Radka Denemarková citáty

česká, 1968

Citáty (20)

„Jakou útěchu mu kromě štíhlého, mladého těla a líbivého pohledu na směs šatů a šperků může nabídnout jeho manželka a jakákoli jiná žena? Žena představuje produkt krásy a sexuality a táta neměl pravdu, když mu radil, že při výběru ženy nemá oceňovat krásu, ale pracovitost.“ - Hodiny z olova


„Mně už je v určité fázi textu jedno, jestli je někdo Polák, Čech, Američan, Ital, Žid, komunista, nacista, disident, věřící, ateista... Mě zajímá, jak se kdo chová jako člověk v konkrétních situacích.“


Být celý život udiveným dítětem, to je cíl. (Hodiny z olova)


Co budeme dělat? - Najdem zbytek. Musí nám říct, kde to našel. A ty si pro něj připravíš nějakou pohádku. - Už spí. - Tak ho probudíš! (Peníze od Hitlera)


Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tato naděje je. Naděje není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.


Čína je zemí, kde i dnes existuje seznam zakázaných autorů. Je na něm i Václav Havel


Existují lidé, kteří nechtějí mít děti. Existují muži, kteří touží po mužích. Existují ženy, které touží po ženách. Existují asexuální lidé, kteří touží po hlubokém citovém vztahu. Nejsou to alternativní způsoby vyjádření lásky. Jsou to legitimní a silné způsoby vyjádření lidství. Je trapné člověka klasifikovat jen podle sexuální orientace. Všechno škatulkování lidí je trapné. Jsme smíchaní.


Chcete panáka? – Ne. - Prášek na uklidnění? – Ne. – Ustelu Vám v zadním pokoji. (MY 2)


I Denis je typický muž. Nechápe, že mnohdy to nejlepší, co lze v rozhodujících okamžicích udělat, je držet hubu.


Jako spisovatelku mě šokuje, nakolik je dnes neutralizován slovník, který byl ještě před pár lety nepřijatelný


Když nedokážeme proměnit lásku v absolutní hodnotu, před níž vše ostatní vypadá jako nicotnost, pak bychom se neměli do lásky nikdy zaplétat, i kdybychom se při tom třeba desetkrát oženili.


Komunismus nám vymyl mozky. A kapitalismus nám vymývá srdce. (Hodiny z olova)


Lidstvo se nejpodivnějšími způsoby snaží, aby zeměkoule nebyla místem pro duši.


Místo dlouhého plkání stačí ocitovat Orwella: Společnost lze ovládnout zfalšováním její paměti já prostě jenom odmítám selektivní amnézii. Každý si upravuje minulost a historii vlastního života. Co se mu nehodí do krámu, zapomíná, zkresluje, zamlčuje, vymazává. Stejně tak národy. Co jim špiní štít, který si stejně pokálely jen vlastními lejny, to zamlčují, zlehčují. Soudy s válečnými, promiňte, komunistickými zločinci se vlečou, nikdo nebyl, není a nebude potrestán, protože odmítáme přijmout vlastní podíl viny, každý.“ Zvedla oči a zmrazila své pobavené publikum. „I vy a vy a vy a vy.“ Člověk je divný druh. Každý ten svůj úhel rozhledu a svoji zkušenost zaměňujeme za skutečnost. Jenže která skutečnost je skutečná, říct mi to nikdo z vás nemůže. Tak já si na to posvítím a prosvítím ze všech úhlů, já si ty postavy chytám do dlaně a prohlížím si je lupou, já si ty postavy tahám ze svých vnitřností, vymotávám je ze střev, vyškrabuju ze srdce a namáčím je v mozkové kašičce a pak si je rozestavím, nutím je do situací, které jim jsou odporné, stavím je do situací, které je prověří. Nikdy nezklamou. Obstojí jen hrstka z nich. Jen zanedbatelná hrstka. Ale naděje zůstává. Protože všichni chcípneme. Celé to tupé stádo.“ Žijeme v zemi, kde jsou na místě koncentračních táborů výkrmny prasat, kde magistráty a starostové měst i vesnic bezostyšně povolují pochody nacistů, kde se bývalí agenti StB a straničtí funkcionáři přerodili v podnikatele a politiky dnešní, kde se roky a roky vlečou soudy s komunistickými zločinci, k nimž se marně vláčejí ti, co chtějí svědčit, a jejich řady řídnou. Ubíjíme je definitivně a ochucujeme to nesmírným ponížením.“


Mně prostě nikdo nikdy neřek, že můžu a mám žít bez manželství. Že nemusím žít ani ve vztahu.


Nejdůležitější ctnost není poslušnost, ale láska. Způsobuje všechny jiné ctnosti. Žádný skutek není hoden, aby se nazýval ctností, nevzejde-li z lásky.


Pokud dnes někomu vadí vyvěšování tibetské vlajky, kde je záruka, že z nás opět nebude satelit Ruska nebo Číny?


Pro mě to JE masakr! A je mi úplně jedno, jestli to je pro zbytek světa něco banálního a směšnýho. Protože tohle je můj život.


Slova nemusejí vyjadřovat nejdůležitější akci. Ženy to vědí, proto slovy tak plýtvají. Záleží na tom, kdo co koná; říkat si může kdokoli cokoli.


Spisovatel má ničit fráze.