Ruta Sepetys citáty

americká, 1967

Citáty (163)

Slibte mi, že když vám bude někdo chtít pomoct, nebudete si ho všímat. Vyřešíme si to sami. Nesmíme do tohohle zmatku zatáhnout rodinu ani přátele, rozumíte mi? I kdyby nás třeba někdo volal, dělejte jako by nic. – My půjdeme do vězení? – Slib mi to! – Slibuju. (V šedých tónech)


Stará ženská tvrdě spí, když v tom uslyší zaklepání na dveře. Kdo je tam? zašeptá vyděšeně. Tady smrt, odpoví hlas. Tak to je dobře. Bála jsem se, že je to Securitate. Musím tě zradit


Strach dává životu rozměr. Bez strachu bychom nikdy nepoznali odvahu. Mlčící fontány


Strach. Zůstává člověku v krvi. Tím si je Rafa jistý. Mlčící fontány


Svět, do kterého chceme vstoupit, je svět mužů s tlustými doutníky, drahými auty a dlouhými rodokmeny. To víš. Ale je to taky svět, kde odvaha a dovednost přebijí rodinný původ, Fugo. Když je matador opravdu nadaný, krev, která mu koluje v žilách, nikdo nesoudí. Všichni ji ochraňují. - Rafa Mlčící fontány


Šli jsme ruku v ruce, oba mlčky. Zpomalila jsem. „Andriusi, já… mám strach.“ Zastavil a obrátil se ke mně. „Ne, neboj se. Nic jim nedávej, Lino, ani svůj strach.“ (V šedých tónech, s. 199)


Španělsko prolévá krev už víc než dvacet let. A Rafa někdy přemýšlí, jestli v něm vůbec ještě nějaká krev zbývá. Mlčící fontány


Štěnice, všude jsou štěnice ..... a tak ve všech rodinách platilo stejné pravidlo: Doma se šeptá. (Musím tě zradit) Musím tě zradit


Tady jsi. Kdepak ses loudala? – Škoda že nejsem mrtvá, co? – Ty máš ale náladu. - Copak jste jediný, kdo může mít špatnou náladu? Už mě to nebaví, jak na nás NKVD pořád tlačí. - Ale prosím tebe. Je jim jedno, jestli podepíšeme. Vážně si myslíš, že potřebují naše svolení, náš podpis, aby s námi mohli dělat to, co dělají? – (Andrius a Lina; V šedých tónech)


Tahle země má svou temnou stránku. Jasně, turistům prodávaj sluníčko a kastaněty. Ale to není všecko. Stačí jedna chyba a jdou po tobě policajti. Skončíš mrtvej v neoznačeným hrobě. - Ben Mlčící fontány


Takhle hluboce něco prožívat, to je samotná podstata lidskosti. Dáváš mi naději. - bunu Musím tě zradit


TE-ME-ŠVÁR! Po celém těle mi běhal mráz. Skandování bylo čím dál hlasitější, valilo se jako nákladní vlak. Vzmáhal se v nás pocit sounáležitosti a prostupoval davem. Rumunsko našlo svůj hlas. A my ho používali, společně. Musím tě zradit


Teď je tvoje zlatá hodinka. Dělej přesně to, co vidíš ve filmech. Tohle si jen tak někdo nezkusí. Ale ty můžeš, Mathesone. - Ben Mlčící fontány


Teď když je Franco po smrti, nevím, jestli by někdo mimo Španělsko vůbec kdy mohl pochopit, jaké to tu bylo. Je to hrozně složité. - Ana Mlčící fontány


TICHO! Uklidněte se. Tahle hysterie není k ničemu. Když panikaříme, nedokážeme rozumně uvažovat. A děsíme děti. Jsme inteligentní, důstojní lidé. Proto nás deportovali. Pro Vás, kteří mě neznáte, jmenuju se Alexandras Lukas. Jsem advokát z Kaunasu. (V šedých tónech)


Tím, že se postavím svému strachu, se očišťuju, zbavuju se hrůz, kterými jsem prolezlý. - Rafa Mlčící fontány


To, že má šuplík tajemství dobře zamčený, neznamená, že schvaluje diktátora nebo falangu. Znamená to, že chce chránit všechno, co jí zbývá. - o Julii Mlčící fontány


Třeba je to všechno nějaká chyba. (paní Rimasová; V šedých tónech)


Ty už sis zvykl? – Jo. Já jsem zvyklej. (Lina a Andrius; V šedých tónech)


Ustavičně sním o tom, že mě někdo bude chtít, a přece mě žádné ruce, které se ke mně kdy natahovaly, nemilovaly. - Ana Mlčící fontány


V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou. (V šedých tónech - poznámka autorky)


V polích, za horami, pod dlažbou ulic a pod stromy leží tisíce duší odsouzených k mlčení. Ale jednoho dne v daleké budoucnosti, až se ostří bolesti otupí, hlasy mrtvých najdou harmonii s hlasy živých. Spojí se v melodii. - Anina matka Mlčící fontány


Válka je katastrofa. Rozbíjí rodiny na kousky, které už nikdy nikdo neposkládá dohromady. Ale kdo zmizí, nemusí být ztracen. (Sůl moře)


Válka je zloděj. - Rafa Mlčící fontány


Většina hostů v hotelu nikdy nezažila hlad - hlad po jídle ani hlad po životě. Mlčící fontány


Vidíš mě? Mhouřím oči v přítmí, hledám klíč k zamčeným dveřím světa, ztracen ve vlastním stínu uprostřed říše strachu. Musím tě zradit


Vina je lovec. Osud je lovec. Hanba je lovec. Strach je lovec.


Vrány nosí kousky jejího bratra v kapse. A on by je zoufale chtěl zpátky. Mlčící fontány


Všichni si stoupněte ke dveřím. A tvařte se zdrchaně. Třeba už nám se nikoho nenaloží a budeme mít trochu prostoru. (Plešatec; V šedých tónech)


Vůbec nic nevíš. – Ne? – Ne, nic netušíš. – Nevidím tvoji mámu, že by se hrabala v hlíně. – Ne. A víš proč? – Jo, protože… - Protože jí pohrozili, že jestli s nima nebude spát, tak mě zabijou. A až je omrzí, stejně to možná udělají. Tak jak by ti bylo, Lino, kdyby jim tvoje matka musela dělat štětku, aby ti zachránila život? – Andriusi, já… - Ne, nemáš ani tušení. Netušíš, jak moc se nenávidím. Že kvůli mně matka takhle trpí. Jak každý den přemýšlím, že bych se zabil, aby byla volná. Ale místo toho se s matkou snažíme toho neštěstí využít, aby ostatní přežili. Ale to ty bys nepochopila, co? Na to jsi moc sobecká a sebestředná. Chudáčku, celý dny musíš kopat. Jsi rozmazlený spratek. (Andrius a Lina; V šedých tónech)