Ruta Sepetys citáty

americká, 1967

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (163)

„-Munch řekl: Z mého hnijícího těla vyrostou květy a já jsem v nich a v tom je věčnost. No není to krásné? -To ty jsi krásná, protože to tak vnímáš.“

„: Otázky plešatého muže mi nedaly spát, musela jsem o nich pořád přemýšlet. Je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil? Bylo mi šestnáct, sirotek na Sibiři, ale tohle jsem věděla. Zrovna o tomhle jsem nikdy nepochybovala. Chtěla jsem žít. Chtěla jsem vidět brášku dospět. Chtěla jsem znovu vidět Litvu. Chtěla jsem vidět Joanu. Chtěla jsem si přivonět ke konvalinkám pod oknem. Chtěla jsem malovat venku na louce. Chtěla jsem vidět Andriuse s mými kresbami. Odsud ze Sibiře mohly vzejít jen dvě věci. Úspěch, tedy přežití, nebo neúspěch, smrt. Chtěla jsem žít. Chtěla jsem přežít. (V šedých tónech)“

„... Chtěl jsem jen říct, že tu proti sobě stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu.. - v šedých tónech“

„...kdybys jen trochu mohla, dej střechu nad hlavou nějakému opuštěnému. Vybuduj rodinu z rozbitých kousků. - Anina matka“ — Mlčící fontány

„...uvědomila jsem si, že jestli chci psát o Španělsku, musím začít zvenčí a propsat se dovnitř.“

„...zdrcené srdce skrývá pod úsměvem.“ — Mlčící fontány

„"Je pošetilé se domnívat že jsme mocnější než moře nebo nebe" (sůl moře)“

„„K čemu všechno to utíkání, skrývání, lži a zabíjení? Nekonečný kruh pomsty: Na bolest odpovídáme tím, že působíme novou bolest. Proč jsem to udělal?“ (s.323 Sůl moře)“

„„Někdo zaťukal na dveře. Mlčela jsem. V koutku duše jsem tu malou ocelovou koupelničku vůbec nechtěla opustit. Chtěla jsem zůstat zamčená pryč od vší té bolesti a zmaru. Nechtěla jsem být silná. Nechtěla jsem být ta „chytrá holka“. Byla jsem strašlivě unavená. Chtěla jsem, aby už to všecko bylo pryč.“ s.205 Sůl moře“

„„Vina je lovec... Strach je lovec... Hanba je lovec... Osud je lovec “ (Sůl moře)“

„A my se uvidíme….Podívej se na mě. Uvidíme se. Mysli na to. Mysli na mě a na to, že ti donesu tvoje kresby. Představuj si to, protože to tak bude. Uvidíme se. (Andrius; V šedých tónech)“

„Ale chtěli z nás přece udělat otroky. – Trocha práce vás nezabije. Nejspíš od nás chtějí jen nějakou manuální práci, nic víc. Proto vzali dřív ty ostatní skupiny, protože většina z vás vypadá slabě. Já vyrostla na statku. Já se nebojím si ušpinit ruce. – Tak v tom případě nám běžte někam vyhrabat něco k snědku. A naše mámy nechte na pokoji. (V šedých tónech)“

„Ale jak mohli prostě takhle rozhodnout, že jsme zvířata? Vždyť nás ani neznají. – My se známe. Oni se pletou. A až tě ani nenapadne nechat se přesvědčit o opaku. Rozumíš mi? (paní Vilkasová; V šedých tónech)“

„Ano, skutečně výjimeční lidé někdy žijí osamělým životem...“

„Berou nám sílu tak, že nás přesvědčí, že žádnou nemáme. (Musím tě zradit)“ — Musím tě zradit

„Bojuje celý život. Není nakažený jako jiní. Není nemocný strachem. - Rafa o Fugovi“ — Mlčící fontány

„Co se dá vybudovat mlčky?“ — Mlčící fontány

„Co se to s lidmi stalo? Dělala z nás válka zrůdy, nebo jen probouzela zlo, jež v nás už tak dřímalo?“ — Sůl moře

„Co to máš s rukama? Jsou nechutný. – Celý den jsem pracovala. Na rozdíl od vás. – Co děláš? – Kopu jámy. – Kopeš, jo? Zajímavý, myslel jsem, že tvou matku zlanařili. – Jak to myslíte? – Tvoje matka je chytrá ženská. Studovala v Moskvě. Ti zpropadení Sověti o nás vědí všechno. O našich rodinách. Nemysli si, že toho nevyužijou. (Plešatec a Lina; V šedých tónech)“

„Co vidí slepí ve snu? Zdá se jí někdy třeba o květině, i když v životě žádnou neviděla?“

„Člověk strašně snadno promešká dobrou fotku. - Daniel“ — Mlčící fontány

„Čtenáře nezodpovězené otázky někdy rozčilují, ale jen těžko můžeme pochopit, jak moc trápí ty, kdo události skutečně prožívali.“

„Dane, vzbuď se. Ana o tobě osmnáct let snila. Vsadím se, že si požádala o pas v den, kdy Franco zemřel. Dokud tu budeš, nedostanu ji od tebe. - Nick“ — Mlčící fontány

„Daniel dostal propustku do světa mimo svůj vlastní. Je uvnitř fotky.“ — Mlčící fontány

„Daniel sleduje Anin ladný krok a zářivý úsměv. Šel by za ní kamkoli, do parku Retiro i do trhliny v časoprostoru.“ — Mlčící fontány

„DANIEL: Odvaha někdy nemá daleko k hlouposti. RAFA: Ano! Ale strach dává životu rozměr. Bez strachu bychom nikdy nepoznali odvahu.“ — Mlčící fontány

„Dávej si pozor, s kým mluvíš. Měj se pořád na pozoru, ano? – Já nechci pryč. – Já taky nechci, abys odjela. – Andriusi, musíme se vrátit domů. – Já vím. Vrátíme se. (Andrius a Lina; V šedých tónech)“

„Děkuju. Hrozně moc ti děkuju. (Lina; V šedých tónech)“

„Dokonalé slovo je jako dokonalý záběr. Zachycuje skutečnou povahu situace. Stačí mírně překomponovat a záběr vypráví docela jiné příběhy.“ — Mlčící fontány

„Dost. To slovo k němu dolehne ještě dřív než rána kamarádovy pěsti. Bodnutí bolesti je obvyklá protilátka, slib naplněný v okamžiku, kdy se druhého zmocní vzpomínky. Vzpomínky jsou jako jed. Neber si jed.“ — Mlčící fontány