Lionet & jiné podivné případy přehled

03.03.2024

Líbilo se mi realisticky vykreslené prostředí, uvěřitelné charaktery, chytré příběhy, zajímavosti na závěr a pochopitelně Lionet, který je přes všechny nectnosti moc fajn chlap. A taky to, že zápletky jsou sice nakonec vyřešeny a spravedlnost nastolena, ale jinak to funguje přesně jako v reálném životě (= špatné věci se občas stávají i hodným lidem). Zvlášť u Anděla jsem měla pocit, jako bych sledovala některý z novodobých případů, ve kterých je člověk na základě falešného obvinění atomaticky považován za darebáka a násilníka. A co se mi nelíbilo? No... že už je konec.

22.02.2024

(SPOILER) Zaujala mě recenze a obálka je krásná. Měly mě varovat Straky na vrbě. Takže mi skřípal hned úvod, kdy se sir Thomas v roce 1306 seznámí s Lionetem a vyslechne si od něj historku z roku 1437 (nebo 1569). Jako jo, je to fantasy, ale přece jenom bych očekávala víc logiky.
Přesto jsem textu dala šanci. Autorka dokázala vykreslit různá místa v různém období dějin docela přesvědčivě, středověk či raný novověk z toho úplně čišel, ovšem použila k tomu natolik košatý jazyk, že jsem jím byla chvílemi zahlcena. Postavy líčila s takovou dávkou cynismu a jízlivosti, až připomínaly spíš karikatury než živé lidi. Přesto mě první povídka zaujala, a pak se mi líbil osel převlečený za jednorožce, jenž byl jednorožcem převlečeným za osla převlečeného za jednorožce.
Jenže od třetí povídky celé nanicovaté kouzlo dočista vyprchalo. Já, úporný nespavec, jsem nad stránkami usínala, nečinilo mi potíže knihu odložit těsně před vyřešením případu. Když jsem se k ní druhý den vrátila, marně jsem v paměti lovila, o co vlastně jde. Scházely mi lehkost a vtip, naopak mě dusily zkostnatělost a nevlídnost.
Nakonec jsem se přistihla, že čtu z povinnosti, a na to je mého času škoda.
Jedna hvězda za nápad a druhá asi za tu obálku.