravili teprve po upozornění, ale dlužno říct, že ochotně.
Jinak tam byla úžasná tlačenice, úžasné množství krásných knih i těch nemožně barevných, potulovali se tam spisovatelé a byla tam parádní knižní atmosféra.

nightlybird: Je mi jasné, že vzpomínky na Pálavu a věstonické vinné sklípky musí evokovat Skácelovy verše a není je problém identifikovat. Já mám tentokrát s tvou ukázkou trochu problém. Někde v koutečku máho sklerotického mozku se cosi ozývá, ale vůbec tomu, co mi říká, nerozumím. V mém knižním nepořádku jsem nic nenašel, ale našel jsem jinou věc, která mi připomněla knihu Polštář z trávy, ta se mi líbila:

Stín bambusu padá na kamenné schody
dotýká se jich
ale ani zrnko prachu se nezvedne
Měsíc se zrcadlí v hlubině rybníka
ani vlnka se nezvedne jeho paprskem.

Úplně mimo naše vzývání
kvetou švestky
kvetou třešně.


Andrys: báseň si musím číst nahlas abych ji vnímal. Pokud nechci vypadat jako idiot, čtu si ji jakoby nahlas potichu. Pokud se pokusím přečist si báseň stejným způsobem jako prózu, přestanu vnímat jednotlivá slova a vše jde do háje. Proto čtu poezii tak málo a mohlo by se zdát, že k ní nemám dobrý vztah. Opak je pravdou.

Aby tu dnes nechyběl kousek poezie, když nightlybird tak zklamal, zaskočím za něj a zvolím něco velmi poetického a pro identifikaci velmi jednoduchého (původně jsem měl vyhlédnutou první píseň z útlého svazečku Deset obrazů krocení býka, ale nakonec jsem to zavrhl a úryvek je z něčeho mnohem známějšího:

..................
Ve sklepech zavřených na těžké závory,
na zámky visací jak přeplněná břicha,
předloňské slunce ve tmách odpočívá.
O dýhu sudů rozbíjíme ořechy,
jen tak, jen holou dlaní
.........................

jo, to byly časy... Zbytečná nápověda: opět vše vede na Jižní Moravu.

Dell: Mrknul jsem na Nové názvy..., ale našel jsem je jen v překladu J.Hiršala, ze kterého pochází tebou citované. Zajímavé je, že v originále, který mám obsahuje 20 řádků (20 názvů), Hiršal jich má 31. Tak nevím, kde na to ten kluk překladatelská došel. Asi by si tím neměl člověk lámat hlavu. Že neumím dostatečně německy (anglicky, francouzsky, italsky, řecky, japonsky ..................), je pouze má chyba, neměl bych se tedy k překladům stavět kriticky.
nightlybird: uvedený způsob kurýrování jsem v minulosti zkusil, má zkušenost je taková, že bacily se tomu chechtají a člověk má ošklivou kocovinu. Morgenstern má pro mě větší význam, není to pouhá slovní ekvilibristika, ale nebudu ho bránit s nasazením života. Na to mám jiné koně.

Na toho Bondyho se večer doma podívám, z hlavy vůbec nevím, zda to překládal. Vůbec se nedivím, že jsi s Medvědím románem bojovala, já se přiznám, že to bylo jediné co jsem od Kratochvila vůbec neskousl a také je to jedna z mála knih, které mi od něj chybí ve sbírce. Časem se k němu vrátím s větším odhodláním a větší bojovností.

Já tentokrát úryvkem začnu a navíc úryvkem z díla prozaického. Jsem si dobře vědom toho, že jsem přišel s kočkou po funuse, ale přesto mi to nedá, když už jsem na to narazil, nepodělit se:

Kočky jsou vybaveny chytrým instinktem, který je za ta staletí, co žijí v lidském společenství, poučil, co se od nich čeká: totiž že budou hrdými, svobodnými tvory, s kterými jen tak někdo nezamete. Kdyby se tak chovali psi anebo jiná zdomácnělá zvířata, nazvali bychom to nejspíš neposlušností nebo mezkovitostí. Ale jak vědí básníci, kočkám sluší netečnost a vzdorovitost, nad kočičími hlavičkami září trochu jiné hvězdné nebe a uvnitř nosí trochu jiný mravní zákon než my, jak už věděli ve starém Egyptě.

Protože by bylo nefér předpokládat, že to někdo pozná a v duchu si mnout ruce s dětinskou radostí "nepoznal, nepoznal", napíšu rovnou, že je to z povídky Jiřího Kratochvila Jablko (další Brňák nightlybirde, pod kůži mi vlezli nejen Maďaři, ale i Brňáci).
Chápu, že při takovém množství stromů je problematické listí pod sněhem nechávat, nezbývá, než vzít hrabičky nebo vyjet sekačkou a uklidit to. Stejně předpokládám, že sníh stihne přikrýt více, než by ti bylo milo.
Při svých studiích jsem se občas také setkával s cizinci, ale většinou to byla zvláštní sorta lidí, která se k nám na studia dostávali za trest, protože tropili neplechu a rodiče je chtěli trochu potrápit. Většinou šlo o afričany, kteří měli v dotaznících napsáni Povolání otce: Král, Povolání matky: V domácnosti. Ovšem jméno jednoho takového cizince, které neustále viselo na nástěnce na listině pobíračů stipendií mě mátlo: Benzina Ben-Zina. Předpokládám, že jeho otec byl nejspíše obchodní zástupce.
Nu, nebudu se vyplkávat, moc jsem toho nepřečetl, zápasím s natíráním palubek a nějakou zákeřnou nemocí. Ani se mi nechce rozečítat nějakou zásadní knihu, protože předpokládám, že v sobotu na veletrhu nakoupím a pak by mě to jen rozptylovalo.

Dell: pořád si myslím, že jsme v zásadě ve shodě, zejména pokud se týká toho, že:
- hodnocení je subjektivní
- vypovídá jak o knize, tak o čtenáři

Hodnocení Ústavy je velice hezký příklad, samozřejmě, je to úvaha dovedená do absurdna, tleskám. Ale i po přečtení Ústavy (kdybych se do toho pustil, jako správný a uvědomělý občan bych měl), by ve mě zůstal určitý dojem a ten bych mohl vyjádřit i ve formě hvězdiček, záleželo by jen na mě, jak bych k tomu přistupoval. Jestli by se mě dotkl strohý sloh autora finální verze, jestli by mě pobouřilo omezení mých pomyslných svobod, jestli je budu brát jako zřejmou nutnost atd. V žádném případě to ale nic nevypovídá, jak jsme na to již několikrát narazili, nic o kvalitě Ústavy a nic o kvalitě života v zemi, ve které platí. Vypovídá něco o tom, jaký mám k této ústavě vztah já.
Mimochodem, v hospůdce přítele Birda jsi zanechala pěknou ukázku, i když osobně jsem knihy J.D. jen nedobře snášel a nehodnotil bych je, protože bych musel po jejich přečtení dát méně hvězdiček, než by se slušelo, což by o mě vypovídalo, že jsem hrozný barbar a že je pro mě dobré literatury škoda.